ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.608.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 608/2021-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce O. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, PSČ 115 03, proti žalované MARHOLD a.s. , se sídlem v Pardubicích, Svítkov, Motoristů 24, PSČ 530 06, IČO 15050050, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem, se sídlem v Praze, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 202/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Co 53/2020-194, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dušana Diviše., advokáta, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. 7. 2019, č. j. 10 C 202/2017-137, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 75 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost OK STAV s.r.o., jejímž byl zmocněncem pro jednání a přebírání peněz, provedla pro žalovanou stavební práce, za které na základě faktury vystavené na 87 570 Kč zaplatila pouze 12 500 Kč v hotovosti. Zbytek, tedy žalovaná částka byl vyplacen panu D. H., dělníkovi pracujícímu na stavbě, který však nebyl ani jednatelem, ani zaměstnancem společnosti OK STAV s.r.o., ani nebyl pověřený přijímat finanční prostředky. Podle soudu prvního stupně však bylo prokázáno, že k úhradě předmětné faktury vystavené na 87 570 Kč došlo na základě ústní dohody uzavřené mezi žalovanou, za kterou jednal pan P., žalobcem a panem H.. Žalobce totiž před minimálně třemi svědky podepsal výdajový pokladní doklad týkající se této částky a tím schválil jednání pana H., kterému bylo zálohově vyplaceno žalovanou v souvislosti se shora uvedenými stavebními pracemi 65 000 Kč a částka 10 000 Kč byla odkoupená od pana G.. Žalobce tak v hotovosti od žalované převzal zbývající částku 12 500 Kč. Obrana žalované je také podpořena znalcem Ing. Alešem Vaníčkem, znalcem z oboru písmoznalectví, když znalec považuje za pravděpodobnou také možnost, že podpis na výdajovém pokladním dokladu byl úmyslně pozměněn, když bylo zjištěno, že nelze zcela objektivně rozhodnout, zda podpis nacházející se na výdajovém pokladním dokladu, jehož pravost žalobce popíral, je pravým podpisem žalobce nebo padělkem dosud neznámého pisatele, ale jako pravděpodobnou variantu lze považovat i to, že podpis byl úmyslně pozměněn. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že mu žalovaná dosud na předmětnou fakturu neuhradila částku 75 000 Kč, a proto soudu nezbylo nic jiného než žalobu zamítnout.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 27 Co 53/2020-194, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně ve věci provedl podrobné dokazování a správná a obsahu provedených důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu věci a věc i správně právně posoudil. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně tak neměl pochybnosti o tom, že soudem prvního stupně popsaným způsobem byla částka žalobou požadovaná společnosti OK STAV s.r.o. uhrazena a z takto zjištěného skutkového stavu je zjevné, že soud prvního stupně postupoval správně, pakliže žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci prokazování pravosti soukromé listiny, přičemž soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, sp. zn. 29 Cdo 1623/2009, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, sp. zn. 29 Cdo 114/2013 a sp. zn. 29 Cdo 310/2014. Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí závisí rovněž na vyřešení právní otázky zásadního významu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to jestli svědek, který je ekonomicky závislý na účastníku řízení, a navíc má ekonomický zájem na výsledku řízení, by měl být a priori považován za nespolehlivého svědka, resp. samotná pochybnost o možné podjatosti by měla stačit k tomu, aby výpověď takového svědka měla nižší důkazní sílu.
Žalobce se domnívá, že soudy obou instancí nesprávně zjistily skutkový stav věci a nesprávně právně věc posoudily.
Ve vztahu k první otázce vyslovuje dovolatel přesvědčení, že není správné skutkové zjištění, z něhož vyšly soudy obou stupňů, totiž že žalobce podepsal stvrzenku na částku 87 570 Kč. Vyplývá to mimo jiné i ze závěrů znaleckého posudku. Soud tak bezdůvodně a nezákonně otočil důkazní břemeno. Je totiž obecně uznávanou právní zásadou, že pokud některá ze stran sporu předloží k soudu jako důkaz listinu bez úředně ověřeného podpisu, je na ní, aby prokázala, že podpis je pravý, nikoliv naopak, to ostatně vyplývá i z ustanovení §565 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud také nerespektoval shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky (jako soukromé listiny) pravost svého podpisu na směnce, leží důkazní břemeno ohledně pravosti takového podpisu na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených dovozuje žalobou uplatněný nárok.
Následně dovolatel zpochybňuje důvěryhodnost svědků, jejichž výpověďmi bylo podpořeno tvrzení žalované, kteří jsou jejími zaměstnanci. Dovolatel tak má za to, že svědek, který je ekonomicky závislý na účastníku řízení a má navíc ekonomický zájem na výsledku řízení (případná regresní náhrada škody) by měl být považován za nespolehlivého svědka, respektive samotná pochybnost o možné podjatosti by měla stačit k tomu, aby výpověď takového svědka měla nižší důkazní sílu. Toto podle názoru dovolatele vyplývá z logického výkladu a ze smyslu právních předpisů a toto je zároveň otázka zásadního právního významu, která v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena.
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť oba důvody, o které žalobce opírá přípustnost svého dovolání, se týkají hodnocení důkazů, což však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací podle §10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání není přípustné.
Pokud se týká prvé otázky, odvolací soud nezaložil svůj skutkový závěr, že žalobce podepsal předmětný výdajový pokladní doklad, na tom, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti této listiny, nýbrž tak učinil na základě hodnocení provedených důkazů. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Spojuje-li pak žalobce přípustnost dovolání s otázkou hodnocení pravdivosti svědeckých výpovědí a namítá-li, že odvolací soud neměl uvěřit svědkům, kteří byli podle jeho mínění ekonomicky závislí na účastníku řízení (žalované) a měli ekonomický zájem na výsledku řízení, pak ani v tomto případě nejde o způsobilé uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvedená námitka nesměřuje primárně proti právnímu posouzení, nýbrž je jí vytýkána nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr, že žalovaná částka ve skutečnosti byla uhrazena (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1243/2019, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1061/2020) . Zákon nepředepisuje - a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost.
Žalobce tak zpochybňuje skutkový stav, z nějž odvolací soud při meritorním rozhodování vycházel, avšak který v dovolacím řízení nelze nijak revidovat. Dovolání lze totiž podle §241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (založeném na nesprávně řešené právní otázce hmotného nebo procesního práva, případně obou takovýchto v dovolání specifikovaných otázek). Již od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013).
I tato námitka tedy nemůže založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 5. 2021
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu