ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3991.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3991/2019-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobce: K. J. , narozený XY, bytem XY, t. č. XY, zastoupený JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem Pátova 394/4, Česká Lípa, proti žalovanému: A. K. , narozený XY, bytem XY, o 241 440 Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 367/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2019, č. j. 35 Co 135/2018-104, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 6. 2019, č. j. 35 Co 135/2018-104, byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 5. 2018, č. j. 37 C 367/2016-79, zrušen v zamítavém výroku I ohledně částky 12 350 Kč a v tomto rozsahu řízení zastaveno (výrok I), potvrzen v zamítavém výroku I co do částky 174 400 Kč (výrok II) a zrušen v zamítavém výroku I co do částky 67 040 Kč a v tomto rozsahu věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III). Odvolací soud tak rozhodl o nároku žalobce na zaplacení kupní ceny 50 000 Kč za krovy, které dle jeho tvrzení žalovanému prodal, a zaplacení 191 440 Kč jako náhradu škody za movité věci, které si u žalovaného koncem roku 2011 uskladnil, přičemž mu je žalovaný nevydal a tyto věci jsou dle tvrzení žalobce zničené nebo ztracené.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14).
S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu je třeba také konstatovat, že k přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena podmínka přípustnosti dovolání (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku podmínky přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
K námitce, že dovolatel nebyl řádně poučen odvolacím soudem ve smyslu §118a o. s. ř., dovolatel nevymezil přípustnost dovolání (již z tohoto důvodu ji nemůže dovolací soud projednat). Navíc tato námitka nepředstavuje žádnou právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno, ale jde o námitku vady řízení, k níž však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, a ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, takže o náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne tento soud v souvislosti s konečným rozhodnutím ve věci samé (§243b a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu