ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1637.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 1637/2021-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SMEROVE TABULE.CZ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Ostřicová 640/18, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 26306018, zastoupené Mgr. Karlem Fischerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Technické správě komunikací hl. m. Prahy , se sídlem v Praze 1, Řásnovka 770/8, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 63834197, a 2) Technické správě komunikací hl. m. Prahy, a. s. , se sídlem v Praze 1, Řásnovka 770/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03447286, zastoupené Mgr. Bc. Veronikou Štěpánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, PSČ 110 00, o určení existence právního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 165/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 91 Co 409/2020-76, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 30 C 165/2019-55, rozhodl, že v řízení na místo původní první žalované [Technické správy komunikací hl. m. Prahy, identifikační číslo osoby 63834197] bude pokračováno s Hlavním městem Prahou, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00064581.
[2] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[3] Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle §238a o. s. ř. je dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
[5] Právě citované ustanovení zakládá přípustnost dovolání v případě, že k rozhodnutí podle §107 o. s. ř. došlo v průběhu odvolacího řízení. Tak tomu ale v projednávané věci není, neboť ke ztrátě procesní způsobilosti účastnice došlo v řízení před soudem prvního stupně, který o tom, kdo je jejím procesním nástupcem, rozhodl. Přičemž odvolací soud toto rozhodnutí přezkoumal. Za této procesní situace může být dovolání přípustné pouze podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3388/2014, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5448/2016, nebo ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2850/2020; v literatuře shodně též Doležílek, J. in Svoboda,
K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, §238a, marg. č. 6.).
[6] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[7] Podle §237 o. s. ř. přitom platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[8] Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh; v dovolání však (vyjma nesprávného poukazu na §238a o. s. ř.) nikterak nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné).
[9] Dovolatelka při vymezení předpokladů přípustnosti měla vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[10] K vymezení přípustnosti dovolání srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.
[11] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
[12] V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
[13] Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
[14] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[15] O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení ve věci samé končí, a toto řízení nebylo již dříve skončeno (§151 odst. 1 o. s. ř).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2021
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu