ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.3154.2019.3
sp. zn. 29 Cdo 3154/2019-3613
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce J. v XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 174/95, o dovoláních konkursního věřitele č. 21, Svazu českých a moravských spotřebních družstev , zájmového sdružení právnických osob , se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady 1912/3, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 00032743, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, a Č. S. , bytem XY, správce konkursní podstaty úpadce, zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2019, č. j. 1 Ko 3/2018-3566, takto:
I. Dovolání Č. S. se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2019, č. j. 1 Ko 3/2018-3566, kterou odvolací soud změnil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. června 2018, č. j. K 174/95-3549, v části bodu III. výroku tak, že se schvalují výdaje na odvody na pracovněprávní nároky částkou 718.687 Kč a v bodě V. výroku tak, že o částku 718.687 Kč snížil částku určenou k rozvrhu pro konkursní věřitele.
II. Dovolání konkursního věřitele č. 21, Svazu českých a moravských spotřebních družstev, zájmového sdružení právnických osob, se zamítá .
III. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2019, č. j. 1 Ko 3/2018-3566, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení.
1. Usnesením ze dne 1. července 2011, č. j. K 174/95-2991, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“):
[1] Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů Č. S. (dále též jen „Č. S.“), správce konkursní podstaty úpadce (J. spotřebního družstva v XY) ze dne 1. listopadu 2010 [dále též jen „konečná zpráva“] v tom znění, že příjmy konkursní podstaty činí 91.965.445,40 Kč (bod I. výroku).
[2] Schválil výdaje konkursní podstaty v celkové výši 52.440.211,49 Kč s tím, že z této částky představují:
1) hotové výdaje správce konkursní podstaty částku 230.903,80 Kč,
2) náklady spojené s udržováním a správou podstaty částku 16.845.902,79 Kč,
3) vyplacené oddělené uspokojení částku 8.963.554,30 Kč,
4) pohledávky vymožené proti správci konkursní podstaty částku 1.090.842,60 Kč,
5) výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty částku 6.356.300 Kč,
6) pracovněprávní nároky včetně odvodů částku 12.616.883 Kč,
7) daně částku 5.398.397 Kč,
8) předpokládané výdaje spojené s ukončením konkursu částku 437.428 Kč,
9) soudní poplatek částku 500.000 Kč (bod II. výroku).
[3] Neschválil výdaje konkursní podstaty v celkové výši 8.108.826,08 Kč s tím, že z této částky představují:
a/ Hotové výdaje správce konkursní podstaty částku 446.015,20 Kč.
b/ Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty částku 1.131.701,80 Kč, sestávající z:
1) cestovného ve výši 203.551 Kč,
2) poštovného ve výši 8.119 Kč,
3) nákladů na telefon ve výši 26.962,80 Kč,
4) revizí, školení a kurzů ve výši 20.844,30 Kč,
5) pronájmu archivu a archivace ve výši 157.500 Kč,
6) drobných pokladních výdajů ve výši 5.666 Kč,
7) nákladů na členské schůze ve výši 79.294,70 Kč,
8) členských podílů ve výši 500.064 Kč,
9) pořizování údajů pro okresní správu sociálního zabezpečení a úřady ve výši 129.700 Kč.
c/ Pracovněprávní nároky zaměstnanců (včetně odvodů) částku 4.504.085 Kč,
d/ Výdaje spojené se zpeněžením celkem částku 2.027.024,08 Kč, sestávající z:
1) přípravy, inzerce a zpeněžení nemovitostí ve výši 1.842.895 Kč,
2) opravy a údržby nemovitostí ve výši 8.554,08 Kč,
3) správy nebytových prostor ve výši 175.575 Kč (bod III. výroku).
[4] Určil odměnu Č. S. částkou 8.280.326 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod IV. výroku].
[5] Deklaroval, že k rozvrhu mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami zbývá k vyplacení částka 8.935.274,06 Kč (bod V. výroku).
[6] Uložil správci konkursní podstaty úpadce, aby mu do 40 dnů od právní moci usnesení předložil návrh rozvrhového usnesení (bod VI. výroku).
2. K odvolání Č. S., konkursního věřitele č. 18 (Finančního úřadu v Rumburku) a konkursního věřitele č. 21 (Svazu českých a moravských spotřebních družstev, zájmového sdružení právnických osob) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2011, č. j. 1 Ko 37/2011-3061, potvrdil usnesení konkursního soudu ze dne 1. července 2011.
3. K dovolání Č. S. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 820/2012, zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 14. října 2011 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ] .
4. Usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 1 Ko 37/2011-3285, odvolací soud zrušil usnesení konkursního soudu ze dne 1. července 2011 a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Usnesením ze dne 7. června 2018, č. j. K 174/95-3549, konkursní soud opět schválil konečnou zprávu, s touž podobou výroků jako v usnesení ze dne 1. července 2011.
6. Konkursní soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 29. března 1996, č. j. K 174/96-55, vyvěšeným na úřední desce konkursního soudu 3. dubna 1996, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem jeho konkursní podstaty ustavil V. H. (dále jen „V. H.“). Usnesením ze dne 29. dubna 1996, č. j. K 174/96-114, které nabylo právní moci dne 23. května 1996, zprostil konkursní soud funkce V. H. a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil Č. S.
[2] Podáním datovaným 1. listopadu 2010, doručeným 2. listopadu 2010, předložil Č. S. konečnou zprávu, kterou konkursní soud přezkoumal postupem podle §29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), a uvědomil o ní úpadce a konkursní věřitele.
[3] Konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce konkursního soudu od 28. února 2011 do 15. března 2011. Dne 10. a 11. března 2011 pak byly do spisu založeny námitky konkursního věřitele č. 18 a konkursního věřitele č. 21 proti konečné zprávě.
[4] Zrušující usnesení odvolacího soudu ze dne 8. srpna 2016 vytýká konkursnímu soudu tytéž nedostatky jako zrušující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2015 (jehož závěry shrnuje konkursní soud v odstavcích 7. až 9. svého usnesení). Při nezměněném skutkovém stavu má konkursní soud za neopodstatněnou opakující se polemiku Č. S. s těmi závěry, jež obstály v mezích odvolacího a dovolacího přezkumu, s tím, že považuje za účelné převzít potud podstatnou část odůvodnění svého usnesení ze dne 1. července 2011 s doplněním co do sporných nákladů ve smyslu pokynů odvolacího a dovolacího soudu.
7. Na výše uvedeném základě pak konkursní soud k výhradám Č. S. nejprve obecně argumentoval takto: 8. K námitce Č. S., že ustanovení §8 odst. 3 poslední věty ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000) hovoří o činnostech, nikoli o výdajích na ně, konkursní soud uvádí, že ze smyslu dané úpravy plyne, že součástí souhlasu věřitelského výboru se zadáním činností, k nimž je správce konkursní podstaty povinen, třetím osobám na účet konkursní podstaty musí být i souhlas s výší výdajů (nebo alespoň s jednoznačným způsobem jejího určení), které byly nebo budou takto vynaloženy. Podle ustálené soudní praxe je to právě (a pouze) správce konkursní podstaty, kdo musí nejpozději v rámci projednání konečné zprávy doložit, že výdaje v ní obsažené vynaložil hospodárně, potažmo, že svou funkci vykonával s odbornou péčí; této povinnosti jej nezbavuje ani souhlas věřitelského výboru s těmito výdaji. V průběhu přezkoumávání konečné zprávy zůstala argumentace Č. S. ke sporným nákladům (těm, které jsou předmětem přezkumu po zrušení původního rozhodnutí o konečné zprávě) v převážné míře v rovině tvrzení, doplněné o listiny zmiňované níže v rámci vypořádání jednotlivých námitek. Z těchto listin však nelze dovodit jakýkoli konkrétní ověřitelný údaj o vzniklých nákladech a výdajích Č. S. Není-li Č. S. schopen doložit příslušné listiny s tím, že část jich již skartoval a část byla zničena při pojistné události (ani výdaje jinak doložit), pak nemůže očekávat, že soud takové výdaje schválí.
9. K námitkám konkursních věřitelů a k oponentuře Č. S. pak konkursní soud přijal následující závěry (závěry k námitkám jsou shrnuty nikoli podle pořadí námitek konkursních věřitelů č. 18 a č. 21, nýbrž podle struktury výrokové části usnesení konkursního soudu).
1) Hotové výdaje správce.
10. Ze svých přímých výdajů nedoložil Č. S. poštovné ve výši 80,20 Kč. Mezi přímé výdaje zahrnul Č. S. též částku 40.935 Kč, jako podíl na pojistném správce (z odpovědnosti) za období od roku 2000 do roku 2009 z částky 131.886 Kč, s tím, že vyplývá ze zákonné povinnosti a souvisí s tímto konkursem. Výdaj na pojistné správce (však) není pohledávkou za podstatou dle ustanovení §31 odst. 2 ZKV, a proto nemůže být hrazen z konkursní podstaty. Soud proto potud neschválil hotové výdaje Č. S. ve výši 41.015,20 Kč.
11. Podle Č. S. je částka 405.000 Kč (označená v konečné zprávě jako administrativa spojená s dokládáním od roku 2007 do roku 2010“) spojena s činností po zpeněžení konkursní podstaty. Na vyhledávání účetních podkladů zaměstnal Č. S. J. Z. (dále jen „J. Z.“) na základě smlouvy o dílo ze dne 29. června 2007, ve znění dodatků ze dne 24. srpna 2007 a 9. června 2009 (č. l. 2970 a 2971), ukončené k 15. listopadu 2010. Jde o částku za 40,5 měsíce. Č. S. původně uzavřel smlouvu o dílo na velmi krátkou dobu k doložení dokladů požadovaných soudem. Protože se opakovalo neschválení konečných zpráv a od konkursního soudu dostával pokyny k dokládání dalších nákladů, musel tuto pracovnici dál platit. Věřitelský výbor mu od roku 2007 neschválil žádný návrh. Poté, co předložil věřitelskému výboru ke schválení výdaje v roce 2007 (na což mu věřitelský výbor neodpověděl), vyšel Č. S. z toho, že výdaje vyvolané námitkami dvou členů věřitelského výboru by věřitelský výbor též neschválil; proto tyto výdaje předložil až v konečné zprávě. Podle Č. S. tento náklad nevznikl v souvislosti se zpeněžováním konkursní podstaty, ale v souvislosti s protahováním konkursního řízení.
12. Ze zápisu z první schůze věřitelského výboru úpadce, která proběhla dne 15. února 2001, konkursní soud zjistil, že Č. S. seznámil věřitelský výbor s dosavadním průběhem konkursního řízení a s rozsahem a provedením soupisu konkursní podstaty. Zástupci věřitelského výboru byli seznámeni se soupisem a neshledali žádné důvody, které by vedly k jeho zpochybnění. Dále neměl věřitelský výbor připomínek k dosavadnímu průběhu konkursního řízení a činnosti Č. S. v průběhu konkursu. V bodě 9 zápisu stanoví věřitelský výbor podmínky pro zpeněžování nemovitostí sepsaných do konkursní podstaty, s tím, že prodej proběhne v součinnosti s realitními kancelářemi dle výběru Č. S. a že veškeré náklady včetně odměn realitních kanceláří ponesou kupující. V bodě 12 zápisu se uvádí, že věřitelský výbor povoluje Č. S. součinnost s třetími osobami při zajišťování následujících činností: „opravy, údržba a správa majetku, odborná pomoc při zpeněžování – real. kanceláře, znalci, právní úkony“. Výběr ponechává věřitelský výbor na uvážení Č. S. s tím, že ten bude vynakládat peněžní prostředky z konkursní podstaty na zajištění těchto činností prostřednictvím třetích osob pouze v nezbytném rozsahu.
13. Potud konkursní soud dospěl k závěru, že souhlas obsažený v tomto zápisu je natolik obecný a vágní, že ponechává otázku, v jaké výši budou tyto výdaje vynaloženy, na úvaze Č. S. o jejich „nezbytném rozsahu“. Pro účely posouzení, zda Č. S. měl souhlas věřitelského výboru s vynaložením těchto jednotlivých výdajů, tak byl konkursní soud de facto postaven do obdobné pozice jako při posuzování hospodárnosti těchto výdajů; pro Č. S. to znamenalo povinnost doložit, že tyto výdaje vynaložil „v nezbytném rozsahu“, čehož dosud nebyl schopen.
14. Ze zápisu z druhé schůze věřitelského výboru úpadce, která proběhla dne 14. června 2001, konkursní soud zjistil, že výdaje a náklady spojené s údržbou a správou konkursní podstaty vynaložené za rok 2001 měl Č. S. předložit v roce 2002. Č. S. předložil věřitelského výboru průběžnou zprávu o svých výdajích a nákladech spojených s udržováním a správou konkursní podstaty dle syntetických účtů za období k 31. prosinci 2000. Přílohou zápisu byla tabulka nazvaná „Celkové náklady v době konkursu“, v níž jsou uvedeny náklady pouze obecně, nelze však zjistit, na jaké konkrétní položky byly vynaloženy.
15. Podle vyjádření Č. S. při jednání konaném dne 1. června 2017 směřovaly syntetické účty k doložení výdajů za období, kdy provozoval úpadcův podnik.
16. J. Z. jako svědkyně potvrdila, že za částku 405.000 Kč v rozhodném období vyhledávala pro Č. S. podklady pro jednání věřitelského výboru a pro závěrečné zprávy.
17. Odtud konkursní soud uzavírá, že Č. S. neměl souhlas věřitelského výboru s předmětnými výdaji ve výši 405.000 Kč (sám Č. S. uvedl, že o takový souhlas ani nežádal). Jelikož šlo o výdaj za činnost, kterou měl Č. S. provést sám, konkursní soud vzhledem k ustanovení §8 odst. ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000) tento výdaj neschválil. I kdyby ale Č. S. takový souhlas měl, šlo by o činnosti, které nemohou jít na vrub majetkové podstaty (jde o výdaje, jež Č. S. vynaložil k plnění svých vlastních povinností, za něž je honorován odměnou).
2) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Cestovné.
18. Konkursní soud neschválil cestovné vyplacené J. B. jako cestovní paušál v letech 2000 (10 x 9.000 Kč) a 2001 (11 x 9.000 Kč) jako příliš vysoké, s tím, že v roce 1999, kdy byl úpadcův podnik ještě v provozu, měl J. B. cestovní výdaje ve výši 76.581,30 Kč, tj. v průměru ve výši 6.381,775 Kč měsíčně. Konkursní soud dále neschválil cestovné vyplacené vedoucímu provozovny M. F. (dále jen „M. F.“) v roce 1999 ve výši 14.551 Kč. V letech 1999 až 2001 měl M. F. k dispozici služební vozidlo, takže „nebyl důvod, aby je plně nevyužíval a jezdil na pracovní cesty soukromým vozidlem v takovémto rozsahu“.
19. Celkem tak konkursní soud neschválil výdaje na cestovném ve výši 203.551 Kč.
3) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Poštovné.
20. Č. S. nedoložil poštovné v roce 1996 ve výši 174 Kč, v roce 1997 ve výši 40 Kč a v roce 1998 ve výši 1.427 Kč (celkem 1.641 Kč), proto je konkursní soud v tomto rozsahu neschválil. Konkursní soud dále neschválil výdaj na nákup poštovních známek za rok 2007 ve výši 1.710 Kč, za rok 2008 ve výši 1.608 Kč a za rok 2009 ve výši 3.160 Kč, s tím, že Č. S. neprokázal, že tyto poštovní ceniny použil v souvislosti s předmětným konkursním řízením. Celkem tak konkursní soud neschválil výdaje na poštovném ve výši 8.119 Kč.
21. Jen pro úplnost konkursní soud uvádí, že poštovné je pouze hotovým výdajem správce a zjevně nejde o činnosti, k nimž je správce (sám) povinen, proto konkursní soud považuje za bezpředmětné se u tohoto výdaje zabývat existencí souhlasu věřitelského výboru dle §8 odst. 3 poslední věty ZKV.
4) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Výdaje za telefon.
22. V rozsahu týkajícím se částky 26.962,80 Kč neschválil konkursní soud výdaje vynaložené v letech 1996 až 2000 na telefonickou linku nacházející se v bydlišti A. K. (dále jen „A. K.“), s tím, že správce konkursní podstaty nemůže hradit z konkursní podstaty soukromou telefonní linku úpadcova zaměstnance. Ostatní výdaje na telefon Č. S. doložil.
5) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Výdaje na revize, školení a kurzy.
23. U těchto výdajů, účtovaných částkou 106.185,40 Kč, doložil Č. S. jen výdaje ve výši 85.341,10 Kč. Č. S. (ač k tomu vyzván) nedoložil tvrzení o poškození archivu (pro něž nemohl předložit další doklady). Proto konkursní soud proto tyto výdaje neschválil v částce 20.844,30 Kč.
6) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Pronájem archivu a archivace.
24. Konkursní soud neměl za účelně vynaložené částky proplacené J. S. (dále jen „J. S.“) na základě dodatku ze dne 30. listopadu 1997 ke zprostředkovatelské smlouvě ze dne 4. dubna 1997 a vyúčtované v celkové výši 157.500 Kč (faktury ze dne 22. ledna 1998, 16. dubna 1998 a 20. prosince 1998 znějící vždy na částku 52.500 Kč).
7) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. D robné pokladní výdaje.
25. Konkursní věřitel č. 21 namítal, že potud „nedohledal“ primární doklady ve výši 5.666 Kč. Týž závěr učinil (a výdaje potud neschválil) konkursní soud, když Č. S. tyto výdaje nedoložil přes opakované výzvy.
26. Jen pro úplnost konkursní soud uvádí, že u těchto výdajů zjevně nejde o činnosti, k nimž je správce (sám) povinen, proto konkursní soud považuje za bezpředmětné se u tohoto výdaje zabývat existencí souhlasu věřitelského výboru dle §8 odst. 3 poslední věty ZKV.
8) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Náklady na členské schůze.
27. Podle sdělení Č. S. představují tyto náklady (ve výši 79.294,70 Kč) občerstvení a zajištění sálu pro jednání představenstva a členské schůze úpadce po prohlášení konkursu, které nepřekročily obvyklou míru. Konkursní soud tyto náklady neschválil, s tím, že nemohou být hrazeny z konkursní podstaty (členové úpadce si je měli hradit sami). Č. S. neprokázal, v jakém rozsahu hradil náklady na schůze představenstva; to však bylo tříčlenné, takže pro tyto účely nebylo nutné zajišťovat sál.
9) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Členské podíly.
28. Konkursní soud má (s přihlédnutím k ustanovením §31 a §32 ZKV) za to, že nároky členů družstev na vyplacení členských podílů (vyplacených jim ve výši 500.064 Kč) nejsou pohledávkami za podstatou, pracovními nároky, nároky na vyloučení věci z podstaty ani nároky na oddělené uspokojení; proto nemohly být vyplaceny v průběhu konkursního řízení. Nejde o přihlášené pohledávky, proto se v konkursním řízení neuspokojují. Proto konkursní soud tento výdaj neschválil.
10) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Pořizování údajů pro úřady.
29. Šlo o částku (129.700 Kč), kterou Č. S. vyplatil po úplném zpeněžení konkursní podstaty (po roce 2006) realitní kanceláři CUSTODIA v. o. s. (dále jen „Společnost C“) za plnění zákonných povinností vůči orgánům státní správy. Tuto činnost měl Č. S. provést sám. Měl si proto vyžádat souhlas věřitelského výboru dle §8 odst. 3 ZKV, což neučinil; proto konkursní soud tento výdaj neschválil. Souhlas předsedy věřitelského výboru z 6. října 2004 (č. l. 2522) se netýkal vyhledávání dokumentů společností C.
11) Pracovněprávní nároky zaměstnanců.
30. A. K. a RSDr. J. B. (dále jen „J. B.“) byli vedoucími pracovníky úpadce ve smyslu ustanovení §27 odst. 4, odst. 5 písm. a/ zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), takže s přihlédnutím k ustanovení §67a odst. 1 a 2 ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2000), měl Č. S. vyplatit každému z nich v průběhu konkursu z konkursní podstaty za dobu od 3. dubna 1996 do 30. dubna 2000 jen částku 490.000 Kč. Konkursní soud proto neschválil pracovněprávní nároky vyplacené za toto období A. K. ve výši 1.093.585 Kč a J. B. ve výši 959.501 Kč. V návaznosti na to Č. S. neoprávněně vyplatil (z neoprávněně vyplacených mezd) za uvedené období na odvodech na sociální pojištění za zaměstnavatele za A. K. a J. B. celkem 533.880 Kč a na odvodech na zdravotní pojištění za zaměstnavatele za A. K. a J. B. celkem 184.807 Kč.
31. V období od 1. května 2000 do 30. listopadu 2011 Č. S., aniž si vyžádal souhlas konkursního soudu ve smyslu ustanovení §67a odst. 1 ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000) vyplatil:
[1] Výdaje na hrubou mzdu J. B. (včetně odstupného) ve výši 618.166 Kč, výdaj na sociálním pojištění za zaměstnavatele ve výši 162.979 Kč a výdaj na zdravotním pojištění za zaměstnavatele ve výši 56.413 Kč.
[2] Výdaje na hrubou mzdu A. K. (včetně odstupného) ve výši 662.057 Kč, výdaj na sociálním pojištění za zaměstnavatele ve výši 172.862 Kč a výdaj na zdravotním pojištění za zaměstnavatele ve výši 59.835 Kč.
32. Celkem tak konkursní soud na těchto výdajích neschválil částku 4.504.085 Kč (pracovněprávní nároky ve výši 3.333.309 Kč, výdaje na sociální pojištění zaměstnavatele ve výši 869.721 Kč a výdaje na zdravotní pojištění zaměstnavatele ve výši 301.055 Kč).
12) Výdaje spojené se zpeněžením. Příprava, inzerce a zpeněžení nemovitostí.
33. K částce 1.023.900 Kč vyplacené realitní kanceláři Roman Široký (dále jen „realitní kancelář“) doložil Č. S. výdaje ve výši (jen) 323.700 Kč. Souhlas obsažený v zápisu z jednání věřitelského výboru z 15. února 2001 se sice týká i „odborné pomoci při zpeněžování – real. kanceláře, znalci“, je však natolik obecný a vágní, že ponechává to, zda a v jaké výši budou tyto výdaje vynaloženy, na úvaze Č. S. o jejich „nezbytném rozsahu“. Pro účely posouzení, zda Č. S. měl souhlas věřitelského výboru s vynaložením těchto jednotlivých výdajů, tak byl konkursní soud de facto postaven do obdobné pozice jako při posuzování hospodárnosti těchto výdajů; pro Č. S. to znamenalo povinnost doložit, že tyto výdaje vynaložil „v nezbytném rozsahu“, čehož dosud nebyl schopen. Nebyl tedy schopen doložit souhlas věřitelského výboru s vynaložením těchto výdajů. Stejně tak Č. S. nebyl schopen doložit, kdy, v jaké výši a na co konkrétně, jednotlivé výdaje vynaložil (takže nebylo možné přijmout závěr o jejich hospodárnosti). Každá z těchto okolností je sama o sobě důvodem pro neschválení těchto výdajů, což konkursní soud učinil v rozsahu částky 700.200 Kč.
34. K námitce konkursního věřitele č. 21, že u částky 1.142.695 Kč [ sestávající z položek: M, XY. – pronájmy XY (1996-1999), částka 668.496 Kč, XY, R. (1996-2000), částka 256.549 Kč, ostatní kooperace nepřesahující 10.000 Kč (1996-2003), částka 217.650 Kč ] nedoložil Č. S. „primární doklady“, Č. S. (jsa vyzván ke konkretizaci těchto výdajů) uvedl, že doklady, které předložil věřitelskému výboru v roce 2001 nebo 2002, již nemá.
35. Příloha k třetímu zápisu schůze věřitelského výboru („Celkové náklady za rok 2001 dle analytických účtů“) v kolonce ostatní služby uvádí náklady na spolupráci s realitními kancelářemi ve výši 610.607,90 Kč, což neodpovídá částce 700.200 Kč, ani částce 1.142.695 Kč.
36. Podle přílohy konečné zprávy označené „oprava a údržba nemovitostí“ (za období let 1996-2004), jsou náklady na činnost R. P. (dále jen „R. P.“) [ zajišťování údržby a oprav nemovitostí ] do roku 2000 vyčísleny částkou 368.455 Kč, celkové náklady končící rokem 2001 však činily 277.785 Kč. Z výpovědi svědka R. P. k tomu konkursní soud zjistil, že vykonával inventury materiálu a kontrolu prodejen a měl na starosti sklad vybavení, které úpadce potřeboval ke své činnosti, naposledy dělal archiv zaměstnanců. Dle svého vyjádření mohl dostávat odměnu ve výši 2.000 Kč až 3.000 Kč měsíčně (čemuž by za dobu od roku 1996 do roku 2000 odpovídala částka 180.000 Kč).
37. Dle přílohy II. bodu 4 konečné zprávy [ rozpis konkursních výdajů ke konečné zprávě (č. l. 2912) ] byly výdaje na spolupráci s R. P. (za období let 1996 až 2004) vyčísleny částkou 256.549 Kč, výdaje na spolupráci s J. M. (dále jen „J. M.“) [ za období let 1996-1999 ] částkou 668.496 Kč a výdaje na spolupráci s „ostatními kooperanty“ (za období let 1996-2003) částkou 217.650 Kč.
38. V listině označené jako „příloha č. 2 List č. 1 náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty za období 1996-2000“, předložené Č. S. při schůzi věřitelů konané dne 6. prosince 2007 (č. l. 1487 i č. l. 3439), byly výdaje na spolupráci s R. P. vyčísleny částkou 356.549 Kč, výdaje na spolupráci s J. M. částkou 668.496 Kč a náklady na „ostatní kooperanty“ (za provozní služby nepřesahující částku 10.000 Kč) částkou 709.484 Kč.
39. Z výpovědi J. M. k tomu konkursní soud zjistil, že přibližně od roku 1996 do roku 1999 fakturovala částku kolem 5.000 Kč měsíčně, přičemž její činnost spočívala v přebírání a předávání prodejen dalším nájemcům a zajišťování údržby objektů k pronájmu, což spočívalo v zajištění drobných oprav prostřednictvím třetích osob, k čemuž jmenovaná následně sdělila, že sama již žádnými doklady nedisponuje (č. l. 3505).
40. Vzhledem k výpovědím R. P. a J. M. a k označeným listinám neodpovídají vyplacené prostředky částkám, které Č. S. účtoval (a ten rozdíly upokojivě nevysvětlil). Totéž platí o listinách k částkám na „ostatní kooperanty“. Č. S. tedy nebyl schopen doložit, kdy, v jaké výši a nač konkrétně, jednotlivé výdaje vynaložil, proto nebylo možné přijmout závěr o jejich hospodárnosti; navíc měla obdobné činnosti pro Č. S. provádět i společnost C (č. l. 1487). Již tyto skutečnosti byly důvodem pro neschválení těchto výdajů.
41. Vzhledem k výše popsaným rozporům (včetně neurčitého časového určení výdajů) nebylo možné přijmout ani jednoznačný závěr o tom, zda, případně jaké, činnosti byly vykonány (vyjma výdajů týkajících se J. M.) po 1. květnu 2000, což je rozhodné pro posouzení potřeby souhlasu věřitelského výboru ; to jde opět k tíži Č. S., jenž přes opakované výzvy (naposledy při jednání, jež se konalo 24. května 2018) tyto údaje blíže nespecifikoval a nedoložil. Souhlas obsažený v zápisu z jednání věřitelského výboru z 15. února 2001 se sice týká i „oprav, údržby a správy majetku“, je však natolik obecný a vágní, že ponechává to, zda a v jaké výši budou tyty výdaje vynaloženy na úvaze Č. S. o jejich „nezbytném rozsahu“. Pro účely posouzení, zda Č. S. měl souhlas věřitelského výboru s vynaložením těchto jednotlivých výdajů, tak byl konkursní soud de facto postaven do obdobné pozice jako při posuzování hospodárnosti těchto výdajů; pro Č. S. to znamenalo povinnost doložit, že tyto výdaje vynaložil „v nezbytném rozsahu“, čehož dosud nebyl schopen. Konkursní soud proto tyto výdaje v celkové výši 1.142.695 Kč neschválil.
13) Výdaje spojené se zpeněžením. Opravy a údržby nemovitostí.
42. V rozsahu částky 8.554,08 Kč nedoložil Č. S. prvotní účetní doklady. K poukazu Č. S. na to, že věřitelský výbor tyto výdaje zkoumal a schválil bez připomínek, konkursní soud uvádí, že z dřívějších projednání vyplynulo, že věřitelský výbor neměl k dispozici prvotní účetní doklady. Proto konkursní soud výdaje v rozsahu částky 8.554,08 Kč neschválil.
14) Výdaje spojené se zpeněžením. Správa nebytových prostor.
43. Ohledně částky 175.575 Kč (vyplacené společnosti C, v níž jsou společníky a „jednateli“ žena a dcera Č. S.) konkursní soud uvádí, že jelikož správce konkursní podstaty nebyl schopen předložit smlouvu o zprostředkování ze dne 5. ledna „2008“ (správně 1998) věřitelskému výboru v roce 2003 a 2004 (a ten proto tyto výdaje neodsouhlasil), společnost C je personálně propojena s osobou správce konkursní podstaty a v roce 1998 ještě neprobíhalo zpeněžování konkursní podstaty, nemá tento výdaj za účelně vynaložený; proto jej neschválil.
15) Konkursní odměna.
44. Příjmy konkursní podstaty činí 91.965.445,40 Kč. Správce konkursní podstaty má nárok na odměnu ze zpeněžení majetku konkursní podstaty, za něž konkursní soud nepovažuje převzaté finanční prostředky ve výši 212.918,22 Kč, vratky daně ve výši 503.526 Kč a 1.800 Kč (č. l. 2985), úhradu stravenek od zaměstnanců ve výši 189.046,10 Kč a předfakturaci příjmů ve výši 10.017,95 Kč. Částka dosažená zpeněžením majetku konkursní podstaty tedy činí 91.048.137,13 Kč.
45. Konkursní soud snižuje konkursní odměnu (dle §8 odst. 3 ZKV) tak, že:
1) příjmy z provozu podniku (konkrétně tržby z prodeje zboží, tržby z obchodní činnosti, pronájem dopravního prostředku, pronájem zařízení, převod telefonních stanic) ve výši 8.735.958,74 Kč,
2) příjmy ze zpeněžení dopravních prostředků ve výši 144.615 Kč,
3) příjmy ze zpeněžení pohledávek dražbou ve výši 475.000 Kč,
4) splátky dluhů včetně úroků ve výši 5.294.434,49 Kč,
celkem částku 14.650.008,23 Kč, nezahrnul do zpeněžení konkursní podstaty pro účely výpočtu konkursní odměny. Tyto příjmy nekorespondují s vysokými výdaji v průběhu konkursního řízení vynaloženými na získání těchto příjmů. Těmito vysokými výdaji jsou:
1) výdaje na pracovní nároky zaměstnanců, včetně odvodů, ve výši 17.120.968 Kč,
2) náklady na energie ve výši 4.097.174,38 Kč,
3) spotřeba materiálu, „HIM“, „DHIM“, „PHM“ ve výši 2.312.997,58 Kč,
4) náklady na telefon ve výši 1.494.885,36 Kč a cestovné ve výši 2.412.517,30 Kč [Č. S. (totiž) při jednání uvedl, že zaměstnanci telefonovali dlužníkům úpadce a pohledávky úpadce vymáhali osobně].
5) výdaje na právní služby v souvislosti s vymáháním pohledávek ve výši 312.151 Kč.
Č. S. nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když tyto výdaje nedokázal v průběhu konkursního řízení řádně kontrolovat a nezabránil jejich vzniku v takovém rozsahu.
46. Pro účely určení konkursní odměny z částky dosažené zpeněžením majetku konkursní podstaty tudíž konkursní soud vyšel z částky 76.398.128,90 Kč. S přihlédnutím k tomu, že do konkursu přihlásilo pohledávky celkem 99 věřitelů, určil konkursní soud konkursní odměnu správce konkursní podstaty částkou 6.918.906,40 Kč (bez daně z přidané hodnoty).
47. Takto určenou konkursní odměnu dále konkursní soud snížil (dle §8 odst. 3 ZKV) o 18.635 Kč, „neboť tuto částku (a náklady řízení ve výši 9.437 Kč) uhradil žalobci Severočeské vodovody a kanalizace, a. s., k rukám I. J.“ dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 2. září 2008, č. j. 35 Co 778/2007-49 (č. l. 1659). Částku 18.635 Kč za odběr pitné vody po nájemkyni I. S. a vydražitelích objektu V. M. a R. Š. včas nevymáhal; pohledávka se promlčela a konkursní podstata o ni byla zkrácena.
48. Konkursní soud tedy přiznal správci konkursní podstaty konkursní odměnu ve výši 6.900.271,40 Kč; s připočtením částky odpovídající 20% dani z přidané hodnoty (1.380.054,28 Kč) jde celkem o 8.280.326 Kč.
49. K odvolání Č. S. (proti bodům III. až VI. výroku usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018) odvolací soud usnesením ze dne 29. března 2019, č. j. 1 Ko 3/2018-3566:
[1] Změnil usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 v té části bodu III. výroku, jež se týkala neschválení pracovněprávních nároků zaměstnanců (včetně odvodů) ve výši 4.504.085 Kč, tak, že se schvalují výdaje na odvody na pracovněprávní nároky částkou 718.687 Kč a neschvalují se pracovněprávní nároky včetně odvodů ve výši 3.785.398 Kč.
[2] Změnil usnesení konkursního soudu v bodu V. výroku tak, že k rozvrhu zbývá částka 8.216.587,06 Kč.
[3] Potvrdil usnesení konkursního soudu ve zbývající části bodu III. výroku a v bodech IV. a VI. výroku.
50. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §8 odst. 2 a 3 a §29 ZKV a reprodukuje závěry formulované k pravidlu formulovanému v §8 odst. 3 poslední větě ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000) na str. 21 až 24. (pod body 1/ až 7/) zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2015 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení a řízení, jež mu předcházelo, k následujícím závěrům:
51. Konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty spolu s vyúčtováním hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty slouží jako jeden z podkladů pro vydání rozvrhového usnesení a má své – z hlediska jednotlivých fází konkursu míněno – pevné místo. Ty otázky, k jejichž řešení tento institut především slouží, by tedy zásadně neměly být předmětem přezkumné činnosti soudu později, například při zkoumání správnosti rozvrhového usnesení. Údaje uvedené v konečné zprávě týkající se vyúčtování odměny správce a jeho výdajů, výtěžku zpeněžení majetku z podstaty a nákladů konkursu, jakož i údaje týkající se úplnosti (a tedy i konečnosti) majetkových zjištění ohledně rozsahu konkursní podstaty nebo procesních postupů, na základě nichž byla taková majetková zjištění učiněna, mohou být napadány a zkoumány pouze v tomto rámci a může být o nich rozhodnuto toliko usnesením podle ustanovení §29 odst. 3 ZKV. Konečnou zprávou a rozhodnutím o ní je mimo jiné dáno účastníkům konkursu na vědomí, jaká částka má být vyplacena správci konkursní podstaty (eventuálně osobám, jež v řízení vykonávaly funkci správce konkursní podstaty) na jeho odměně a na úhradu jeho hotových výdajů a jakou částkou bude moci disponovat soud, v jehož výlučné kompetenci je určit a rozhodnout rozvrhovým usnesením, jaká část ze sumy, jež je předmětem jeho rozhodování a jež byla postavena najisto v konečné zprávě, připadne v souladu se zákonem tomu kterému věřiteli. Konečná zpráva a vyúčtování jsou způsobilé projednání jen v případě, že nevykazují žádné zřejmé nejasnosti či neúplnosti a všechny příjmy a výdaje z podstaty jsou v nich jednotlivě a přehledně specifikovány tak, aby soudu i účastníkům konkursu umožnily snadnou orientaci ve zde uvedených údajích a provedení kontroly jejich věcné správnosti, již musí být správce konkursní podstaty připraven doložit a již je soud povinen přezkoumat.
52. V daném případě z obsahu spisu plyne, že konkursní soud dodržel postup předepsaný ustanovením §29 ZKV, projednal námitky vznesené proti konečné zprávě a vyúčtování na jednání konaném dne 31. března 2011 a o konečné zprávě rozhodl usnesením ze dne 1. července 2011 a po jeho zrušení a v souladu se závazným právním názorem dovolacího i odvolacího soudu je opětovně projednal na jednáních konaných dne 14. září 2017, 25. ledna 2018 a 24. května 2018 a o konečné zprávě a vyúčtování opětovně rozhodl napadeným usnesením.
53. Co do neschválených výdajů neshledal odvolací soud ve zjištěních a právních závěrech konkursního soudu žádné zásadní pochybení. Odlišně hodnotil toliko oprávněnost výdajů označených souhrnně jako „výdaje na pracovněprávní nároky zaměstnanců včetně odvodů“, když ustanovení §67a odst. 1 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 i před tímto datem, dopadalo pouze na pracovní nároky, nikoli na odvody z nich. Proto neměl odvolací soud za důvodnou námitku neoprávněnosti výdajů spočívajících v úhradě odvodů na sociální a zdravotní pojištění ve výši 533.880 Kč a 184.807 Kč (celkem 718.687 Kč), a tyto výdaje schválil. Tato skutečnost se pak logicky promítla i do částky určené k rozvrhu, jež se ve stejném rozsahu snížila.
54. Argumentaci Č. S. zpochybňující správnost skutkových zjištění konkursního soudu neshledal odvolací soud opodstatněnou. Ani na jednáních provedených po zrušení původního rozhodnutí o schválení konečné zprávy totiž Č. S. neprokázal oprávněnost neschválených výdajů, když buď nedoložil jejich vydání, nebo neprokázal, že (tam, kde to bylo nutné) zadal činnosti, k nimž byl povinen, třetím osobám na účet podstaty se souhlasem věřitelského výboru, anebo neprokázal účelnost a hospodárnost těchto výdajů. Svědek K. M. neuvedl (jak tvrdí Č. S.), že věřitelský výbor souhlasil s tím, aby Č. S. zadal činnost spočívající ve vyhledávání dokumentů a zpracování podkladů pro jednání věřitelského výboru apod. třetí osobě na účet konkursní podstaty; vzal toliko na vědomí informaci Č. S., že mu někdo pomáhá s vyhledáváním dokumentů. V podrobnostech ohledně jednotlivých výdajových položek odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného usnesení.
55. Ve shodě s tím, co uvedl v usnesení ze dne 14. října 2011, je odvolací soud nadále názoru, že podle okolností případu lze moderovat toliko výši konkursní odměny stanovenou podle zvláštního předpisu (§8 odst. 3 ZKV), nikoliv základnu, z níž se tato odměna určuje. Konkursní soud tedy pochybil, jestliže opět nevzal za základ pro výpočet první složky konkursní odměny částku 91.752.527 Kč [ celkové příjmy ve výši 91.965.445,40 Kč snížené o finanční prostředky ve výši 212.918,22 Kč (částka, kterou měl úpadce na účtech v době prohlášení konkursu) ] , nýbrž částku 76.398.128,90 Kč, maje nesprávně za to, že již tím „moderuje“ výši konkursní odměny. Správná výše konkursní odměny určená podle vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, a uvedená v konečné zprávě by tak včetně daně z přidané hodnoty činila celkem 9.225.716 Kč. Nicméně vzhledem k okolnostem případu spočívajícím především v tom, že konkurs trval více než 15 let, Č. S. nebyl schopen předložit bezvadnou konečnou zprávu již v roce 2006, ani předložená konečná zpráva není s to věrohodně zobrazit průběh konkursu a Č. S. nebyl schopen doložit a prokázat oprávněnost celé řady výdajových položek, má odvolací soud za to, že konkursní soud nepochybil, když výši konkursní odměny přiměřeně snížil za použití ustanovení §8 odst. 3 ZKV na částku 8.280.326 Kč.
56. Namítá-li Č. S. (k bodu V. výroku usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018), že částka určená k rozvrhu mezi konkursní věřitele se nenalézá v konkursní podstatě, a poukazuje-li na to, že konkursní soud nenařídil žádné z osob, v jejichž prospěch převedl prostředky z konkursní podstaty neoprávněně, aby je vrátily do konkursní podstaty, poukazuje odvolací soud v intencích §8 odst. 2 ZKV na to, že neobhájí-li správce konkursní podstaty správnost konečné zprávy a vyúčtování, včetně vynaložených výdajů, jak tomu bylo v daném případě, je na něm, aby zajistil vrácení neoprávněně vyplacených peněžních prostředků do konkursní podstaty.
II. Dovolání a vyjádření k němu.
57. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání Č. S. (dále též jen „první dovolatel“), a konkursní věřitel č. 21 (dále též jen „druhý dovolatel“) , požadujíce jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
58. První dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež cituje v aktuálním znění, argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
59. Konkrétně první dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že se nijak nevypořádal s odvolacími námitkami, v jejichž rámci poukazoval na výrazné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními konkursního soudu (respektive s jejich právním hodnocením) a na nesoulad usnesení konkursního soudu s právní úpravou zákona o konkursu a vyrovnání.
60. První dovolatel akcentuje, že v odvolání (mimo jiné) poukazoval na to, že:
[1] Skutková zjištění konkursního soudu o ztrátovosti provozu úpadce a neschválení konkursních nákladů ve fázi provozu úpadce jsou v rozporu s důkazy a hrubě zkreslují výsledky v konečné zprávě, z nichž jednoznačně vyplývá, že ztrátovost výroby (stáčírny) byla nahrazena výnosy ze služeb poskytovaných úpadcem (ubytování, nájmy), což umožnilo krytí výdajů. Konkursní soud se s namítanými skutkovými vadami nevypořádal.
[2] U neschválených výdajů rozebraných v odstavcích 88. a 89. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavcích 34. až 41. pod nadpisem „ 12) Výdaje spojené se zpeněžením. Příprava, inzerce a zpeněžení nemovitostí.“ ] u znal konkursní soud oprávněnost námitek výboru proti konečné zprávě, ačkoliv ze spisu je zřejmé, že šlo o výdaje vzniklé z činností provedených do novely zákona o konkursu a vyrovnání , které nepodléhaly schválení ve věřitelském výboru a souvisely s provozováním podniku úpadce. Č. S. namítal, že svědkové potvrdili, že v uvedeném období na základě smlouvy uzavřené s úpadcem konali činnosti související s provozem obchodních jednotek úpadce, na které úpadce neměl zaměstnance, a proto byly zaúčtovány na účet podstaty podle §31 odst. 2 písm. e/ ZKV. K provedení činností třetí osobou a zaúčtování na účet podstaty tedy nebyl zapotřebí souhlas věřitelského výboru.
[3] U vyloučených výdajů rozebraných v odstavci 48. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavci 22. pod nadpisem „ 4) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Výdaje za telefon“ .] , v odstavcích 51. a 54. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavcích 18. a 19. pod nadpisem „2) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Cestovné.“ ], v odstavci 56. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavci 24. pod nadpisem „6) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Pronájem archivu a archivace.“], v odstavci 80. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavci 43. pod nadpisem „14) Výdaje spojené se zpeněžením. Správa nebytových prostor.“ ], 92. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 (jde o schválený výdaj, jenž výše není reprodukován) , 93. a 94. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 [jde o pasáž usnesení reprodukovanou výše v odstavci 23. pod nadpisem „5) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Výdaje na revize, školení a kurzy.“ ] je neschválení výdajů odůvodněno projednáním při jednání konaném dne 26. srpna 2010, které se uskutečnilo k projednání námitek týchž věřitelů k jiné konečné zprávě (předložené 13. května 2010), kterou konkursní soud neschválil usnesením ze dne „9. září 2010“ (správně ze dne 27. září 2010) [ č. l. 2845 ] , přičemž z usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 nelze zjistit, zda 26. srpna 2010 byly posuzovány totožné námitky konkursních věřitelů k výdajům se stejnými závěry.
[4] V rozporu s obsahem závěrečné zprávy a s právním předpisem nezapočítal konkursní soud účelově do příjmů pro výpočet odměny výnosy z provozu podniku, příjmy ze zpeněžení dopravních prostředků, zpeněžení pohledávek dražbou a splátek dluhů v celkové výši 14.650.008,23 Kč. Tímto nezákonným způsobem dospěl k nesprávnému určení odměny správce konkursní podstaty. Současně s tím aproboval snížení konkursní odměny, aniž identifikoval jakoukoli protiprávnost postupu Č. S. ve smyslu ustanovení §8 odst. 2 ZKV.
[5] Konkursní soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle níž výdaje z činností správce zadané třetím osobám nelze zaúčtovat na účet podstaty, neměl-li správce k zadání souhlas věřitelského výboru. Jestliže však takový souhlas měl, pak měl i právo takové závazky založit a povinnost zaúčtovat tím vzniklé výdaje jako pohledávky za podstatou podle §31 odst. 1 a 2 písm. e/ ZKV.
[6] Výrazné změny znění konečné zprávy a vyúčtovaní odměny správce konkursní podstaty v režimu §29 odst. 3 ZKV jsou nesystémové a spíše svědčí o totálním selhání kontrolních mechanismů upravených v zákoně o konkursu a vyrovnání v průběhu řízení. Námitky ke konečné zprávě podané věřiteli jsou v kolizi nejen s jejich výsadním postavením ve věřitelském orgánu, ale i s jejich zaujatostí při projednání konečné zprávy.
61. Odvolacímu soudu první dovolatel vytýká, že na tyto námitky reagoval jen tím, že v obecné rovině vyložil pravidla obsažená v §8 odst. 3 ZKV a následně se omezil na souhrnné zjištění, že ohledně výdajů, které konkursní soud neschválil, neshledal v jeho zjištěních ani právních závěrech žádné zásadní pochybení, uváděje, že argumentaci zpochybňující správnost skutkových zjištění neshledal opodstatněnou. Odtud první dovolatel dovozuje, že napadené usnesení trpí vadou, v jejímž důsledku bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny, jelikož jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Potud první dovolatel odkazuje též na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 25 Cdo 2912/2010, v „rozhodnutí“ (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 1276/2011, a v „usnesení“ Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. IV. ÚS 3309/07 [ správně jde o nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 76/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu ].
62. Vady zatěžující usnesení odvolacího soudu jsou podle prvního dovolatele o to závažnější, že v odvolání namítal rozsáhlé a výrazné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními konkursního soudu a současně uváděl, že na tyto vady poukazuje opakovaně a zcela bezvýsledně. K tomu dovolatel argumentuje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. července 2015, sp. zn. II. ÚS 3496/13 (jde o nález uveřejněný pod číslem 134/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16 (jde o nález uveřejněný pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
63. První dovolatel shrnuje, že konkursní soud vydal nepřezkoumatelné rozhodnutí, jehož skutkové závěry (na něž navázaly nepřiléhavé závěry právní) byly v rozporu s obsahem spisu. Odvolací soud tuto vadu neodstranil a své závěry zatížil stejnou nepřezkoumatelností.
64. Druhý dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu v té části jeho výroku, kterou se mění usnesení konkursního soudu v bodě III. výroku [ohledně pracovněprávních nároků zaměstnanců (včetně odvodů)] a v bodě V. výroku. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., jež cituje v aktuálním znění, argumentem zásadního právního významu řešení otázky, zda neoprávněně vyplacené mzdy a z nich plynoucí zákonné odvody na zdravotní a sociální pojištění lze posoudit jako na sobě nezávislé výdaje konkursní podstaty, jakož i argumentem, že odvolací soud se odchýlil od zásady vázanosti soudu rozhodnutím „nadřízeného“ (správně dovolacího) soudu ve smyslu ustanovení §226 odst. 1 a §243g odst. 1 o. s. ř.
65. Druhý dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), přičemž v mezích takto uplatněného dovolacího důvodu argumentuje k předestřeným právním otázkám následovně:
K otázce č. 1 (Nezávislost pracovněprávních nároků a odvodů z nich)
66. Druhý dovolatel namítá, že pracovní nároky (mzdy) a odvody z nich od sebe nelze oddělit (jde o neoddělitelně spjaté výdaje konkursní podstaty) a odvolací soud pochybil, jestliže na jedné straně měl mzdy za neoprávněný výdaj konkursní podstaty a na druhé straně schválil (jako oprávněný výdaj) povinné odvody s nimi spojené.
K otázce č. 2 (Vázanost rozhodnutím dovolacího soudu)
67. Potud druhý dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od závěrů zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2015 tím, že v novém odvolacím řízení změnil (aniž se změnil skutkový stav věci) usnesení konkursního soudu (co do výdaje představovaného pracovněprávními nároky zaměstnanců) ve výroku, který již dříve prošel odvolacím a dovolacím přezkumem; tím rovněž narušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání účastníků, aniž (nadto) změnu náležitě objasnil.
68. Ve vyjádření k dovolání prvního dovolatele poukazuje druhý dovolatel na to, že skutečnosti, které první dovolatel namítá, obstály v rámci předchozího dovolacího přezkumu Nejvyššího soudu, takže nebylo zapotřebí, aby se konkursní soud v nynějším rozhodnutí těmito námitkami znovu zabýval.
III. Přípustnost dovolání.
69. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sb. rozh. obč. Poukaz obou dovolatelů na ustanovení §237 o. s. ř. v aktuálním znění je tudíž pro založení přípustnosti dovolání právně bezcenný.
70. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání prvního dovolatele.
71. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243b odst. 5, §240 odst. 1 a §218 písm. b/ o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání totiž je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněného pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč. ).
72. V rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 v bodě III. výroku tak, že schválil výdaje na odvody na pracovněprávní nároky částkou 718.687 Kč, a (v návaznosti na to) v bodě V. výroku tak, že o částku 718.687 Kč snížil částku určenou k rozvrhu pro konkursní věřitele, není Č. S. k podání dovolání subjektivně oprávněn (jde výrok, jímž mu bylo vyhověno) a Nejvyšší soud proto dovolání prvního dovolatele v této části bez dalšího odmítl.
73. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být (objektivně) přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř. O případ dle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v dané věci nejde. Povahu měnícího výroku usnesení odvolacího soudu „ve věci samé“ (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) má přitom jen ta část výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud změnil usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 v bodě III. výroku tak, že schválil výdaje na odvody na pracovněprávní nároky částkou 718.687 Kč a v bodě V. výroku tak, že o částku 718.687 Kč snížil částku určenou k rozvrhu pro konkursní věřitele. Potud však dovolání prvního dovolatele již bylo odmítnuto jako subjektivně nepřípustné (srov. odstavce 71. a 72. výše).
74. Ve vztahu ke zbylým (potvrzujícím) výrokům usnesení odvolacího soudu „ve věci samé“ může být dovolání prvního dovolatele přípustné pouze ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam).
75. Dovolání prvního dovolatele proti potvrzující části napadeného usnesení shledává Nejvyšší soud přípustným pro řešení otázky, jakým kontrolním mechanismům podléhají výdaje na činnosti, jejichž zadání třetím osobám věřitelský výbor správci konkursní podstaty schválil [ srov. argumentaci prvního dovolatele shrnutou v odstavci 60. pod bodem [5] výše, jež vystihuje (poměřováno obsahem) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.]. Potud je (totiž) napadené rozhodnutí zčásti v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. Další dovoláním zpochybněné právní otázky pojí první dovolatel s argumentem nepřezkoumatelnosti usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018, potažmo s argumentem nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Tímto způsobem první dovolatel vystihuje (poměřováno obsahem) dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že ř ízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), takže Nejvyšší soud neshledává účelným zabývat se (poté, co dovolání připustil pro řešení otázky spojené s dovolacím důvodem dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) samostatně přípustností dovolání k takto namítaným vadám; s námitkami vznesenými v souvislosti s touto otázkou se vypořádá v mezích přípustného dovolání.
76. Dovolání druhého dovolatele směřuje pouze proti měnící části napadeného usnesení a potud je přípustné podle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání.
77. Nejvyšší soud se zabýval nejprve důvodností dovolání prvního dovolatele, a to – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – především tím, zda je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a nejde-li o vady zmíněné v §242 odst. 3 o. s. ř. z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
78. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
79. Nejvyšší soud úvodem zdůrazňuje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. , a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč.
80. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.
81. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném):
Správce podstaty
§8
(…)
(2) Správce je povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud. Je-li správcem ustavena veřejná obchodní společnost, odpovídají za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem funkce správce její společníci společně a nerozdílně. Správce je povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce.
(3) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru.
(…)
§11
(…)
(5) Věřitelský výbor volí ze svého středu předsedu a místopředsedu, dohlíží na činnost správce, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu soudem. Je oprávněn podávat soudu návrhy týkající se průběhu řízení.
(…)
§29
(1) Správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni.
(2) Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky.
(3) Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu.
82. Již ve zrušujícím usnesení ze dne 22. října 2015 shrnul Nejvyšší soud závěry ustálené judikatury k výkladu §8 odst. 3 poslední věty ZKV tak, že:
[1] Smysl úpravy obsažené od 1. května 2000 v §8 odst. 3 poslední větě ZKV tkví v tom, že od uvedeného data již správce konkursní podstaty nesměl zadat třetím osobám na účet podstaty činnosti, k nimž byl sám povinen, bez souhlasu věřitelského výboru, i kdyby šlo o náklad plně opodstatněný. Bez souhlasu věřitelského výboru bylo vyúčtování takového nákladu bez dalšího nepřípustné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2011, pod číslem 119, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3169/2011).
[2] To, že věřitelský výbor udělí správci konkursní podstaty souhlas s tím, aby činnosti, k nimž je povinen, zadal třetím osobám na účet konkursní podstaty, nezbavuje konkursní soud práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu §29 ZKV). Ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 66/2007).
[3] Pohledávka vzešlá z činnosti, kterou správce konkursní podstaty (ač jde o činnost, k níž je sám povinen) zadá třetí osobě na účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty pohledávkou za podstatou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Po zrušení konkursu, v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka, přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2181/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2011, pod číslem 42).
[4] Správce konkursní podstaty poruší právní povinnost stanovenou v §8 odst. 3 poslední větě ZKV, jestliže činnost, k níž je z titulu výkonu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce sám povinen (povolán), zadá třetí osobě na účet konkursní podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Námitka, že šlo o činnost potřebnou, ze které měla konkursní podstata prospěch, nemá na závěr, že šlo o jednání protiprávní (zákonem zakázané) žádného vlivu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1141/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2014, pod číslem 108).
[5] Následkem porušení právní povinnosti stanovené v §8 odst. 3 poslední větě ZKV není neplatnost takového „zadání“, nýbrž to, že správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny; jde o náklad vynaložený „na účet správce konkursní podstaty“ jelikož „na účet konkursní podstaty“ může jít jen se souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Ke vzniku škody na majetku konkursní podstaty vede takové porušení právní povinnosti až od okamžiku, kdy správce konkursní podstaty náklad vzešlý ze zadání uskutečněného bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů) zúčtuje nikoli na svůj vrub (na vrub své konkursní odměny, v průběhu konkursního řízení typicky na vrub vyplacené zálohy na konkursní odměnu), nýbrž na vrub konkursní podstaty (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1141/2011).
[6] Zákon o konkursu a vyrovnání svěřuje správci konkursní podstaty především (zejména) následující činnosti (činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen ve smyslu §8 odst. 3 poslední věty ZKV):
1) Požadovat od orgánů a osob uvedených v §9d odst. 1 ZKV údaje o majetku dlužníka (úpadce) a některé další údaje, které jsou nutné pro výkon správy majetku konkursní podstaty, a to ve stejném rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku (úpadci) a vydání nebo zapůjčení listin nebo jiných věcí, které mohou sloužit ke zjištění dlužníkova (úpadcova) majetku (§9d ZKV).
2) Nakládat s úpadcovým majetkem, který tvoří konkursní podstatu (§14 odst. 1 písm. a/ ZKV), včetně plnění povinností, které s tím souvisejí (§14a odst. 1 ZKV).
3) Udělit souhlas k některým právním úkonům úpadce, které může úpadce uskutečnit i po prohlášení konkursu, např. k odmítnutí daru nebo dědictví (§14 odst. 1 písm. b/ ZKV).
4) Vést místo úpadce soudní spory, zahajovat je a samostatně v nich vystupovat (§14 odst. 1 písm. c/ a d/ ZKV, §16 odst. 1 ZKV, §27 odst. 4 ZKV).
5) Vykonávat místo úpadce práva zaměstnavatele a plnit jeho povinnosti (§14a odst. 1 ZKV).
6) Rozhodovat o obchodních záležitostech úpadcova podniku a činit úkony nutné k jeho provozu (§14a odst. 1 ZKV).
7) Zajistit vedení účetnictví (je-li úpadce podnikatelem) [§14a odst. 1 ZKV].
8) Zajistit (za úpadce) plnění povinností podle předpisů o daních (§14a odst. 1 ZKV) [ usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2181/2009 ] .
9) Převzít od úpadce seznam jeho majetku, obchodní knihy a jiné doklady (§17 odst. 1 a 2 ZKV).
10) Sestavit soupis konkursní podstaty (§18 odst. 1 ZKV).
11) Učinit (se souhlasem konkursního soudu) prohlídku obydlí úpadce, pokud je obydlí používáno také pro podnikání a zjednat si za tím účelem do tohoto obydlí úpadce přístup (vše za předpokladu, že soupis konkursní podstaty nelze provést pro nedostatečnou součinnost úpadce); srov. §18 odst. 6 ZKV.
12) Postarat se o to, aby do podstaty byly zahrnuty i věci nacházející se u třetích osob (§18 odst. 4 ZKV).
13) Zajistit odhad majetku, který patří do podstaty (§18 odst. 5 ZKV).
14) Postarat se o vhodné zajištění movitých věcí pojatých do soupisu, je-li obava, že by mohlo dojít k jejich odstranění, poškození nebo zničení (§18 odst. 8 ZKV).
15) Projednat vyloučení věci z podstaty (§19 odst. 2 ZKV).
16) Převzít stejnopisy přihlášek věřitelů, přezkoumat je a sestavit jejich seznam (§20 odst. 3 až 5 ZKV, §23 odst. 1 ZKV).
17) Popřít přihlášené pohledávky, o jejichž pravosti, výši nebo pořadí jsou pochybnosti (§24 odst. 1 a 2 ZKV).
18) Provést vypořádání společného jmění manželů dohodou nebo soudní cestou (§26 a násl. ZKV);
19) Provést zpeněžení majetku podstaty prodejem mimo dražbu (§27 odst. 2 ZKV) [ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2550/2013 ] .
20) Podat návrh na veřejnou dražbu nebo návrh na soudní dražbu (§27 odst. 1 a 3 ZKV).
21) Vyloučit neprodejné pohledávky a věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty z podstaty (§27 odst. 6 ZKV).
22) Provést zpeněžení věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží provozování úpadcova podniku, jedinou smlouvou (§27a ZKV).
23) Uspokojit některé nároky v průběhu konkursního řízení (§28 odst. 2, §31 odst. 1 ZKV).
24) Vypracovat a předložit konkursnímu soudu konečnou zprávu s vyúčtováním (§29 odst. 1 ZKV) [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 2631/2012].
[7] Mimo režim ustanovení §8 odst. 3 poslední věty ZKV má průběžné schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem (§11 odst. 5 ZKV) svůj význam v tom, že konkursní soud již v pozdějších fázích řízení nemá důvod zkoumat (bez dalšího) detailně podklady, na jejichž základě věřitelský výbor schválil hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad spojený s udržováním a správou podstaty. Závěr, zda šlo o výdaj nebo náklad, jenž vůbec mohl být zúčtován „na vrub“ konkursní podstaty nebo zda šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný (v poměru k účelu, na který byl vynaložen), ale i tak zůstává konkursnímu soudu; konkursní soud jej činí při schvalování konečné zprávy dle §29 ZKV (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013).
[8] Povinnost postupovat při výkonu funkce s „odbornou péčí“ (§8 odst. 2 ZKV) je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 2737/2014, uveřejněný pod číslem 79/2018 Sb. rozh. obč. ).
83. Z judikaturních závěrů shrnutých v odstavci 82. obecně vychází jak usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018, tak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu. Konkursní soud nicméně tyto závěry nesprávně aplikoval na poměry dané věci (a odvolací soud nezjednal nápravu) ve vztahu k těm (neschváleným) výdajům, jichž se týkají úvahy usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 reprodukované výše v odstavcích 20. a 21. pod nadpisem „3) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Poštovné.“ a v odstavcích 25. a 26. pod nadpisem „7) Výdaje spojené s udržováním a správou podstaty. Drobné pokladní výdaje.“
84. Ve zrušujícím usnesení ze dne 22. října 2015 Nejvyšší soud k těmto položkám výslovně uzavřel (srov. str. 27 onoho usnesení), že:
„Také u výdajů na poštovné (…) a u drobných pokladních výdajů (…) je správnost závěrů soudu o jejich neschválení podmíněna tím, zda šlo o výdaje, jež předtím neodsouhlasil věřitelský výbor (což z rozhodnutí neplyne). Jinak by se opět prosadily závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013.“
85. Konkursní soud v usnesení ze dne 7. června 2018 odůvodnil nepřiznání části výdajů na poštovné jejich nedoložením (1.641 Kč) a tím, že nebylo prokázáno, že šlo o výdaje hrazené v tomto konkursním řízení (6.478 Kč) [srov. odstavec 20. výše] . Neschválení části drobných pokladních výdajů (5.666 Kč) odůvodnil konkursní soud „nedohledáním“ (nedoložením) primárních dokladů [srov. odstavec 25. výše] . V obou těchto případech konkursní soud v rozporu s výše reprodukovaným pokynem Nejvyššího soudu rezignoval na zkoumání, zda šlo o výdaje odsouhlasené věřitelským výborem za použití argumentu, že „ u těchto výdajů zjevně nejde o činnosti, k nimž je správce (sám) povinen, proto konkursní soud považuje za bezpředmětné se u tohoto výdaje zabývat existencí souhlasu věřitelského výboru dle §8 odst. 3 poslední věty ZKV“ [srov. odstavce 21. a 26. výše] .
86. Judikatorní závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 289/2013, citovaný již ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2015 a znovu reprodukovaný výše v odstavci 82. pod bodem [7], se přitom týkal právě významu průběžného schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem (§11 odst. 5 ZKV) „m imo režim ustanovení §8 odst. 3 poslední věty ZKV“. Úsudek konkursního soudu, že je „bezpředmětné“ se u těchto výdajů zabývat „existencí souhlasu věřitelského výboru dle §8 odst. 3 poslední věty ZKV“ [srov. opět odstavce 21. a 26. výše] , je založen na mylné (a judikatuře citované ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2015 zjevně odporující) představě, že mimo rámec úpravy obsažené v ustanovení §8 odst. 3 poslední věty ZKV nemá odsouhlasení těchto výdajů věřitelským výborem žádný význam pro účely pozdějšího prokázání jejich vynaložení. Má-li takový souhlas svůj význam v tom, že „konkursní soud již v pozdějších fázích řízení nemá důvod zkoumat (bez dalšího) detailně podklady, na jejichž základě věřitelský výbor schválil hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad spojený s udržováním a správou podstaty“ (usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 289/2013), pak je zjevné, že jak neschválení výdajů na poštovné ve výši 8.119 Kč, tak neschválení drobných pokladních výdajů ve výši (5.666 Kč) nemůže obstát, nezkoumal-li konkursní soud, zda věřitelský výbor tyto výdaje odsouhlasil.
87. Jinak řečeno (pro poměry této věci), jestliže věřitelský výbor odsouhlasil Č. S. hotové výdaje na poštovném a na drobných pokladních výdajích, pak neschválení těchto výdajů nelze odůvodnit (jak nesprávně učinil konkursní soud) nedoložením „primárních dokladů“. Odvolací soud pochybil, jestliže tento zjevný rozpor s ustálenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu na dané téma nenapravil, a dovolání je potud důvodné.
88. Ve vztahů k ostatním nechváleným výdajům prvním dovolatelem tvrzený rozpor s judikaturou (reprodukovanou v odstavci 82.) není dán.
89. Dále se Nejvyšší soud zabýval prvním dovolatelem namítanou nepřezkoumatelností usnesení obou soudů.
90. V rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 100/2013“), Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
91. Poměřováno těmito závěry rozhodnutí insolvenčního soudu zjevně nebylo nepřezkoumatelné ve vztahu k těm dovolacím námitkám, jež jsou reprodukovány v odstavci 60. pod body [2] a [3]. I bez výslovného vyjádření tohoto závěru v usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 je právě první dovolatel (coby správce konkursní podstaty úpadce) tou osobou, které (při zákonem požadované odborné péči) muselo být i v době podání odvolání zřejmé, že obsah námitek uplatněných konkursními věřiteli č. 18 (č. l. 2768-2770) a č. 21 (č. l. 2755-2758) proti konečné zprávě ze dne 13. května 2010 (č. l. 2743-2746), neschválené po jednání, jež se konalo 26. srpna 2010 (č. l. 2793-2805), usnesením konkursního soudu ze dne 27. září 2010, č. j. K 174/95-2845, se opakuje v námitkách, uplatněných těmito konkursními věřiteli proti konečné zprávě ze dne 1. listopadu 2010 (srov. č. l. 2936-2938 u konkursního věřitele č. 18 a č. l. 2941-2947 u konkursního věřitele č. 21), přičemž z usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 jednoznačně plyne, že se zabývaly právě námitkami konkursních věřitelů proti konečné zprávě ze dne 1. listopadu 2010.
92. K výhradě prvního dovolatele, že nepřezkoumatelné je i rozhodnutí odvolacího soudu, jelikož ten se řádně nevypořádal s jeho odvolací argumentací, lze opět poukázat na závěry plynoucí z R 100/2013. K tomu lze dodat, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§169 odst. 4 o. s. ř.) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§211 o. s. ř.)] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
93. Platí rovněž, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením §157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).
94. Na výše uvedeném základě neshledává Nejvyšší soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani ve vazbě na výhradu prvního dovolatele, že odvolací soud nevypořádal jeho odvolací námitku reprodukovanou v odstavci 60. pod bodem [1] výše. Z napadeného rozhodnutí totiž plyne, že reakci na tuto námitku vystihuje (byť se značnou mírou obecnosti) odstavec 31. napadeného usnesení (pasáž reprodukovaná výše v odstavci 54).
95. Reakci na odvolací námitku k určení konkursní odměny reprodukovanou výše v odstavci 60. pod bodem [4] napadené rozhodnutí obsahuje [ způsob výpočtu konkursní odměny konkursním soudem opravuje (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1351/2006, uveřejněným pod číslem 103/2007 Sb. rozh. obč. , z nějž plyne, že úvaha o zvýšení nebo snížení konkursní odměny podle §8 odst. 3, věty páté, uvedeného zákona se může odvíjet toliko od částky stanovené jako konkursní odměna podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 476/1991 Sb.) ]. Při jinak určeném základu pro snížení odměny však odvolací soud dospěl k úsudku, že výsledná (konkursním soudem určená) konkursní odměna je i tak správná. Dovolání je nicméně v této části i tak důvodné. Z usnesení ze dne 7. června 2018 je totiž patrno, že konkursní soud z vadně určeného základu stanovil konkursní odměnu (bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) částkou 6.918.904,40 Kč, kterou posléze navýšil o částku odpovídající 20% dani z přidané hodnoty (srov. odstavec 125. usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018, jak reprodukován v odstavci 48. výše). Pasáž napadeného usnesení, jež správnou výši konkursní odměny určené podle vyhlášky č. 476/1991 Sb. určuje částkou 9.225.716 Kč (srov. odstavec 32. napadeného usnesení, jak reprodukován výše v odstavci 55.) se přitom i co do určení „správné výše“ konkursní odměny před jejím snížením (9.225.716 Kč) neliší od pasáže obsažené na str. 16 usnesení odvolacího soudu ze dne 14. října 2011.
96. Odtud je zjevné, že nejen konkursní soud, ale také odvolací soud přehlédl, že podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v době vydání usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018 (jež ani později nedoznalo změn) činila základní sazba daně z přidané hodnoty (pro účely výpočtu částky, o kterou měla být v souladu s ustanovením §8 odst. 3 věty první ZKV zvýšena přiznaná odměna a na náhrada hotových výdajů správce konkursní podstaty) již 21 % (srov. §47 odst. 1 písm. a/ uvedeného zákona).
97. Při způsobu výpočtu konkursní odměny, z nějž vyšel odvolací soud, by konkursní odměna určená z počtu konkursních věřitelů (99) činila podle §7 odst. 4 vyhlášky č. 476/1991 Sb. částku 99.000 Kč a konkursní odměna určená z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty (91.752.527 Kč) podle §7 odst. 2 vyhlášky č. 476/1991 Sb. částku 7.587.626,35 Kč. Celkem by šlo o částku 7.686.626,35 Kč. S připočtením částky 1.614.191,53 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, by šlo celkem o částku 9.300.817,88 Kč. Z napadeného usnesení pak není seznatelné, zda by odvolací soud přijal závěr, že konkursní odměnu určenou podle vyhlášky č. 476/1991 Sb. je namístě snížit na částku 8.280.326 Kč, kdyby si byl vědom toho, že určená konkursní odměna je (správně má být) vyšší (o několik desítek tisíc korun) než jím uváděných 9.225.716 Kč.
98. Nejvyšší soud se dále zabýval důvodností dovolání druhého dovolatele, tedy – opět v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – tím, zda je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., přičemž k položeným otázkám činí následující závěry:
K otázce č. 1 (Nezávislost pracovněprávních nároků a odvodů z nich)
99. Pro odpověď na tuto otázku jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání:
§31 (ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000)
(…)
(2) Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou
(…)
d/ daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
(…)
(3) Pracovními nároky, pokud vznikly po prohlášení konkursu anebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen, jsou
a/ mzdové (platové) nároky úpadcových zaměstnanců a jejich odměna za pracovní pohotovost,
b/ odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
c/ nároky úpadcových zaměstnanců na náhradu mzdy za dovolenou, za svátek a při překážkách v práci,
d/ odstupné úpadcových zaměstnanců poskytované při skončení pracovního poměru,
e/ hmotné zabezpečení poskytované úpadcovým zaměstnancům podle zvláštních předpisů,
f/ nároky na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru,
g/ náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které vznikly úpadcovým zaměstnancům při plnění pracovních povinností,
h/ náhrady příslušející úpadcovým zaměstnancům za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce,
ch/ splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, není-li hrazena jinak, a nároky na náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jde-li o náklady poskytované v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
§31 (ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 do 31. prosince 2007)
(…)
(2) Pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou
(…)
d/ daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
(…)
(3) Pracovními nároky jsou
a/ mzdové (platové) nároky úpadcových zaměstnanců a jejich odměna za pracovní pohotovost,
b/ odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
c/ nároky úpadcových zaměstnanců na náhradu mzdy za dovolenou, za svátek a při překážkách v práci,
d/ nároky úpadcových zaměstnanců z titulu převedení mzdových nároků úpadcových zaměstnanců úpadci na smluvním základě,
e/ odstupné úpadcových zaměstnanců poskytované při skončení pracovního poměru,
f/ hmotné zabezpečení poskytované úpadcovým zaměstnancům podle zvláštních předpisů,
g/ nároky na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru,
h/ náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které vznikly úpadcovým zaměstnancům při plnění pracovních povinností,
ch/ náhrady příslušející úpadcovým zaměstnancům za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce,
i/ splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, není-li hrazena jinak, a nároky na náhradu nákladů na výživu pozůstalých, jde-li o náklady poskytované v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
(4) Pracovními nároky podle odstavce 3 písm. a/ a b/ jsou nároky, které vznikly za poslední tři roky před prohlášením konkursu, jakož i po prohlášení konkursu; pracovními nároky podle odstavce 3 písm. c/ až i/ jsou nároky, které vznikly po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen.
(…)
Zvláštní ustanovení o vedoucích pracovnících dlužníka
§67a (ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000)
(1) Pracovní nároky (§31 odst. 3) vedoucích pracovníků, jejichž pracovní poměr vzniká jmenováním (dále jen „vedoucí pracovníci“), které vznikly po prohlášení konkursu, lze v průběhu konkursu (§31 odst. 1) uspokojit pouze do výše 10 000 Kč měsíčně.
(2) Pracovní nároky vedoucích pracovníků podle odstavce 1, přesahující částku tam uvedenou, jakož i jejich pracovní nároky podle §32 odst. 2 písm. a/ se uspokojují jako ostatní pohledávky (§32 odst. 2 písm. c/).
(…)
Zvláštní ustanovení o vedoucích pracovnících dlužníka
§67a (ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 do 31. prosince 2007)
(1) Pracovní nároky (§31 odst. 3) vedoucích zaměstnanců), které vznikly po prohlášení konkursu, lze v průběhu konkursu (§31 odst. 1) uspokojit pouze do výše, kterou určí správce se souhlasem soudu.
(2) Pracovní nároky vedoucích pracovníků podle odstavce 1 přesahující správcem určenou částku, jakož i jejich pracovní nároky podle §31 odst. 4 se uspokojují jako ostatní pohledávky (§32 odst. 4 věta druhá).
(…)
100. Důvod, pro který (oproti konkursnímu soudu) schválil výdaje konkursní podstaty spočívající v odvodech z pracovních nároků vedoucích zaměstnanců úpadce (jež zůstaly neschváleny), spatřuje odvolací soud v tom, že ustanovení §67a odst. 1 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 i před tímto datem, dopadalo pouze na pracovní nároky, nikoli na odvody z nich.
101. S druhým dovolatelem lze souhlasit v tom, že takto pojatá argumentace rozdílný režim co do (ne)uznání oprávněnosti výdajů spočívajících v pracovněprávních nárocích (mzdách) vedoucích zaměstnanců na straně jedné a výdajů spočívajících v úhradě odvodů na sociální a zdravotní pojištění z těchto pracovněprávních nároků (mezd) dostatečně neozřejmuje. V dané věci nejde o to, zda se ustanovení §67a odst. 1 ZKV vztahuje na předmětné odvody (k takové úpravě nebyl ani důvod, když rozsah odvodů plyne z vyúčtovaných mezd).
102. Jakkoli je ovšem tato argumentace velmi úsporná, odvolací soud jejím prostřednictvím zřejmě poukazoval na to, že pracovněprávní nároky vedoucích zaměstnanců úpadce, vzniklé po prohlášení konkursu na majetek úpadce, nebyly v rozsahu přesahujícím omezení stanovené v §67a odst. 1 ZKV (do 30. dubna 2000 v rozsahu přesahujícím částku 10.000 Kč měsíčně a v době od 1. května 2000 v rozsahu přesahujícím částku určenou správcem konkursní podstaty se souhlasem konkursního soudu) zcela vyloučeny z uspokojení v konkursním řízení (srov. §33 ZKV v rozhodném znění ). Ve smyslu ustanovení §32 odst. 2 písm. c/ ZKV mohly být uspokojeny v době od 30. dubna 2000 jako ostatní pohledávky (pohledávky třetí třídy) [§67a odst. 2 ZKV ve znění účinném do 30. dubna 2000] a v době od 1. května 2000 pak ve smyslu ustanovení (§32 odst. 4 věty druhé ZKV) jako ostatní pohledávky (pohledávky druhé třídy) [§67a odst. 2 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000].
103. Odtud plyne, že pracovněprávní nároky vedoucích zaměstnanců úpadce, vzniklé po prohlášení konkursu na majetek úpadce, sice mohly být uspokojeny v rozsahu přesahujícím omezení stanovené v §67a odst. 1 ZKV (do 30. dubna 2000 v rozsahu přesahujícím částku 10.000 Kč měsíčně a v době od 1. května 2000 v rozsahu přesahujícím částku určenou správcem konkursní podstaty se souhlasem konkursního soudu) až při rozvrhu (jako pohledávky druhé třídy), vzhledem k tomu, že vznikly po prohlášení konkursu, však měl správce konkursní podstaty právo platit z nich příslušné odvody již v průběhu konkursního řízení (u těchto odvodů šlo o pohledávky za konkursní podstatou ve smyslu ustanovení §31 odst. 2 písm. d/ ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 i před tímto datem). Důvod tyto výdaje neschválit, tedy vskutku nebyl dán a dovolání potud není důvodné.
K otázce č. 2 (Vázanost rozhodnutím dovolacího soudu)
104. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že z textu jeho zrušujícího usnesení ze dne 22. října 2015 je zřejmé (srov. str. 26 tamtéž) že Nejvyšší soud se otázkou odvodů samostatně nezabýval [ a to i vzhledem k tomu, jak tehdejší dovolatel (Č. S.) vymezil své dovolací námitky ] (srov. str. 18 tamtéž) a žádný závazný právní názor pro řešení této otázky nepřijal. Závěr, z nějž plyne, že odvolací soud může i při nezměněném skutkovém stavu věci změnit svůj právní názor se pak podává např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, uveřejněného pod číslem 80/2008 Sb. rozh. obč. V situaci, kdy odvolací soud měl důvod zkoumat oprávněnost těchto výdajů na základě odvolání Č. S., nezakládají dílčí nedostatky (argumentační chudost) odůvodnění k této otázce pro Nejvyšší soud důvodnost dovolání druhého dovolatele ani na základě argumentu nedostatečné předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání účastníků.
105. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání druhého dovolatele zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
106. S přihlédnutím k tomu, že napadené rozhodnutí v některých svých částech (co do výdajů na poštovné, drobných pokladních výdajů a konkursní odměny) neobstálo na základě dovolání Č. S., Nejvyšší soud je jako celek (§242 odst. 2 písm. b/ a d/ o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
107. Jakkoli se Nejvyšší soud (vzhledem k mezím podaného dovolání druhého dovolatele) nemohl touto otázkou zabývat výše, v další fázi řízení by odvolací soud měl ve vazbě na otázku odvodů za zaměstnance ozřejmit, proč (ač se argumentačně dovolával dikce §67a odst. 1 ZKV ve znění účinném od 1. května 2000 i před tímto datem) své závěry na téma odvodů vztáhl jen k odvodům za dobu do 30. dubna 2000 (srov. odstavec 30. výše) a nikoli již k odvodům za dobu do 1. května 2000 do 30. listopadu 2011 (srov. odstavec 31. výše).
108. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že důvody, pro které zrušil napadené usnesení, nemají odvolacímu sloužit jako důvody pro zrušení usnesení konkursního soudu ze dne 7. června 2018. Kdyby měl Nejvyšší soud za to, že takový postup je namístě, učinil by tak v intencích §§243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. sám).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu