ECLI:CZ:NS:2021:29.ICDO.62.2021.1
KSPH 71 INS XY
73 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 62/2021-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce V. P. , narozeného XY, bytem XY , zastoupeného JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, PSČ 269 01, proti žalovanému JUDr. Filipu Pundovi , se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100/II, PSČ 377 01, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužnice L. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. P. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc – odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 73 ICm XY – se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 10. února 2021, č. j. 73 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (V. P.) domáhal vůči žalovanému (JUDr. Filipu Pundovi, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužnice L. P.) vyloučení ve výroku označených nemovitostí (dále jen „sporné nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužnice (body I. a II. výroku), určil, že ke zpeněžení sporných nemovitostí lze přistoupit před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě v této věci (body III. a IV. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (body V. a VI. výroku).
2. Proti rozsudku insolvenčního soudu podal žalobce podáním ze dne 30. března 2021 odvolání, v němž (mimo jiné) navrhl, aby věc byla přikázána jinému (odvolacímu) soudu, a to Vrchnímu soudu v Olomouci. Návrh odůvodnil tím, že označený soud je schopen „vydat nepodjaté a spravedlivé rozhodnutí dle právních norem“, když „nelze přehlédnout machinace a kauzy soudců Vrchního soudu v Praze“.
3. Žalovaný s návrhem nesouhlasí, když považuje veškerá tvrzení uvedená žalobcem za „zcela nesmyslná“.
4. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
5. Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu nutnosti i vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze), i Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
6. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně nebo funkčně příslušným k projednání a rozhodnutí věci nebo k rozhodnutí o opravném prostředku. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle ustanovení §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze (nebyli vyloučeni soudci, kteří by měli podle rozvrhu práce rozhodnout o podaném odvolání žalobce, natož ostatní soudci Vrchního soudu v Praze rozhodující insolvenční agendu), není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016).
7. Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) je pak výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
9. Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, sešit 1, ročník 2008, na str. 14, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
10. Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti žalobce neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci nevyhověl.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2021
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu