ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1070.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1070/2021-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 14 To 155/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného D. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 2 T 4/2021, byl obviněný D. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 29. 7. 2020 v odpoledních hodinách ve stavu ovlivnění psychotropní látkou metamfetamin řídil motocykl značky YUKI 250, RZ XY, z XY do XY, okres Ústí nad Orlicí, kde kolem 15.50 hodin na ulici XY byl kontrolován hlídkou Policie ČR, které se vydával za svého bratra J. K., a tohoto jednání se dopustil přesto, že mu trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 10. 2019, č. j. 3 T 188/2019-60, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let, tedy od 30. 4. 2019 do 30. 4. 2022 .
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 2 T 4/2021, podal obviněný odvolání směřující do výroků o vině i trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích usnesením ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 14 To 155/2021, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 14 To 155/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 105–107), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že nebyly správně vyhodnoceny důkazy, přičemž nemělo být přijato prohlášení viny dovolatele, resp. soud se s tímto neměl spokojit, měl dokazovat a důkazní situaci prověřovat a řádně odůvodnit. „Například měl prověřit, zda pachatel nebyl například skutečně bratr“. Rovněž dovolatel namítá porušení zásady in dubio pro reo.
Obviněný dále namítá v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uložení nepřiměřeného trestu, resp. trestu v rozporu se zákonem. Má za to, že mu měl být ukládán trest alternativní, neboť potřebuje být na svobodě, živit rodinu a snažit se vést řádný život. Poukázal na to, že má devítiletou dceru, na kterou řádně platí výživné, je řádně podnikající OSVČ s pravidelným příjmem a platí sociální a zdravotní. Soud nevzal v potaz jeho doznání a skutečnost, že svého jednání lituje. Nijak blíže nezdůvodnil, proč nepřistoupil k uložení alternativnímu trestu. Obviněný nesouhlasí se závěry, že by měl být speciálním recidivistou, resp. že opakovaně řídit pod vlivem drog. Uvádí, že za řízení pod vlivem návykové látky byl odsouzen pouze v roce 2019 a má pouze 3 záznamy v trestním rejstříku.
Dovolatel uvedl, že ke spáchání trestného činu nedošlo, jednání tak, jak je popsáno v obžalobě, se nikdy nestalo, byl pouze zastaven za jízdu v zákazu, aniž by byl zastaven policií, přičemž jako řidič vše vysvětlil.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2021, č. j. 14 To 155/2021-98, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 8. 3. 2021, č. j. 2 T 4/2021-71, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu trestu.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 775/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, uvedl, že obviněný své jednání v přípravném řízení a také u hlavního líčení (byť stručně) doznal, prohlásil svou vinu, souhlasil s právní kvalifikací jednání, přičemž nalézací soud usnesením ze dne 8. 3. 2021 podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. takové prohlášení viny přijal a v rozsahu problematiky samotného spáchání skutku obviněným žádné rozhodné důkazy neprováděl. Ve vztahu k výroku o vině je pak podle státního zástupce dovolání, resp. námitky zaměřené proti výroku o vině, nepřípustné. Schválení viny zásadně omezilo rozsah možných opravných prostředků, přičemž podle §206c odst. 7 tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení napadat opravným prostředkem. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že soud druhého stupně tento výrok v odvolacím řízení fakticky přezkoumával [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Stran námitek směřujících do výroku o trestu státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ trestu, k němuž byl dovolatel odsouzen, neboť trestní zákoník uložení trestu odnětí svobody za spáchaný přečin připouští, přičemž nalézací soud v rámci rozhodování o něm respektoval také zákonnou výměru a trest vyměřil ještě v rámci první čtvrtiny trestní sazby odpovídající trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání spáchanému v jeho základní skutkové podstatě. Nad rámec uvedeného státní zástupce doplnil, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného jsou částečně nepřípustné a dílem je pod žádný z dovolacích důvodů podřadit nelze, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. V důsledku uvedeného způsobu rozhodnutí pak považuje za bezpředmětnou rovněž dovolatelovu žádost o odklad výkonu trestu. Současně státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 14 To 155/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Stran námitek, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno uvést, že jejich prostřednictvím dovolatel brojí proti závěru o jeho vině. Námitky směřující do výroku o vině (námitky nesprávného vyhodnocení důkazů, nesprávných skutkových zjištění a vlastní verze skutkových událostí) však v projednávané věci v rámci podaného dovolání uplatnit nelze, resp. dovolání je v tomto rozsahu nepřípustné.
Jak uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, obviněný v rámci hlavního líčení dne 8. 3. 2021 po řádném poučení (a poté, co odmítl vypovídat), uvedl, že to, co je uvedeno v obžalobě, je pravda, přičemž souhlasí i s právní kvalifikací v obžalobě uvedenou. Státní zástupkyně uvedla, že skutek považuje za nesporný a souhlasila s tím, aby soud přijal prohlášení viny obviněného.
Následně nalézací soud podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal prohlášení viny obviněného D. K. a podle odst. 6 ustanovení §206c tr. ř. uvedl, že dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu („v rozsahu skutkové věty“) nebude provádět.
Dokazování bylo provedeno pouze k nápravě písařské chyby, kdy byl v obžalobě nesprávně uveden měsíc spáchání skutku, a dále ve skutečnosti, že se obviněný „vydával za svého bratra J. K.“, přičemž v tomto rozsahu došlo ke změně skutkové věty. Soud provedl důkaz úředními záznamy Policie ČR, z nichž se tyto skutečnosti podávají. Uvedená úprava skutkové věty však neměla žádný vliv na otázku spáchání skutku a ani jeho právní posouzení, tedy jí nebylo dotčeno ani prohlášení viny k ostatním, z pohledu odsuzujícího rozsudku stěžejním skutkovým okolnostem. V projednávané věci byl totiž obviněný shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle skutkových zjištění dne 29. 7. 2020 řídil pod vlivem návykové látky motocykl přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 3 T 188/2019, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to v období od 30. 4. 2019 do 30. 4. 2022.
Podle §206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem .
Zmíněné ustanovení §206c tr. ř., zavedené do právního řádu novelou provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů a některé další trestní předpisy, s účinností od 1. 10. 2020, upravuje možnost zjednodušení a urychlení průběhu řízení před soudem tím, že umožňuje obviněnému prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě (§206c odst. 1 tr. ř.). Vedle doznání obviněného či prohlášení (pouze) některých skutečností za nesporné (§206 odst. 1 tr. ř.), které také mohou zefektivnit průběh trestního řízení (doznání však nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu – viz §2 odst. 5 tr. ř.), s dopady v jeho prospěch v rovině trestání [§39 odst. 1 a §42 písm. l) a m) tr. zákoníku] prohlášení ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. představuje kvalifikovanější formu pozitivní aktivní účasti obviněného na konečném objasnění jeho trestné činnosti a rozhodnutí o ní (dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, se neprovádí – viz §206c odst. 6 tr. ř.), za současné možnosti i intenzivnějšího zohlednění takového přístupu ve výroku o trestu [§39 odst. 1 a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku]. Lze doplnit, že za určitých okolností soud prohlášení obligatorně či fakultativně nepřijme (§206c odst. 5 tr. ř.), přičemž stane-li se tak, k (nepřijatému) prohlášení se v následném procesním postupu nepřihlíží (§206c odst. 8 tr. ř.). Prohlášení viny je charakterizováno především dvěma momenty, a to jednak stanovením specifického procesního postupu jeho přijetí, a jednak, je-li soudem přijato, jeho nevratností. První je proveden zejména v ustanoveních §206a odst. 1 tr. ř. a §206c odst. 3, 4 a 5 tr. ř., která stanoví povinnost zvláštního poučení a po projevu prohlášení viny rozhodnutí soudu o něm (o jeho přijetí či nepřijetí). Nevratnost potom vyplývá z výše uvedeného §206c odst. 7 tr. ř., podle něhož prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem. Byť tedy zákon stanoví určité podmínky (obligatorní či fakultativní) přijetí prohlášení viny, zpětné hodnocení obsahu prohlášení (skutečností v něm uvedených) zákon vylučuje. Opravným prostředkem ve smyslu §206c odst. 7 tr. ř. je třeba rozumět jak opravný prostředek řádný, tak i mimořádný, tedy i dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 7 Tdo 533/2021).
S ohledem na výše uvedené tedy platí, že jestliže obviněný D. K. v projednávaném případě poté, co soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny v celém rozsahu skutku uvedeném ve skutkové větě (obžalobě), přičemž změny ve skutkové větě nebyly stěžejního významu pro posouzení otázky viny jako takové, a současně i souhlas s použitou právní kvalifikací, nemohl proti těmto skutečnostem podat opravný prostředek. Ten mohl být podán pouze do skutečností ostatních, než na které se vztahovalo jeho prohlášení viny (např. do trestu). Zmíněné omezení pak platí i pro dovolací řízení, a tedy dovolání obviněného, pokud jde o výhrady proti výroku o vině, resp. právní kvalifikaci jeho jednání jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Pokud pak obviněný namítá, že soud neměl prohlášení viny přijmout a měl dokazování i přes prohlášení dovolatele provést, je taková námitka, s ohledem na výše uvedené, zcela nepřípadná. Jelikož bylo užito institutu prohlášení viny podle §206c tr. ř., jsou jakékoli námitky obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění či procesu dokazování, bez jakékoli opory, neboť ve vztahu k otázce viny nebylo prováděno žádné dokazování.
Nelze opomenout ani ustanovení §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. , kde je výslovně zakotveno, že obviněný může napadnout rozsudek odvoláním pro nesprávnost výroku, který se ho přímo týká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny .
Na uvedených závěrech nic nemění skutečnost, že odvolací soud výrok o vině na podkladě podaného odvolání de facto přezkoumal. K uvedenému postupu však, jak rozvedeno výše, neměl prostor. Schválené prohlášení viny zásadně omezilo jak rozsah možných opravných prostředků obviněného, tak současně i rozsah přezkumu, ke kterému byl oprávněn odvolací soud. Pokud i přesto odvolací soud dospěl k určitým závěrům stran viny dovolatele, nejedná se o žádné procesní rozhodnutí (k tomu nemá v takovém případě odvolací soud oprávnění), ale pouze o jakési obiter dictum, vyjádření nad rámec věci. Přestože nelze pochybení odvolacího soudu dávat k tíži obviněného, zásadně platí, že nikdo nemůže mít více práv, než mu přiznává zákon.
S ohledem na uvedené tedy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného směřující do výroku o vině jsou námitkami nepřípustnými.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci něhož namítal, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, nebyly zohledněny polehčující okolnosti ve formě doznání a lítosti nad jeho jednáním, přičemž vyjádřil přesvědčení, že mu měl být s ohledem na jeho rodinnou, pracovní a finanční situaci uložen trest alternativní.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39, §41 či §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.).
Námitky vůči druhu a výši trestu tedy nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, pokud při jeho ukládání obecné soudy respektovaly jak druh trestu, který je možné v dané věci obviněnému uložit, tak i rozpětí zákonem stanovené trestní sazby. Nejvyšší soud dále podotýká, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015).
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterýžto obviněný rovněž uplatňuje, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na výše uvedené tedy nelze přiznat námitkách obviněného ve vztahu k jemu uloženému trestu odnětí svobody jakékoli opodstatnění. Obviněnému hrozil trest odnětí svobody ve výměře až na dvě léta (§337 odst. 1 tr. zákoníku). Nalézací soud mu uložil trest ve výměře 6 měsíců, tedy nejen trest přípustný, ale rovněž v rámci zákonem stanovené trestní sazby, nutno dodat, že v rozsahu její první čtvrtiny. Výše dovolatelova trestu i způsob jeho výkonu (trest nepodmíněný s výkonem ve věznici s ostrahou) byly nalézacím soudem řádně odůvodněny, jak se podává zejména z bodů 2. až 4. odůvodnění rozsudku. Soudy přihlédly ke všem relevantním skutečnostem, kdy nelze přehlédnout, že obviněný se jednání dopustil v době podmíněného odsouzení a současně se nejednalo o první porušení podmínky. V bodě 3. pak nalézací soud rovněž zohlednil i prohlášení viny a menší závažnost spáchaného skutku, kdy však tyto polehčující okolnosti nepřesvědčily soud o tom, že by uložení dalšího alternativního trestu mělo na obviněného požadovaný účinek.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu