ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1075.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1075/2021-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný F. H. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 68 To 258/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 17/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 6 T 17/2018 , byl obviněný F. H. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 23. 7. 2017 v době od 1:20 hodin do 1:30 hodin před panelovým domem č. XY v Olomouci na ulici XY, po předchozím požití alkoholu, na zde zaparkovaném motorovém vozidle zn. Mercedes Benz S 350 L Matic 221, RZ: XY, majitele spol. M. A., užívané společností D., konkrétně jejím prokuristou V. S., vylomil obě vnější zpětná zrcátka, a to tak, že je lámal rukama a následně do nich kopal, kdy tímto svým jednáním způsobil společnosti Česká pojišťovna, a.s., IČO: 45272956, se sídlem Praha 1, ul. Spálená č. 75/16, 113 04, která hradila pojistné plnění, škodu v celkové výši nejméně 126 770,63 Kč .
2. Za to byl odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozené společnosti Česká pojišťovna a.s. na náhradě škody částku ve výši 71 342 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla tato společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 6 T 17/2018, podal obviněný odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 68 To 258/2020, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Jednalo se již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když nejprve usnesením ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 68 To 204/2018, zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 6 T 17/2018, kterým bylo trestní stíhání obviněného podle §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno, a následně usnesením ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 68 To 204/2019, zrušil první odsuzující rozsudek nalézacího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 6 T 17/2018.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 68 To 258/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný je toho názoru, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení při stanovení výše škody způsobené trestným činem. V této souvislosti má i za to, že zjištěná výše škody a s tím související výrok o její náhradě jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. K tomuto extrémnímu rozporu došlo tím, že soudy bez adekvátní argumentační opory a bez jakéhokoli jiného opodstatnění přihlédly ke znaleckému posudku znalce Stanislava Zouhara, jenž škodu vyčíslil na částku 126 770,63 Kč, přičemž ostatní znalecké posudky, které vyčíslily způsobenou škodu, se pohybovaly do částky 50 000 Kč. Soudy podle obviněného nezohlednily, že v rámci přípravného řízení vyčíslil policejní orgán škodu na 40 000 Kč. A. K. následně vypracoval cenovou nabídku, ve které byly finanční náklady na uvedení v předešlý stav stanoveny na 43 310 Kč. Nalézací soud poté přibral znalce Ing. Ivana Bohunovského, kterým byla na základě znaleckého posudku škoda na vozidle vyčíslena na částku 49 091 Kč. Obviněný dále navrhl vypracování dalšího znaleckého posudku znalcem Miroslavem Adámkem, který vyčíslil škodu na částku 45 235 Kč. Ke znaleckému posudku znalce Adámka, který má jako jediný ze jmenovaných znalců specializaci mimo jiné na autooprávárenství, však soud nepřihlédl.
7. Výší škody zjištěnou prvotně policejním orgánem se podle obviněného nalézací soud nezaobíral a nikterak ji nezohlednil. Dále nebylo přesvědčivě zdůvodněno, z jakého důvodu byla upřednostněna výše škody vyčíslená společností Mercedes Benz Centrum Moravia, jež motorové vozidlo opravovala. Cenová nabídka A. K. byla nalézacím soudem odmítnuta taktéž bez bližšího a relevantního odůvodnění; bylo pouze uvedeno, že znalec Zouhar vypověděl, že by v opravě mimo autorizovaný servis nebyly dodrženy potřebné standardy. Podle obviněného jsou tyto závěry ničím nepodložené, jelikož i neautorizovaný servis může provést opravdu v totožné kvalitě. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v tomto směru zcela nepřezkoumatelné a nesprávný je podle obviněného i výrok o náhradě škody.
8. Nalézací soud se podle obviněného bez přijatelné komparace s dalšími posudky přiklonil k obsahu znaleckého posudku znalce Zouhara, jenž však vykazoval celou řadu faktických nepřesností; např. byl chybně zadán počet najetých kilometrů, čímž došlo k navýšení hodnoty vozu o 138 000 Kč; pokud by byly kilometry zadány správně, cena by se jednoznačně ponížila. Dále byl chybně zadán počet majitelů vozidla, jenž je pro stanovení hodnoty důležitým faktorem; při stanovení ceny vozidla byly do výbavy zahrnuty položky, jež nejsou součástí vozidla, jako jsou např. hliníková kola. Tímto taktéž došlo k dalšímu zkreslenému navýšení hodnoty vozu. Vzniklá škoda tak nemohla být nalézacím soudem spolehlivě zjištěna, když se přiklonil ke znaleckému posudku znalce, jenž operoval s chybným vstupním údajem, tj. aktuální cenou vozu. Při stanovení nákladů lakýrnických prací potřebných na opravu vozu pak bylo kalkulováno s tarifem autorizovaného servisu Mercedes Benz Centrum Moravia, ačkoliv lakýrnické práce jako takové byly reálně provedeny společností LK Automont, tedy servisem jiným než autorizovaným. V ostatním obviněný odkazuje na podané odvolaní, se kterým se podle jeho názoru soud druhého stupně dostatečně nevypořádal. Uvádí také, že mu není zřejmé, z jakého důvodu se ani odvolací soud nepřiklonil k závěrům a. K.; argumentace, že se nejedná o autorizovaný (značkový) servis, podle obviněného neobstojí. Je podle něj otázkou, na základě čeho došly soudy k závěru, že v a. K. by byla oprava provedena v horší kvalitě, než je tomu v autorizovaném a dražším servisu Mercedes Benz Centrum Moravia.
9. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje i v tom, že při posouzení výše škody způsobené poškozením motorového vozidla je podle §137 tr. zákoníku nutno vycházet z ceny, za kterou se toto vozidlo v době a místě činu obvykle prodává. To znamená, že je nutno zjistit, o jakou hodnotu se v důsledku poškození tato cena vozidla snížila. Teprve když nelze výši škody takto zjistit, je možno vycházet z účelně vynaložených nákladů na uvedení vozidla v předešlý stav jeho opravou. V předmětné věci takto podle názoru obviněného postupováno nebylo, neboť rozhodujícím kritériem pro stanovení její výše měla být cena, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává a nikoli účelně vynaložené náklady na uvedení věci do stavu před jejím poškozením. Otázkou obvyklé ceny po poškození se však soudy zabývaly nedostatečně, nalézací soud se sice zaobíral hodnotou vozu jako takového, nikoli však hodnotou vozu v kontextu poškození.
10. Další nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje v otázce společenské škodlivosti jeho jednání. Připomíná, že s účinností od 1. 10. 2020 došlo k novelizaci §138 tr. zákoníku týkajícího se hranic výše škody. Optikou této změny je podle obviněného třeba jeho jednání nyní vnímat jako méně společensky škodlivé, což má vliv i na výměru trestu. I po zvýšení hranice výše škody, a tím posunu společenské škodlivosti, však zůstal uložený stejný trest. V tomto kontextu je podle obviněného o to více třeba brát v úvahu důsledky nesprávného hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků) ve vztahu k zjištěné výši škody. V případě jiného trestného činu by takto laxní přístup ke správnému zjištění výše škody mohl znamenat jinou právní kvalifikaci daného jednání v základní či kvalifikované skutkové podstatě, anebo i hranici mezi tím, zda se vůbec o trestný čin jedná. V kontextu ukládání trestů nelze podle obviněného na přesné stanovení vzniklé škody rezignovat, jelikož může mít dopad na míru společenské škodlivosti. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku (i v kontextu výše škody) tak podle něj může mít dopad na vyřešení otázky společenské škodlivosti, jež je důležitá pro samotné ukládání trestů.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Souhlasil rovněž s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Státní zástupce je toho názoru, že námitky obviněného jsou formulovány vůči procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů, jestliže jimi zpochybňuje zjištěnou výši škody, přičemž neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ačkoli obviněný formálně proklamuje hmotněprávní vady, ve skutečnosti se podle státního zástupce domáhá revize skutkových zjištění, čímž nedochází k naplnění deklarovaného dovolacího důvodu. V rámci těchto námitek obviněného se jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů se zaměřením na znalecký posudek zpracovaný znalcem Stanislavem Zouharem, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se skutkovými zjištěními učiněnými na jeho podkladě. Tento dovolací důvod tak obviněný založil primárně na procesním základě a při nerespektování §2 odst. 5 a 6 tr. ř.
14. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy, zde zejména znalecké posudky, na jejichž podkladě bylo možné stanovit výši způsobené škody, a to odlišným způsobem než obviněný, tato skutečnost podle státního zástupce neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Důležité je, že se soudy při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný se sice k vytýkanému jednání doznal, avšak rozporoval výši způsobené škody. Této otázce byla věnována zvýšená pozornost v průběhu trestního řízení. Závěry Okresního soudu v Olomouci nakonec vyjádřené v odsuzujícím rozsudku lze podle státního zástupce považovat za odpovídající. Připomíná, že v rámci hlavního líčení konaného dne 30. 7. 2021 byli osobně vyslechnuti znalci Stanislav Zouhar i Miroslav Adámek, přičemž soud oba znalecké posudky následně vyhodnotil a dospěl k závěru, že znalecký posudek Miroslava Adámka, po jeho výslechu u hlavního líčení a konfrontaci s druhým znalcem, není přesvědčivý. Znalec Stanislav Zouhar vyvrátil jeho argumentaci, jde-li o způsob provedení opravy a nutnosti opravit či nalakovat i jiné díly vozidla, aby byl uveden do původního stavu. Tento znalec podrobně vysvětlil postupy opravy, důvod odstrojení jednotlivých dílů vozidla, tyto zkontroloval a uvedl, že nenašel žádnou opravu či práci navíc. Oprava byla provedena v autorizovaném servisu, což je též pochopitelné s přihlédnutím ke značce a ceně poškozeného vozidla Mercedes Benz S 350 L Matic 221, a byla provedena podle stanovených standardů a postupů. Znalec Stanislav Zouhar osobně servis navštívil, cenu práce a cenu dílů přepočetl, aniž by dospěl k jakýmkoli nesrovnalostem. O správnosti jeho znaleckého posudku nejsou shledávány pochybnosti. Naproti tomu znalec Miroslav Adámek sdělil, že pro vypracování znaleckého posudku jen zadal poskytnuté údaje do programu Audatex, z něhož byly vygenerovány poznatky. Na podporu zjištěné výše škody, k níž se přiklonil nalézací soud, lze podle státního zástupce rovněž poukázat na to, že Česká pojišťovna vyplatila v důsledku poškození vozidla částku ve výši 120 433 Kč, což opět koresponduje s náklady vynaloženými na provedenou opravu.
15. K námitce týkající se navýšení hranic škody novelou účinnou od 1. 10. 2020 státní zástupce uvádí, že i po této novele bylo stále možné jednání obviněného kvalifikovat jako tentýž trestný čin, neboť jeho případu se změna zákonné úpravy nedotkla. Trestným činem byla způsobena škoda přesahující částku 10 000 Kč, tedy škoda nikoli nepatrná, jakou předpokládá základní skutková podstata, aniž by se dosáhlo na některou ze zvlášť přitěžujících okolností ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty.
16. Jestliže obviněný polemizuje se změnou společenské škodlivosti z pohledu výměry uloženého trestu, takové námitky podle státního zástupce neodpovídají mezím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státního zástupce naopak podřadit námitku obviněného ohledně požadavku uplatňování zásady subsidiarity trestní represe §12 odst. 2 tr. zákoníku, avšak s určitou mírou benevolence vzhledem k její obecnosti co do vyjádření viny a zároveň při vyloučení otázek ryze skutkových a procesních. Přesto ji nepovažuje za opodstatněnou a poukazuje na ustálený výklad §12 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, podle kterého se subsidiarita trestní represe v zásadě uplatní pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech znacích naplněna, nemůže stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů poukazem na existenci institutů jiných právních odvětví. V posuzované věci podle státního zástupce nejde o hraniční případ, neboť spodní práh trestnosti je v §228 odst. 1 tr. zákoníku jednoznačně vymezen kvantitativním znakem – právě výší způsobené škody, čímž byla zjevně překročena dolní hranice společenské škodlivosti. Připomíná, že obviněný svým jednáním způsobil škodu ve výši, která dokonce více než desetinásobně převyšuje minimálně požadovanou hranici škody nikoli nepatrné, navýšené i po novelizaci provedené zákonem č. 333/2020 Sb.
18. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, a s rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Z obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný jím brojí především proti závěru o výši škody způsobené trestným činem. Namítá, že soudy při stanovení výše škody nesprávně vycházely ze znaleckého posudku znalce Zouhara, když ve věci byly vypracovány i jiné znalecké posudky týkající se poškození předmětného automobilu, a že ani neobjasnily, proč za škodu považovaly náklady na uvedení věci (automobilu) v předešlý stav a nikoliv rozdíl v její obvyklé ceně. V rámci poslední námitky pak poukazuje na porušení zásady subsidiarity trestní represe.
28. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv to obviněný výslovně nenamítl.
29. Již po shora stručně zrekapitulovaném obsahu dovolání je dále Nejvyšší soud nucen upozornit, že polemika obviněného týkající se způsobu stanovení výše škody způsobené trestným činem není hmotněprávní povahy, nýbrž že se týká toliko procesu dokazování. Jde o námitku procesní povahy, která se z tohoto důvodu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí, neboť se netýká deklarovaného právního posouzení skutku ani jiného hmotněprávního posouzení.
30. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 22. až 24. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu.
31. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
32. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že důkazní řízení stran výše způsobené škody ani skutková zjištění na jeho podkladě učiněná vadou extrémního rozporu zatížena nejsou.
33. Současně lze s ohledem na obsah dovolání konstatovat, že obviněný v podaném odvolání v zásadě pouze opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
34. Obviněným namítanou otázkou znaleckých posudků se v nyní projednávané věci pečlivě zabývaly oba soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně v bodě 18. odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu dal na úkor znaleckého posudku znalce Adámka přednost posudku znalce Zouhara. Zohlednil přitom zejména zcela rozdílný rozsah podkladů, které měli oba znalci při své znalecké činnosti k dispozici. Pouze ve stručnosti lze uvést, že znalec Zouhar oproti znalci Adámkovi poměrně rozsáhle zjišťoval veškeré okolnosti týkající se opravy předmětného vozidla, navštívil autorizovaný servis, ve kterém oprava probíhala, podrobně vysvětlil postupy opravy, nutnost odstrojení jednotlivých dílů, důvod výměny dílů, které zkontroloval, a nenašel žádnou opravu či práci navíc. Oproti tomu znalec Adámek měl k dispozici protokol policie, fotografie poškozeného vozidla a kopii technického průkazu vozidla a uvedl, že zadal data do počítačového programu, který mu určil výši škody. Soud prvního stupně oba znalce rovněž konfrontoval, načež závěry znalce Adámka hodnotil jako nepřesvědčivé a znalcem Zouharem vyvrácené. Uvedeným závěrům dal za pravdu i soud odvolací, který svoje úvahy rozvedl v bodech 12. až 14. odůvodnění napadeného usnesení.
35. S uvedenými závěry soudů obou stupňů, které není účelné znovu podrobně opakovat, se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a konstatuje, že v žádném případě nelze mít za to, že by soud prvního stupně učinil svůj závěr bez dostatečného argumentačního podkladu a že by se odvolací soud v potřebné míře nezabýval odvolacími námitkami obviněného. Soudy obou stupňů se naopak se znaleckými posudky důkladně vypořádaly a přesvědčivě zdůvodnily, z jakého důvodu je na místě upřednostnit závěry znalce Zouhara. Procesní námitky obviněného v tomto směru tedy jednak nelze podřadit pod žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, a jednak jde o námitky i věcně nedůvodné.
36. Hmotněprávní povahy je naopak námitka obviněného, kterou brojí proti tomu, že soudy při stanovení výše škody vycházely z nákladů na uvedení poškozeného automobilu do původního stavu, namísto z rozdílu, o který se snížila obvyklá cena tohoto vozu oproti obvyklé ceně před útokem. Tuto námitku tedy lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Jde však rovněž o námitku neopodstatněnou.
37. Je skutečností, že podle §137 tr. zákoníku je při stanovení výše škody způsobené trestným činem primárně nutno vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává (při poškození věci pak z rozdílu mezi obvyklou cenou před a po útoku), a že další kritéria v tomto ustanovení uvedená (účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav) najdou uplatnění až tehdy, nelze-li prvně uvedeným způsobem výši škody zjistit (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, publikované pod č. 45/2006 Sb. rozh. tr.). K takové situaci však došlo v nyní projednávané věci. V této souvislosti je nutno vycházet z toho, jakým způsobem obviněný předmětný automobil poškodil. Podle zjištění soudů obviněný vylomil obě vnější zpětná zrcátka, a to tak, že je lámal rukama a následně do nich kopal. Za takovéto situace je zřejmé, že šlo o velice nestandardní poškození vozidla a že se v případě vozidla po poškození nejednalo o automobil, se kterým se běžně obchoduje (na rozdíl od např. bouraných vozidel, která běžně předmětem obchodu bývají). Za takové situace tedy bylo na místě, aby, vzhledem k absenci srovnatelně poškozených automobilů způsobené specifičností způsobu poškození předmětného vozu poškozeným, soud vycházel z účelně vynaložených nákladů na uvedení tohoto vozu v předešlý stav.
38. Navíc, podle citovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu platí, že pokud je poškozena věc, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku či zařízení, a lze ji opravit nebo jinak uvést do původního stavu, pak je třeba při stanovení výše škody vycházet především z účelně vynaložených nákladů na uvedení funkčního celku v předešlý stav. Hledisko ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává, takovou vzniklou škodu zpravidla náležitě nevystihuje. Takto je třeba postupovat i v případech, kdy se poškození věci, které je ve srovnání s celkovou hodnotou věci ve značném nepoměru (např. drobné poškození fasády jinak bezvadného domu), nebo spočívá v poškození věci, která je nedílnou součástí určitého funkčního celku a kterou lze opravit nebo uvést do původního stavu (např. přední sklo motorového vozidla), ačkoliv se v místě a v čase činu prodává, do ceny věci, resp. funkčního celku nepromítá. V takovém případě nezbývá než použít metodu nákladovou, neboť metodou časové ceny věci by výše škody nemohla být vůbec stanovena (např. když by nebylo možné určit, za jakou částku by se nepatrně poškozená věc prodala, resp. pokud by takové poškození nemělo vliv v daném místě a v čase na celkovou cenu věci (např. nemovitosti, motorového vozidla aj.) – srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. Tpjn 304/2005, publikované pod č. 45/2006 Sb. rozh. tr.
39. Ani v případě této námitky tak obviněnému není možno dát za pravdu.
40. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je rovněž možno podřadit námitku nedostatečné společenské škodlivosti. K této námitce je však nutno nejprve v obecné rovině uvést, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivostí činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace – srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
41. Z dovolání je zřejmé, že obviněný v souvislosti s touto námitkou znovu polemizuje se způsobem stanovení výše škody způsobené trestným činem. Takovou argumentaci však v této souvislosti uplatnit nelze, neboť při posuzování společenské škodlivosti trestného činu je nutno vycházet výlučně ze skutku, tak jak byl soudy zjištěn v průběhu dokazování a jak je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
42. Obviněný rovněž neuvádí žádné okolnosti, kterými by se nyní projednávaný skutek vymykal běžně se vyskytujícím trestným činům poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku. Jím uváděná výše škody takovou okolností rozhodně být nemůže, neboť podle §228 odst. 1 tr. zákoníku jsou postihována jednání, při kterých je způsobena škoda nikoliv nepatrná, která činí po novele tr. zákoníku provedené zákonem č. 333/2020 Sb. účinným od 1. 10. 2020 částku nejméně 10 000 Kč. Škoda způsobená v nyní projednávané trestní věci nicméně i nadále mnohonásobně hranici škody nikoliv nepatrné přesahuje. Podle Nejvyššího soudu se navíc i s přihlédnutím k ostatním okolnostem spáchání tohoto trestného činu jedná o typický případ trestného činu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku, který ničím neobvyklým nevybočuje. Uplatnění zásady subsidiarity trestní represe tedy proto nepřichází v úvahu.
43. Nejvyšší soud tak uzavírá, že dovolací námitky částečně nenaplňují obviněným uplatněný dovolací důvod ani žádný jiný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, přičemž i v případě těchto námitek jde o námitky nedůvodné. Zbývající hmotněprávní námitky, které byly způsobilé stát se předmětem dovolacího přezkumu, pak Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněné.
44. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný v souvislosti s prvně uvedeným dovolacím důvodem rovněž implicitně uplatnil (viz bod 28. odůvodnění tohoto usnesení).
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
46. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář