ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1150.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1150/2021-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 12 To 108/2021-289, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 3. 2020, č. j. 2 T 6/2021-262, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ad 1) přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ad 2) přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
ad 1) v době nejméně od 2. 9. 2019 do 15. 6. 2020 v Mladé Boleslavi na různých místech, zejména v ulici XY, v místě bydliště M. S., rozené G., narozené XY, která byla v době od ledna 2020 těhotná, tuto pronásledoval tak, že vyhledával její osobní blízkost, sledoval ji vozidlem taxislužby zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, kdy za jejím vozidlem jezdil, opakovaně projížděl kolem jejího bydliště, kde troubil a zvonil u domu na zvonek, a svým jednáním ji omezoval v obvyklém způsobu života, čímž v poškozené M. S., narozené XY, vzbudil obavu o její život a zdraví, a
ad 2) v době nejméně od 29. 7. 2019 do srpna 2020 v Mladé Boleslavi na různých místech, zejména v ulici XY na parkovišti u obchodního domu Kaufland, pronásledoval M. S., dříve R., narozenou XY, kde tato provozovala taxislužbu, vyhledával její osobní blízkost, slovně jí vyhrožoval, že ji zničí, zlikviduje, že ji někam odveze a tam ji zničí, vulgárně jí nadával, mlátil jí do vozidla taxislužby, a svým jednáním ji omezoval v obvyklém způsobu života, čímž v poškozené M. S., narozené XY, vzbudil obavu o její život a zdraví.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §354 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 6. 2021, č. j. 12 To 108/2021-289, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. (poškozená S.) namítá, že zjištěný skutkový stav je v extrémním rozporu se zjištěnými důkazy. Z žádného důkazu podle obviněného nevyplývá, že by vyhledával osobní blízkost poškozené S. V rámci malého města jako je Mladá Boleslav je podle něj běžné, že jiného řidiče taxislužby potká během dne několikrát, tím spíše na hlavní výpadovce z města. Pokud svědci tvrdili, že při průjezdu kolem poškozené troubil, chybí jakékoliv časové omezení a nebyla prokázána četnost této údajné činnosti. O těhotenství poškozené obviněný nevěděl, v autě nebylo možné těhotenství postřehnout.
6. Obviněný vytýká odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, když se odvolací soud nezabýval věrohodností poškozené a jejího manžela svědka S., a to s ohledem na jejich předchozí nedobré vztahy (neposkytnutí půjčky poškozené, poničení automobilů obviněného svědkem S.). Obviněný dále vytýká odvolacímu soudu, že odmítl vyslechnout svědka M. a svědkyni L., čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces a učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným.
7. Obviněný pod bodem 1. uzavírá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a při hodnocení důkazů nepostupoval zákonným způsobem (bez dalších podrobností). Zjištěný skutkový stav postrádá znak dlouhodobosti i znak nebezpečnosti.
8. Ke skutku pod bodem 2. (poškozená S.) obviněný také namítá extrémní rozpor závěru o skutkovém stavu s provedeným dokazováním. Soudu předkládá alternativní skutkovou verzi, podle níž mu obviněná dlužila peníze a tak mohlo dojít k emotivnějším situacím, ty však nemohou být považovány za nebezpečné pronásledování. Svědek R. podle něj vyvrátil tvrzení poškozené S. o jejím údajném špatném psychickém stavu.
9. Zjištěný skutkový stav nemá podle obviněného oporu v provedeném dokazování. Soudy podle něj opomenuly zhodnotit rozpory ve výpovědích svědků a nedostatečně se zabývaly věrohodností poškozené S. a jejího zaměstnavatele, svědka S.
10. Soudy tak v obou případech porušily povinnosti stanovené v §2 odst. 6 tr. ř., kdy v odůvodnění obou rozhodnutí absentují úvahy o tom, jak se soudy vypořádaly s důkazy vyvracejícími tvrzení obou poškozených. Chybí také odůvodnění neprovedení části důkazů a vysvětlení, které z provedených důkazů podporují jednotlivé části skutkové věty, které ve svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu přečinu nebezpečného pronásledování. Obviněný tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek nalézacího i odvolacího soudu a aby věc vrátil k novému projednání. Obviněný souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní proběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
12. Státní zástupkyně konstatuje, že dovolatel opakuje obhajobu, kterou uplatňoval od samého počátku trestního řízení, a zopakoval ji i v odvolání, takže se touto argumentací již zabýval jak nalézací, tak odvolací soud. Extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením státní zástupkyně neshledala. Námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s hodnocením důkazů.
13. Podle státní zástupkyně se přitom soudy se všemi nyní opakovaně uplatňovanými námitkami dostatečně vypořádaly, což státní zástupkyně ve vztahu k jednotlivým námitkám podrobněji rozvádí. Státní zástupkyně uzavírá, že rozhodnutí v projednávané věci není zatíženo vadami, deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. uděluje i pro jiný než navržený způsob rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Jak již bylo výše uvedeno, lze předně z obsahu podaného dovolání zjistit, že toto dovolání směřuje toliko proti výroku o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), d) tr. zákoníku.
24. Jestliže obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , pak musí Nejvyšší soud s ohledem na procesní vývoj v této trestní věci konstatovat, že tento dovolací důvod je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud však k této vadě nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv to obviněný výslovně nenamítl.
25. S ohledem na obsah podaného dovolání lze rovněž konstatovat, že východiskem dovolací argumentaci obviněného (tak jako i v předchozích stadiích trestního řízení) je jeho postoj založený na tom, že se posuzovaného protiprávního jednání nedopustil (či se jej nedopustil v té protiprávní podobě, jak ji oba nižší soudy zjistily). K tomuto jeho postoji včetně jeho odůvodnění popsaného výše v tomto usnesení pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud je dovolání obviněného založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je (zpravidla) nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
26. Takováto situace (v podobě opakované obhajoby) nastala i v této trestní věci, neboť dovolání obviněného je opakováním jeho polemiky s tím, jakým způsobem oba nižší soudy hodnotily jednotlivé provedené důkazy a jejich věrohodnost v konfrontaci s jeho obhajobou uplatněnou v předchozích fázích trestního stíhání.
27. Současně lze k takto zjištěné povaze jeho dovolací argumentace uvést, že obviněný uplatňuje ve vztahu k výroku o vině nikoliv právní či hmotněprávní námitky ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, ale převážně námitky procesní a zejména skutkové povahy. Takové námitky se však s tímto dovolacím důvodem [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] zcela míjí, neboť se netýkají právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
28. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 18. až 20. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
29. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že důkazní řízení z hlediska obviněným uplatňovaných skutkových a procesních námitek, tak i z hlediska konečných skutkových zjištění, vadou extrémního rozporu zatížena nejsou. Znovu lze, jakkoli opět nejprve v obecné rovině, a po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že v dané věci byl skutkový stav věci (vyjádřený již ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu) zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Současně pak byly provedené důkazy hodnoceny jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všem rozhodným okolnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud pak řádně přezkoumal odvolání obviněného a vypořádal se všemi jeho námitkami. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů tak jsou v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
30. Jakkoliv je právem obviněného hájit se způsobem, který uzná za vhodný, musí Nejvyšší soud k podobě zvolené dovolací argumentace obviněného konstatovat, že sama jeho nespokojenost s hodnocením důkazů ze strany soudů, stejně jako se skutkovými zjištěními, či s nevyhověním jeho odvolacím námitkám, neznamená, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje. Současně lze konstatovat (při již výše podrobně rozvedeném závěru, že dovolací námitky obviněného se ve zvolené podobě s vytýkanými dovolacími důvody zcela míjí), že výše uvedené námitky obviněného přitom nejsou důvodné ani po věcné stránce.
31. Pokud jde o jednání obviněného popsané pod bodem 1. výroku rozsudku nalézacího soudu (poškozená M. S.) a jeho námitku ohledně věrohodnosti výpovědi poškozené M. S. (s poukazem na civilní řízení vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 14 C 96/2016, ve kterém se jednalo o spor dárce s obdarovanou ohledně bytu, který skončil určením, že vlastníkem bytu je dárce), lze se na straně jedné připustit, že obecná věrohodnost poškozené může být do určité míry komplikovaná, na straně druhé však lze také uvést, že s ohledem na další důkazy provedené v této věci není důvodů pochybovat o její specifické věrohodnosti, a to s ohledem na to, že její svědecká výpověď zcela není ojedinělým (obviněného usvědčujícím) důkazem, neboť její výpověď jednoznačně zapadá do řetězce do sebe navazujících dalších důkazů.
32. Jestliže se obviněný v tomto ohledu a se záměrem dále zpochybňovat její výpověď domáhal toho, aby soud vyslechl jako svědky P. M. a především L. advokátku působící v Mladé Boleslavi (která měla uvedenou finanční transakci právně zajišťovat a jejíž svědectví by podle obviněného mělo jednoznačně přispět ke zjištění věrohodnosti osoby poškozené M. S.), pak těmto důkazním návrhům se věnoval již nalézací soud pod bodem 31. a 32. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje v tom směru, že výslechy navržených svědků nemohly přinést pro věc žádné zásadní informace, a to s ohledem na skutečnosti rozvedené soudem pod uvedeným bodem 32. odůvodnění.
33. Obdobně lze nahlížet na zpochybňování její věrohodnosti poukazem na další dovolací námitku obviněného související s motivem poškozené jej nepravdivě nařknout z pronásledování, který spatřuje v odmítnutí půjčky na darovací daň ve výši 270.000 Kč, o kterou ho poškozená požádala, či poukazem na nevěrohodnost svědka T. S. (který byl v několika případech uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití). I v případě těchto námitek lze konstatovat, že s ohledem na další důkazy provedené v této věci a jejich hodnocení v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. není důvodů pochybovat o specifické věrohodnosti těchto svědeckých výpovědí, a to s ohledem na to, že tyto svědecké výpovědi nejsou jediným (obviněného usvědčujícím) důkazem, neboť tyto výpovědi zapadají do řetězce dalších do sebe navazujících důkazů.
34. Námitky stejného skutkového charakteru jsou uplatňovány i v případě jednání obviněného popsaného pod bodem 2. výrokové části nalézacího soudu (poškozená M. S.) . I zde je možné zcela souhlasit se závěry obou nižších soudů, že u tohoto jednání je vina obviněného přesvědčivě prokázána již výpovědí poškozené M. S. Navíc výpověď této poškozené nezůstala osamocena, neboť je podporována výpovědí svědka J. S., který byl částí jednání obviněného přítomen, jakož i lékařskou zprávou, z níž vyplývá, že ohledně jednání obviněného se poškozená svěřila své lékařce.
35. Jakkoliv obviněný neuplatnil žádné námitky proti právní kvalifikace ohledně obou trestných činů, kterými byl uznán vinným, pak tato právní kvalifikace odpovídá úplným a správným skutkovým zjištěním. Z těchto důvodů bylo možno uzavřít, že napadená rozhodnutí nejsou v této věci zatížena takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, a to z jakéhokoliv dovolacího důvodu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář