ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1160.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1160/2021-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. W. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 44 To 219/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 9/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 2 T 9/2021 , byl obviněný J. W. uznán vinným zločinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2, 4 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 3. 11. 2020 v 16:24 hodin z nezjištěného místa pod vlivem předchozího požití alkoholu nesrozumitelně oznámil na linku 158 prostřednictvím svého mobilního telefonu číslo XY, že na adrese XY je nastražena bomba, a následně v čase 16:49 hodin stejnou informaci opětovně oznámil z téhož telefonu na linku 112, kdy na základě tohoto jednání byly operačním důstojníkem Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, nasazeny síly a prostředky, konkrétně hlídky Policie České republiky, Pohotovostní motorizované jednotky, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha III, Místního oddělení XY a Místního oddělení XY, v celkovém počtu třinácti policistů, kteří prováděli na místě činnost směřující k odvrácení nebezpečí hrozícího z uvedeného oznámení, přičemž následně v okolí zadrželi osobu obžalovaného,
a tohoto jednání se dopustil v období ohrožení zdraví obyvatel České republiky v souvislosti s výskytem a možným šířením koronaviru a s ním spojeného onemocnění COVID-19, v důsledku kterého došlo k přijetí mimořádných opatření k zabránění šíření daného onemocnění v době od 5. 10. 2020 do současné doby, kdy byl usnesením Vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 957/2020 Sb. vyhlášen na území České republiky nouzový stav .
Za tento zločin a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, který nabyl právní moci dne 10. 4. 2021, byl obviněný odsouzen podle §357 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Samsung GT-19300 bílé barvy, EMAI XY, včetně baterie a SIM karty č. XY.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, který nabyl právní moci dne 10. 4. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 2 T 9/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání, jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 44 To 219/2021 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 3. 11. 2020 v 16:24 hodin z nezjištěného místa pod vlivem předchozího požití alkoholu nesrozumitelně oznámil na linku 158 prostřednictvím svého mobilního telefonu číslo XY, že na adrese XY je nastražena bomba, a následně v čase 16:49 hodin stejnou informaci opětovně oznámil z téhož telefonu na linku 112, kdy na základě tohoto jednání byly operačním důstojníkem Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, nasazeny síly a prostředky, konkrétně hlídky Policie České republiky, Pohotovostní motorizované jednotky, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha III, Místního oddělení XY a Místního oddělení XY, v celkovém počtu třinácti policistů, kteří prováděli na místě činnost směřující k odvrácení nebezpečí hrozícího z uvedeného oznámení, přičemž následně v okolí zadrželi osobu obžalovaného .
Obviněnému byl za tento zločin a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, který nabyl právní moci dne 10. 4. 2021, odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Samsung GT-19300 bílé barvy, EMAI XY, včetně baterie a SIM karty č. XY.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, který nabyl právní moci dne 10. 4. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 44 To 219/2021, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 191–192), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , s tím, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Uvedený dovolací důvod podle obviněného zakládá konkrétně vadu ve výroku o trestu. Soud prvního stupně i soud druhého stupně k němu přistupovaly vzhledem k jeho osobním poměrům a skutkovým okolnostem contra lege v rozporu s ustanovením §38 tr. zákoníku. Konkrétně soudy nevzaly dostatečně v potaz polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku, které hrají v jeho prospěch. Uvedl, že se ke skutku zcela doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a nad svým jednáním projevil upřímnou lítost. Napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně také dostatečně nezohlednily jeho životní situaci, zejména zdravotní stav. Uvedený uložený citelný trest odnětí svobody v délce 10 měsíců je tak neadekvátní povaze spáchaného skutku a jeho poměrům.
Rovněž má obviněný za to, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy podle §257 odst. 2 tr. zákoníku, včetně subjektivní stránky. Uvedl, že z telefonátů bylo zřejmé, že jeho oznámení nebyla míněna vážně, jak se ostatně podává i ze znění skutkové věty („nesrozumitelně oznámil“). Tento závěr je dále podpořen skutečností, že k výjezdu do ulice XY byly povoláni jen policisté Policie České republiky, a ne její odborné složky. Významný vliv na jeho jednání měl jeho momentální stav, který mu neumožňoval zcela posoudit následky jeho jednání. Je jasné, že tento stav byl známý i pracovníkům telefonické linky Policie ČR. Proto lze konstatovat, že v jeho jednání absentoval úmysl, který je znakem skutkové podstaty trestného činu, za který byl odsouzen.
S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek ve smyslu §265k tr. ř. zrušen a věc ve smyslu §265 l tr. ř. vrácena soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 10. 2021, sp. zn. 1 NZO 862/2021.
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Svým obsahem kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam jí připisovat z hlediska skutkového děje. Uvedla, že obviněnému byl ukládán souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy přiměřeně zpřísněný, neboť mu byl ukládán i trest za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kdy má státní zástupkyně rovněž za to, že uložený trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců je možno považovat za zcela mírný, resp. přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestu.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 44 To 219/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. W. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Nejvyšší soud je přitom zjištěným skutkovým stavem vázán.
Obviněný vznesl námitku, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 tr. zákoníku, resp. že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu, kterou lze s jistou dávkou benevolence podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Nicméně předmětná námitka byla uplatněna způsobem ne zcela regulérním. Námitka obviněným vznesená je totiž založena zejména na podkladě jeho vlastní verze skutkového stavu věci, a tedy čistou spekulací. Poplašná zpráva musí být dostatečně konkretizována a takového charakteru, aby byla schopna vyvolat vážné znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, byť k němu nemusí dojít. Musí zde tedy být nebezpečí takového vážného znepokojení, tj. toto vážné znepokojení musí bezprostředně hrozit, což zcela odpovídá situaci v projednávané věci. Obviněný argumentuje tím, že jeho oznámení nebyla míněna vážně, čehož si byli vědomi i operátoři linek 158 a 112. To však neodpovídá skutkovému stavu zjištěnému soudy, kdy se ze skutkové věty podává, že na místo bylo povoláno celkem 13 policistů z 5 různých operačních oddělení, což je stav, který jistě neodpovídá tomu, že jeho volání byla operačním důstojníkem na linkách 158 a 112 vyhodnocena jako nevěrohodná a adekvátní reakci nezakládající. Uvedený manévr jistě nezůstal na veřejnosti bez povšimnutí a byl mezi přítomným obyvatelstvem způsobilý vyvolat přinejmenším znepokojení. Obviněný svým jednáním současně vyvolal bezdůvodné záchranné práce integrovaného záchranného systému, neboť se jednalo o koordinovaný manévr několika složek. Pokud je pak ve skutkové větě uvedeno, že obviněný na lince 158 „nesrozumitelně oznámil“, že je na adrese XY nastražena bomba, pak se jedná o popis formy sdělení, nikoli o závěr, že jeho sdělení bylo takové povahy, že na něj nebylo nutno reagovat, neboť nebylo pro nesrozumitelnost obsahu zřejmé, čeho se volání týká. Údaj, že je na určitém místě nastražena bomba, byl z kontextu jeho oznámení zcela jasný. Obviněný navíc volání o tom, že je na uvedené ulici nastražena bomba, opakoval o pár minut později na linku 112. Takové jednání je zcela jistě jednáním úmyslným (§15 tr. zákoníku), neboť obviněný si byl zcela vědom toho, že se jedná o nepravdivou informaci, což následně sdělil i policejní hlídce. Co se týká trestného činu šíření poplašné zprávy, trestní zákoník převzal úpravu trestního zákona č. 140/1961 Sb. novelizovaného v roce 1990, jímž bylo v trestněprávní rovině reagováno na stále častější výskyt nepravdivých oznámení (zpravidla orgánům policie jako v projednávané věci), že je v některém objektu uložena časovaná nálož („bomba“), která bude v oznámeném čase nebo v blíže neurčeném čase přivedena k výbuchu. Uvedená skutková podstata tedy dopadá právě na to jednání, jehož se obviněný dopustil.
Obviněný drtivou většinu námitek obsažených v dovolání směřuje do výroku o trestu, kdy shledává jemu uložený trest odnětí svobody ve výši 10 měsíců nepodmíněně jako nepřiměřeně přísný a soudům vytýká nedostatečné zohlednění všech polehčujících okolností ve smyslu §42 tr. zákoníku, stejně jako jeho tíživou životní situaci.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí právě od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Jeho argumentací je, že se ke skutku doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, projevil upřímnou lítost a současně poukázal na svou v době spáchání skutku tíživou životní situaci. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného je možno poukázat zejména na skutečnost, že obviněnému byl ukládán souhrnný trest, kdy mu byl vyměřen trest nejen za přečin šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 tr. zákoníku, ale rovněž i trest za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021. Jednalo se tedy o trest ukládaný za oba tyto trestné činy, přičemž za trestný čin šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému hrozil trest odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do dvou let. Obviněnému uložený souhrnný trest ve výši 10 měsíců je na samé spodní hranici trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl v projednávané věci uznán vinným, přičemž v kontextu souhrnu trestů bylo přiměřené zpřísnění trestu velmi mírné.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního ř. “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. W. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Šabata předseda senátu