ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1166.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1166/2021-912
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 102/2021-864, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 146/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 T 146/2019-818, byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutky pod body 1 a 2) a přečinem pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 3). Této trestné činnosti se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku spočívajícím v tom, že:
1) jakožto držitel zbrojního průkazu č. XY, pro skupiny oprávnění A, C, E s platností do 3. 1. 2027 nesplnil svoji zákonnou povinnost vyplývajícímu ze zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, z ustanovení §42 odst. 2, kdy jako fyzická osoba, která nabyla do vlastnictví zbraně kategorie A, B nebo C, na které má být vydán průkaz zbraně, je povinen na předepsaném tiskopise tuto skutečnost oznámit příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne nabytí vlastnictví a současně předložit zbraň, kdy si u těchto zbraní uvedenou povinnost nesplnil a i přesto držel tyto zbraně podléhající registraci:
- podomácku upravený šestiranový revolver nezjištěného belgického výrobce s monogramem F.F., model Constabulary, ráže 22 Long Rifle, bez výrobního čísla, spadající do zbraní kategorie B podle §5 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, který si pořídil v přesně nezjištěné době v roce 2015,
- hlaveň dlouhá, nezjištěného výrobce a vzoru, v. č. XY, spadající do zbraní kategorie C podle §6 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, kterou si pořídil v přesně nezjištěné době v roce 2015,
- flobertka, výrobce Brevette, vzor nezjištěn, ráže 9 mm Flobert, výrobní číslo XY, spadající do zbraní kategorie C podle §6 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, kterou si pořídil v přesně nezjištěné době v roce 2015,
- flobertka, výrobce Belgie, vzor nezjištěn, ráže 9 mm Flobert, výrobní číslo XY, spadající do zbraní kategorie C podle §6 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, kterou si pořídil v přesně nezjištěné době v roce 1997,
- palná krátká zbraň – jednoranová pistole, blíže neurčené značky, ráže .22, výrobního čísla XY, spadající do zbraní kategorie B podle §5 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, kterou si pořídil v přesně nezjištěné době v roce 2015,
a dále vědomě nezákonně přechovával munici spadající do zakázaného střeliva kategorie A a to:
- 1 ks výkonového imitačního prostředku výbuška V 5-čv, kdy se svým charakterem jedná o munici podle přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, odst. 1 písm. m) výbušné předměty výcvikového a speciálního určení, obsahující zejména pyrotechnické slože nebo výbušniny,
- 2 ks vrchních váčků s obsahem nitrocelulózového bezdýmného sedmiděrečného prachu určených do nábojek pro dělostřeleckou houfnici vz. 38 ráže 122 mm, kdy se svým charakterem jedná o munici podle přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, odst. 1 písm. b) dělostřelecká munice – dělostřelecké jednotné nebo dělené náboje od ráže 20 mm, včetně podkaliberní munice,
- 18 ks třecích zapalovačů 2 (TZ 2), kdy se svým charakterem jedná o munici podle přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, odst. 1 písm. f) iniciátory – zapalovače, zápalové šrouby, včetně zápalky, el. pilule, roznětky, rozbušky, pokud jsou konstrukčně určené pro použití v munici,
- 20 ks třecích zapalovačů TZ 2/B, kdy se svým charakterem jedná o munici podle přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, odst. 1 písm. f) iniciátory – zapalovače, zápalové šrouby, včetně zápalky, el. pilule, roznětky, rozbušky, pokud jsou konstrukčně určené pro použití v munici,
- 15 ks výkonových imitačních prostředků – výbušek s označením V 10b, kdy se svým charakterem jedná o munici podle přílohy č. 2 k zákonu č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v platném znění, odst. 1 písm. m) výbušné předměty výcvikového a speciálního určení, obsahující zejména pyrotechnické slože nebo výbušniny,
kdy uvedené zbraně a munici si opatřil na nezjištěném místě v České republice a následně je nezákonně držel a přechovával, naposledy v místě trvalého bydliště v XY, ul. XY a to do doby svého zadržení dne 06.06.2017, kromě jednoranové pistole palná krátká zbraň – jednoranová pistole, blíže neurčené značky, ráže .22, výrobního čísla XY,
a dále si na nezjištěném místě v České republice opatřil a nezákonně držel, naposledy v místě trvalého bydliště v XY, ul. XY, zakázaný doplněk zbraně kategorie A podle zákona o zbraních, přičemž k jeho držení mu nebyla vydána platná výjimka podle §9 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a jedná se o:
- tlumič hluku výstřelu, který byl přimontován k neregistrované jednoranové kulovnici, výrobce nezjištěn, vzor nezjištěn, ráže 38 spec., výrobní číslo neuvedeno, s dobou pořízení v přesně nezjištěné době v roce 2015, které měl v držení do doby svého zadržení dne 6. 6. 2017,
2) v neupřesněně době si na nezjištěném místě v České republice opatřil a následně přechovával v místě svého trvalého bydliště v XY, ul. XY, a to nejdéle do dubna 2017, zbraň podléhající registraci, kategorie C (§6 zákona o zbraních) a to brokovnici dvojku zn. CAD Svestka Praha r. 16/65, v. č. XY, ačkoliv byl seznámen se skutečností, že se jedná o neregistrovanou střelnou zbraň podle zákona o zbraních a tuto v přesně nezjištěné době v dubnu 2017 prodal za částku 8 000 Kč J. R., nar. XY, přičemž byl obeznámen se skutečností, že J. R. není držitelem zbrojního průkazu anebo zbrojní licence,
3) v přesně nezjištěné době od 1. 1. 2017 do doby svého zadržení dne 6. 6. 2017 nejméně ve 3 případech provedl nezákonný odstřel divoké zvěře a to v rozporu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neboť nebyl držitelem řádně vystavené povolenky k lovu pro mysliveckou honitbu XY, okr. Trutnov, kdy v myslivecké honitbě XY ulovil celkem 3 divoká prasata o váze á 30 kg, kdy ulovenou zvěř v rozporu se zákonem o myslivosti neoznačil platnou plombou, nezajistil zákonné veterinární vyšetření a následně maso užil pro vlastní potřebu a poskytl jej dalším neustanoveným osobám, kdy tímto jednáním způsobil mysliveckému sdružení XY škodu na střelené zvěři ve výši 29 400 Kč .
2. Za to byl obviněnému uložen podle §279 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest ve výměře 90 denních sazeb po 300 Kč (celkem tedy 27 000 Kč). Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to vyjmenovaných zbraní a tlumiče hluku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Mysliveckému spolku XY, IČ XY, škodu ve výši 29 400 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 102/2021-864 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 102/2021-864, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný své dovolání namířil proti výroku o vině. Namítá mj. nepřezkoumatelnost rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, zpochybňuje naplnění subjektivní stránky přečinů, které jsou mu kladeny za vinu, dovolává se zásad subsidiarity trestní represe a zásady in dubio pro reo .
6. Obviněný poukazuje na novelu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále také jen „zákon o zbraních“), k níž došlo v průběhu trestního řízení. Novela podle něj zmírňuje podmínky pro držení některých zbraní. Soudy měly postupovat podle §2 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obviněného posoudit podle tohoto pozdějšího zákona, který je pro obviněného příznivější. Obviněný považuje za absurdní, že osoby vlastnící obdobné zbraně se změnou zákona staly oprávněnými držiteli, zatímco obviněný byl za jejich držení odsouzen. Poukazuje také na tzv. zbraňovou amnestii podle novely zákona o zbraních – v jejím světle je společenská škodlivost jeho jednání značně snížena a soudy měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe.
7. Následně obviněný podrobně polemizuje se závěry soudů o zařazení jednotlivých zbraní do příslušných kategorií. Kategorizaci zbraní obviněný pokládá za právní otázku. Rozporuje způsob měření nábojové komory a ráže. Poukazuje na stáří zbraní, u nichž mohlo dojít používáním ke změnám. Navíc podle něj nebyla měřena energie na ústí střely, která je jedním z parametrů pro zařazení do kategorií. U některých zbraní namítá, že jeví známky předchozího znehodnocení, které bylo provedeno v době, kdy ještě neexistovala jednotná pravidla stanovující způsob, jakým má být zbraň znehodnocena.
8. Ve vztahu k některým zbraním obviněný namítá, že až na základě znaleckého posudku bylo možné dojít k závěru, že tyto zbraně byly vyrobeny po roce 1890, od novějších zbraní se liší jen drobnou přejímací značkou. Obviněný měl za to, že se jedná o zbraně historické, které lze držet volně, není tedy naplněna subjektivní stránka přečinu nedovoleného ozbrojování (chybí úmysl).
9. Pokud jde o zakázaný doplněk – tlumič výstřelu – obviněný tvrdí, že se jedná o lapač jisker. Pokud by policejní orgán při zkoušení použil příslušné střelivo, došlo by k zesílení rány, nikoliv k tlumení, což připustil i P. Odvolací soud se touto námitkou obviněného vůbec nezabýval.
10. Ve vztahu k vrchním váčkům s obsahem bezdýmného střelného prachu obviněný namítá, že je nelze považovat za munici – jedná se pouze o její část (prach není umístěn v nábojnici opatřené zápalkou). Obviněný namítá, že soudy v jeho neprospěch extenzivně rozšířily taxativní výčet přílohy zákona o zbraních.
11. Třecí zapalovače jsou pozůstatky doby minulé a jsou mnohem slabší, než volně dostupné iniciátory (které byly ostatně obviněnému vráceny). Držení zapalovačů tak není společensky nebezpečné.
12. Obviněný namítá, že policejní orgán nezkoumal účinek výbušek, u nichž dochází vlivem oxidace a vlhkosti ke snižování výkonu. Namítá, že jemu samotnému výbušky pouze vyhořely. Chybí tak společenská škodlivost, jednání by mělo být posouzeno maximálně jako přestupek.
13. Ve vztahu ke skutku ad 2) obviněný namítá, že ačkoliv se po nezákonné domovní prohlídce pod tlakem doznal, v následujících výsleších uváděl jinou verzi skutkového děje (brokovnici mu přivezl prodejce starožitností, pan R. si ji měl u něj jen vyzvednout). Orgány činné v trestním řízení podle obviněného na změnu jeho výpovědi nereagovaly a tuto verzi nijak neprověřovaly. I tato zbraň byla v době prodeje znehodnocena. Neexistuje jediný důkaz o tom, že by obviněný zprostředkoval či prodal střelbyschopnou zbraň. Návrh důkazu ohledáním zbraně byl zamítnut, aniž by odvolací soud zamítnutí tohoto důkazního návrhu odůvodnil.
14. Obviněný poukazuje na skutečnost, že soudy do značné míry vycházely z jeho doznání, které učinil bezprostředně po domovní prohlídce a které následně vzal zpět. Doznání obviněného nelze přeceňovat, když – jak se později ukázalo – se doznával i k jednáním, která nebyla trestná. Doznání navíc učinil pod tlakem po nezákonně provedené domovní prohlídce, při níž došlo k nepřiměřenému použití síly.
15. Ke skutku ad 3) kvalifikovanému jako přečin pytláctví obviněný uvádí, že v řízení nebyl proveden žádný přímý důkaz a nepřímé důkazy netvoří ucelený celek. Obviněný kritizuje, že některé důkazy (odposlechy) byly státním zástupcem předloženy až v průběhu hlavního líčení, byť jimi disponoval již v době přípravného řízení. Návrh obhajoby na dodatečný výslech svědka K., kterým chtěla obhajoba na tyto nové důkazy reagovat, byl zamítnut. Tento postup zkracuje právo obviněného na obhajobu. Obviněný zpochybňuje také svůj úmysl u přečinu pytláctví – neměl jej prý zapotřebí, když si mohl zvěřinu jednoduše koupit či jinak obstarat.
16. Obviněný nesouhlasí s tím, že dokumenty použité v jiném řízení (týkajícím se svědka R.) byly následně použity jako usvědčující důkazy proti němu, aniž by se obviněný tohoto jiného řízení zúčastnil a mohl se k dokumentům vyjádřit.
17. Výše škody je podle obviněného určena nesprávně, neboť v předmětné době a lokalitě bylo prase divoké přemnožené, takže za odstřel prasete lovec nemusel platit, naopak dostával odměnu. Soud měl proto poškozené myslivecké sdružení s nárokem na náhradu škody odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.
18. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu, jakož i všechna další rozhodnut na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, a aby Okresnímu soudu v Trutnově přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
19. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí – peněžitého trestu, trestu propadnutí věci, a aby odložil také vykonatelnost výroku o náhradě škody.
20. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného, a poté se vyjádřil k uplatněným dovolacím námitkám.
21. Státní zástupce uvádí, že na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoli hmotněprávních. Značná část námitek obviněného přitom právě takové námitky představuje.
22. Obviněný dovolání staví na vlastní verzi skutkového stavu. Námitky mají charakter polemiky, v níž zdůrazňuje pouze skutečnosti, které svědčí v jeho prospěch, ale již zcela ignoruje závažná skutková zjištění, která ho z trestné činnosti usvědčují. S uplatněným dovolacím důvodem se míjejí i námitky směřující proti neuplatnění zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího principu in dubio pro reo , stejně jako námitky k rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu. Dovolání nelze založit jen na výhradě vůči rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, pokud zůstává nezodpovězena některá dílčí námitka obhajoby z řádného opravného prostředku, a to minimálně vzhledem k §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož není přípustné dovolání výlučně proti důvodům rozhodnutí.
23. Obviněný adekvátně neargumentuje založením extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, jak má na zřeteli rozsáhlá judikatura. Rozhodnutí nalézacího soudu je podle státního zástupce logicky a adekvátně odůvodněno, pasáže o hodnocení důkazů jsou pečlivé, včetně těch k výsledkům znaleckého zkoumání. Státní zástupce se s odůvodněním ztotožňuje.
24. Státní zástupce následně rekapituluje, na základě jakých důkazů byl obviněný usvědčen. Obviněný nereagoval na změnu právní úpravy a nenechal si provést znehodnocení zbraní. Otázka zákonnosti domovní prohlídky již byla přezkoumána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Trutnově i Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové se závěrem, že byla provedena na základě řádného soudního rozhodnutí a že způsob provedení domovní prohlídky byl zákonný.
25. Jestliže obviněný zmiňuje lov v souvislosti s výskytem prasečího moru, jde o nerelevantní argumentaci už z toho důvodu, že nebyl pověřen podílet se na opatřeních jdoucích tímto směrem v oblasti epizootologie, i kdyby byla zjištěna nákaza. Maso z ulovené zvěře nadto užil pro vlastní potřebu a poskytl je také dalším osobám.
26. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státního zástupce podřadit námitky obviněného vztahující se k novele provedené zákonem č. 13/2021 Sb., podle nichž neměla být dovozena trestní odpovědnost. Těmto námitkám však podle něj nelze přisvědčit.
27. Novelizace nevylučovala vyvození trestní odpovědnosti vůči osobám do té doby nelegálně držícím zbraně. Ve smyslu čl. II bodu 5. se měla řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončit podle zákona č. 119/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jestliže se námitky obviněného vztáhnou ještě k možnosti beztrestně odevzdat zbraně, lze následující čl. II bod 13. sice považovat za zvláštní okolnost způsobující zánik trestní odpovědnosti, resp. za zvláštní případ účinné lítosti s dosahem na trestněprávní důsledky podle §279 tr. zákoníku, nicméně podmínkou zániku trestní odpovědnosti bylo i zde až aktivní jednání pachatele spočívající v dobrovolném a faktickém odevzdání nelegálně přechovávané zbraně do úschovy policie. V této souvislosti státní zástupce odkazuje na závěry usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 15 Tdo 1740/2016, publikovaného pod č. 20/2018 Sb. rozh. tr., podle něhož rozhodnou právní skutečností není běh lhůty určené k dobrovolnému jednání pachatele, protože do doby odevzdání bez povolení přechovávané zbraně je její přechovávání nadále trestným činem.
28. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit taktéž námitky obviněného stáčející se k požadavku uplatňování zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. I tyto námitky jsou však neopodstatněné. Podle ustálené judikatury se subsidiarita trestní represe uplatní pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Projednávaná věc se nijak výjimečně nevymykala, byly dokonce naplněny dvě uvažované alternace přečinu nedovoleného ozbrojování a nadto si obviněný opatřil a držel zakázaný doplněk zbraně. Škoda způsobená přečinem pytláctví pětinásobně převyšuje minimálně požadovanou hranici škody.
29. S určitou mírou benevolence lze podle státního zástupce pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky obviněného k absenci úmyslné formy zavinění u přečinu nedovoleného ozbrojování. Avšak ani tyto námitky nejsou důvodné. Subjektivní stránkou posuzované trestné činnosti se zabýval nalézací soud v odůvodnění rozsudku. Je zřejmé, že obviněný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu. Zbraněmi se zabýval blíže a sbíral je, byl držitelem několika zbrojních průkazů, resp. jejich skupin, a proto bylo možné důvodně očekávat, že si kvalifikovaně ověří, za jakých podmínek lze dané zbraně držet i nadále. Pokud tak neučinil, musel počítat s tím, že je třeba je registrovat, resp. znehodnotit, a že k jejímu držení je třeba nějaké formy povolení. Legislativní regulace nakládání se zbraněmi byla toho času hojně medializována v návaznosti na teroristické útoky v Paříži. Podle rozhodnutí publikovaného pod č. 28/2002 Sb. rozh. tr., neznalost podmínek, za nichž je možno držet zbraň, obviněného nezbavuje trestní odpovědnosti za trestný čin nedovoleného ozbrojování.
30. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí rovněž s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
31. Na vyjádření státního zástupce obviněný reagoval replikou, v níž akcentoval některé z argumentů, které uvedl ve svém dovolání.
III. Přípustnost dovolání
32. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
33. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
34. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
35. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
36. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
37. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
38. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
39. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
40. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
41. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný [na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.] brojí jednak proti výroku o vině , tedy pokud uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutky pod body 1. a 2. výroku rozsudku) a přečinem pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 3. výroku rozsudku), jednak se ve své věci domáhá uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku .
42. S ohledem na obsah podaného dovolání lze dále konstatovat, že východiskem dovolací argumentaci obviněného, tak jako v předchozích stadiích trestního řízení, je jeho postoj založený na tom, že se uvedených přečinů nedopustil, respektive se jich nedopustil v té podobě a rozsahu, jak zjistily oba nižší soudy. K tomuto jeho postoji včetně odůvodnění jednotlivých dílčích námitek popsaných výše v tomto usnesení pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud je dovolání obviněného založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
43. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [na který obviněný odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, jestliže spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska práva procesního. Na základě tohoto dovolacího důvodu proto může Nejvyšší soud přezkoumávat toliko otázky hmotněprávní, ne však již otázky procesněprávní.
44. Předmětem dovolacího přezkumu se tak mohly stát námitky obviněného vztahující se k otázkám, které upravuje novela zákona o střelných zbraních a střelivu provedená zákonem č. 13/2021 Sb . (zbraňová amnestie), námitky k (ne)uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, námitky k absenci úmyslné formy zavinění u přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, či s určitou mírou tolerance námitky vztahující se k ceně neoprávněně odlovené zvěře. Ke všem těmto námitkám a jejich opodstatněnosti se Nejvyšší soud vyjádří níže v tomto usnesení.
45. Obviněný však v podaném dovolání v podstatné míře uplatnil také námitky skutkové, respektive procesní povahy, a to při vědomí toho, že sice formálně proklamuje další hmotněprávní vady, ve skutečnosti se ale těmito námitkami domáhá revize skutkových zjištění, jak je učinily oba nižší soudy.
46. S ohledem na toto zjištění pak Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 35. až 37.) uvádí, že dovoláním nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Jak již bylo konstatováno výše, dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považuje za správnou dovolatel.
47. Pokud Nejvyšší soud konfrontuje dovolací argumentaci obviněného (s již konstatovanou výhradou některých námitek) a její podobu s těmito východisky, pak je výsledkem právě závěr, že obsahem dovolání obviněného jsou také právě takové námitky, které pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Je tomu tak proto, že obviněný ve své podstatě zpochybňuje jednak rozsah dokazování z pohledu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., jednak způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jejich soulad s výslednými skutkovými zjištěními, tedy rozporuje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Je zjevné, že takto pojatou dovolací argumentací se obviněný snaží, aby Nejvyšší soud znovu hodnotil provedené důkazy a skutkové závěry tak, aby vyznívaly v jeho prospěch, což by podle jeho názoru měl vést k tomu, aby byl zproštěn obžaloby, respektive aby bylo jeho jednání posouzeno jako přestupek. Tímto přístupem se však obviněný dostává do rozporu se základními a stěžejních pravidly trestního řízení, tedy že důkazy hodnotí a skutková zjištění činí zásadně nalézací soud, potažmo při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř. odvolací soud, nikoli však obviněný (či státní zástupce).
48. Uvedené konstatování lze z hlediska skutků popsaných pod body 1. a 2. vztáhnout k námitkám obviněného, pokud namítl, že soudy pochybily v tom, že jednotlivé zbraně považovaly za zbraně jiné kategorie, než jak měly být správně posouzeny, respektive pokud formuloval své dílčí výhrady k posouzení jednotlivých zbraní. Za takovéto námitky lze považovat i námitky, které jinak obviněný podřadil pod námitky vztahující se k subjektivní stránce trestného činu (že na jeho zavinění nelze usuzovat z toho, že byl sběratelem určitých zbraní, kdy odbornou literaturu si opatřil až v době trestního stíhání, aby mohl přezkoumávat správnost závěrů policejního orgánu). Stejný charakter mají i námitky ke skutku pod bodem 2., kde obviněný namítl, že odsouzení stojí na účelovém hodnocení důkazů, přičemž soudem nebyla ctěna zásada presumpce neviny (i v tomto případě poukázal na tzv. zbraňovou amnestii účinnou od 31. 1. 2021, která znamenala zánik či alespoň snížení společenské nebezpečnosti).
49. Z hlediska skutku popsaného pod bodem 3. lze za skutkové a procesní označit ty námitky obviněného, že nebyl proveden žádný přímý důkaz k provedení nezákonného odstřelu, byť jediného kusu prasete divokého, respektive že důkazy, ze kterých soud vycházel, jsou jen nepřímými důkazy, které netvoří ucelený celek. Stejné povahy jsou výhrady obviněného, pokud tvrdil, že prováděl pouze odstřel postřelené zvěře, k čemuž nepotřeboval lovecký lístek a povolenku.
50. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové a procesní námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
51. Takovéto vady dokazování však Nejvyšší soud v této trestní věci neshledává, a to i při odhlédnutí od toho, že obviněný námitku extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními v dovolání uplatňuje toliko formálně, aniž by s touto námitkou spojil konkrétní argumentaci (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). Pokud by tedy mohl Nejvyšší soud v tomto výjimečném případě zasáhnout do skutkových zjištěních, pak tomu v této trestní věci nebyl žádný důvod.
52. Nejvyšší soud může naopak ve vztahu k provedenému dokazovaní konstatovat jak to, že toto dokazování bylo provedeno zcela v souladu s citovanými ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., tak i že rozsudek nalézacího soudu je v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Je zjevné, že námitky obviněného jsou naproti tomu založeny na vlastní verzi skutkového stavu, který je určován přesvědčením obviněného, že se posuzovaných přečinů nedopustil, respektive se dopustil nejvýše přestupku. Námitky obviněného mají charakter polemiky, ve které zdůrazňuje pouze skutečnosti, které svědčí v jeho prospěch, ale již zcela ignoruje závazná skutková zjištění, která ho z trestné činnosti usvědčují. Pokud jde o námitky obviněného směřující proti neuplatnění zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího principu in dubio pro reo , pak i tyto námitky se vztahují k otázce zjištění skutkového stavu věci na základě dokazování, jde tedy o pravidlo, které má procesní, nikoli hmotněprávní charakter a týká se jen otázek skutkových.
53. Pokud nelze mít výhrady k řízení před nalézacím soudem a ke kvalitě jeho rozsudku, pak stejné lze konstatovat i k řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, který jako soud odvolací rozsudek nalézacího soudu řádně přezkoumal a vypořádal se všemi námitkami obviněného. S deklarovaným dovolacím důvodem se také míjejí výhrady obviněného k rozsahu přezkumné činnosti Krajského soudu v Hradci Králové, neboť dovolání jednak nelze založit jen na výhradě vůči rozsahu jeho přezkumné činnosti (s výhradou, že by zůstala nezodpovězena některá dílčí námitka obhajoby z řádného opravného prostředku), jednak s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. není dovolání přípustné pouze proti důvodům rozhodnutí.
54. Nejvyšší soud se tak zcela ztotožňuje se skutkovými závěry, ke kterým po provedeném dokazování nižší soudy dospěly, a to včetně jejich odůvodnění v rozsudku nalézacího soudu pod body 16. a 17., pokud jde odůvodnění skutkových závěrů vztahujících se k přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutky popsané pod body 1. a 2. výroku rozsudku), respektive pod bodem 18. pokud jde o přečin pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 3. výroku rozsudku).
55. Obhajobu obviněného, pokud jde skutkovou stránku věci, oba nižší soudy zcela důvodně konfrontovaly a na základě toho také vyvrátily již tím, že obviněný se při svém výslechu v přípravném řízení nejprve doznal a teprve později v řízení před soudem žalované jednání popřel. Pokud jde o vysvětlení rozporů v jeho jednotlivých výpovědích, respektive vysvětlení důvodů pro tuto změnu, toto nelze z důvodů, kterým se oba nižší soudy také věnovaly (viz bod 3. rozsudku nalézacího soudu, respektive bod 19. usnesení odvolacího soudu), v žádném případě akceptovat. Současně platí, že vina obviněného byla bez důvodných pochybností prokázána i souhrnem dalších soudy provedených a následně zákonně hodnocených důkazů, a to i při respektování obviněným zpochybňované zásady in dubio pro reo . Výrazem této skutečnosti je i zjištění, že okresní soud uznal obviněného vinným toliko těmi útoky, na nichž se odborná zkoumání z hlediska jednotlivých zbraní (viz body 21. až 26. usnesení odvolacího soudu) a munice (viz body 28. až 33. usnesení odvolacího soudu) shodují.
56. Vina obviněného přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku tak má svůj podklad jednak v protokolu o provedení domovní prohlídky (při které byly nalezeny ve výroku rozsudku nalézacího soudu uvedené zbraně a střelivo), jednak v odborném vyjádření z oboru kriminalistiky s rozsahem znaleckého oprávnění pyrotechnika, munice a výbušniny (ve kterém byly nalezené zbraně a střelivo konkretizované co do jejich typového zařazení), respektive odborným vyjádřením Českého úřadu pro zkoušení zbraní střeliva (které potvrdilo závěry předchozího odborného vyjádření). Také ve věci slyšení znalci svoje závěry v rámci výslechu před soudem podrobně a přesvědčivě potvrdily, a to v souladu se shora uvedenými odbornými vyjádřeními.
57. K (procesní) námitce obviněného ohledně zákonnosti provedení domovní prohlídky lze jednak uvést, že touto námitkou se zabýval již nalézací soud pod bodem 13. odůvodnění rozsudku, jednak se otázkou zákonnosti domovní prohlídky v rámci své dozorové činnosti nad postupem policejního orgánu zabýval také státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově a dále z pohledu dohledové činnosti podle §12d odst. 1 zákona o státním zastupitelstvím také Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové. Všechny orgány pak konstatovaly, že zjištěné skutečnosti svědčí pro závěr, že domovní prohlídka byla provedena na základě řádného soudního rozhodnutí, a že způsobem provedení domovní prohlídky nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces či jeho právo na obhajobu. S těmito závěry se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
58. Vina obviněného přečinem pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku je bez důvodných pochybností a při vědomí změny ve výpovědi obviněného, který popřel své prvotní doznání, prokázána výpovědi svědka J. R. a částečně i výpovědí svědka P. S. K další (procesní) námitce obviněného týkající se provedených odposlechů telefonických hovorů mezi obviněným a J. R., uvádí Nejvyšší soud pouze tolik, že tato námitka byla vypořádána již Krajským soudem v Hradci Králové, který v bodu 37. odůvodnění svého usnesení uvedl, že uvedené odposlechy nebyly akceptovány jako důkaz. Pak je uvedená námitka bezpředmětná i v rámci dovolacího řízení.
59. Jak již bylo konstatováno výše, předmětem dovolacího přezkumu na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. se naopak mohly stát další námitky obviněného vztahující se k otázkám, které upravuje novela zákona o střelných zbraních a střelivu provedená zákonem č. 13/2021 Sb . (zbraňová amnestie), k (ne)uplatnění zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, k absenci úmyslné formy zavinění u přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, či s určitou mírou tolerance námitky vztahující se k ceně neoprávněně odlovené zvěře. Nejedná se však ani v jednom případě o námitky opodstatněné.
60. Námitkami obviněného vztahující se k otázkám, které upravuje novela zákona o střelných zbraních a střelivu provedená zákonem č. 13/2021 Sb. (zbraňová amnestie), se zabýval již odvolací soud, a to pod bodem 34. odůvodnění svého rozhodnutí. Lze připustit, že tato jeho (skromná) argumentace není z hlediska obhajoby obviněného vyčerpávající, tak i věcně správná.
61. Na straně druhé však obviněný v rámci své obhajoby směřované ke zbraňové amnestii ohledně vzniku jeho oprávnění k registraci uvedených zbraních, konstruuje situaci, že nakládání se zbraněmi, které u něho byly zajištěny, mohlo dostát podmínkám, které nová právní úprava teprve nastavila, což nelze akceptovat.
62. K této jeho argumentaci lze uvést, že uvedená novelizace zákona o střelných zbraních a střelivu nevylučuje vyvození trestní odpovědnosti vůči osobám do té doby nelegálně držících zbraně. Zcela pak je možné ztotožnit se s vyjádřením státního zástupce, že jakkoliv se měla ve smyslu čl. II bodu 5. řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončit podle zákona č. 119/2002 Sb. (ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) a jakkoliv lze námitky obviněného vztáhnout i k možnosti beztrestně odevzdat zbraně, a že lze následující čl. II bod 13. považovat za zvláštní okolnost způsobující zánik trestní odpovědnosti (resp. za zvláštní případ účinné lítosti s dosahem na trestněprávní důsledky podle §279 tr. zákoníku), stále platí, že podmínkou pro zánik trestní odpovědnosti je i zde (až) aktivní jednání pachatele spočívající v dobrovolném a faktickém odevzdání nelegálně přechovávané zbraně do úschovy policie .
63. Tento (právní) názor je zcela v souladu s právními závěry velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu vyslovenými v usnesení ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 15 Tdo 1740/2016, publikovaném pod č. 20/2018 Sb. rozh. tr. Toto rozhodnutí se vyjádřilo k zániku trestní odpovědnosti s ohledem na účinnou lítost u trestného činu nedovoleného ozbrojování (§33 tr. zákoníku, čl. II bod 1. věta první zákona č. 170/2013 Sb., §279 odst. 1 tr. zákoníku).
64. Velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v tomto svém rozhodnutí konstatoval, že ustanovení čl. II bodu 1. věty první zákona č. 170/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, lze považovat za zvláštní okolnost způsobující zánik trestní odpovědnosti, resp. za zvláštní případ účinné lítosti. To znamená, že při splnění podmínek zde stanovených zanikají trestněprávní důsledky, které by jinak byly spojeny s tím, že pachatel spáchal trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. K zániku trestní odpovědnosti pachatele za tento trestný čin v případě nepovoleného přechovávání střelné zbraně ovšem nemůže dojít jen tím, že podle čl. II bodu 1. věty první zákona č. 170/2013 Sb. počala běžet lhůta 6 měsíců k dobrovolnému předání takové zbraně, ani tím, že nelegálně přechovávanou zbraň zajistil policejní orgán v průběhu domovní prohlídky konané ještě před uplynutím uvedené lhůty. Podmínkou zániku trestní odpovědnosti je totiž aktivní jednání pachatele spočívající v dobrovolném a faktickém odevzdání nelegálně přechovávané střelné zbraně do úschovy policie nebo v jejím přenechání ve prospěch státu, anebo alespoň jednání, z něhož jednoznačně vyplývá úmysl pachatele dobrovolně odevzdat nelegálně přechovávanou zbraň do úschovy policie či přenechat ji ve prospěch státu. Rozhodnou právní skutečností tedy není běh lhůty určené k dobrovolnému jednání pachatele, protože do doby odevzdání bez povolení přechovávané zbraně je její přechovávání nadále trestným činem. Trestní odpovědnost pachatele zde totiž nevzniká teprve marným uplynutím lhůty stanovené pro dobrovolné odevzdání střelné zbraně. Ze samotné okolnosti, že ještě neuplynula lhůta určená k dobrovolnému odevzdání nelegálně přechovávané zbraně, nelze z hlediska hmotného práva vyvozovat závěr o trestní neodpovědnosti pachatele. Z hlediska procesního práva pak tato okolnost nezakládá nepřípustnost trestního stíhání ani jiný důvod nestíhatelnosti. Proto ani skutečnost, že pachateli zajistil jím nelegálně přechovávanou střelnou zbraň orgán policie v rámci domovní prohlídky konané ještě před uplynutím lhůty podle čl. II bodu 1. věty první zákona č. 170/2013 Sb., nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže tuto střelnou zbraň pachatel dobrovolně nevydal při provádění domovní prohlídky .
65. Z uvedeného rozhodnutí tedy (s určitou mírou zjednodušení) vyplývá, že rozhodnou právní skutečností není běh lhůty určené k dobrovolnému jednání pachatele, protože do doby odevzdání bez povolení přechovávané zbraně je její přechovávání nadále trestným činem. Současně trestní odpovědnost pachatele nevzniká teprve marným uplynutím lhůty stanovené pro dobrovolné odevzdání střelné zbraně. Ze samotné okolnosti, že dosud neuplynula lhůta určená k dobrovolnému odevzdání nelegálně přechovávané zbraně, nelze z hlediska hmotného práva vyvozovat závěr o trestní neodpovědnosti pachatele. Pro tuto trestní věc je použitelný i další právní závěr, že ani skutečnost, že pachateli zajistil jím nelegálně přechovávanou střelnou zbraň orgán policie v rámci domovní prohlídky konané ještě před uplynutím předepsané lhůty, nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže tuto střelnou zbraň pachatel tehdy dobrovolně nevydal.
66. Z hlediska této trestní věci a učiněných skutkových zjištění a shora naznačených právních závěrů je zásadní to, že pokud nebylo zjištěno aktivní jednání obviněného v podobě jeho dobrovolného odevzdání nelegálně přechovávaných zbraní a munice do úschovy policie, pak na podobu jeho trestní odpovědnosti uvedeným přečinem nemůže mít vliv přijetí novely zákona o střelných zbraních a střelivu provedená zákonem č. 13/2021 Sb . tak, jak se toho obviněný domáhá.
67. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněného ohledně subjektivní stránky přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně námitku absence úmyslné formy zavinění obviněného. Pokud však Nejvyšší soud vyloučí ty námitky, které mají čistě skutkový a procesní charakter, neboť jimi obviněný zpochybňuje podobu soudy učiněných skutkových zjištění (viz výše bod 48.), pak ani při formálním posouzení těchto námitek na podkladě obviněným uplatněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou tyto námitky opodstatněné.
68. Především je nutno konstatovat, že subjektivní stránkou posuzované trestné činnosti, a to z hlediska obou trestných činů, se nalézací soud zabýval v bodě 19. odůvodnění rozsudku, kde konstatoval, že obviněný spáchal přečin nedovoleného ozbrojování ve formě (nepřímého) eventuálního úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a přečin pytláctví ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
69. V případě přečinu nedovoleného ozbrojování nalézací soud uvedl, že obviněný dobře věděl, že nesplněním povinnosti stanovené v §42 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (tedy že fyzická osoba, která nabyla do vlastnictví zbraně kategorie A, B nebo C, na které má být vydán průkaz zbraně, je povinna na předepsaném tiskopise tuto skutečnost oznámit příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů ode dne nabytí vlastnictví a současně předložit zbraň), tedy neregistrací držených zbraní, u kterých neměl najisto postaveno, že se jedná o zbraně historické, kdy se ani neobrátil s žádostí o pomoc při určení data výroby držených zbraní na správní úřad, dále přechováváním munice, která spadá do zakázaného střeliva kategorie A podle stejného zákona, opatřením si a nezákonným držením zakázaného doplňku zbraně kategorie A podle shora uvedeného zákona a opatřením zbraně další osobě bez povolení, může takové porušení právem chráněného zájmu způsobit a pro případ, že by k porušení došlo, s tím byl srozuměn. V případě přečinu pytláctví soud uvedl, že obviněný věděl, že pro lov zvěře v místě popsaném ve výroku rozsudku nemá oprávnění, a přesto zde zvěř ulovil, chtěl zájem chráněný zákonem porušit a také to učinil.
70. Toto (jakkoliv poměrně stručné) odůvodnění subjektivní stránky posuzované trestné činnosti ze strany nalézacího soudu lze k dovolací argumentaci obviněného doplnit dále tak, že obviněný se zbraněmi a myslivostí zabýval dlouhodobě a měl se sběratelstvím a mysliveckou činností bohaté zkušenosti. Je nesporné, že zbraně řadu let sbíral a byl držitelem několika zbrojních průkazů, resp. jejich skupin, s čímž nepochybně souvisí i jeho znalosti jednak historie zbraní, jednak znalosti příslušných předpisů a orientace v nich. Pak ale lze na obviněného klást větší nároky z hlediska toho, že si kvalifikovaně ověří, za jakých podmínek lze dané zbraně nabýt, či je držet, než jak by tomu mohlo být v případě laika, či osoby držící zbraně v menším množství, než to bylo zjištěno v případě obviněného. Pokud tak neučinil, musel počítat s tím, že je třeba tyto zbraně registrovat, resp. znehodnotit, a že je třeba k jejich držení nějaké formy povolení. V obecné rovině pak lze poukázat na právní závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 28/2002 Sb. rozh. tr., podle něhož neznalost podmínek, za nichž je podle zákona č. 119/2002 Sb. možno držet zbraň, obviněného nezbavuje trestní odpovědnosti za trestný čin nedovoleného ozbrojování.
71. Obdobný požadavek z hlediska subjektivní stránky posuzované trestné činnosti lze vztáhnout i na mysliveckou činnost obviněného, a to jak z hlediska znalosti podmínek pro druh lovené zvěře, tak i podmínek pro lov samotný. Zjišťované skutkové okolnosti jednání obviněného zde jednoznačně odůvodňují závěr nalézacího soudu o tom, že v tomto případě obviněný jednal ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což našlo svůj odraz ve skutkové větě rozsudku, ve které nalézací soud konstatoval, že obviněný jednal (provedl nezákonný odstřel divoké zvěře) v rozporu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, neboť nebyl držitelem řádně vystavené povolenky k lovu pro mysliveckou honitbu a v této myslivecké honitbě ulovil celkem tři divoká prasata (kdy ulovenou zvěř v rozporu se zákonem o myslivosti neoznačil platnou plombou, nezajistil zákonné veterinární vyšetření a následně maso užil pro vlastní potřebu a poskytl jej dalším neustanoveným osobám, kdy tímto jednáním způsobil mysliveckému sdružení XY škodu na střelené zvěři ve výši 29 400 Kč).
72. Pokud jde o námitku obviněného, že soudy nesprávně stanovily hodnotu (výše škody) ulovených divokých, neboť zde byl problém s výskytem prasečího moru (a za odstřel takového druhu zvěře dostával lovec odměnu a nemusel za něj zaplatit), konstatuje Nejvyšší soud, že dílem se jedná o argumentaci skutkovou, neboť předmětem dokazování nebylo zjištění, zda v době a místě lovu byla zjištěna nákaza prasečím morem, či zda byl obviněný pověřen podílet se na řešení této nákazy formou odstřelu zvěře (to vše při odhlédnutí od toho, že obviněný maso z ulovené zvěře stejně použil pro vlastní potřebu a poskytl je také dalším osobám).
73. V zásadě nad rámec jeho dovolací argumentace lze doplnit tolik, že na hodnotu neoprávněně ulovené zvěře z hlediska ustanovení §304 odst. 1, §137 a §138 tr. zákoníku nemůže mít vliv existující veřejný zájem na zvýšení nebo naopak snížení stavu určitého druhu zvěře (ať už z jakéhokoliv důvodu, neboť takovýto zájem stojí zcela mimo zákonná kritéria stanovení výše škody ve smyslu §137 tr. zákoníku, která jsou též základem určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci, ve smyslu §138 odst. 2 tr. zákoníku. Ani v případě, že by náklady na vrácení zvěře do přírody byly naopak předpokládány jako nižší, resp. nulové, nelze tuto pomůcku k uvedenému účelu, tj. ke stanovení výše škody, resp. hodnoty věci ve smyslu §304 odst. 1 tr. zákoníku použít. Jedná se totiž o to, že i absence takové škody (např. při řádném odstřelu divočáků stižených prasečím morem), stalo-li se tak ovšem při neoprávněném lovu takové zvěře, tedy ve smyslu §304 odst. 1 tr. zákoníku, nečiní takovýto lov souladný s právem, resp. nedotýká se nijak protiprávnosti spáchaného pytláctví. Obdobným způsobem ve vztahu k hodnotě neoprávněně ulovené zvěře Nejvyšší soud rozhodl v usnesení ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 3 Tdo 594/2021.
74. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze naposledy podřadit námitky obviněného domáhajícího se aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Ani tyto námitky, které obviněný obsahově směřuje zejména k přečinu nedovoleného ozbrojování, však nejsou námitkami opodstatněnými.
75. K této námitce obviněného lze nejprve v obecné rovině uvést, že podle §13 odst. 1 tr. zákoníku je trestným činem takový protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe vyjádřené v §12 odst. 2 tr. zákoníku.
76. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s nimi spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoliv přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní pouze za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
77. I v této trestní věci se tedy posouzení opodstatněnosti uvedených námitek obviněného odvíjelo zejména od posouzení toho, nakolik jeho jednání vybočuje pro své specifické rysy z obvyklých případů obdobné trestné činnosti, že nedosahuje ani nejnižšího stupně společenské škodlivosti, který je obvykle spojený se spácháním tohoto druhu trestné činnosti. Jen v takovém případě by totiž aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku mohla odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci.
78. Lze připustit, že z odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí žádné zásadní úvahy týkající se důvodů užití, resp. neužití této zásady subsidiarity trestní represe ve vztahu k obviněnému neobsahují, kdy paušální úvahu nalézacího na konci bodu 19. odůvodnění jeho rozsudku za odpovídající zdůvodnění považovat nelze. Ani absence náležitého odůvodnění posuzované otázky však sama o sobě opodstatněnosti této námitky svědčit nemůže, neboť ani obviněný v zásadě žádné relevantní právní námitky ve vztahu k aplikaci §12 odst. 2 tr. zákoníku nepřináší a Nejvyššímu soudu jako dovolacímu soudu nepřísluší, aby z vlastní iniciativy ze všech možných hledisek zkoumal možnost aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku.
79. Za relevantní z hlediska užití, resp. neužití zásady subsidiarity trestní represe nelze mít ve své podstatě skutkové námitky obviněného, kterými zpochybňuje některé skutkové zjištění. Současně je nutno z hlediska celkové dovolací argumentace obviněného poukázat na to, že tato námitka je obviněným činěna v situaci, kdy se v zásadě k trestné činnosti nedoznává. K tomuto zjištění Nejvyšší soud uvádí, že to, zda byla tato zásada respektována správně, lze zvažovat a posoudit až poté, kdy je postaveno najisto, že stíhaný skutek se stal a že vykazuje všechny formální znaky trestného činu. To však obviněný polemikou se skutkovým základem napadených rozhodnutí a existencí formálních znaků posuzovaných přečinů zpochybňuje.
80. Nad rámec výše uvedeného považuje Nejvyšší soud za zásadní ve vztahu k užití, resp. neužití zásady subsidiarity trestní represe ve stručnosti uvést, že všechny posuzované skutky se nijak výjimečně nevymykají obvyklým trestným činům nedovoleného ozbrojování (a pytláctví), neboť v daném případě nešlo o žádné hraniční nakládání se zbraněmi a střelivem, či o hraniční případ neoprávněného lovu.
81. Trestní odpovědnost obviněného byla soudy dovozena za opatření, držení a přechování pěti zbraní jinak podléhajících registraci, jakož i desítek kusů munice spadající do zakázaného střeliva. Byly tak naplněny dokonce dvě uvažované alternace předmětů ve skutkové podstatě trestného činu podle §279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Nadto si obviněný opatřil a držel zakázaný doplněk zbraně.
82. Pokud jde o čin kvalifikovaný jako pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku, pak jsou obviněnému přičítány tři případy nezákonného odstřelu divoké zvěře. Spodní práh trestnosti je v §304 odst. 1 tr. zákoníku jednoznačně vymezen kvantitativním znakem, podle něhož byla zjevně překročena dolní hranice společenské škodlivosti. Obviněný přitom způsobil škodu ve výši, která výrazně (5x) převyšuje minimálně požadovanou hranici škody nikoli nepatrné.
83. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že většina námitek obviněného P. se míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ostatní námitky, které pod tento dovolací důvod podřadit možné bylo, nejsou opodstatněné. Z tohoto důvodu nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, který obviněný rovněž uplatnil.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
84. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
85. S ohledem na to, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodl, nemohl současně vyhovět návrhu obviněného na to, aby Nejvyšší soud podle §265h odst. 3 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, a to peněžitého trestu, trestu propadnutí věci, a aby odložil také vykonatelnost výroku o náhradě škody.
86. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
87. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář