ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1190.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1190/2021-370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný F. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2021, č. j. 7 To 74/2021-335, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 9 T 30/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. D. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 1. 2021, č. j. 9 T 30/2020-309, byl obviněný F. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v období od července 2015 do ledna 2016 v Plzni v bytě v XY ulici č. XY ve svém bydlišti v minimálně pěti případech pohlavně zneužil dceru svojí manželky AAAAA (pseudonym), narozenou XY, tedy v době, kdy tato ještě nedosáhla věku 15 let, tím způsobem, že v okamžiku, kdy spolu byli doma sami, jí přikázal, aby mu namasírovala záda a nohy, a když mu měla masírovat nohy zepředu, kdy se otočil na záda, v prvním případě svojí rukou položil ruku nezletilé na svůj penis přes spodní prádlo a následně i pod spodní prádlo, v důsledku čehož se mu ztopořil penis, a po nezletilé požadoval, aby jej „honila“, a v ostatních případech si obemkl ruku nezletilé kolem svého ztopořeného penisu a svojí rukou položenou na ruce nezletilé prováděl masturbační pohyby, a to minimálně ve dvou případech až do svého vyvrcholení, kdy nezletilá se ve všech případech snažila svoji ruku vyvléknout, což se jí však nepodařilo .
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon nalézací soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. 7 To 74/2021-335, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný ve svém dovolání rozsáhle cituje jednotlivé pasáže odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů a polemizuje s nimi. Namítá, že závěry nalézacího soudu jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z dokazování podle něj vyplynulo, že poškozená s ním měla dlouhodobé a opakované spory, o čemž svědčí její potrestání za přestupek proti občanskému soužití i některá její vyjádření v průběhu trestního řízení. Také podle něj bylo prokázáno, že poškozená měla či mohla mít tendence se obviněnému mstít. Byla totiž přítomna hádkám obviněného s matkou poškozené.
6. Obviněný nesouhlasí s argumentací soudů, že v okolí poškozené nebyl žádný člověk, který by ji mohl nabádat či navádět ke křivému obvinění obviněného. Matka poškozené měla totiž s obviněným dlouhodobý partnerský spor.
7. Obviněný rozporuje také argumentaci soudů, že poškozená by při svém nízkém intelektu nebyla schopna celou podrobnou skutkovou konstrukci vymyslet a opakovaně ji přednášet. Podle obviněného je nesporné, že ho v domácnosti rodiny D. pravidelně masírovala jak poškozená, tak její matka a sourozenci. Poškozená tak nemusela vymýšlet celý podrobný skutkový konstrukt, ale jen část týkající se sexuálního podtextu jednání obviněného. Dvě nezainteresované svědkyně (matka a sestra poškozené) shodně a nezávisle na sobě uvedly, že poškozená měla sklony ke lhaní.
8. Obviněný poukazuje na to, že odvolací soud dovodil, že rozpor mezi výpovědí svědka S. a poškozené by mohl učinit jednu z výpovědí částečně nevěrohodnou. Je přesvědčen, že nevěrohodnou je – po konfrontaci s výpovědí matky poškozené – právě výpověď poškozené.
9. Projednávaná věc podle obviněného naplňuje znaky procesní situace označované jako tvrzení proti tvrzení, neboť prakticky jediným důkazem svědčícím v neprospěch obviněného je podle něj usvědčující výpověď poškozené. Obviněný cituje judikaturu Ústavního soudu věnující se této procesní situaci (I. ÚS 520/16, II. ÚS 2142/11). Oba soudy podle něj rozhodly v rozporu s citovanou judikaturou, neboť nepostupovaly ve vztahu k poškozené „obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení její výpovědi.“ Oba nižší soudy podle obviněného zcela pominuly, resp. se vypořádaly povrchně a naprosto nedostatečně se skutečností, že poškozená je osobou zainteresovanou na výsledku řízení hned v několika rovinách (mj. proto, že by mohla být trestně stíhána pro křivé obvinění).
10. Obviněný rozporuje závěr soudu o dobrých vztazích mezi ním a matkou poškozené. K prokázání opaku předkládá jako důkaz komunikaci s matkou poškozené ze dne 14. 9. 2021. Konečně obviněný vytýká oběma nižším soudům, že neprovedly navrhovaný důkaz výslechem svědka O. Tato vada podle něj zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k tr. ř. Zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2021, č. j. 7 To 74/2021-335, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Státní zástupce připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a dovolací soud není třetí instancí. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů.
14. Státní zástupce konstatuje, že námitky obviněného směřují vůči procesu dokazování provedeného soudy nižších stupňů, přičemž neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného neobsahuje argumentaci s hmotněprávními výhradami. Obviněný vycházel z prosazování vlastní verze skutkového stavu a jeho námitky mají povahu polemiky, ve které ignoruje závažná skutková zjištění, které vedly soudy k závěru o jeho vině.
15. Obviněný ani adekvátně neargumentuje založením extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními. Jestliže soudy hodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená to automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. V projednávané věci Okresní soud Plzeň-město vzal zcela správně za základ skutkových zjištění především svědeckou výpověď AAAAA, když útoky obviněného byly bezprostředně namířeny vůči intimní sféře této osoby jako poškozené, a pokud se odehrávaly bez přítomnosti třetích subjektů ve sdílené domácnosti. Podle názoru státního zástupce soud dostál své povinnosti postupovat obezřetně a vytvořil co nejširší podklad v ostatních důkazech. Soud řádně odůvodnil, proč uvěřil verzi poškozené (následně státní zástupce odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu parafrázoval).
16. V dovolacím řízení nelze přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl Nejvyšší soud podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Odůvodnění odsuzujícího rozsudku splňuje kritéria požadovaná §125 odst. 1 tr. ř. Nelze dovodit, že by soud dospěl k dovolatelem zpochybňovaným skutkovým zjištěním po účelově selektivním a neobjektivním hodnocení provedených důkazů.
17. Závěr o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené AAAAA soud správně opřel o znalecký posudek z oboru školství odvětví psychologie. Nebyly zaznamenány sklony poškozené ke konfabulaci, že by předstírala líčené události. U poškozené rovněž znalkyně nezjistila zvýšené lži-skóre. Znalkyně též neshledala nic závažného, co by poškozenou mohlo diskvalifikovat z obecné věrohodnosti. Byla vyhodnocena toliko jako mírně snížená, kdy poškozená s přihlédnutím ke svému sníženému intelektu mohla některé události vnímat jinak. Specifická věrohodnost poškozené byla dovozena pozitivně, tedy výpověď se jevila být věrohodnou ke konkrétní kauze, což bylo klíčové pro hodnocení pravdivosti obsahu její výpovědi. Způsobu, jakým se soud vypořádal s obhajobou obviněného, spočívající na tezi o nevěrohodnosti výpovědi poškozené, pak nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout. Procesní argumentací, jakou obviněný uplatnil v nyní projednávaném dovolání, se v rámci svého přezkumu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. již přiléhavě vypořádal Krajský soud v Plzni v rozhodnutí o odvolání obviněného. Státní zástupce ve shodě se soudy obou stupňů neshledává pochybnost o věrohodnosti výpovědi poškozené.
18. Přestupek poškozené spočívající ve verbálním projevu vůči obviněnému nebyl přímo spjat s tehdejší závadovou aktivitou obviněného ve společné domácnosti, nýbrž k němu došlo až v rámci pozdější komunikace mezi nimi. Poškozená za tento verbální projev byla odsouzena správním orgánem teprve po zahájení trestního stíhání obviněného ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
19. Jde-li o svědeckou výpověď J. S., lze ji označit za nepřímý důkaz, který směřuje k usvědčení obviněného, neboť podporuje svědectví podané poškozenou, jestliže se mu jako svému příteli spontánně a jako prvnímu svěřila o závadovém jednání obviněného, ještě před oficiálním projednáváním věci v rámci trestního řízení. Jeho výpověď lze pokládat rovněž za relevantní pro posouzení kontextu chování poškozené a její osobnosti. Z psychologického vyšetření poškozené přitom vyplynula skutečnost, že ve vztahu k matce měla nejprve strach a obavu z její případné reakce, a proto se ke sdělení informace o závadovém chování obviněného odhodlala až posléze na přelomu roku 2018 a 2019. Držela v sobě tíživé pocity a neuměla si s nimi poradit.
20. Obviněný v dovolání namítl také neakceptování návrhu na doplnění dokazování, jde-li o výpověď S. O., jeho nevlastního syna. Pokud chtěl prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikatuře Ústavní soud, byť ji v mimořádném opravném prostředku takto výslovně neoznačil, je třeba konstatovat, že o předvídanou situaci nejde v daném případě. Nabízí se poukázat na odstavec 6 odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni, v němž soud náležitě vysvětlil, proč lze doplnění dokazování tímto směrem považovat za nadbytečné. Popsané neakceptování důkazního návrhu nevykazuje znaky libovůle. Je zřejmé, že soud disponoval potřebným okruhem důkazů, na jejichž základě bylo možné určit skutkový stav bez důvodných pochybností v souladu se zásadami podle §2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Ze shora uvedených důvodů nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce tedy uzavřel, že argumentace obviněného uplatněné dovolací důvody nenaplňuje. Navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
22. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou. Uvedl, že soudy mají podle §2 odst. 5 tr. ř. povinnost zjišťovat skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Tato pochybnost může mít podle obviněného i povahu skutkové eventuality. V předmětné věci podle obviněného existují dvě pravděpodobné skutkové verze, přičemž verze obviněného nebyla provedenými důkazy průkazně vyloučena. Obviněný následně polemizuje s hodnocením důkazů, které provedl nalézací soud a cituje judikaturu a odbornou literaturu, která má podporovat jeho argumentaci.
23. Obviněný uzavírá, že rozhodování Okresního soudu Plzeň-město je v předmětné věci v extrémním rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Okresní soud Plzeň-město podle něj zcela svévolně upřednostnil jednu verzi skutkového děje, a to právě tu pro obviněného nepříznivou.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
25. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
26. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
27. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
29. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
30. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
32. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
33. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
34. Dovolání směřuje toliko proti výroku o vině, tedy pokud byl obviněný uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
35. S ohledem na obsah podaného dovolání lze konstatovat, že východiskem dovolací argumentace obviněného (tak jako i v předchozích stadiích trestního řízení) je jeho postoj založený na tom, že se posuzovaného protiprávního jednání nedopustil. Obsahem jeho dovolací argumentace jsou s určitou mírou zjednodušení jeho námitky proti výpovědi poškozené, proti její věrohodnosti (viz body II./A,B, III. dovolání) a neprovedení výslechu svědka O. (viz bod IV. dovolání). K této argumentaci musí Nejvyšší soud konstatovat, že dovolání obviněného je založeno na opakování námitek uplatněných již v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se však soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Pak je ale (zpravidla) nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
36. Takováto situace (v podobě opakované obhajoby) nastala i v této trestní věci, neboť dovolání obviněného je opakováním jeho polemiky s tím, v jakém rozsahu soudy provedly dokazování a jakým způsobem oba nižší soudy hodnotily jednotlivé provedené důkazy a jejich věrohodnost v konfrontaci s jeho obhajobou obviněného uplatněnou v předchozích fázích trestního stíhání.
37. Současně lze k takto zjištěné povaze jeho dovolací argumentace uvést, že obviněný uplatňuje ve vztahu k výroku o vině nikoliv hmotněprávní námitky ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, ale převážně námitky procesní a zejména skutkové povahy. Takové námitky se však s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a v návaznosti na to i s dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] zcela míjí, neboť se netýkají právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
38. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 28. až 30. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
39. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že důkazní řízení z hlediska obviněným uplatňovaných skutkových a procesních námitek, tak i z hlediska konečných skutkových zjištění, vadou extrémního rozporu zatížena nejsou.
40. Znovu lze, jakkoli opět nejprve v obecné rovině, a po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že v dané věci byl skutkový stav věci (vyjádřený již ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu) zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Současně pak byly provedené důkazy hodnoceny jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všem rozhodným okolnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud pak řádně přezkoumal odvolání obviněného a vypořádal se všemi jeho námitkami. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů tak jsou v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
41. Jakkoliv je právem obviněného hájit se způsobem, který uzná za vhodný, musí Nejvyšší soud k podobě zvolené dovolací argumentace obviněného konstatovat, že sama jeho nespokojenost s hodnocením důkazů ze strany soudů, stejně jako se skutkovými zjištěními, či s nevyhověním jeho odvolacím námitkám, neznamená, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje. Současně lze konstatovat (při již výše podrobně rozvedeném závěru, že dovolací námitky obviněného se ve zvolené podobě s vytýkanými dovolacími důvody zcela míjí), že výše uvedené námitky obviněného přitom nejsou důvodné ani po věcné stránce.
42. Obviněný setrvale odmítá, že by se vytýkaného jednání dopustil. Zpochybňuje věrohodnost poškozené a tvrdí, že si obvinění vymyslela, aby se mu pomstila. Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud provedl všechny relevantní důkazy, které se nabízely, a důkladně se zabýval jejich hodnocením. Důkladnou pozornost přitom věnoval právě hodnocení věrohodnosti poškozené, jejíž výslech je skutečně jediným přímým usvědčujícím důkazem. Nalézací soud v návaznosti na znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, připustil, že obecná věrohodnost poškozené může být snížená, nicméně její specifická věrohodnost je naopak vysoká. Nejvyšší soud by se jen opakoval, pokud by parafrázoval dostatečné a přesvědčivé odůvodnění odsuzujícího soudu, proto na něj v plném rozsahu odkazuje (bod 10.).
43. Odvolací soud rozhodnutí nalézacího soudu řádně přezkoumal a důvody, které vedly nalézací soud k rozhodnutí o vině obviněného, doplnil o další přesvědčivé úvahy. Zcela správně uvedl, že to byl právě nalézací soud, který jako jediný mohl hodnotit koherentnost výpovědí jednotlivých vyslýchaných osob, mohl vidět i jejich neverbální reakce, způsob, kterým se vyjadřovaly na položené otázky apod. (viz zásady bezprostřednosti a ústnosti vyjádřené v ustanovení §2 odst. 11 a 12 tr. ř.).
44. Odvolací soud se zabýval také otázkou, zda okolnost, že poškozená vypovídala bez podstatných rozporů v přípravném řízení i před soudem, nemůže být projevem určitého naučení a připravenosti či předpřipravenosti obsahu výpovědi. Z přesvědčivého odůvodnění usnesení odvolacího soudu (body 7. až 8.), na které Nejvyšší soud odkazuje, akcentuje Nejvyšší soud zejména to, že pokud by poškozená chtěla vysloveně ublížit obviněnému, mohla by si vymyslet i významně invazivnější jednání, nežli je to, které popsala ve své výpovědi.
45. Zejména však nelze přehlédnout skutečnost, že s ohledem na další důkazy provedené v této věci není důvodů pochybovat o specifické věrohodnosti poškozené, a to s ohledem na to, že její svědecká výpověď zcela není ojedinělým (obviněného usvědčujícím) důkazem, neboť tato jednoznačně zapadá do řetězce do sebe navazujících dalších důkazů (závěry znaleckého posudku, výpověď svědka S., dílem i výpověď sestry poškozené). Svědek S. to, co mu řekla poškozená, reprodukoval v době, kdy spolu již dávno nechodili.
46. V konfrontaci s odůvodněním rozhodnutí nižších soudů neobstojí ani námitka obviněného, že se soudy nevypořádaly se skutečností, že poškozená je osobou zainteresovanou na výsledku řízení. Odvolací soud se s touto námitkou dostatečně vypořádal v bodě 10. svého rozhodnutí. Nejvyšší soud se s tam uvedenou argumentací zcela ztotožňuje. Poškozená v podstatě nemá ničeho, co by mohla diskreditací obviněného získat. Jde o osobu spíše simplexní, žijící spíše v přítomnosti nežli řešící minulost anebo případnou budoucnost, je schopna v současnosti se s obviněným stýkat, svou výpovědí nejen ve vztahu k samotnému obviněnému, ale i ve vztahu k vlastním rodinným příslušníkům, zejména matce, spíše utrpěla, nežli že by čehokoliv získala. Za situace, kdy matka poškozené nevěří, což poškozená anticipovala již v minulosti, a proto se matce nesvěřovala, nemá poškozená důvod se za svojí matku mstít.
47. Pokud jde o namítané neprovedení navrženého důkazu výslechem svědka S. O., je pravdou, že nalézací soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku neprovedení tohoto důkazního návrhu nikterak nezdůvodnil. Procesní pochybení nalézacího soudu však napravil soud odvolací, který v bodu 6. odůvodnění svého rozhodnutí zcela správně konstatoval, že svědek se mohl vyjádřit toliko k obecným poměrům v rodině, které již byly dostatečně objasněny na základě výpovědi slyšených svědků. Soudy tak nepochybily, pokud předmětný důkaz jako nadbytečný neprovedly. Neprovedení tohoto důkazu tak nezakládá vadu tzv. opomenutých důkazů, kterou ani obviněný formálně předmětem své dovolací argumentace neučinil. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že dokonce ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění samo o sobě nevede k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01). Jakkoliv obviněný neuplatnil žádné námitky proti právní kvalifikaci trestného činu, kterým byl uznán vinným, pak tato právní kvalifikace odpovídá úplným a správným skutkovým zjištěním. Z těchto důvodů bylo možno uzavřít, že napadené rozhodnutí není v této věci zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, a to z jakéhokoliv dovolacího důvodu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
48. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
49. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář