ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1223.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1223/2021-379
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podala obviněná R. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. 3 To 118/2021-294, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 41/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2020, č. j. 6 T 41/2020-251, byla obviněná R. B. (dále také jen „obviněná“) společně s druhou obviněnou D. M., nar. XY (dále také jen „druhá obviněná“), uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se společně s druhou obviněnou dopustila tím, že:
v přesně nezjištěné době dne 10. 11. 2018 v Českých Budějovicích, ulice XY, v Obchodním centru I. v prodejně iWant - Apple Premium Reseller, po vzájemné společné domluvě, se záměrem získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch ve formě vylákání finančního úvěru a poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek nehradit, uvedením nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů o zaměstnání a měsíčním příjmu ze zaměstnání, D. M., nar. XY, za přítomnosti jednající R. B., nar. XY, uzavřela jako klient se společností COFIDIS, s. r. o., Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 91377743, jež zprostředkovala společnost Smarty CZ, a. s., a to na nákup úvěrovaného zboží mobilního telefonu zn. Apple iPhone XS 64GB, zlaté barvy, IMEI XY, v prodejní ceně 29.990 Kč s celkovou výší úvěru 29.990 Kč, ve které se po přímé platbě ve výši 2.999 Kč zavázala k úhradě dalších 10 měsíčních splátek ve výši 2.999 Kč, kdy mobilní telefon na místě od prodejce převzala R. B., nar. XY, přičemž do současné doby poškozené společnosti COFIDIS, s. r. o., IČO 271 79 907, se sídlem Bucharova č. p. 1423, 158 00 Praha, neuhradily D. M. ani R. B. žádnou splátku čerpaného úvěru, a způsobily tak poškozené společnosti škodu ve výši nejméně 26.991 Kč,
když následně R. B. na konci měsíce prosince roku 2018 v Českých Budějovicích, v ulici XY, v provozovně společnosti J. H., IČO XY, prodala předmětný mobilní telefon zn. Apple iPhone XS 64GB, zlaté barvy, IMEI XY, osobě J. H., nar. XY, přičemž ve vystavené kupní smlouvě ze dne 29. 12. 2018 byla jako osoba prodávající uvedena D. M., kdy na místě R. B. převzala jako kupní cenu od J. H., nar. XY, finanční částku ve výši 15.000 Kč .
2. Za to byla obviněná odsouzena podle §211 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Citovaným rozsudkem nalézací soud uložil trest také druhé obviněné. Konečně nalézací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným, aby společně a nerozdílně zaplatily náhradu škody ve výši 16.191 Kč poškozené společnosti COFIDIS, s. r. o., IČO 271 79 907, se sídlem Bucharova č. p. 1423, 158 00 Praha.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podala obviněná B. odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 5. 2021, č. j. 3 To 118/2021-294 , tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání nespecifikuje, proti kterým výrokům dovolání podává.
5. Namítá, že odvolací soud v dané věci nekriticky převzal hodnotící úvahy učiněné soudem prvního stupně a v řízení tak ponechal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Skutková zjištění obou soudů nelze přijmout prostřednictvím žádného logického způsobu jejich hodnocení.
6. Obviněná byla odsouzena na podkladě jediného usvědčujícího důkazu, kterým je výpověď spoluobviněné M. Na sjednání úvěrové smlouvy se účastnila pouze tak, že do úvěrové smlouvy nechala zapsat svou e-mailovou adresu a mobilní telefonní kontakt. Jiným způsobem do sjednávání úvěrové smlouvy nezasahovala, u jejího podpisu nebyla, neměla a ani nechtěla z ní mít jakýkoli prospěch. Nemohla tedy naplnit znaky přečinu úvěrového podvodu. Kromě toho údaje o telefonickém a e-mailovém kontaktu nejsou podle obviněné podstatné pro uzavření úvěrové smlouvy, protože nevypovídají nic o schopnosti žadatele úvěr splácet.
7. Podle obviněné lze na podkladě provedených důkazů (zejm. svědeckých výpovědí, které rozsáhle cituje) dospět k různým skutkovým závěrům o tom, jak se celá věc odehrála. Nebylo tedy možné přiklonit se k verzi druhé obviněné M., ani k verzi obviněné B.
8. Obviněná namítá, že odvolací soud přešel zcela bez povšimnutí její námitku, že soud prvního stupně v rámci svého rozhodnutí nikterak nezohlednil i možný soukromoprávní rozměr projednávaného případu. Společnost Smarty CZ, a. s., která zprostředkovala uzavření úvěru, nijak neověřovala schopnost druhé obviněné M. úvěr splácet a tento poskytla obratem po obdržení žádosti o uzavření smlouvy. Sama M. přitom uvedla, že má již řadu let exekuci kvůli tomu, že si na ni někdo v minulosti vzal mobilní telefon.
9. Soud prvního stupně podle obviněné nebral v úvahu to, že účastníci soukromoprávních vztahů by měli dbát především sami na to, aby byli obezřetní a alespoň základně opatrní. K nápravě těchto vztahů by tak poškozená v projednávané věci měla podle názoru obviněné volit primárně prostředky práva občanského, nikoli trestního.
10. Obviněná tedy navrhuje, aby dovolací soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2021, č. j. 3 To 118/2021-294, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2020, č. j. 6 T 41/2020-251, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k jejím námitkám.
12. Námitky obviněné hodnotí jako pouhé opakování obhajoby, kterou již neúspěšně uplatnila v odvolacím řízení. Důkazní řízení a hodnocení důkazů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. je doménou nalézacího soudu, který této své povinnosti v projednávané věci plně dostál. V bodě 18. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu je přehledně a logicky shrnuto, které skutečnosti soud považoval za prokázané, na základě, čeho má za to, že obě obviněné se dopustily žalovaného skutku, právně kvalifikovaného jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto úvahy následně v odvolacím řízení aproboval druhostupňový soud. Pouhý nesouhlas obviněné s tím, jak soud vyhodnotil důkazy, nemůže založit vadu takového rozhodnutí.
13. Výpověď spoluobviněné M. není jediným usvědčujícím důkazem proti obviněné, jak tato nesprávně uvádí, nýbrž ze soudních rozhodnutí zcela jasně plyne, že byla usvědčena i důkazy dalšími, zejména výpovědí svědka J. H.
14. V žádném případě nelze dojít k závěru, že by úvahy obou soudů, směřující k uznání viny obviněné B., byly natolik vadné, aby na ně bylo možno vztáhnout (z hlediska judikatorního vymezení i aplikační praxe zcela výjimečnou) doktrínu tzv. extrémních rozporů, což by mohl být jediný důvod, proč by Nejvyšší soud přezkoumával skutková zjištění soudů nižších. Obecně pak platí, že dovolání neslouží jako další (řádný) opravný prostředek a Nejvyšší soud není v roli běžné třetí instance.
15. Státní zástupce považuje za nesprávné též hmotněprávní námitky obviněné stran aplikace zásady subsidiarity trestní represe. Je sice pravdou, že odvolací soud se s touto částí její argumentace explicitně nevypořádal. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, však platí, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Státní zástupce má za to, že projednávaný skutek představuje právě onen běžně se vyskytující úvěrový podvod podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, reprezentující bagatelní majetkovou kriminalitu. Přistoupil-li by soud na argumentaci obviněné, v konečném důsledku by to znamenalo masivní dekriminalizaci tohoto typu úvěrových podvodů.
16. Především však podle státního zástupce platí, že obviněná se předmětné trestné činnosti dopustila v průběhu zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, což zásadním způsobem zvyšuje společenskou škodlivost jejího trestného činu, tudíž o aplikaci materiálního korektivu trestnosti podle §12 odst. 2 tr. zákoníku nemůže být řeči.
17. Ze shora uvedených důvodů není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
18. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. Souhlasí, aby Nejvyšší soud případně učinil jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
25. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že toto dovolání [podané z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.] směřuje toliko proti výroku o vině, tedy pokud byla obviněná uznána vinnou přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
30. Z obsahu podaného dovolání dále vyplývá, že východiskem dovolací argumentace obviněné (tak jako i v předchozích stadiích trestního řízení) je její postoj založený na tom, že se posuzovaného protiprávního jednání nedopustila, respektive se jej nedopustila v té protiprávní podobě, jakou soudy zjistily. Takto obviněná uplatňuje (s určitou mírou zjednodušení) námitky ohledně hodnocení ve věci provedených důkazů a důkazní situace jako takové (zejména pak jediného usvědčujícího důkazu v podobě výpovědi spoluobviněné D. M.), kdy výsledkem takovéhoto vadného hodnocení důkazní situace je tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Současně obviněná namítá, že odvolací soud zcela přešel bez povšimnutí její námitku stran soukromoprávní povahy celého skutku.
31. K takto pojaté dovolací argumentaci musí Nejvyšší soud předně konstatovat, že pokud je dovolání založeno na opakování námitek uplatněných již v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se však soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je (zpravidla) nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace (v podobě převážně opakovaní obhajoby) nastala i v této trestní věci (s výhradou námitky ohledně soukromoprávní povahy celého skutku), neboť dovolání obviněné je (převážně) opakováním její polemiky s tím, jakým způsobem oba nižší soudy hodnotily jednotlivé provedené důkazy a jejich věrohodnost v konfrontaci s její obhajobou uplatněnou již v předchozích fázích trestního stíhání. S takovouto obhajobou se ale nalézací soud vypořádal pod bodem 18. odůvodnění rozsudku, kde uvedl, které skutečnosti má za prokázané, na základě čeho má za to, že obě obviněné se dopustily žalovaného skutku, právně kvalifikovaného jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se s touto opakovanou obhajobou zabýval pod body 6. až 10. usnesení o zamítnutí odvolání obviněné.
32. Současně lze k takto zjištěné povaze její dovolací argumentace uvést, že obviněná uplatňuje ve vztahu k výroku o vině (s výhradou dále uvedenou) nikoliv právní či hmotněprávní námitky ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, ale převážně námitky procesní a zejména skutkové povahy. Takové námitky se však s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a v návaznosti na to i s dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] zcela míjí, neboť se netýkají právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
33. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 23. až 25. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
34. Přestože obviněná námitku extrémního rozporu (mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy) formálně uplatňuje, Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu může konstatovat, že důkazní řízení z hlediska obviněnou uplatňovaných skutkových a procesních námitek, tak i z hlediska konečných skutkových zjištění, vadou extrémního rozporu zatížena nejsou.
35. Především je nutno konstatovat, že obviněnou uplatněná námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není ve své podstatě odůvodněna poukazem na konkrétní skutečnosti, o které by obviněná mohla tuto svoji námitku opřít. K tomu viz výše v tomto usnesení bod 27. Takovou vadu v dokazování, která by odůvodňovala, aby Nejvyšší soud přezkoumával skutková zjištění nižších soudů, přitom nemůže založit pouhý nesouhlas obviněné s tím, jak soud vyhodnotil důkazy a k jakým skutkovým zjištěním na základě toho došel. Nemůže pak obstát ani tvrzení obviněné, které je de facto nosnou myšlenkou její obhajoby po celou dobu trestního řízení, že výpověď spoluobviněné M. je jediným důkazem, který ji usvědčuje. Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí vyplývá jak to, že soudy konfrontovaly obecnou a specifickou věrohodnost výpovědí obou obviněných, tak i to, že vina obviněné byla prokázána i dalšími důkazy, a to zejména výpovědí svědka J. H. a dalšími listinnými důkazy vztahujícími se k nyní posuzovanému jednání obou obviněných, tak i k jejich trestní minulosti.
36. Jedinou právní námitkou, kterou bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit, je námitka porušení zásady subsidiarity trestní represe. Obviněná pak tuto námitku odůvodnila přesvědčením, že soud prvního stupně v rámci svého rozhodnutí nikterak nezohlednil i možný soukromoprávní rozměr projednávaného případu, respektive, že účastníci soukromoprávních vztahů by měli dbát především sami na to, aby byli obezřetní a alespoň základně opatrní. Jakkoliv lze připustit, že odvolací soud se s touto částí její explicitně vyjádřené argumentace nevypořádal, Nejvyšší soud tuto námitku jako opodstatněnou neshledal.
37. K zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Závěr o využití zásady subsidiarity trestní represe na základě konstatování nedostatečné společenské škodlivostí činu lze učinit jen v případech, v nichž se posuzovaný případ s ohledem na konkrétní zjištěné skutečnosti vymyká běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace – srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
38. V nyní projednávané věci vykazuje jednání obviněné (obou obviněných) všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož skutkovou podstatu naplnila tím, že úmyslným společným jednáním dvou osob při sjednávání úvěrové smlouvy uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.
39. Nejvyšší soud konstatuje, že jednání obviněné se v žádném směru nevymyká běžně se vyskytujícím případům, při kterých došlo ke spáchání stejných nebo obdobných majetkových trestných činů. Jakkoliv lze na straně jedné připustit, že tato jí spáchaná trestná činnost je do určité míry bagatelní trestnou činností, nelze na straně druhé s ohledem na povahu této velmi četně páchané trestné činnosti rezignovat na její trestněprávní postih a spokojit se s tvrzením obviněné, že věc má pouze soukromoprávní rozměr, neboť by to v konečném důsledku znamenalo dekriminalizaci tohoto typu úvěrových podvodů, na což přistoupit nelze. Pokud k tomuto závěru přistoupí další skutečnost zjišťovaná v této trestní věci týkající se obviněné, totiž, že se obviněná posuzované trestné činnosti dopustila v průběhu zkušební doby podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kdy toto zjištění zásadním způsobem zvyšuje společenskou škodlivost jejího trestného činu, pak zásadu subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku v této trestní věci aplikovat nelze.
40. Ze všech těchto důvodů proto mohl Nejvyšší soud uzavřít, že podstatnou část dovolacích námitek obviněné nebylo možno pro jejich čistě procesní a skutkovou povahu podřadit pod obviněnou uplatněné ani pod žádné jiné ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Hmotněprávní námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe pak Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněnou.
41. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněná v souvislosti s prvně uvedeným dovolacím důvodem rovněž uplatnil.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář