ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.127.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 127/2021-721
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 3 To 195/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 15/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného R. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 4 T 15/2020 , byl obviněný R. Č. uznán vinným pod bodem I. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným dílem samostatně, dílem v bodě 2. ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že:
1. v přesně nezjištěné době od 1. 4. 2019 do 29. 5. 2019 v Českém Krumlově v ulici XY č.p. XY v budově, která je používána k soukromému ubytovávání, odcizil z volně přístupných společných prostor část nezajištěné zakázkové kuchyňské linky v hodnotě 6.200 Kč ke škodě poškozeného V. K., IČ: XY,
2. společně s F. W., nar. XY, jehož trestní stíhání je vedeno samostatně, dne 29. 5. 2019 v době od 16:15 do 18:15 hodin v Českém Krumlově v ulici XY č.p. XY v budově, která je používána k soukromému ubytovávání, odcizili z volně přístupných společných prostor 2 ks na stropě zavěšených křišťálových šestiramenných lustrů v celkové hodnotě 12.000 Kč ke škodě V. K., IČ. XY,
3. dne 29. 6. 2019 v době od 02:00 do 08:00 hodin v XY, okres Český Krumlov, vnikl na terasu apartmánu č. 9 náležícího k domu č.p. XY v rekreačním areálu R. L. v obci XY, kde po přeštípnutí lankového zámku, kterým zde byla k sobě uzamčena 2 jízdní kola, odcizil jedno jízdní kolo zn. E-bike Haibike SD 4.0, černo-žluté barvy v hodnotě 47.500 Kč ke škodě poškozeného Franze Howeggera, nar. 28. 5. 1970, další škodu ve výši 100 Kč mu způsobil poškozením lankového zámku,
4. dne 30. 6. 2019 v době od 21:00 do 23:00 hodin v Českém Krumlově v ulici XY na volném prostranství u zadní brány zámecké zahrady odcizil z nosiče odstaveného osobního motorového vozidla tov. zn. Citroën Jumpy, RZ: XY, po překonání a odcizení zajišťovacího řetězu v hodnotě 300 Kč, elektrokolo zn. EASYBIKE MI5, černé barvy, v hodnotě 9.600 Kč, jízdní elektrokolo zn. EASYBIKE MI5, modré barvy, výrobní číslo XY v hodnotě 14.400 Kč a krycí plachtu černo-bílé barvy v hodnotě 900 Kč, tj. věci v celkové hodnotě 25.200 Kč ke škodě poškozeného P. K., nar. XY,
5. v době od 23:00 hodin dne 8. 7. 2019 do 05:00 hodin dne 9. 7. 2019 ve XY, okres Český Krumlov, v kempu „P. H.“ po odstranění 2 ks lankových zámků odcizil dvě pánská jízdní kola a to horské jízdní kolo zn. CTM RAMBIER 3.0, bílo-modré barvy, č. rámu XY, s příslušenstvím v hodnotě 17.950 Kč a pánské horské jízdní kolo zn. CTM REIN 3.0, zeleno-černé barvy, č. rámu XY, s příslušenstvím v hodnotě 12.850 Kč, tj. věci v celkové hodnotě 30.800 Kč ke škodě poškozeného T. R., nar. XY,
6. dne 9. 7. 2019 v době od 02:00 do 05:30 hodin ve XY v kempu „P. H.“ odcizil z batohu, který měl spící poškozený J. J., nar. XY, postavený vedle sebe, mobilní telefon zn. HUAWEI 5Y, modré barvy, IMEI: XY, s vloženou SIM kartou v hodnotě 2.600 Kč, a dále z peněženky uložené v batohu finanční hotovost 4.000 Kč, tj. věci v celkové hodnotě 6.600 Kč ke škodě poškozeného J. J., nar. XY,
celkem tak jednáním popsaným pod bodem I. způsobil odcizením celkovou škodu ve výši 128.300 Kč a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 11. 2014, č. j. 10 T 160/2014-678, mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku a dvojnásobný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku jednak ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 10 měsíců a jednak k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, které vykonal dne 17. 5. 2018,
a trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 1 T 125/2018, mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců ;
a pod bodem II. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od 23:00 hodin dne 19. 9. 2019 do 07:30 hodin dne 20. 9. 2019 v obci XY, okres České Budějovice, v ulici XY na panelové cestě za bytovým domem č. XY z odstaveného osobního motorového vozidla tov. zn. Hyundai I40, RZ: XY, odcizil z nosiče kol integrovaným zámkem uzamčené elektrokolo zn. Leader Fox Lotus, černé barvy, v hodnotě 23.500 Kč, ke škodě poškozeného C. K., nar. XY, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 11. 2014, č. j. 10 T 160/2014-678, mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku a dvojnásobný přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku jednak ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 10 měsíců a jednak k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, které vykonal dne 17. 5. 2018,
a trestním příkazem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 1 T 125/2018, mimo jiné i za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců .
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let a 2 (dvou) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- V. K., nar. XY, trvale bytem XY, částku ve výši 3.000 Kč,
- F. H., nar. XY, bytem XY, Rakousko, částku ve výši 47.600 Kč,
- P. K., nar. XY, trvale bytem XY, částku ve výši 25.200 Kč,
- T. R., nar. XY, bytem XY, částku ve výši 30.800 Kč,
- C. K., nar. XY, bytem XY, částku ve výši 15.000 Kč
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. K., F. H., P. K. a T. R. odkázáni se zbytky svých uplatněných a nepřiznaných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 4 T 15/2020, podal obviněný prostřednictvím advokátky odvolání.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 3 To 195/2020 , a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný R. Č. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 686–694), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , tedy, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), kdy odkazuje na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítá, že závěr o jeho vině byl postaven na jeho vlastním doznání, které však učinil při rozhodování o vazbě. V té době se však nacházel pod vlivem omamných látek, kdy byly jeho rozpoznávací (určovací) a rozumové (ovládací) schopnosti omezeny, přičemž doznání bylo učiněno pod nátlakem (jehož podobu a povahu obviněný blíže nepopisuje). K takovému doznání, které bylo stěžejním usvědčujícím důkazem, podle obviněného nebylo možno při rozhodování přihlížet. Pokud se však soudy o takové doznání opřely, bylo tím porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Uvedl, že v průběhu své další obhajoby očekával, že v hlavním líčení budou provedeny další usvědčující důkazy a nikoliv, že bude bez dalšího přečtena toliko jeho výpověď a bude tak zneužito jeho počáteční nevýhodné postavení a tato samotná skutečnost v podobě doznání činěného pod nátlakem, bude vyhodnocena k jeho tíži.
Dále obviněný namítl, že s ohledem na pokračující skutek a následný další skutek, pro které byl odsouzen, byl jemu uložený trest nepřiměřeně tvrdý. Má za to, že soud měl rozhodovat o trestu ve spodní hranici trestní sazby. Obviněný rovněž namítá porušení zásady presumpce neviny, neboť soud zohlednil jeho trestní minulost, tedy pohled soudu na jeho osobu byl předsudečný a měl dopad na posuzování jeho viny.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2020, č. j. 3 To 195/2020-639, v jeho zamítavé části ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 2. 2020, č. j. 4 T 15/2020-461, zrušil a věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 16. 9. 2020, sp. zn. 1 NZO 739/2020.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002). V řízení o dovolání lze přistoupit k hodnocení skutkových námitek toliko za situace, kdy má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Žádná z těchto situací v projednávané věci nenastala. Námitku spočívající v nezákonném postupu při výslechu obviněného v přípravném řízení a následném nepřípustném použití této výpovědi jako usvědčujícího důkazu obviněný vznesl již ve svém odvolání. S touto námitkou se konkrétně, podrobně a způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti vypořádal odvolací soud (bod 9. odůvodnění usnesení). Soud se přitom zabýval i tvrzením obviněného, že při výpovědi v přípravném řízení byly jeho duševní schopnosti významně oslabeny v důsledku požití drogy. Soud vysvětlil, proč tuto námitku nemohl akceptovat (bod 32. odůvodnění usnesení). Pro úplnost je možno dodat, že odvolací soud se rovněž zcela přesvědčivě vypořádal i s dalšími výhradami obviněného proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s tím, proč nevyhověl návrhům obviněného na doplnění dokazování. Stran námitky speciální recidivy státní zástupce uvedl, že je znakem skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, přičemž při ukládání trestu bylo přihlédnuto k její závažnosti dané tím, že obviněný byl přibližně jen jeden rok před spácháním trestné činnosti propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a také se jí dopustil krátce po odsouzení za jiný trestný čin krádeže, a to ve zkušební době podmíněného odsouzení. Je možno poznamenat, že námitce nepřiměřeného trestu, který byl obviněnému vyměřen v rámci zákonné sazby, neodpovídá žádný dovolací důvod.
Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 3 To 195/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný současně uplatňuje dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů , resp. nesprávné vyhodnocení jeho vlastních výpovědí, přičemž rozporuje i způsob provedení tohoto důkazu před soudem v hlavním líčení, kdy tyto byly čteny postupem podle §207 odst. 2 tr. ř. Takto uplatněná námitka se ve skutečnosti týká procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřuje (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českém Krumlově, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, resp. samotného provedení důkazů.
Obviněného námitka stran provedeného dokazování se týká jeho vlastní výpovědi učiněné v rámci vazebního zasedání dne 22. 11. 2019, kdy se ke spáchání trestné činnosti přiznal. Obviněný namítá, že byl v době konání vazebního zasedání pod vlivem omamných látek, v důsledku čehož byly jeho rozpoznávací a rozumové schopnosti omezeny a k obsahu jeho výpovědi tedy nelze přihlížet. Má za to, že nelze závěr o jeho vině založit pouze na jeho doznání z vazebního řízení.
Ačkoliv se jedná o argumentaci cílící na proces dokazování s cílem změnit zjištěný skutkový stav, a tedy nenaplňující uplatněný dovolací důvod, považuje Nejvyšší soud za vhodné se k dané námitce stručně vyjádřit. Zejména je třeba uvést, že se jedná o námitku, která byla obviněným vznesena již v rámci řádného opravného prostředku a jíž se odvolací soud náležitě zabýval. Zejména je možno odkázat na bod 7. odůvodnění usnesení, kde odvolací soud ve stručnosti popsal postup nalézacího soudu při dokazování, kdy se s tímto postupem zcela ztotožnil a neshledal žádná zásadní pochybení. V bodě 9. se pak vyjádřil k otázce přiznání obviněného, které obviněný učinil v rámci hlavního líčení, kdy tento uvedl: “Já na volání těch poškozených netrvám, ke všemu jsem se doznal, spáchal jsem to“. Odvolací soud se náležitě zabýval rekapitulací průběhu dokazování, kdy v bodech 10. a 11. rozvedl výpověď obviněného učiněnou v rámci vazebního zasedání dne 22. 11. 2019, jejíž procesní nepoužitelnost dovolatel namítá v rámci podaného dovolání. Odvolací soud rozvedl jak obsah této výpovědi (tedy přiznání obviněného k většině skutků kladených mu za vinu), tak otázku procesní použitelnosti této výpovědi jako důkazního prostředku v rámci hlavního líčení. Odvolací soud se rovněž zabýval i otázkou možného ovlivnění obviněného omamnými látkami v době vazebního zasedání. V bodě 32. odůvodnění usnesení pečlivě rozvedl, na podkladě jakých úvah neshledal uvedenou námitku opodstatněnou. Lze ve zkratce uvést, že skutečnost, že je pachatel uživatelem drog jej sama o sobě nezbavuje trestní odpovědnosti, ani taková skutečnost automaticky nezakládá nepoužitelnost jeho výpovědi. V projednávané věci je postaveno na jisto, že obviněný byl uživatelem drog, kdy testy provedené při umístění do vazby přítomnost drog potvrdily. V době konání vazebního zasedání se však obviněný nacházel více než 24 hodin pod dozorem orgánů činných v trestním řízení, tedy neměl možnost si drogu aplikovat. Odvolací soud tak poukázal na dobu, která uplynula mezi jeho předvedením k výslechu dne 21. 11. 2019 do doby konání vazebního zasedání dne 22. 11. 2019, a současně i na okolnost, že obviněný při výslechu před policejním orgánem, stejně jako před soudem v rámci vazebního zasedání nijak svůj psychický stav nezpochybňoval, resp. neuvedl žádné důvody, které by snad bránily v podání výpovědi.
Je na místě rovněž uvést, že se nelze ztotožnit s úvahou obviněného, že by závěr o jeho vině byl založen toliko na jeho výpovědi v rámci vazebního zasedání. Jak zcela správně uvedl odvolací soud, výpověď obviněného učiněná v rámci vazebního zasedání je procesně použitelným podkladem pro rozhodnutí o vině obviněného, kdy se jedná o důkaz, který byl posuzován ve vztahu s jinými ve věci provedenými důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Jak se podává z odůvodnění odvolacího soudu v bodě 11., jednalo se zejména o zajištěné biologické stopy (odborné kriminalistické vyjádření z odvětví genetiky) a odcizené věci (protokol o vydání věci – lustru a části kuchyňské linky, kteréžto vydala přítelkyně obviněného), které spolu s výpověďmi obviněného v rámci výslechu policejním orgánem, stejně jako v rámci vazebního zasedání, tvoří dostatečný podklad pro objektivní rozhodnutí o vině dovolatele.
Obviněný rovněž vznesl námitku týkající se jemu uloženého trestu, kdy tento shledává nepřiměřeně tvrdým a má rovněž za to, že soud neměl zohledňovat jeho trestní minulost, neboť takový postup je podle dovolatele předsudečný a poručuje zásadu presumpce neviny.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody „nepřiměřeně tvrdým“. Uvedená námitka není tedy pod předmětný, ale ani žádný jiný dovolací důvod podřaditelná.
Nad rámec uvedeného je možno uvést, že uvedená úvaha je podle Nejvyššího soudu poněkud nelogická. Obviněný svou námitku odvozuje od skutečnosti, že soudy zohlednily jeho trestní minulost. Obviněný byl však pod body I. a II. uznán vinným (mimo jiného) trestným činem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kteréžto ustanovení dopadá na případy, kdy došlo k recidivě pachatele. V rámci naplnění této speciální skutkové podstaty je tedy vždy třeba zkoumat otázku trestní minulosti obviněného, resp. zda došlo k opětovnému spáchání trestné činnosti v posledních třech letech. Ve vztahu k ukládání trestu pak soud samozřejmě zkoumá, nakolik byla předchozí odsouzení, resp. uložené tresty efektivní a jaký vliv měly na osobu pachatele. Pokud pak jako v projednávané věci došlo k opětovnému spáchání trestného činu krádeže, a to v době podmínečného odsouzení, a to necelý rok po propuštění z výkonu trestu, zcela jistě lze vyhodnotit možnost nápravy pachatele jako ztíženou.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 2. 2021
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata