ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1408.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1408/2020-522
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný T. N., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 13 To 100/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 T 47/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 6 T 47/2019, byl obviněný T. N. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti N – o., IČ: XY, se sídlem do 26. 8. 2014 na adrese XY, okres Rakovník, následně XY, XY, která byla registrována jako měsíční plátce daně z přidané hodnoty v období let 2013 až 2015 v rámci podaných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH), z části v úmyslu získat výhodu na dani a z části v úmyslu zkrátit daňovou povinnost, nezahrnul do daňových přiznání veškeré příjmy a výdaje společnosti N – o. , kdy konkrétní výše vykázané a skutečné DPH a zkrácené daně nebo neoprávněně vylákaného nadměrného odpočtu za jednotlivá období jsou uvedena ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, přičemž shora uvedeným jednáním obžalovaného došlo ke zkrácení daně z přidané hodnoty v částce 153.034 Kč (správně 175.796 Kč) a zároveň k neoprávněnému vylákání nadměrných odpočtů k dani z přidané hodnoty v částce 622.551 Kč (správně 599.609 Kč) , celkem tedy v souhrnu v částce 775.585 Kč (správně 775.405 Kč) k tíži České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územní pracoviště v Rakovníku, Masná 265/I, Rakovník .
2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Obviněný byl dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace na dobu 4 let a rovněž podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 1.000 Kč, tj. celkem 300.000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 6 T 47/2019, podal odvolání obviněný a v neprospěch obviněného proti výroku o trestu též státní zástupce.
4. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 13 To 100/2020 , tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), obě odvolání zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 13 To 100/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný namítá, že již před soudem prvního stupně bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu, a to konkrétně tak, že došlo k porušení §219 odst. 3 tr. ř., v důsledku čehož soud neprovedl zákonným způsobem důkazy, ze kterých při svých skutkových zjištěních vycházel a které byly navrhovány obhajobou. Nemohl tak řádně zjistit skutkový stav potřebný pro rozhodnutí, natož shledat obviněného vinným. Pokud nalézací soud, stejně jako soud odvolací, použil jako podklad pro své rozhodnutí provedené důkazy, aniž by respektoval návrhy obhajoby, porušil podle obviněného jeho právo na spravedlivý proces.
7. Dále obviněný upozorňuje na to, že soudy vycházely pouze z dokumentů zpracovaných finančním úřadem, ze znaleckého posudku a zejména z výpovědi obviněného. S ohledem na to, že nalézací soud vytýká obviněnému, že nevyužil služeb například daňového poradce, který by mohl kompenzovat neznalost obviněného, pokud jde o správné, věrné a úplné vedení daňové evidence a řádné podání přiznání k DPH, poukazuje obviněný na to, že se soud dostatečně nevypořádal se subjektivní stránkou trestného činu.
8. Soudy se podle obviněného dále nezabývaly jednotlivými dílčími aspekty krácení daně, tedy tím, co bylo příčinou krácení daně z přidané hodnoty. Navíc je podle něj zřejmé, že nebylo možné objektivně zjistit výši daňové povinnosti, což připouští i znalkyně ve svém znaleckém posudku, která vycházela z neúplného účetnictví, ve kterém chyběly prvotní doklady. Za daného stavu, kdy bylo v trestním řízení k dispozici pouze účetnictví v elektronické podobě (přičemž základem pro zaúčtování jsou prvotní doklady), nebylo možné objektivně stanovit výši daňové povinnosti pro účely trestního řízení. Jiná situace je podle obviněného v řízení před finančním úřadem, kterému daňové předpisy umožňují stanovit povinnost jiným způsobem. Z pomůcek finančního úřadu ani z účetnictví vedeném v elektronické podobě však podle obviněného vycházet nelze.
9. Obviněný rovněž zdůrazňuje, že se nemohl účinně bránit v daňovém řízení, neboť k tomu nebyl aktivně legitimován z toho důvodu, že v době daňové kontroly nebyl již jednatelem společnosti a finanční úřad mu tedy nedoručoval oznámení o zahájení daňové kontroly a další následná rozhodnutí.
10. Obviněný dále bez bližší konkretizace poukazuje na extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a výpovědí obviněného, který relevantním způsobem vysvětlil nesprávný výpočet DPH. I v případě, kdy by dovolací soud tento extrémní rozpor neshledal, má obviněný za to, že zde s ohledem na jeho vysvětlení nadále zůstávají pochybnosti ohledně skutkového průběhu jednání.
11. Z uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Jde-li o námitku, že soudy zasáhly do práva obviněného na obhajobu porušením §219 odst. 3 tr. ř., nelze podle státního zástupce s takovým názorem dovolatele absolutně souhlasit. Označené ustanovení totiž upravuje způsoby řešení té procesní situace, kdy v řízení před soudem prvního stupně došlo z různých příčin k odročení hlavního líčení a bude pokračováno v odročeném hlavním líčení. Alternativní způsoby postupu jsou takové, že buď předseda senátu na počátku odročeného hlavního líčení sdělí podstatný obsah dosavadního jednání a v řízení pokračuje, jako by k jeho odročení vůbec nedošlo, anebo v odročeném hlavním líčení nelze pokračovat a hlavní líčení je nutné provést znovu, vyšla-li najevo v mezičase podstatná vada předchozího řízení anebo vznikl-li pro takový postup jiný důležitý důvod. Každopádně se podle státního zástupce jedná o procesní pravidlo, jež mimořádnému přezkumu v řízení o dovolání podle dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodléhá. V posuzované věci přitom uvedená situace nenastala a jednoduše ani nastat nemohla z toho prostého důvodu, že soud prvního stupně hlavní líčení vůbec neodročoval. Na hlavním líčení dne 28. 1. 2020 po přednesu obžaloby ze strany státního zástupce provedl dokazování, načež po závěrečné řeči státního zástupce, obhájce a obviněného udělil obviněnému právo posledního slova a rozsudkem rozhodl a vině a trestu.
14. Lichou se podle názoru státního zástupce jeví i další výhradně procesní námitka, v níž obviněný brojí proti tomu, na základě jakého důkazního podkladu soud prvního stupně rozhodl. Je-li dovolatelem namítáno, že nalézací soud nevyhověl jeho návrhům na doplnění dokazování, není podle státního zástupce zcela zřejmé, jaké důkazní návrhy má dovolatel na mysli. Ve svém dovolání blíže neupřesňuje, o jaké navrhované důkazy se mělo jednat. Z protokolu o hlavním líčení přitom vyplývá, že po vyhlášení usnesení o zastavení trestního stíhání týkajícího se spoluobviněného J. Z. předseda senátu okresního soudu vznesl na procesní strany dotaz podle §215 odst. 4 tr. ř., zda mají nějaké návrhy na doplnění dokazování, načež obviněný i obhájce uvedli, že návrhy na doplnění dokazování nemají. Jelikož ani ze strany státního zástupce nebylo dalších důkazních návrhů, prohlásil předseda senátu podle §216 odst. 1 tr. ř. dokazování za skončené.
15. Pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podle státního zástupce v obecné rovině podřadit námitky, jimiž jsou napadány závěry soudů k naplnění některého ze znaků subjektivní stránky trestného činu. Obviněný však podle něj ve svém dovolání výslovně neuvedl, že by nějaký znak subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nebyl naplněn a dokonce ani neupřesnil, o jaký znak by se mělo jednat. Podal toliko teoretický výklad k otázce zavinění, jež musí být u uvedeného trestného činu dáno v úmyslné formě (§15 tr. zákoníku) a konstatoval, že soud se se subjektivní stránkou dostatečně nevypořádal. Takto formulovaná námitka fakticky míří do zdůvodnění naplnění subjektivní stránky, jak bylo podáno v odsuzujícím rozsudku, případně v napadeném usnesení (dovolatel v tomto ohledu neupřesnil, který soud se se subjektivní stránkou neměl vypořádat). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není. Současně státní zástupce nesouhlasí s tím, že by oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí nepodaly k závěrům o naplnění úmyslné formy zavinění zcela jasné a podložené vysvětlení.
16. Podle státního zástupce není ani zcela zřejmé, co měl dovolatel na mysli, když namítl, že se soud nezabýval jednotlivými dílčími aspekty krácení daně. Z dovolání by bylo možno dovodit, že jediným takovým aspektem měla být příčina zkrácení daně. Příčinou zkrácení daňové povinnosti právnické osoby, jejímž jménem obviněný vystupoval, bylo výhradně jednání obviněného, tedy to, že v daňových přiznáních k DPH tohoto daňového subjektu za příslušná zdaňovací období obviněný nezanesl všechny obchodní případy, jichž se obchodní společnost N – o. účastnila, přičemž při takovém rozsahu zkrácení daně praktikovaném téměř každý měsíc po tak dlouhou dobu lze vyloučit náhodu, nepozornost, nedůslednost či omyl. Nikdo jiný se za dotčený daňový subjekt na vedení účetnictví, podávání daňových přiznání a faktickém krácení daně nepodílel a vzhledem k výsostnému postavení obviněného ve společnosti k tomu ani neměl příležitost.
17. Jde-li o námitku, že nebylo možno pouze na podkladě znaleckého posudku a účetnictví v elektronické podobě správně určit skutečnou škodu, je podle státního zástupce nutno oponovat, že škoda, a tedy ani její konkrétní výše, není znakem skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku. Ke stanovení, zda byl takový trestný čin spáchán, je nutný určitý rozsah zkrácení daně, poplatku či podobné povinné platby. Určujícím kritériem trestnosti podle §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je značný rozsah zkrácení daně, poplatku či podobné povinné platby, resp. vylákání výhody na některé z povinných plateb. Bez ohledu na tuto dovolatelovu nepřesnost se s ním nelze ztotožnit, že by na podkladě důkazů, jež měl nalézací soud v trestním řízení k dispozici a provedl je, nebylo možno stanovit alespoň minimální výši zkrácení daně. Opět se jedná o námitku směřující do hodnocení důkazů.
18. Za procesní námitku, nadto takovou, která se ani netýká trestního řízení,
považuje státní zástupce postesknutí si obviněného nad tím, že se nemohl účinně bránit v řízení daňovém. Jeho právo na obhajobu v řízení trestním tímto dotčeno nijak nebylo.
19. Státní zástupce neshledává důvodnou ani námitku tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními, k nimž došly ve věci činné soudy, a obsahem důkazů. Za takový totiž není možno považovat situaci, kdy zjištěný skutkový stav je založen na hodnocení všech ve věci provedených důkazů logicky smysluplným způsobem, byť to neodpovídá náhledu obviněného, který se cítí nevinen. Nadto z protokolu o hlavním líčení není ani možno potvrdit, že by dovolatel ve svém výslechu nesprávný výpočet DPH vysvětlil.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. považuje státní zástupce za nedůvodné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
24. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
30. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
31. Z obsahu dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný jím brojí proti závěru o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Namítá přitom porušení svého práva na obhajobu a extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy.
32. Hned úvodem je tak nutno upozornit, že dovolací argumentace obviněného, jakkoli uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, ale týká se výlučně oblasti dokazování.
33. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 25. až 27. tohoto usnesení) je však nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016).
34. Za námitku týkající se rozsahu dokazování je přitom třeba považovat tu část dovolání, ve které obviněný uvádí, že došlo k porušení §219 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud však zjistil, že k porušení citovaného ustanovení nedošlo.
35. Podle §219 odst. 3 tr. ř. platí, že není-li třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání; změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
36. Je tak zřejmé, že uvedené ustanovení se týká postupu předsedy senátu při odročeném hlavním líčení. Namítá-li obviněný v nyní projednávané věci, že důkazy nebyly provedeny zákonným způsobem, není vůbec zřejmé, z jakého důvodu poukazuje na porušení §219 odst. 3 tr. ř. Hlavní líčení před soudem nalézacím, ani veřejné zasedání před soudem odvolacím, totiž odročováno nebylo, a podle §219 tr. ř. tak vůbec postupováno nebylo. Navíc, otázka dokazování, resp. jeho opakování, je v citovaném ustanovení řešena pouze pro případ změny ve složení senátu, resp. pro případ, že od odročení hlavního líčení uplynula delší doba, a státní zástupce nebo obviněný nedal souhlas s přečtením podstatného obsahu protokolu o odročeném hlavním líčení. K porušení citovaného ustanovení tr. ř. tak v nyní projednávané věci dojít nemohlo.
37. Z obsahu uvedené námitky je však zřejmé, že obviněný brojí v zásadě proti rozsahu dokazování, když vyjadřuje nespokojenost s tím, že soudy vycházely pouze z dokumentů zpracovaných finančním úřadem, znaleckého posudku a výpovědi obviněného a že soud prvního stupně návrh na doplnění dokazování zamítl. Nejvyšší soud však zjistil, že v závěru hlavního líčení se nalézací soud obviněného i jeho obhájce dotázal, zda nečiní návrhy na doplnění dokazování, načež tito sdělili, že návrhy na doplnění dokazování nemají. Ani v tomto směru tedy k porušení práv obviněného nedošlo. Z dovolání navíc není ani zřejmé, jaké důkazní návrhy má obviněný na mysli.
38. Pokud obviněný dále namítá, že se soud dostatečně nevypořádal se subjektivní stránkou trestného činu, je nutno upozornit, že obviněný tuto námitku v dovolání blíže nerozvádí a neuvádí, z jakého konkrétního důvodu není subjektivní stránka na jeho straně naplněna. Takovou námitku tedy Nejvyšší soud nemohl přezkoumat, neboť není jeho úkolem, aby za obviněného domýšlel argumentaci či spekuloval, co mohl mít obviněný na mysli.
39. Oba soudy nižších stupňů se navíc otázkou zavinění obviněného pečlivě zabývaly, nalézací soud v bodě 14. odůvodnění svého rozsudku, ve kterém dospěl k závěru o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, a soud odvolací v bodě 12. odůvodnění svého usnesení.
40. Namítá-li dále obviněný, že soudy se nezabývaly jednotlivými dílčími aspekty krácení daně, tedy tím, co bylo příčinou krácení daně z přidané hodnoty, je třeba konstatovat, že ani tato námitka není řádně odůvodněna. Je však současně možno souhlasit se státním zástupcem, že příčinou zkrácení daňové povinnosti společnosti N – o. bylo výhradně jednání obviněného, který do daňových přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období nezanášel všechny obchodní případy, jichž se uvedená společnost účastnila, a to v takovém rozsahu a po takovou dobu, že lze vyloučit náhodu, nepozornost, nedůslednost či omyl.
41. Čistě skutkovou námitkou je i tvrzení obviněného, že na základě neúplného účetnictví a chybějících prvotních dokladů nebylo možné objektivně zjistit výši daňové povinnosti. I zde je navíc možné se ztotožnit se státním zástupcem, že alespoň minimální výši zkrácení daně bylo takto možné stanovit. Ze znaleckého posudku navíc vyplývá, že předložené podklady byly podle znalkyně ke znaleckému zkoumání a ke zjištění daňové povinnosti společnosti N – o. dostačující, přičemž skutečná daňová povinnost podle ní mohla být s ohledem na to, že ne všechny oslovené subjekty povinnost součinnosti splnily, ještě vyšší.
42. Uvádí-li obviněný, že se nemohl zúčastnit daňové kontroly, nutno uvést, že soudy nevycházely z výše doměřené daně vypočtené finančním úřadem na podkladě výsledků daňové kontroly, ale z výpočtu provedeného znalkyní, který je pro obviněného příznivější.
43. Pokud jde konečně o námitku extrémního rozporu zjištěného skutkového stavu s provedenými důkazy, Nejvyšší soud opět konstatuje, že obviněný ani tuto námitku nikterak blíže nerozvedl a neuvedl, která konkrétní zjištění jsou s provedenými důkazy v rozporu a z jakého důvodu. Takto obecně formulovanou námitku tak Nejvyšší soud nemohl projednat. Dovolací soud ani z protokolu o hlavním líčení nezjistil, že by obviněný, jak uvádí v dovolání, relevantním způsobem vysvětlil nesprávný výpočet DPH. Obviněný toliko uvedl, že při práci v účetním systému mohl udělat chybu. Tato výpověď přitom důvodné pochybnosti o vině obviněného založit nemůže.
44. Lze tak shrnout, že dovolací námitky obviněného, které jsou navíc všechny čistě procesní a skutkové povahy a neodpovídají tak uplatněným ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům, neshledal Nejvyšší soud důvodnými. Nezjistil totiž ani porušení práva obviněného na obhajobu, ani rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Dovolání tak nebylo možno vyhovět.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
45. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
46. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 1. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář