ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.150.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 150/2021-679
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. F. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 44 To 320/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 36/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 4 T 36/2020, byl obviněný M. F. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“) – skutek pod bodem I. skutkové věty rozsudku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem II. skutkové věty rozsudku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem III. skutkové věty rozsudku, zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem IV. skutkové věty rozsudku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem V. skutkové věty rozsudku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem VI. skutkové věty rozsudku, a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – skutek pod bodem VII. skutkové věty rozsudku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byly obviněnému dále uloženy v rozsudku blíže specifikované povinnosti a omezení.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému rovněž uloženo nahradit poškozeným způsobenou škodu a část poškozených byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 4 T 36/2020, podal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupkyně, a to proti výroku o trestu.
5. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 44 To 320/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 44 To 320/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněný ve vztahu k výroku o vině namítá nesprávné právní posouzení skutku. Nepopírá, že se dopustil protiprávního jednání, nesouhlasí však s právní kvalifikací a uloženým trestem. Má za to, že skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti (správně společenské škodlivosti), neboť šlo podle něj o běžné hospodské rvačky, které nebyly nijak brutální a ke kterým byl obviněný v mnoha případech vyprovokován poškozenými nebo jednal pod vlivem alkoholu. Uvádí, že má občas problém zvládat své jednání, obzvlášť pod vlivem alkoholu.
8. Obviněný se vyjadřuje k jednotlivým skutkům, za které byl odsouzen, a v zásadě je zlehčuje a zpochybňuje skutková zjištění nalézacího soudu. Rozporuje, že v případě rvačky s poškozeným C. šlo o pokus těžkého ublížení na zdraví, neboť se jednalo o běžnou rvačku, což podle něj potvrdil i poškozený. Ve vztahu k tomuto skutku poukazuje na vady provedeného znaleckého posudku. K subjektivní stránce uvádí, že rozhodně nelze hovořit o přímém úmyslu. Poukazuje na svoji sníženou schopnost sebeovládání, zvlášť pod vlivem alkoholu, a na svoji poruchu osobnosti.
9. Dále obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť orgány činné v trestním řízení se podle něj nezabývaly důkazy v jeho prospěch a provedly jiné, velice pochybné důkazy (např. výpověď utajené svědkyně D.). Odvolacímu soudu rovněž vytýká nedostatečné odůvodnění rozsudku, neboť úvahy o výši trestu odůvodnil pouze v rozsahu jednoho odstavce. Rozsudek nalézacího soudu byl podle něj odůvodněn podrobněji a zohledňoval všechny okolnosti případu. Má za to, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný.
10. Obviněný má konečně za to, že uložení podmíněného trestu s dohledem bylo zcela adekvátní a že tento trest by s ohledem na uložená omezení lépe vedl k jeho nápravě. Proto nepodal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, byť nesouhlasil s právní kvalifikací. Uvádí, že svých činů lituje a má v úmyslu dosáhnout nápravy. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považuje za nepřiměřeně přísný.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému trest ve výměře, jakou zvolil soud prvního stupně.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Státní zástupce podotýká, že obviněný označuje za vadný nejen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze, ale rovněž prvotní výrok o vině z rozsudku Obvodního soud pro Prahu 2, ačkoliv podaným dovoláním může dovolatel napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně, a že s ohledem na to, že odvolání podala pouze státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného a pouze do výroku o trestu, ve kterém napadený rozsudek Městský soudu v Praze přezkoumal, je v této části (proti výroku o vině) dovolání nepřípustné.
14. Přípustné je naproti tomu podle státního zástupce dovolání ve vztahu k námitce směřované proti výroku o trestu. Dovolatel ho shledává nepřiměřeně přísným, požaduje uložení shodného trestu odnětí svobody, jak o něm rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2, přičemž odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil všechny okolnosti podstatné pro stanovení jeho druhu a výměry, a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Takto koncipovanou námitku však pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze, neboť prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ dovolatele, neboť trest odnětí svobody za spáchanou trestnou činnost je ve smyslu trestního zákoníku trestem přípustným, přičemž byl uložen také v mezích zákonné sazby. Výrok o trestu v nyní projednávané věci nelze napadnout ani s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. při namítnutí jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.
15. Stěžejní z pohledu uplatněné dovolací argumentace je podle státního zástupce ta skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však podle státního zástupce trest odnětí svobody uložený dovolateli a spojený s přímým výkonem ve věznici rozhodně není. Třebaže příslušná pasáž rozsudku Městského soudu v Praze věnovaná odůvodnění trestu je vcelku stručná, odvolací soud přihlédl řádným způsobem ke všem relevantním okolnostem, trest uložený soudem prvního stupně shledal po právu nepřiměřeně mírným, přičemž novou výši trestu a způsob jeho výkonu odůvodnil způsobem ústavně konformním. V tomto směru odvolací soud patřičně zohlednil nejen předchozí odsouzení obviněného, ale rovněž dobu, po kterou páchal nyní projednávanou trestnou činnost, stejně jako množství skutků, jimiž byl uznán vinným. Výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze proto podle státního zástupce nelze ničeho vytknout.
16. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
23. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Z obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tento mimořádný opravný prostředek směřuje jednak vůči výroku o vině trestnými činy uvedenými v bodě 1. odůvodnění tohoto usnesení, jednak proti výroku o trestu z rozsudku soudu druhého stupně, který považuje za nepřiměřeně přísný.
28. Hned úvodem je však nutno upozornit, že ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný nepodal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, a že Městský soud v Praze jako soud druhého stupně tento rozsudek přezkoumal toliko z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, které shledal opodstatněným. Městský soud v Praze z těchto důvodů výrok o vině z rozsudku nalézacího soudu vůbec nepřezkoumával a v tomto rozsahu nerozhodoval ve věci v druhém stupni ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného je proto v části, která směřuje vůči výroku o vině, nutno považovat za nepřípustné . Pokud by bylo dovolání podáno pouze v tomto rozsahu, bylo by na místě je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
29. Pokud však obviněný svůj mimořádný opravný prostředek směřuje i proti výroku o trestu, jedná se v této části o dovolání přípustné. Z hlediska oprávnění k podání dovolání totiž není rozhodující, kdo vyvolal rozhodnutí soudu druhého stupně, takže dovolání může podat obviněný i tehdy, když sám nepodal odvolání, ale učinil tak v jeho neprospěch státní zástupce (svor. ŠÁMAL, P. a kol. S. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3141, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1493/2018). Současně je však třeba uvést, že dovolací argumentace obviněného týkající se výše uloženého trestu neodpovídá obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a tím z povahy věci ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.], ani žádnému jinému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů.
30. V souvislosti s uloženým trestem lze totiž o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. hovořit pouze výjimečně, a to např. v otázce, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu, a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi vztah recidivy a za každý trestný čin je třeba uložit samostatný trest [srov. ŠÁMAL, P. a kol. S. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166–3167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., nebo zprávu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003, publikovanou pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.].
31. Obviněný však v nyní posuzovaném dovolání nevznesl žádnou z uvedených v úvahu přicházejících námitek, které by naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohly zakládat. Námitky týkající se výše trestu, který je podle obviněného nepřiměřeně přísný, přitom pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Je tedy nutno uzavřít, že tento dovolací důvod byl ze strany obviněného uplatněn ryze formálně, aniž by mu obsahově odpovídaly v dovolání vnesené námitky proti výměře uloženého trestu.
32. Námitky obviněného pak nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se sice týká otázky uloženého trestu, který však obviněný ve svém dovolání výslovně neuplatnil. Tento dovolací důvod navíc lze uplatnit pouze tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl-li mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
33. Je přitom zjevné, že trest, který Městský soud v Praze obviněnému uložil (nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let), byl uložen ve výměře v rámci trestní sazby předpokládané zákonem, neboť obviněný byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody na tři léta až deset let. Jednalo se tedy o trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Takový trest lze přitom s ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti obviněného (zejména délku páchání a množství spáchaných skutků) a na jeho trestní minulost (v roce 2018 byl odsouzen za násilnou trestnou činnost a nyní projednávané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení), považovat ještě za poměrně mírný.
34. Současně lze konstatovat, že v dané věci se v žádném případě nejedná o trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, zasahující ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.), jehož uložení by jako jediné odůvodňovalo výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestů uložených ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně. Nelze hovořit ani o tom, že by odůvodnění výroku o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze bylo nepřezkoumatelné, neboť tento soud, byť stručně, přehledně a přesvědčivě vyložil, jakými úvahami byl při novém rozhodování o trestu veden a z jakých důvodů dospěl k závěru, že okolnosti případu neodůvodňují uložení podmíněného trestu odnětí svobody.
35. Lze tak uzavřít, že dovolání obviněného bylo v části týkající se výroku o vině přisouzenými trestnými činy nutno vyhodnotit jako nepřípustné a v části směřující proti výroku o uloženém trestu dovolání neodpovídalo ani uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [ani výslovně neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h), jakož ani žádnému jinému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů].
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář