ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.19.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 19/2021-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 6 To 196/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 208/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 18 T 208/2019, byl obviněný V. Č. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
ve Zlíně-Malenovicích dne 1. 6. 2019 kolem 21.45 hodin na ulici XY poblíž Restaurace XY čp. XY za přítomnosti dalších nejméně tří osob nečekaně napadl A. Š., kterého nejprve udeřil tvrdou ránou pěstí do oblasti čela, kdy před dalšími údery si kryl A. Š. obličej rukama a následně jej udeřil nejméně třemi ranami vedených krátce za sebou do oblasti ramen, hrudníku a žeber, poté ho ranou pěstí vysoké intenzity udeřil do oblasti hrudníku tak, že poškozený spadl zády na vyvýšený obrubník po straně komunikace, když v dalším napadání mu zabránily přítomné osoby, a tímto jednáním způsobil poškozenému A. Š., narozenému XY, zhmoždění hrudníku vlevo, infrakci 6. žebra vlevo, zhmoždění a oděrku levého lokte, zhmoždění pravého bérce a zhmoždění hýždě vlevo, kdy zranění si vyžádala ošetření v traumatologické příjmové ambulanci Krajské nemocnice T. Bati, a. s., přičemž v důsledku těchto zranění byl poškozený omezen v běžném způsobu života po dobu přesahující 2 týdnů, kdy toto omezení spočívalo zejména v bolestivosti a omezení hybnosti v místě poranění, spaním v polosedě s pracovní neschopností od 2. 6. 2019 do 28. 6. 2019 .
2. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §146 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému rovněž uloženo nahradit poškozené zdravotní pojišťovně škodu ve výši 2.977 Kč a poškozenému A. Š. škodu ve výši 52.708 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 78.059 Kč.
3. Proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 5. 2020, sp. zn. 18 T 208/2019, podal obviněný odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 6 To 196/2020 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy ohledně poškozeného A. Š., a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil poškozenému A. Š. nahradit škodu ve výši 708 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 58.059 Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal uvedeného poškozeného se zbytky jeho nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 6 To 196/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný má za to, že skutková zjištění učiněná soudy v jeho trestní věci jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Konkrétně je přesvědčen, že zásady formální logiky byly porušeny v tom, že nebylo postaveno na jisto, že poškozený utrpěl zranění právě v důsledku předmětného konfliktu s obviněným, a to proto, že vyhledal lékařské ošetření až po značné době od incidentu a nelze proto logicky vyloučit závěr, že zranění se mu stalo jinde a jindy. Kromě toho poukazuje na to, že svědci, o jejichž výpovědi se opírají oba soudy, jsou přátelé a známí poškozeného a proto popisují celou událost jednostranně, ale přitom potvrzují, že si poškozený nestěžoval na to, že by byl zraněn, a přitom v oslavě jeho narozenin bylo pokračováno v restauraci. Na druhou stranu nebylo vyhověno návrhu obviněného na doplnění dokazování výslechem jím navržených svědků a ani nebylo přikročeno k výslechu lékaře, který jako první poškozeného vyšetřoval.
7. Za tohoto stavu věci nelze podle obviněného uzavřít, že provedené dokazování splňuje kritéria ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Skutkový stav tedy nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a v takovém rozsahu, který je nutný pro rozhodnutí. Po právní stránce se navíc podle obviněného jedná pouze o přestupek proti občanskému soužití, jak ostatně byla původně celá věc posuzována. Věc proto měla být postoupena k rozhodnutí příslušnému orgánu státní správy.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně zrušil a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Souhlasí přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
10. Státní zástupkyně je toho názoru, že ačkoliv obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy podle ní svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
11. Dále zdůrazňuje, že obviněný na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Z provedených důkazů přitom podle ní bylo zcela jednoznačně a spolehlivě prokázáno, že mezi obviněným a poškozeným došlo ke konfliktu, kdy obviněný zcela neadekvátně reagoval na probíhající ohňostroj pořádaný poškozeným a poškozeného bez jakéhokoliv upozornění udeřil do obličeje a následně do hrudníku ramene a žeber. Způsob napadení poškozeného obviněným vyplývá jednak z výpovědí poškozeného A. Š., jakož i z výpovědí svědků M. Š., P. J., R. K., M. D., D. S. a J. V. O tom, že ze strany obviněného se jednalo o více úderů, svědčí i lékařské zprávy ohledně zranění poškozeného.
12. Vzhledem k tomu, že výhrady uplatněné dovolatelem nepovažuje za důvodné a že má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Z obsahu dovolání Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tímto mimořádným opravným prostředkem brojí proti závěru o vině, kdy namítá, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním v podobě napadení poškozeného a újmou na jeho zdraví, resp. namítá, že zjištění soudů o této okolnosti jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Rovněž se domáhá posouzení svého jednání jako přestupku proti občanskému soužití.
24. Hned úvodem je však nutno upozornit, že argumentace obviněného, jakkoli uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. (s výhradou rozvedenou dále v tomto usnesení pod bodem 29. tohoto usnesení) nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, ale týká se oblasti dokazování a hodnocení důkazů.
25. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 17. až 19. tohoto usnesení) je však nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, zejména pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a způsobeným následkem na zdraví poškozeného, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru) by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedenými důkazy. Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016).
26. Za skutkovou námitku je tak třeba považovat již tvrzení dovolatele, že nebylo prokázáno, že zranění poškozeného A. Š. mají příčinu v jednání obviněného, to při současném konstatování, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně týkající se této okolnosti nevykazuje žádný, natož extrémní rozpor s provedenými důkazy. Nejvyšší soud může naopak konstatovat, že soudy zjištěný skutkový stav provedeným důkazům plně odpovídá. Těmito důkazy jsou mj. především výpovědi dvou přímých svědků incidentu D. S. a J. V., kteří oba potvrdili, že obviněný několika ranami pěstí zasáhl poškozeného do hlavy a horní části těla. Výpověď poškozeného tak není osamocena a nejedná se tak o situaci „tvrzení proti tvrzení“, ale má oporu právě již ve výpovědích těchto dvou svědků. Uvedené důkazy přitom současně vyvracejí obhajobu obviněného o tom, že poškozeného udeřil pouze jednou, a to ještě pouze otevřenou dlaní a nikoliv velkou silou. Nalézací soud navíc zcela přesvědčivě vysvětlil, proč i s ohledem na výpovědi ostatních svědků, kteří nebyli napadení bezprostředně přítomni, považoval uvedené dva přímé svědky za věrohodné, a proč jejich výpovědím uvěřil. Stejně tak se soudy pečlivě vypořádaly i s otázkou věrohodnosti poškozeného a s jeho případnou motivací své zranění zinscenovat s cílem ostrakizovat obviněného. S těmito úvahami se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje.
27. Zjištěnému průběhu napadení navíc odpovídají i lékařské zprávy popisující zranění poškozeného (jak lékařská zpráva ze dne 2. 6. 2019, tak ze dne 12. 8. 2019), stejně jako i to, jak zdravotní stav poškozeného po napadení popisovali ostatní účastníci oslavy. Není přitom pravdou, že narozeninová oslava po napadení pokračovala, když bylo naopak zjištěno, že i s ohledem na to, že poškozený se po napadení necítil dobře, byla tato brzy rozpuštěna. Nelze přeceňovat ani skutečnost, že poškozený vyhledal lékařskou pomoc až následující den. Tento časový odstup navíc nelze považovat za značný, jak to prezentuje dovolatel.
28. Lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů zůstala obhajovací verze obviněného zcela osamocena a proč mají za to, že ve věci byl zjištěn takový skutkový stav, o kterém nejsou žádné pochybnosti. Nalézacímu soudu tak nelze vytýkat, že za takové důkazní situace zamítl návrh obviněného na výslech lékaře, který poškozeného ošetřoval dne 3. 6. 2019.
29. Námitkou, kterou by teoreticky bylo možné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, je pak prohlášení obviněného, že jeho jednání je pouze přestupkem. Tuto námitku však Nejvyšší soud nemohl věcně přezkoumat, neboť obviněný svoje přesvědčení nikterak blíže nerozvedl a neuvedl, z jakých důvodů má za to, že se v jeho věci jednalo pouze o přestupek. Jedná se tedy o námitku zcela nedostatečně argumentačně podloženou a nesplňující požadavky stanovené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu za obviněného domýšlet jeho dovolací argumentaci. V každém případě však lze konstatovat, že předmětný skutek vykazuje, s ohledem na to, že o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a újmou na zdraví u poškozeného nelze mít vzhledem k výše uvedenému žádné pochybnosti, všechny znaky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a současně zcela jednoznačně vykazuje i všechny znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Toto jednání je přitom, i s ohledem na intenzitu útoku a zcela absentující sebereflexi na straně obviněného, natolik společensky škodlivé, že uplatnění jiné než trestní odpovědnosti by nebylo možné považovat za dostačující.
30. Vzhledem k tomu, že převážná část dovolací argumentace obviněného je čistě skutkové povahy, přičemž Nejvyšší soud mezi skutkovými zjištěními soudů a ve věci provedenými důkazy nezjistil žádný, natož extrémní rozpor, a že zbývající dovolací námitka, která by jinak pod uplatněný dovolací důvod spadat mohla, byla zcela nedostatečně odůvodněná, nemohlo se dovolání obviněného setkat s úspěchem.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
31. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář