ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.301.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 301/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 9 To 408/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 94/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 T 94/2020, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 3. 7. 2020 v době kolem 10:45 v Prostějově na ulici XY, ve vestibulu hlavního vlakového nádraží, pod záminkou pomoci s otevřením kufru M. K., nar. XY, ji v nestřeženém okamžiku vzal dámskou peněženku v hodnotě 100 Kč, obsahující finanční hotovost ve výši 740 Kč, přičemž z místa odešel, když uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 8. 2017, č. j. 1 T 70/2017-200, jenž ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. 3 To 316/2017-235, nabyl právní moci dne 10. 10. 2017, uznán vinným z přečinu krádeže podle §205 odst. odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen mj. k trestu odnětí svobody nepodmíněně v délce trvání 18 měsíců, a dále přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2018, č. j. 5 T 180/2018-57, jenž nabyl právní moci dne 1. 1. 2019, odsouzen pro přečin krádež podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně v délce trvání 15 měsíců, který vykonal dne 11. 6. 2020 .
2. Za tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, částečně dokonaný, částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T 52/2020, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2020, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl dále zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 3 T 52/2020, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2020, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 T 94/2020, podal obviněný odvolání .
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 9 To 408/2020 , tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 9 To 408/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný má za to, že soudy se dostatečně nezabývaly jeho osobou, neboť neprovedly řádné dokazování k jeho osobě, což mělo vliv na právní posouzení skutku a na výši uloženého trestu. Konkrétně se soudy nezabývaly jeho duševní poruchou, kterou namítal jak v přípravném řízení, tak i v průběhu hlavního líčení, a v souvislosti s níž požadoval, aby byl vypracován znalecký posudek. Namítá, že kdyby byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, mohla být zjištěna jeho duševní porucha (kleptomanie), a měla být konstatována minimálně zmenšená příčetnost při spáchání trestného činu, za který byl nyní odsouzen, a skutek měl být právně posouzen mírněji s ohledem na §40 tr. zákoníku, neboť soud by mohl přihlédnout k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Obviněný podle svého mínění trpí duševní poruchou zvanou kleptomanie, a proto u něj v době spáchání trestného činu byla podstatně snížena schopnost ovládat své jednání. V této souvislosti poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 6 Tdo 817/2020, které se kleptomanií zabývá a na základě kterého dospívá k závěru, že skutečně touto poruchou trpí.
7. K samotnému skutku obviněný uvádí, že viděl, že poškozená potřebovala pomoci s otevřením kufru, a tak se jí rozhodl pomoci (tzn. otevření kufru nebylo záminkou pro krádež, jak to konstatoval okresní soud), nicméně následně poté, co byl kufr otevřen, uviděl peněženku a ovládlo jej nutkání se jí zmocnit, a to z toho důvodu, že při krádežích věcí pociťuje příjemné napětí a vzrušení, a částečně ji vzal i z toho důvodu, že měl hlad a tímto si to snažil racionálně odůvodnit, byť ji prvoplánově vzít nechtěl. Přitom mu zároveň částečně nezáleželo na tom, zda je v peněžence nějaká velká hotovost (primárně mu nešlo o to, aby se obohatil), hlavní pro něj bylo vzrušení z odebrání peněženky – nekontrolovatelné nutkání. Dále uvádí, že dané pocity, emoce, nutkání a celkové vzrušení se velmi těžko ovládají, popisují a prokazují, a proto požadoval vypracování znaleckého posudku, aby byl jeho stav při spáchání skutku řádně posouzen a následně správně právně kvalifikován. Obviněný dále popisuje své pocity a jednání po činu, vědomí o protiprávnosti svého jednání, počátek kleptomanie u jeho osoby, a zabývá se i otázkou, zda ukradené věci potřeboval či nikoliv.
8. Obviněný uzavírá, že soudy měly pro posouzení jeho osoby jako pachatele nechat vypracovat znalecký posudek, aby bylo řádně zjištěno, zda byla u něj dána zmenšená příčetnost (snížena ovládací složka jednání) v důsledku duševní poruchy. Bez tohoto posudku objasňujícího zdravotní stav obviněného nemohl být zjištěn objektivní skutkový stav, na základě kterého by bylo možné správně rozhodnout. Obviněný považuje nevypracování znaleckého posudku za vážnou vadu v řízení, která zavinila nesprávné právní posouzení a částečně i nesprávné hmotněprávní posouzení skutku.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupce je toho názoru, že v dovolání nebyly uplatněny hmotněprávní námitky, které by mohly naplňovat deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný podle něj pojal dovolání spíše jako polemiku s postupem soudů nižších stupňů, které nevyhověly jeho návrhu na doplnění důkazů o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jímž měl být zkoumán jeho duševní stav pro údajnou kleptomanii. Státní zástupce v této souvislosti poukazuje na typově blízkou argumentaci rozebíranou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 384/2017, a to právě ve vztahu k absenci doplnění dokazování o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Třebaže se i zde může jevit, že formulace týkající se nepříčetnosti lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, pokud se otázka příčetnosti vztahuje k řešení otázek trestní odpovědnosti (konkrétně způsobilosti obviněného být pachatelem trestného činu podle §26 a §27 tr. zákoníku, popřípadě §114 tr. zákoníku), vzhledem ke konkrétnímu obsahu námitek obviněného je zřejmé, že deklarovaný dovolací důvod nenaplňují. Jestliže obviněný postavil podstatu mimořádného opravného prostředku na námitce o neakceptování znaleckého zkoumání, který by podle jeho přesvědčení mohlo určit duševní poruchu zvanou kleptomanie, učinil tak s poukazem na nedostatečné dokazování. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy ve skutečnosti shledává v domnělém porušení procesních zásad vymezených zejména v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., nikoli v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Taková argumentace však podle státního zástupce neodpovídá předvídaným možnostem naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Soudy se podle státního zástupce dostatečně zabývaly obhajobou obviněného ohledně možné kleptomanie, resp. návrhem na doplňování důkazů o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Jejich úvahy, v jejichž rámci se s námitkou obviněného vypořádaly, lze podle něj považovat za logické a byly rozvedeny způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Předmětné závěry soudů, podle nichž opatření znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, lze pokládat za nadbytečný důkaz, je možné pro tento případ akceptovat.
13. Nad rámec argumentace popsané soudy nižších stupňů existují podle státního zástupce i další okolnosti vylučující objektivně podložené pochybnosti o diagnóze kleptomanie u obviněného, pro které se ukazuje nadbytečné doplňovat důkazy o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Pro kleptomanii je příznačné, že krádeže nejsou páchány za účelem dosažení zisku z odcizených věcí, avšak u obviněného je zištný motiv veden přímočaře. Pokud sám obviněný naznal, že již několik let vykazuje projevy diagnózy kleptomanie, měl vyhledat odbornou pomoc za účelem léčby domnělé poruchy, což však zjevně neučinil, a proto tím dále oslabuje věrohodnost svého tvrzení. Rovněž státní zástupce poukazuje na dlouhodobou kriminální dráhu obviněného, během níž se dopustil nejen krádeží, ve kterých se mohly projevovat náznaky chorobného nutkání pro odcizování různých předmětů. Obviněný byl v minulosti odsouzen např. i za výtržnictví, vydírání nebo loupež. Dovozování zmenšené příčetnosti podle §27 tr. zákoníku v důsledku kleptomanie a z ní vyplývajících důsledků na odsouzení obviněného, které by pak mohlo znamenat nesprávné hmotněprávní posouzení, není namístě, jestliže v naznačeném směru absentovaly vážné pochybnosti o kvalitě psychiky pachatele.
14. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť podle něj bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z výše uvedeného vyplývá, že obviněný M. K. podal své dovolání proti hora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 3 T 94/2020, kterým byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku. Právě proti výroku o vině tímto trestným činem pak obviněný brojí svojí dovolací argumentací, kdy je (s určitou mírou zjednodušení) toho názoru, že se oba soudy nezabývaly jeho možnou duševní poruchou, a to kleptomanií, která v době spáchání činu podstatně snižovala jeho schopnost ovládnout své jednání. Pokud nebyl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pak jeho nevypracování podle obviněného představuje vážnou vadu v řízení, která způsobila nesprávné právní posouzení a částečně i nesprávné hmotněprávní posouzení skutku.
26. Pokud takto Nejvyšší soud konstatoval dovolací argumentaci obviněného a na jejím základě i meze dovolacího přezkumu, pak musel konstatovat, že obviněný tyto své námitky uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení, tedy jak v rámci své obhajoby u nalézacího soudu, tak i posléze v rámci odvolacího řízení. Tvrzení obviněného týkající se jeho údajné kleptomanie (na kterou obviněný poukázal až u hlavního líčení v této trestní věci a nikdy předtím), shledal jako účelové již okresní soud a hodnotil je jako snahu alespoň částečně se vyvinit a vyhnout se uložení dalšího trestu. Konfrontoval jej s jeho předchozím vyjádřením, že jej ke spáchání trestné činnosti vedla tíživá situace a hlad a důvod páchání majetkové trestné činnosti proto tento soud shledal v nedostatku finančních prostředků a neochotě řádně pracovat (viz bod 7. odůvodnění rozsudku). Touto námitkou obviněného se znovu zabýval odvolací soud, který konstatoval, že obviněný je speciálním recidivistou, který celý život krade bez ohledu na následky a pokud krade peněženky, nelze jeho jednání hodnotit jako chování trestně neodpovědné osoby. Současně konstatoval, že u kleptomanie dochází ke zmocňování cizích věcí bez ohledu na jejich hodnotu a cenu (viz bod 6. odůvodnění usnesení).
27. S ohledem na toto zjištění je proto nutné konstatovat, že pokud obviněný v podaném dovolaní nadále opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou zejména následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
28. Otázka zmenšené příčetnosti, která je podstatou dovolací argumentace obviněného (podobně jako nepříčetnosti podle §26 tr. zákoníku), je otázkou, jejíž posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení, přičemž je zkoumána ve vztahu k určitému trestnému činu konkrétního pachatele. Zmenšenou příčetností se podle §27 tr. zákoníku rozumí takový stav, v němž byla v důsledku duševní poruchy podstatně snížena schopnost pachatele rozpoznat protiprávnost činu nebo jeho schopnost ovládat své jednání, případně byly sníženy zároveň obě tyto schopnosti. Je zjevné, že v tomto směru obviněným uplatněná dovolací argumentace je snahou o to, aby případně u obviněného zjištěná zmenšená příčetnost v době činu byla zohledněna za užití §40 tr. zákoníku, tedy aby k ní soud přihlédl při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
29. Jakkoliv se může zdát, že uvedená podoba obviněným zvolené dovolací argumentace založená na zpochybnění jeho (zmenšené) příčetnosti by mohla být podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se týká právního posouzení či posouzení hmotněprávních institutů, je Nejvyšší soud toho názoru, že s ohledem na konkrétní obsah námitek obviněného tyto jeho námitky deklarovaný dovolací důvod v konečném důsledku nenaplňují. Ve své podstatě je totiž dovolací argumentace obviněného polemikou s postupem soudů nižších stupňů, které nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kterým měl být zkoumán jeho duševní stav pro jeho údajnou kleptomanii. Podstatou dovolací argumentace obviněného je tedy ve skutečnosti poukaz na nedostatečné dokazování, kdy soudy neakceptovaly návrh obviněného na znalecké zkoumání, který by podle jeho přesvědčení u něho mohl zjistit duševní poruchu. Potom ale obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v porušení procesních zásad vymezených zejména v §2 odst. 5 tr. ř., nikoli v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
30. Jestliže tedy obviněný uplatňuje takovéto námitky procesní povahy zjevně se vztahující k procesu dokazování, pak k tomuto zjištění musí Nejvyšší soud, jakkoliv nejprve v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 19. až 21. tohoto usnesení), dále uvést a znovu zdůraznit, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se obviněný nyní v rámci dovolacího řízení snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
31. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu v řízení o dovolání vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci dovolacího přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, respektive v případě tzv. opomenutých důkazů , kdy vady v dokazovaní mohou v tomto směru představovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Právě takovouto vadu uplatňuje obviněný i v rámci svého dovolání a je toho názoru, že tato vada zavinila nesprávné právní posouzení jeho jednání.
32. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že zásadám spravedlivého procesu vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny a procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal [nález sp. zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 60/56 SbNU 643) či nález sp. zn. III. ÚS 1330/11 ze dne 15. 3. 2012 (N 54/64 SbNU 673), bod II. ÚS 1904/20]. Jestliže tak obecné soudy neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé současně založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2). Tzv. opomenuté důkazy , tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, proto typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost [obdobně srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), nález sp. zn. III. ÚS 95/97 ze dne 12. 6. 1997 (N 76/8 SbNU 231) a řadu dalších]. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze podle judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno [srov. nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239) či nález sp. zn. III. ÚS 3320/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 60/56 SbNU 643)].
33. V posuzovaném případě obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatele na vypracování znaleckého posudku z důvodů, které spadají pod třetí z možností zmíněných v předchozím bodě – dovodily totiž, že u stěžovatele nemohlo dojít ke snížení nebo zániku (zejména) ovládacích a rozpoznávacích schopností v důsledku jeho kleptomanie, a že je tedy znalecké posouzení nadbytečné.
34. Nejvyšší soud může předně s ohledem na výše uvedené (viz bod 26.) po přezkoumání odůvodnění obou rozhodnutí a jejich vazbě na učiněná skutková zjištění konstatovat, že v dané věci byl skutkový stav věci vyjádřený ve skutkové větě rozsudku ve vztahu ke otázce příčetnosti obviněného zjištěn v rozsahu potřebném pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí, tedy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Současně pak byly provedené důkazy hodnoceny jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, a bylo přihlíženo ke všem rozhodným okolnostem, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů pak jsou současně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.
35. Současně lze nad rámec odůvodnění obou nižších soudů konstatovat, že zde jsou i další okolnosti, které vylučují jakékoli pochybnosti o diagnóze kleptomanie u obviněného, pro které se ukazuje nadbytečné doplňovat dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Bylo již konstatováno výše, že pro kleptomanii je příznačné, že krádeže nejsou páchány za účelem dosažení zisku z odcizených věcí. Jiná situace je však zjišťována u obviněného, kde je zjevný jeho zištný motiv. Je s podivem, pokud měl obviněný v této trestní věci jednat jako „kleptoman“, s vědomím, že již několik let má s ohledem na opakovaně páchanou majetkovou trestnou činnost projevy této diagnózy kleptomanie, že nevyhledal odbornou pomoc za účelem léčby této své poruchy. Tuto jeho nečinnost k vyhledání odborné pomoci je nutno vidět i v návaznosti na jeho pestrou kriminální minulost, během níž se dopustil nejen krádeží, ve kterých se mohly projevovat náznaky chorobného nutkání pro odcizování různých předmětů, ale i další trestné činnosti v podobě odsouzení např. za výtržnictví, vydírání nebo loupež.
36. S ohledem na tyto skutečnosti pak lze ve spojení s argumentací obou nižších soudů skutečně opustit úvahy o potřebě dokazování vedeného ve vztahu ke zmenšené příčetnosti obviněného podle §27 tr. zákoníku v důsledku kleptomanie. Ze stejných důvodů proto musela být odmítnuta tato jeho dovolací argumentace i ve vztahu k důsledkům na odsouzení obviněného, které by pak mohlo znamenat nesprávné hmotněprávní posouzení. Pro tuto argumentaci nevzniká žádný prostor, neboť v této trestní věci nevznikají žádné pochybnosti o kvalitě psychiky obviněného.
37. Nejvyšší soud proto uzavřel, že v této trestní věci nebylo možné dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Ze stejných důvodů pak současně nebyl naplněn ani druhý obviněným v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož naplnění obviněný spatřoval v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
38. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář