ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.341.2021.1
3 Tdo 341/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Louny, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 85/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009 , byl obviněný R. V. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se spolu s dalším obviněným J. K. a P. D. Q. dopustil tím, že
od nezjištěného dne roku 2005 do 18. 10. 2005 společně zorganizovali nelegální dovoz cigaret z Německa do České republiky s cílem jejich distribuce bez celní a daňové zátěže tím způsobem, že P. D. Q. a J. K. zajistili lodní dopravu zboží v kontejneru č. HJCU 891 585-0 s neporušenou lodní závěrou č. 0542267 do Hamburgu dne 16. 10. 2005 s přeložením kontejneru na autodopravu a po vzájemné domluvě s R. V. prostřednictvím najatého řidiče P. F. z dopravní společnosti J., se sídlem XY, XY, okr. Mladá Boleslav, s nákladním tahačem zn. DAF reg. zn. XY a v Hamburku zapůjčeným návěsem s německou reg. zn. XY J. K. a R. V. osobně kontrolovali a koordinovali dopravu tohoto kontejneru se zbožím do České republiky přes hraniční přechod Cínovec dne 18. 10. 2005 v 18:00 hodin s vědomím nelegálního dovozu 3 000 000 ks cigaret zn. LM a 1 000 000 ks cigaret zn. PALL MALL opatřených ukrajinskými tabákovými nálepkami k označení zboží pro daňové účely v kontejneru, uložených ve 400 krabicích nepravě deklarovaných jako keramické vázy na květiny, administrativně odeslaných prostřednictvím firmy Shenzen - Yonglian, imp. Co. CTD z Guandong z Číny, na adresu českého příjemce a bez jeho vědomí - firmu F., V. F., XY, XY, a tímto jednáním způsobili České republice škodu v úhrnné výši 8.659.259 Kč, z toho na clu 2.142.720 Kč, na spotřební dani 4.872.000 Kč a na dani z přidané hodnoty 1.644.539 Kč, přičemž tyto cigarety byly téhož dne v České republice zajištěny orgány celní správy .
2. Za to byl obviněný R. V. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o trestu pro obviněného J. K. a P. D. Q.
3. Podle §226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), dále soud prvního stupně citovaným rozsudkem zprostil obžaloby obviněné B. M. K., D. M. K., J. K., K. N., V. M., V. V. a T. C. D. pro skutek popsaný ve skutkové větě rozsudku, a podle §229 odst. 1, odst. 3 tr. ř. byli poškození P. M. P. a Imperial Tobacco CR, s. r. o., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 4 T 85/2009, podal odvolání obvinění R. V., J. K. a P. D. Q. a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze proti výroku o trestu pro obviněného P. D. Q. a proti výroku, kterým byl K. N. zproštěn obžaloby.
5. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obviněný K. N. zproštěn obžaloby, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně. Podle §256 tr. ř. pak odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, pokud směřovalo v neprospěch obviněného P. D. Q., a odvolání obviněných J. K., R. V. a P. D. Q.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, sp. zn. 3 To 115/2012, podal obviněný R. V. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání proti uvedenému usnesení podal i obviněný J. K. a Nejvyšší soud o něm rozhodl odmítavým usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 5 Tdo 134/2015.
7. Obviněný R. V. má za to, že z provedených důkazů zcela jednoznačně nevyplývá, že se trestného činu, který je mu kladen za vinu, dopustil právě on, neboť nebyla prokázána subjektivní a objektivní stránka skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Rozhodnutí soudů proto podle něj spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
8. Z důkazního řízení podle obviněného vyplynulo, že se sám stal obětí podvodného jednání, neboť v dobré víře pro obviněného K. obstarával nákladní automobilovou přepravu pro vyzvednutí zásilky v přístavu v Hamburku, navigoval telefonicky řidiče F. v průběhu cesty do Hamburku, naložení nákladu a přivezení zásilky do České republiky. Nemohl tušit, co bylo skutečným obsahem jednotlivých kontejnerů, řídil se pouze instrukcemi a pokyny ostatních obviněných a jimi dodanými dokumenty. Byl přitom již od začátku informován, že obsahem zásilky jsou keramické vázy určené k distribuci na českém trhu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by obsah zásilky mohl být jiný. Celní úřad v Hamburku navíc deklaroval shodu obsahu kontejneru s předloženou dokumentací. Na základě kladného stanoviska bylo zboží řádně procleno. Proces proclení zásilky přitom nebyl soudy nikterak zpochybněn. Je proto nutné brát obsah zásilky v momentě celní kontroly za prokázaný. S ohledem na to neměl obviněný důvod o obsahu zásilky pochybovat. Co se s ním poté dělo, nemohl obviněný nikterak ovlivnit, jelikož nebyl fyzicky přítomen. Nelze ani vyloučit možnost záměny zásilky v průběhu cesty. Závěr o vědomosti obviněného o obsahu zásilky soudy dovodily pouze z nadměrné angažovanosti obviněného na bezproblémovém doručení zásilky do České republiky. Obviněný přitom pouze coby zkušený kamionový řidič poskytoval rady svému méně zkušenému kolegovi F. To byl hlavní důvod zájmu obviněného o průběh cesty. Měl zájem na bezproblémové přepravě okrasných váz. Bohužel si příliš pozdě uvědomil, že byl pouze obětí trestné činnosti obviněného K., který, jak vyplynulo z dokazování, již v průběhu přepravy musel být s obsahem kontejneru seznámen. Jednání obviněného tak nevykazovalo úmysl ohrozit právem chráněný zájem.
9. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě soudní rozhodnutí a věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Státní zástupce konstatuje, že námitky obviněného nevycházejí ze skutkového zjištění učiněného soudy, ale z jeho vlastní skutkové verze. Obviněný tedy ignoruje skutkové zjištění, podle kterého v součinnosti s dalšími obviněnými zorganizoval nelegální dovoz cigaret do České republiky. Námitky obviněného tedy neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu a nevyplývá z nich ani existence extrémního rozporu provedených důkazů a učiněných skutkových zjištění, kterou ostatně obviněný ani neučinil součástí dovolání. Pokud obviněný svoje dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neuvedl na podporu tohoto dovolacího důvodu žádnou konkrétní argumentaci a ani nespecifikoval, o kterou z jeho navzájem se vylučujících částí mínil dovolání opřít. K tomuto dovolacímu důvodu proto nelze přihlížet.
12. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
19. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti výroku o vině, přičemž jeho námitky se omezují na otázku zavinění, stran kterého obviněný tvrdí, že nevěděl o tom, že předmětná zásilka obsahuje cigarety, a že jednal v dobré víře, že obsahem jsou legální keramické vázy. Je tedy nutno konstatovat, že dovolací argumentace obviněného se týká výlučně subjektivní, nikoliv objektivní stránky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, ačkoliv i tu obviněný ve svém dovolání formálně zmiňuje.
24. Současně je nutno upozornit, že ačkoliv obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky týkající se subjektivní stránky nevycházejí ze skutkového stavu zjištěného soudy v průběhu trestního řízení, nýbrž jsou založeny výlučně na vlastní verzi skutkového děje, která je od soudy učiněných skutkových zjištění zcela opačná. Jinými slovy, námitky obviněného jsou čistě skutkové povahy a netýkají se deklarovaného právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení.
25. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 17. až 19. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní (skutkové) okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku či na jiné nesprávné hmotněprávní posouzení), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. To platí i pro závěr o zavinění, který, ačkoliv je závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu bezpochyby závěrem právním, se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220).
26. Z výše uvedeného vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
27. Obviněný však ve svém dovolání námitku extrémního rozporu neuplatnil, když namísto toho Nejvyššímu soudu pouze předkládá jinou, pro něj příznivější verzi skutkového děje, která je však v otázce vědomosti o obsahu zásilky značně odlišná od soudy zjištěného a v trestním řízení ustáleného skutkového stavu.
28. Současně lze s ohledem na obsah dovolání konstatovat, že obviněný v podaném odvolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu, se kterou se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
29. Nalézací soud na str. 35 a 36 odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě a logicky vyložil, z jakých důvodů obhajobě obviněného R. V. o tom, že nevěděl, jaký je skutečný obsah přepravovaného kontejneru, neuvěřil. Za zcela nevěrohodnou a účelovou přitom shledal obhajovací verzi obviněného týkající se údajné spolupráce s policií a celní správou. Soud opřel svůj závěr o tom, že všichni tři obvinění (kromě dovolatele i obvinění J. K. a P. D. Q.) ve vzájemné shodě plánovali dovoz kontejneru do České republiky, o záznam telekomunikačního provozu. Z dalších provedených důkazů pak dospěl k jednoznačnému závěru o vědomosti všech obviněných o tom, že obsahem kontejneru jsou cigarety.
30. Soud druhého stupně pak na str. 5 a 6 odůvodnění svého usnesení doplnil, že žádný jiný výklad vzájemné spolupráce obviněných není v souvislosti všech důkazů myslitelný. S ohledem na záznam telefonní komunikace obviněných vyloučil možnost záměny obsahu kontejneru. Zdůraznil také význam zvýšeného zájmu obviněných o průběh přepravy.
31. S výše uvedenými úvahami soudů nižších stupňů stran vědomosti obviněného R. V. o skutečném obsahu zásilky se Nejvyšší soud plně ztotožňuje a je toho názoru, že soudy učiněná skutková zjištění nevykazují žádný, natož extrémní rozpor s provedenými důkazy (který obviněný ve svém dovolání ani nenamítá). O vědomosti dovolatele nelze mít s ohledem na provedené důkazy (záznamy telefonních hovorů mezi obviněnými, výpovědi obviněných, policistů a celníků, řidiče F., okolnosti přepravy a enormní zájem všech obviněných o průběh přepravy – např. sledování kamionu v osobním autě a následné kroužení kolem něj během zásahu celní správy) žádných pochybností. Lze souhlasit s vrchním soudem, že jiná než soudy zjištěná verze skutkového děje není myslitelná.
32. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že nejenže byla hlavní a jediná dovolací námitka obviněného uplatněna zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, ale nejedná se o námitku důvodnou ani po věcné stránce.
33. Jelikož námitky obviněného nebylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obviněný ve spojení s prvním dovolacím důvodem rovněž uplatnil.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
34. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
35. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář