ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.522.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 522/2021-10579
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 6 To 75/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 8/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 47 T 8/2009 , byl obviněný J. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (bod I. skutkové věty), trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zákon“) - bod II. skutkové věty, trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona (bod III. skutkové věty), trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona (bod IV. skutkové věty), trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zákona (bod V. skutkové věty). Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil skutky popsanými ve skutkové větě jeho rozsudku.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest a podle §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl určen počet denních sazeb ve výši 100 denních sazeb s denní sazbou ve výši 10 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí v rozsudku specifikovaných věcí. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 10 T 17/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestným činem.
4. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný J. P. rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby pro dílčí útoky pokračujícího zvlášť závažného zločinu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 5 tr. zákoníku, kterých se měl podle obžaloby Městského státního zástupce v Praze dopustit skutky popsanými v rozsudku nalézacího soudu. V této souvislosti bylo podle §229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestným činem.
5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 47 T 8/2009, podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch státní zástupkyně.
6. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 6 To 75/2019 , tak, že z podnětu odvolání obviněného a státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v odsuzující části pod body I., II., IV. a V., ve výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody vztahujících se k odsuzující části rozsudku a dále ve zprošťující části pod bodem VI. a ve výrocích o náhradě škody vztahujících se ke zprošťující části. Podle §259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. pak odvolací soud rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015 (bod I. skutkové věty) a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zákona účinného do 30. 6. 2006.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, sp. zn. 6 To 75/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný má za to, že za dílčí útoky trestného činu krádeže uvedené pod body 1., 2., 3., 12., 24. a 34. (vše pod bodem I.) byl uznán vinným přesto, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se měl v předmětnou dobu nacházet na místě činu a tudíž se měl dopustit těchto skutků. Na přítomnost obviněného na místě činu v předmětnou dobu nelze usuzovat paušálním konstatováním shodného modu operandi (vloupání do bytu) a stejné lokality (území hlavního města Prahy) tak, jak to učinil odvolací soud ve svém rozsudku pod bodem 51. Jednání obviněného je možné právně kvalifikovat nejvýše jako trestný čin podílnictví. Učiněná skutková zjištění nalézacího i odvolacího soudu jsou v případě těchto skutků v extrémním rozporu s provedenými důkazy a zakládají porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
9. Další vadu rozsudku Vrchního soudu v Praze spatřuje obviněný v tom, že byl za jednání uvedené pod bodem I. uznán vinným na základě záznamů telekomunikačního provozu, které byly pořízeny v rozporu s §88 tr. ř. účinného v předmětné době, a tudíž jsou nezákonné. I přes to, že odvolací soud v rámci veřejného zasedání doplnil dokazování o některé listiny, jejichž absence tvořila část odvolacích námitek ve vztahu k zákonnosti pořízených záznamů telekomunikačního provozu, má obviněný za to, že i nadále je nutné považovat záznamy telekomunikačního provozu za nezákonné, a to z důvodů, které blíže rozvedl v písemném odůvodnění svého odvolání. Porušení §88 tr. ř. zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
10. Vadu výroku pod bodem III. rozsudku Městského soudu v Praze spatřuje obviněný v tom, že jak nalézací, tak i odvolací soud skutek zde uvedený nesprávně právně posoudily jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona, ačkoliv tento skutek měl být právně kvalifikován jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, přičemž vzhledem k odepření souhlasu poškozené F. K. s trestním stíháním obviněného mělo být trestní stíhání pro tento skutek zastaveno, čímž je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
11. Podle výroku rozsudku nalézacího soudu se měl obviněný pokusu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona dopustit ve stručnosti tím, že dne 26. 3. 2005 s úmyslem vylákat od České pojišťovny pojistné plnění oznámil policii krádež vozidla, které měl mít v té době zapůjčeno do užívání od své matky jakožto majitelky vozidla, ačkoliv na základě předchozí dohody toto vozidlo předtím prodal na Slovensko prostřednictvím P. C. a následně dne 31. 3. 2005 nechal jménem své matky telefonicky nahlásit pojistnou událost spočívající v odcizení vozu v úmyslu získat pro majitelku vozu finanční hotovost ve formě pojistného plnění a způsobit České pojišťovně škodu ve výši 555 800 Kč, přičemž díky upozornění policie Česká pojišťovna žádné pojistné plnění matce obviněného nevyplatila, tedy obviněný se měl dopustit jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a takovým činem způsobil na cizím majetku značnou škodu, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání činu nedošlo. Aby mohl být obviněný uznán v případě tohoto skutku vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona, musel by podle svého názoru uplatnit nárok na plnění z pojistné smlouvy, v rámci něhož by uvedl nepravdivé údaje (že vozidlo nebylo odcizeno, nýbrž prodáno). Tento nárok však jako účastnice pojistného vztahu uplatnila majitelka vozidla F. K. Z žádného provedeného důkazu pak nevyplývá, že by na tomto oznámení jakkoliv participoval obviněný. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by prodej vozidla na Slovensko byl veden úmyslem obviněného vylákat pojistné plnění. Pakliže je v záznamech telekomunikačního provozu zmiňováno, že obviněný chce již událost nahlásit, není zřejmé, zdali se jednalo o nahlášení odcizení na policii či nahlášení pojistné události. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu obviněný prodal vozidlo, jež měl zapůjčené od své matky, na Slovensko. Jednalo se tedy vůči obviněnému o svěřenou cizí věc, kterou si přisvojil, tj. jednal v rozporu s účelem jejího svěření, přičemž toto jednání obviněného mělo za cíl trvale vyloučit jeho matku jako vlastníka tohoto vozidla z dispozice s tímto vozidlem. Obviněný je přesvědčen, že tímto svým jednáním způsobil své matce jako poškozené škodu ve výši hodnoty tohoto vozidla.
12. Vzhledem k tomu, že toto jednání není podle obviněného možné právně kvalifikovat jako pojistný podvod, v úvahu přicházelo kvalifikovat jeho jednání jako podvod, což však rovněž není možné, neboť k poskytnutí vozidla obviněnému jeho matkou došlo dobrovolně, a to bez obviněným vyvolaného nebo využitého omylu či zamlčení podstatné skutečnosti. Zároveň nebylo prokázáno, že by obviněný měl v úmyslu vozidlo prodat ještě před jeho prvním zapůjčením. Jednání obviněného poté, co prodal předmětné vozidlo (tj. nahlášení jeho odcizení na policii obviněným a nahlášení matce obviněného, že bylo odcizeno) je pouze jednáním, jímž se má zastřít trestná činnost obviněného, a to zpronevěra.
13. Další vadu rozsudku Městského soudu v Praze spatřuje obviněný v tom, že byl za jednání uvedené pod bodem III. uznán vinným na základě záznamů telekomunikačního provozu, které byly pořízeny v rozporu s §88 tr. ř. účinného v předmětné době a které jsou tedy nezákonné. I přes to, že odvolací soud v rámci veřejného zasedání doplnil dokazování o některé listiny, jejichž absence tvořila část odvolacích námitek ve vztahu k zákonnosti pořízených záznamů telekomunikačního provozu, obviněný má za to, že i nadále je nutné považovat záznamy telekomunikačního provozu za nezákonné, a to z důvodů, které blíže rozvedl v písemném odůvodnění svého odvolání. Porušení §88 tr. ř. zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
14. Odvolací soud podle obviněného pochybil tím, že plně nedostál své zákonné přezkumné povinnosti uložené mu v §254 odst. 1 tr. ř., z podnětu odvolání obviněného zásadní pochybení nalézacího soudu ve výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze neodstranil a sám uvedené vady nenapravil. Tím je zároveň podle názoru obviněného naplněn i dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť na pochybení nalézacího soudu měl reagovat již soud odvolací a neměl ponechat rozsudek nalézacího soudu ve výroku III. beze změny.
15. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud částečně zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek Městského soudu v Praze, a to v částech, které jsou napadány dovoláním, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na tyto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla svého zákonného podkladu. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
16. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
17. Státní zástupkyně je toho názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl uplatněn pouze formálně, neboť námitky obviněného jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo dokonce s postupem při provádění důkazů.
18. Ve vztahu k výroku o vině pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu totiž obviněný podle státní zástupkyně namítá pouze nedostatek důkazně podložených skutkových zjištění o tom, že jím označené dílčí skutky pokračujícího zločinu krádeže ve výše uvedené právní kvalifikaci spáchat nemohl, neboť se v rozhodnou dobu nenacházel na místě činu, a pokud byl soudy dovozen závěr opačný, pak se tak stalo při porušení jeho práva na spravedlivý proces, spočívajícího v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a důkazy, ze kterých soudy v tomto směru vycházely. Takovému zaměření jeho námitek však nelze přiznat jím požadovanou právní relevanci, která by zakládala výjimečný důvod k přezkoumání skutkového stavu věci v rámci řízení o dovolání. Dovolatel totiž nepostupuje v návaznosti na léty ustálenou a již notoricky známou výkladovou judikaturu ke splněným podmínkám výjimečného zásahu do skutkového stavu věci. Ty jsou totiž dány pouze tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Obviněný se přitom omezuje na paušální způsob odmítnutí závěru o dostatečné míře jejich vypovídací hodnoty v kombinaci s dílčí námitkou jejich procesní nepoužitelnosti.
19. Pokud dovolatel v posledně uvedené souvislosti namítá, že při opatření důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebylo postupováno způsobem, který předepisuje §88 tr. ř., pak konkrétní vady takto namítaného nedodržení podmínek, za kterých lze k opatření takového důkazu přikročit, již blíže neuvádí. Jeho odkaz na tu argumentaci, kterou v uvedeném směru použil již při odůvodnění svého odvolání, přitom podle státní zástupkyně nelze brát jako součást podaného dovolání, neboť Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání.
20. Ta část dovolání, která se vztahuje k výroku o vině ad I. rozsudku odvolacího soudu, proto podle státní zástupkyně není způsobilá ke svému věcnému projednání; navíc se námitka vadného způsobu opatření odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v podobě jejího řádného odůvodnění již stala předmětem přezkumu odvolacího soudu s tím plně akceptovatelným závěrem, že uskutečněný postup odůvodnění příkazů k odposlechu podle §88 tr. ř. odpovídal procesně právní úpravě ve znění účinném do 30. 6. 2008 a nejedná se tak o důkaz, který by byl stižen vadou své nepoužitelnosti ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) tr. ř.
21. Ve vztahu k dále napadené části výroku o vině ad III. z výše označeného rozsudku nalézacího soudu, která zůstala na odvolací úrovni beze změny, dovolatel sice vytýká vadný postup při opatření důkazů, který rovněž z důvodů jím blíže nerozvedených nekonvenuje pravidlům uvedeným v §88 tr. ř. Na straně druhé při respektu k dílčím skutkovým okolnostem případu namítá nesprávný způsob jeho právního posouzení právě ve spojení s návrhem jeho správnější právní kvalifikace, jakož i důvody, které jej k takovému odlišnému právnímu názoru vedly. Lze tedy s jistou dávkou tolerance nahlížet na tuto část jeho argumentace jako na způsobilou svého věcného přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Podle státní zástupkyně ji však nelze považovat za důvodnou. Jestliže dovolatel poukázal na přisouzené skutkové okolnosti pokusu trestného činu pojistného podvodu ad III. výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu, pak zcela přehlédl, že vyjadřují takové úmyslné jednání jeho pachatele, který nemusel splňovat postavení účastníka pojistné smlouvy (srov. §114 odst. 1 věta první tr. zákoníku o speciálním subjektu trestného činu ve smyslu nyní platné právní úpravy), jímž byla v daném případě jeho matka F. K.. Pro vyvození jeho trestní odpovědnosti tedy podle státní zástupkyně postačovalo, že obviněný jednal podvodným způsobem při pokusu vylákat pojistné plnění na základě nepravdivého údaje o odcizení pojištěného motorového vozidla tak, že tuto neexistující pojistnou událost nejprve nahlásil na policii a poté jménem účastnice pojistného vztahu uplatnil u jejího pojistitele tvrzený nárok na vyplacení pojistného plnění, k jehož následnému inkasu však již nedošlo.
22. Toto podstatné jednání směřovalo k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu, která je ve vztahu k poukazovanému podvodnému jednání tzv. obecné povahy speciální skutkovou podstatou a proto se odkaz na absenci podvodného modu operandi uvedením jiného v omyl, využitím něčího omylu, popř. zamlčením podstatných skutečností jeví naprosto nepřípadným stejně jako námitka nedostatku dovolatelova podvodného záměru předtím, než došlo k prodeji vozidla nahlášeného v rámci pojistné události jako odcizeného. Ustanovení §209 tr. zákoníku (§250 tr. zákona) je ustanovením obecným k ustanovení §210 tr. zákoníku (§250a tr. zákona). V poměru speciality jsou ustanovení určená k ochraně týchž zájmů, má-li být jedním z těchto ustanovení (speciálním) zvláště postižen určitý druh útoků proti témuž individuálnímu objektu, aby byla vystižena jeho zvláštní povaha a stupeň nebezpečnosti takových útoků pro společnost. Speciální skutková podstata trestného činu má zúžený rozsah v poměru k obecnější skutkové podstatě, zákonné znaky obecnějšího ustanovení jsou v ní konkretizovány a doplněny znaky zvláštními. Obě citované skutkové podstaty sankcionují podvodná jednání, tj. uvedení v omyl, využití omylu nebo zamlčení podstatných skutečností s následným obligatorním (§209 tr. zákoníku, §250 tr. zákona) nebo fakultativním (§210 odst. 1 tr. zákoníku, §250a tr. zákona) vznikem škody. Zatímco obecná skutková podstata podvodu podle §209 tr. zákoníku (§250 tr. zákona) může být naplněna obecně v jakékoli oblasti lidské činnosti a velkým množstvím různých podvodných jednání, pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku (§250a tr. zákona) se lze dopustit pouze za specifických okolností, které výrazně zužují její dosah, a to v souvislosti s pojistným vztahem a jen některými výslovně uvedenými jednáními. Zvláštní povaha útoků postihovaných speciálním ustanovením o trestném činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku (§250a tr. zákona) spočívá i v tom, že v jeho základních skutkových podstatách se nevyžaduje způsobení škody, přičemž kvalifikované skutkové podstaty uvedené již způsobení škody v určité výši vyžadují.
23. Jestliže v daném případě přisouzené jednání, založené na uvedení nepravdivých údajů při uplatnění fiktivního nároku z pojistné smlouvy směřovalo k vylákání pojistného plnění, pak by podle státní zástupkyně jen stěží mohlo být z hlediska stávajícího právního posouzení skutku (pro který byl při respektu k zásadě obžalovací postaven před soud) významným, že dovolatel vozidlo zapůjčené mu matkou použil k jinému než dohodnutému účelu, pokud je k její škodě svévolně prodal třetí osobě. Byl-li dovolatel motivován snahou reparovat takto způsobený škodlivý následek na jejím majetku z peněz, které zamýšlel získat prostřednictvím pojistného podvodu, pak při splněných podmínkách pro vyvození jeho trestní odpovědnosti za úmyslné jednání, které bezprostředně směřovalo k naplnění znaků tohoto trestného činu, nemůže být taková okolnost jeho jednání jakkoliv právně významnou.
24. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. s projednal dovolání v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
26. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
28. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
29. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
30. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
31. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
33. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
34. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
35. Nejvyšší soud považuje s ohledem na poměrně značný rozsah napadeného rozhodnutí (Vrchního soudu v Praze ve věci vedené u Městského soudu v Praze) a z toho vyplývajícího vymezení dovolacího přezkumu konstatovat, že obviněný tímto dovoláním brojí proti odsuzující části rozsudku, a to proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným pod body ad I./1. - 45. výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 5. 2015 (dovolání obviněného směřuje proti dílčím útokům popsaným pod body 1., 2., 3., 12., 24., a 34.), a dále proti odsuzující části rozsudku Městského soudu v Praze, konkrétně proti výroku o vině pod bodem III., tedy pokud byl obviněný uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona, spáchaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009 (který zůstal rozsudkem Vrchního soudu v Praze nedotčen).
36. Pokud jde o shora konstatovaný obsah dovolání obviněného, lze předně uvést, že obviněný (v převážné části své uplatněné dovolací argumentace), v souladu s obhajobou uplatňovanou v průběhu celého trestního řízení, opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem v průběhu hlavního líčení a kterou následně zopakoval v rámci svého odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Pokud se pak s touto obhajobou soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
37. Současně je nutno již na tomto místě upozornit, že dovolací argumentace obviněného v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř. nesměřuje proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení v duchu citovaného dovolacího důvodu, ale týká se výlučně oblasti dokazování, a to jak z pohledu procesní použitelnosti důkazů, samotného rozsahu dokazování, tak i hodnocení provedených důkazů. Je tak zřejmé, že na dovolání obviněného na základě jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a souvisejícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (s výhradou dále uvedenou vztahující se k výroku o vině pod bodem III. z rozsudku Městského soudu v Praze) nelze nahlížet jinak, než že tyto důvody byly obviněným uplatněny toliko formálně.
38. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 29. až 31. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázky dokazování, jeho rozsahu a hodnocení důkazů, jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některých zásadních (skutkových) okolností, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je totiž vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
39. Je skutečností opakovaně připuštěnou v rámci rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vycházející z náhledu Ústavního soudu na rozsah dovolacího přezkumu, že v rámci tohoto přezkumu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zásah do skutkových zjištění možný v případě některých vad důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jedná se jednak o tzv. opomenuté důkazy , kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tedy pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování a dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (případy tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum. Takovéto vady dokazování však Nejvyšší soud v této trestní věci neshledává.
40. Pokud obviněný ve vztahu k výroku o vině pod bodem I. rozsudku Vrchního soudu v Praze a současně i ve vztahu k výroku o vině pod bodem III. výroku Městského soudu v Praze uvádí, že při zjišťování skutkového stavu věci bylo vycházeno z důkazu v podobě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu , který však nebyl zajištěn procesně správným způsobem v souladu s ustanovením §88 tr. ř. , pak je předně nutno poukázat na to, že s touto námitkou se vypořádal již Vrchní soud v Praze, a to pod bodem 47. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje se závěrem, že příkazy k odposlechům byly vydány podle tr. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2008, přičemž tehdy platná právní úprava nekladla na odůvodnění příkazu k odposlechu žádné konkrétní požadavky, ale pouze obecně vyžadovala, že příkaz k odposlechu musí být odůvodněn. Konkretizaci nároků na odůvodnění příkazu k odposlechu, kterých se obviněný domáhá, přinesla až novela tr. ř. zákonem č. 177/2008 Sb. s účinností od 1. 7. 2008.
41. Z hlediska dovolacího přezkumu je dále zásadní, že obviněný sice namítá, že při opatření důkazu odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebylo postupováno v souladu s ustanovením §88 tr. ř., avšak již neuvádí a nespecifikuje konkrétní vady takového údajně nesprávného postupu. Pokud pak odkazuje na argumentaci použitou při odůvodnění svého odvolání, pak tuto nelze brát jako součást podaného dovolání, neboť Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání (§265f odst. 1 tr. ř. - viz bod 33.). Obviněný jako dovolatel tak nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
42. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že obviněný tuto námitku o procesní nepoužitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 tr. ř. spojuje i s námitkou extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy, kdy namítá, že dokazování a v jeho rámci provedené důkazy nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že se dopustil dílčích útoků popsaných pod body 1., 2., 3., 12., 24., a 34., neboť se v rozhodnou dobu nenacházel na místě činu.
43. Takováto situace však v této trestní věci nenastala. Ze strany nižších soudů nedošlo ke svévolnému hodnocení důkazů, ani k situaci, kdyby odůvodnění soudních rozhodnutí nevycházela z výsledků provedeného dokazování či došlo k deformaci důkazů a tím ke svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V případě jednotlivých obviněným zpochybňovaných bodů provedl a v odůvodnění svého rozsudku rozvedl již nalézací soud jednotlivé důkazy, ze kterých při zjišťování skutkového stavu věci vycházel, a to s jejich následným hodnocením a s vyústěním v závěr o vině obviněného v jednotlivých rozporovaných bodech. Na toto odůvodnění nalézacího soudu pak navázal na základě odvolacích námitek obviněného odvolací soud (viz zejména bod 51. odůvodnění). Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud v této trestní věci (ani) případ tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými soudy neshledává.
44. Ve vztahu k výroku o vině ad III. z rozsudku nalézacího soudu obviněný při respektu k dílčím skutkovým okolnostem případu namítá nesprávný způsob jeho právního posouzení a současně tuto námitku spojuje s návrhem na jinou právní kvalifikaci. V tomto bodu pak lze, jakkoliv s určitou dávkou tolerance, na dovolací argumentaci obviněného nahlížet jako na argumentaci podřaditelnou pod zvolený dovolací důvod a současně jako na argumentaci způsobilou přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Tuto dovolací argumentaci obviněného však nelze shledat jako důvodnou.
45. Uvedenou námitkou obviněného se již zabýval zejména odvolací soud, a to pod body 62. a 63. svého rozsudku. Do značné míry tak zde platí situace zmíněná Nejvyšším soudem pod bodem 36. tohoto usnesení.
46. Nejvyšší soud se pak s oběma nižšími soudy v právní kvalifikaci tohoto jednání obviněného v podobě trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona spáchaného ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 ztotožňuje, neboť skutek, tak jak je popsán v napadeném rozsudku, obsahuje jednoznačný popis jednání, které obviněný učinil, aby uvedl v omyl pojišťovnu a vylákal pojistné plnění ve prospěch svojí matky.
47. Pokud obviněný namítal, že došlo k porušení tr. zákona v nesprávné právní kvalifikaci tohoto jednání, neboť nešlo o pojistný podvod, a namítal, že by mohlo jít maximálně o zpronevěru, k jejímuž stíhání však nebyl dán souhlas poškozené – matky obviněného (§163 tr. ř.), pak se jedná o argumentaci nesprávnou. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že pokud obviněný před uvedeným jednáním vozidlo užíval (a nechal odcizit) bez vědomí svojí matky, jde o jiné, další jednání, v němž by mohl být za určitých podmínek spatřován trestný čin zpronevěry. Pro takové další (resp. předcházející) jednání však obviněný obžalován ani odsouzen nebyl.
48. K další námitce obviněného ve vztahu k údajné nemožnosti jeho pachatelství uvedeným trestným činem (viz bod 8. jeho dovolání) lze uvést, že je zcela nerozhodné, že nárok na pojistné plnění neuplatnil obviněný, ale jeho matka a majitelka vozidla F. K., neboť skutková podstata tohoto trestného činu nepředpokládá speciální subjekt (viz §114 odst. 1 věta prvá tr. zákoníku, respektive §90 odst. 1 tr. zákona) a pachatel pojistného podvodu tedy nemusí mít postavení účastníka pojistné smlouvy, kterým byla v daném případě matka obviněného. Trestní odpovědnost obviněného tak vyplývá již z toho, že jednal podvodným způsobem při pokusu vylákat pojistné plnění na základě nepravdivého údaje o odcizení pojištěného motorového vozidla tak, že tuto neexistující pojistnou událost nejprve nahlásil na policii a poté jménem účastnice pojistného vztahu uplatnil u jejího pojistitele tvrzený nárok na vyplacení pojistného plnění (jakkoliv k jeho následnému inkasu již nedošlo).
49. Jestliže obviněný alternativně namítl i možnost právního posouzení předmětného jednání jako podvodu podle §250 tr. zákona, pak si nelze nevšimnout, že obviněný sám tuto právní kvalifikaci argumentačně zpochybnil (bod 9. jeho dovolání) a jinou argumentaci ve prospěch tohoto trestného činu nenabídl (k tomu opět viz bod 33. tohoto usnesení).
50. Nad rámec tohoto zjištění pak Nejvyšší soud uvádí, že trestný čin pojistného podvodu podle §250a je ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zákona speciální skutkovou podstatou. Pokud obviněný poukazuje na to, že v jeho jednání absentuje objektivní stránka trestného činu v podobě uvedení jiného v omyl, využitím něčího omylu, popř. zamlčením podstatných skutečností, jedná se, pro rozdílnost skutkových podstat obou trestných činů, o argumentaci zcela nepřípadnou, stejně jako jeho námitka nedostatku podvodného záměru před tím, než došlo k prodeji vozidla nahlášeného v rámci pojistné události jako odcizeného.
51. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebylo částečně možné pod tento dovolací důvod podřadit, a že se částečně jednalo o argumentaci neopodstatněnou [přičemž nebyl dán ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.], nemohl být naplněn ani dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
52. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
53. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2021
|
JUDr. Pavel Šilhavecký
|
|
předseda senátu
|
|
Zpracoval:
|
|
JUDr. Aleš Kolář
|