ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.575.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 575/2021-1049
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. E. G. M., nar. XY, státní příslušník Panamské republiky, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 9 To 467/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 52/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. E. G. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 1 T 52/2020, byl obviněný J. E. G. M. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že dne 26. 7. 2020 v Praze 1, ul. XY, v bytové jednotce č. 8 ve 3. patře domu, ze svého mobilního telefonu značky Honor 8A dual sim, IMEI: XY a XY, telefonní číslo XY, prostřednictvím aplikace WhatsApp zasílal své přítelkyni, s níž na uvedené adrese žil ve společné domácnosti, poškozené Z. T., nar. XY, která v té době byla na služební cestě v Portugalsku, zprávy, v nichž jí oslovoval mimo jiné „svině“, „kurvo“, „špíno“, „čubko“, „mrcho“, „lhářko“ a vyhrožoval jí smrtí a poškozením jejích věcí, protože byl přesvědčený, že ho podvádí a na služební cestě se schází s milencem, a když mu poškozená v reakci na výhrůžky smrtí napsala, že to bude zajímat kriminální policii v její čtvrti, odpověděl: „Umřeš, kurvo, to víš, kurvo. Zavolej policajty, pokud chceš, kurvo, ani nevíš, že se zabiju, kdyby přišli, svině, protože jsi byla kurva.“, a dále poškozené poslal video, jak hází na zem s fénem, k čemuž jí napsal: „Doufal jsem, že uvidíš, že tvůj dům chcípne, stejně jako ty, pokud sem přijdeš, svině …“, a poté, co mu poškozená v reakci na fotografii rozbitého fénu napsala: „Rozbíjíš mé osobní věci a půjdeš do kriminálu rovnou“, a posléze uvedla, že to, že má obviněného podvádět, policii zajímat nebude, reagoval mimo jiné slovy: „Tvůj byt bude úplně zničený. Protože jsi čubka a kurva ... Radši sem nechoď, zabiju tě, prokletá kurvo. Pokud mi budeš vyhrožovat, že půjdeš na policajty, roztrhám to tady všechno. Zapnu plyn a škrtnu, svině, podívej se, kurvo. Jsem schopný to všechno udělat. Tam, kde projde plyn, bude i oheň, kurvo, tak drž hubu, svině.“, a zaslal poškozené fotografii potrubí s poznámkou: „Tady projede plyn a pokud nechceš, abych ho zapálil, přestaň mi vyhrožovat, že jdu do kriminálu, kurvo. Protože nevíš, čeho jsem schopný …“, a následně poškozené zaslal fotografii boileru a napsal: „Tady je plyn, svině, chceš, abych ho pustil, kurvo? Tohle chceš, svině, abych udělal? … Pokud zavoláš policajtům nebo tvojí prokleté sousedce, tak platí (dohodnuto). Ale já to tady zapálím, ty kurvo. Nevíš, čeho jsem schopný, svině. Pokud mi tady někdo zazvoní, já to tady nechám shořet.“, a svým jednáním vzbudil v poškozené důvodné obavy, že své výhrůžky uskuteční, a učinil tak mimo jiné v úmyslu odradit poškozenou, aby jeho jednání oznámila na policii.
Za to byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Honor 8A dual SIM, IMEI: XY, telefonní číslo XY, včetně krytu, SIM karet a paměťové karty, které jsou součástí spisového materiálu.
Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 1 T 52/2020, podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. Odvolání do výroku o trestu podal i státní zástupce, a to v neprospěch obviněného.
O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 9 To 467/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu a ve výroku o ochranném léčení a při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. tak, že podle §175 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost podrobit se léčení závislosti na alkoholu, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku.
II.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 9 To 467/2020, podal obviněný J. E. G. M. dovolání (č. l. 1024–1027) v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný v podaném dovolání brojil proti použití překladu M. T. S. ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Tento překlad označil za nezákonný a pořízený v rozporu s ustanovením §28 tr. ř. a §24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (účinného do 1. 1. 2021). M.T. S. není zapsána v seznamu tlumočníků a zároveň nebyla naplněna ani jedina podmínka pro přibrání tlumočníka ad hoc. Dovolatel tak považuje za absurdní, že byl odsouzen na základě něčeho, co neřekl, resp. nezákonného překladu. Soudy sice nezákonnost překladu uznaly, ale neopravily skutkovou větu podle zákonného překladu pořízeného obhajobou a zpracovaného J. I. F. S.Tvrdily, že rozdíly mezi překlady jsou toliko stylistické, s čímž se však obviněný neztotožnil a uvedl, že mezi nimi jsou patrné jasné obsahové rozdíly k čemuž odkázal na srovnávací tabulku jež je součástí jeho odvolání. Skutek jakožto vylíčení skutkového děje, v němž je spatřováno trestní jednání, pro které je pachatel souzen je klíčovým pro právní posouzení věci v trestním řízení. Nelze tak přivírat oči nad jeho nepřesným vymezením.
Dále dovolatel namítl, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu kladeného mu za vinu. Poškozenou Z. T. nelze považovat za svědka ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, přičemž nelze přijmout závěr soudů, že byla svědkem ničení věcí v bytě. Obviněný byl v předmětné době ve společném bytě, a poškozená na služební cestě v Portugalsku. Z jednání obviněného nevznikla poškozené žádná újma a poškozená obviněného po celou dobu trestního řízení obhajovala. V dané věci neexistuje žádné řízení u orgánu veřejné moci, v němž by bylo možno řešit poškození vlastní věci a neexistuje tak řízení, kde by mohla být poškozená svědkem. Výklad soudů, nemá oporu v zákoně ani judikatuře Nejvyššího soudu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jemu předcházející, a aby podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 5. 2021, sp. zn. 1 NZO 341/2021.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitka týkající se ve skutkové větě užitého překladu komunikace dovolatele s poškozenou zpracovaného ad hoc překladatelkou M. T. S. je nepodřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Námitka je nadto nedůvodná i v obecné rovině, neboť pro užití tohoto překladu byly podle státního zástupce splněny veškeré materiální i formální podmínky, kdy soudy jasně vysvětlily, proč bylo nutné ustanovit tlumočnicí paní S. Zároveň státní zástupce přisvědčil jejich závěrům, že následný překlad S., koresponduje s překladem paní S., k čemuž odkázal na bod 48. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 7. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
K námitce nenaplnění skutkové podstaty deliktu podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uvedl, že tuto námitku lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ale jedná se o námitku zjevně nedůvodnou. Ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku jednoznačně vyplývá, že poškozená vnímala skutečnosti, které mohly být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, přičemž cílem jednání obviněného bylo mimo jiné ji odradit od případného provedení oznámení relevantních skutečností policii. Znak kvalifikované skutkové podstaty spáchání činu na svědkovi tedy podle státního zástupce naplněn byl.
Závěrem poukázal na to, že obviněný opakuje námitky, které na svoji obhajobu uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení. Soudy se však s jeho námitkami správným a dostatečným způsobem vypořádaly a označily je za nedůvodné.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 9 To 467/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. E. G. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Obviněný ve svém dovolání namítal, že soudy vycházely z překladu M. T. S. přibrané opatřením podle §28 tr. ř., přesto, že nebyla zapsána v seznamu tlumočníků a z jejího překladu podle něj nelze pro posouzení jeho viny vycházet. Vzhledem k obsahu této dovolací námitky lze konstatovat, že vytýkanou vadu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť argumentace jíž je podepřena stojí zcela mimo zvolený dovolací důvod, je procesní povahy, a není podřaditelná ani pod jiný dovolací důvod.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že se v obecné rovině jedná o námitku zcela nedůvodnou. Je sice pravdou, že překladatelka M. T. S. není tlumočnicí zapsanou do seznamu tlumočníků avšak trestní řád ani zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (účinný do 1. 1. 2021) tuto možnost nevylučuje.
Naopak zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v ustanovení §24 odst. 1 tento postup výslovně připouští, když uvádí, že: „ Orgán veřejné moci může ustanovit znalcem (tlumočníkem) osobu, která není zapsána do seznamu a má potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek (provedla tlumočnický úkon) a která s ustanovením vyslovila souhlas“ a
a) není-li pro některý obor (jazyk) znalec (tlumočník) do seznamu zapsán,
b) nemůže-li znalec (tlumočník) zapsaný do seznamu úkon provést,
c) jestliže by provedení úkonu znalcem (tlumočníkem) zapsaným do seznamu bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.
Podle odst. 2 citovaného zákona takto ustanovený znalec (tlumočník) nemůže podat posudek (provést tlumočnický úkon), dokud nesložil do rukou orgánu, který jej ustanovil, slib podle §6 odst. 2.
Nalézací soud na obsahově stejnou námitku obviněného reagoval s tím, „ že je standardním postupem, pokud je soud v časovém nedostatku a není k dispozici žádný tlumočník, který by byl schopen přeložit text dostatečně rychle, aby jej mohl do 48 hodin použít policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání, následně po jeho doručení obviněnému a obhájci vyslechnou obviněného a k tomu aby státní zástupce stihl podat návrh na vzetí do vazby, přibere orgán činný v trestním řízení za účelem překladu jinou osobu, která daný jazyk ovládá a po řádném poučení podepíše tlumočnický slib. Tak se stalo i v projednávaném případě a nalézací soud v tomto postupu neshledal žádnou nezákonnost“ (srov. bod 48. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Obsah překladu ad hoc tlumočnice stejně jako překladatele zapsaného v seznamu tlumočníků je obsahově shodný a liší se toliko stylisticky, kdy tomuto závěru přisvědčil i odvolací soud, který v bodě 7. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „ ani odvolací soud neshledává žádný významový rozpor mezi překladem pořízeným paní S. : „Tady projde plyn a pokud nechceš, abych ho zapálil, přestaň mi vyhrožovat, že jdu do kriminálu, kurvo. Protože nevíš, čeho jsem schopný…“ a překladem soudního tlumočníka : „ tudy jde plyn, jestli nechceš abych to zapálil, přestaň mi vyhrožovat, že půjdu do vězení kurvo. Protože nevíš, čeho jsem schopen“. Zároveň zdůraznil, že tento překlad byl pořízen bezprostředně poté, co bylo poškozenou voláno na Policii ČR a bylo nutno jej promptně vyřídit, aby mohl policejní orgán co nejrychleji adekvátně zasáhnout. Nejvyšší soud se se závěry nalézacího soudu i odvolacího soudu stran užití překladu M. T. S. ztotožňuje a na ně v podrobnosti odkazuje. Vzhledem k časové tísni a naléhavé potřebě opatření překladu komunikace obviněného v co možná nejkratším čase byly naplněny podmínky pro ustanovení tlumočníka nezapsaného do seznamu soudních tlumočníků dané §24 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících.
Obviněný v dovolání dále namítal, že ve vztahu k Z. T. se nemohl dopustit zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, neboť ta v době, kdy proti ní měl působit, nebyla v postavení svědka v materiálním smyslu. Nejvyšší soud shledal, že uvedená námitka je kvalifikovanou námitkou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K její opodstatněnosti Nejvyšší soud uvádí následující:
Trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
Trestného činu vydírání podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takový čin na svědkovi , znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti.
Objektem trestného činu je zde svobodné rozhodování člověka v nejširším slova smyslu.
Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy (arg. „nutí, aby …“) a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku (srov. R 1/1980, s. 23 a dále R 10/1979)
Podmínkou trestnosti jednání pachatele podle §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je, že vydírání bylo spácháno na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi z pohnutky zde uvedené, tj. v souvislosti s výkonem jejich povinnosti . Pojem v souvislosti je pojem širší než pojem pro výkon . Postačí jakákoli, byť vzdálená, souvislost. Nejčastěji půjde o vynucování násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, aby svědek nevypovídal proti pachateli či jeho příbuznému v trestním nebo jiném řízení, nebo aby pozměnil již učiněnou výpověď, popř. aby znalec podal nepravdivý nebo zkreslený posudek či tlumočník zkreslil tlumočenou výpověď nebo jiný úkon pachatele nebo jiné osoby.
Z hlediska zavinění jde o jinou skutečnost, k níž se podle §17 písm. b) tr. zákoníku přihlédne i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl. To znamená, že pachatel u této zvlášť přitěžující okolnosti nemusí vědět, že jde o osobu s postavením svědka, postačí, že zná skutkové okolnosti, z kterých se vyvozuje, že jde o svědka, který má povinnosti z takového postavení vyplývající (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1532s.).
Za svědka ve smyslu §175 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku je třeba považovat nejen osobu, která již byla alespoň předvolána jako svědek a má tedy již procesní postavení svědka, ale i osobu, kterou pachatel vydírá pro budoucí výkon její svědecké povinnosti, neboť za svědka podle uvedeného ustanovení je třeba považovat svědka v materiálním smyslu , tedy osobu, která vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, přičemž jednání pachatele je vedeno úmyslem odradit takového svědka od řádného plnění jeho povinností vyplývajících z trestního řádu (srov. Šámal, P. a kol. S. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1750-1756).
Ze shora uvedeného vyplývá, že nelze souhlasit s názorem obviněného, že zločinu vydírání v souvislosti s výkonem povinností svědka se může dopustit pachatel jedině až poté, co svědek jeho trestnou činnost oznámil, a že tedy pachatel musí ovlivnit případnou budoucí výpověď svědka. Jinými slovy řečeno, svědek v materiální podstatě nemusí svůj poznatek o závadovém jednání pachatele nejprve sdělit orgánům činným v trestním řízení, přesto je od okamžiku, kdy událost vlastními smysly vnímal, považován za svědka – v materiálním slova smyslu. Opačný výklad by odporoval samotné podstatě a významu svědectví svědka, jakož i smyslu a účelu trestněprávní ochrany svědka, kterou svědek – v materiálním smyslu – požívá.
V projednávané věci obviněný vyhrožoval poškozené usmrcením a poškozením jejího bytu. Poté co mu poškozená napsala, že se o jeho jednání bude zajímat policie, dovolatel reagoval tak, že své jednání stupňoval, vyhrožoval poškozené, že v bytě pustí plyn a vše zapálí s cílem ji od podání oznámení odradit. O tom, že poškozená brala tyto výhrůžky vážně, svědčí ostatně i telefonát její sousedce i bezprostřední obrácení se na policii a to nejen v souvislosti s rozbíjením věcí v bytě, ale i v návaznosti na výhružky obviněného zapálením bytu. Argument obviněného, že rozbíjel pouze vlastní věci tak zjevně nemůže ve světle učiněných skutkových zjištění obstát. S námitkou, že neprobíhalo žádné jednání, kde by poškozená mohla být svědkem, se patřičným způsobem vypořádal nalézací soud v bodě 45. odůvodnění rozhodnutí i odvolací soud, který v bodě 12. odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „ v daném případě byly výhružné zprávy zasílané prostřednictvím whatsappu adresované osobě poškozené, ona sama na ně reagovala a ona sama také následně kontaktovala policii ČR. Poškozená tedy je jednoznačně ve vztahu k jednání obžalovaného v postavení svědkyně, a to nejen k poškozování věcí, ale i k výhružkám zapálení plynu v bytě, pokud vyrozumí policii “.
Nejvyšší soud shrnuje, že v projednávané věci byla poškozená v postavení potenciálního svědka, a výhružky obviněného, jejichž naplnění se důvodně obávala, měly poškozenou odradit, aby se na policii obrátila a poskytla jim informace o skutečnostech, které by mohly být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Beze sporu tedy byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty, a to spáchání činu na svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinností.
Námitku obviněného tedy Nejvyšší soud vyhodnotil jako neopodstatněnou.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami. Obviněný současně uplatnil námitky totožné s těmi, které byly již uplatněny v předcházejících fázích řízení, a Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu “ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 – Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného J. E. G. M. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu