ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.784.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 784/2021-295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 To 359/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 160/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného P. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 4 T 160/2019, byl obviněný P. S. uznán vinným pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že ačkoli si osobně dne 26. 3. 2018 na adrese XY, XY, převzal výzvu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 2,5 roku, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 11 T 52/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 4 To 729/2017, s tím, že trest má nastoupit do Věznice České Budějovice nejpozději do 27. 3. 2018, následně dne 9. 4. 2018 obdržel zamítnutí své žádosti o odklad výkonu trestu s odůvodněním, že je povinen do výkonu nastoupit bezodkladně, přestože mu v tom nebránily žádné závažné důvody, do věznice sám nenastoupil a zdržoval se převážně v obci XY a XY, okres Český Krumlov, až do 23. 4. 2019, kdy byl v 16:00 hodin na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného Okresním soudem v Jindřichově Hradci dne 12. 4. 2018 zadržen hlídkou cizinecké policie a následně téhož dne ve 20:30 hodin dodán do věznice, tedy minimálně od 9. 4. 2018 do 23. 4. 2019 se úmyslně vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Za to byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 4 T 160/2019, podal obviněný odvolání do výroku o vině a trestu.
O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 To 359/2020 , a to tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 To 359/2020, podal obviněný P. S. dovolání (č. l. 236–239), v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný v podaném dovolání poukázal na svou obhajobu spočívající v tom, že nemařil ani neztěžoval výkon rozhodnutí a v žádném případě se nebránil nástupu výkonu uloženého trestu. Ve lhůtě pro nástup do výkonu trestu požádal Okresní soud v Jindřichově Hradci o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů. Zamítnutí své žádost však nikdy neobdržel, kdy doručenku nikdy nepodepsal a vhození do poštovní schránky, na které v přípise odkazoval Okresní soud v Jindřichově Hradci za řádné doručení považovat nelze. Výzvu k nástupu měl soud doručit podle jeho názoru na adresu trvalého bydliště. Obviněný důvodně čekal na aktivitu soudu a po tu dobu vedl řádný život, pracoval a řešil svůj zdravotní stav, který mu v předmětné době bránil řádnému nastoupení do výkonu trestu. K prokázání svého zdravotního stavu navrhoval provést další dokazování opatřením zdravotnické dokumentace a výslechem ošetřujících lékařů, ale tyto důkazy byly nalézacím soudem nesprávně zamítnuty jako nadbytečné.
Dále dovolatel namítl, že v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu zcela absentuje odůvodnění, z čehož dovozuje, že se jednalo o pokračující přečin.
Podle obviněného se soudy řádně nevypořádaly se skutkovými tvrzeními a jeho námitkami, a to přesto, že existovaly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Domnívá se, že soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo, ale neučinily tak. Odvolací soud se navíc řádně nevypořádal s námitkami a jeho obhajobou.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 To 359/2020, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 4 T 160/2019, a aby současně zrušil všechna další rozhodnutí na tato usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo, pozbyla svého zákonného podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2021, sp. zn. 1 NZO 1160/2020.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že v podaném dovolání obviněný opakuje svoji obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul v podaném odvolání, kdy body 2. – 7. jeho dovolání jsou s podaným odvoláním shodné. S jeho námitkami se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, kdy odkazuje na odstavce 4. – 10. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 6. – 18. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, přičemž se státní zástupce s argumentací soudů plně ztotožnil a ni odkázal. Dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním o jeho zdravotním stavu v době, kdy měl nastoupit do výkonu trestu. Taková námitka však nemůže být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod. Námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním obviněný nevznesl. Státní zástupce podotkl, že obviněný trest nastoupil a vykonával. Navržené důkazy nemohly na skutkových zjištěních nalézacího soudu ničeho změnit, neboť nesměřovaly k tomu, zda byl či nebyl schopen nastoupit výkon trestu. Není podstatné, zda byl zdráv či nemocen, v pracovní neschopnosti či po nějakém zákroku. Rozhodné je toliko to, zda byl schopen se dostavit v určenou dobu do příslušné věznice.
Právně relevantně uplatněnou námitkou by podle státního zástupce mohlo být tvrzení obviněného, že v odůvodnění rozsudku prvního stupně absentuje odůvodnění, z čehož soud dovozuje, že se jednalo o pokračující přečin. V podaném dovolání však zůstalo toliko u tohoto tvrzení, neboť neuvádí, že by takové posouzení bylo nesprávné a jednalo se o jiný přečin než pokračující. Námitka tak směřovala výlučně proti odůvodnění rozhodnutí, a nikoliv vůči právnímu posouzení.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 To 359/2020, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S ohledem na uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména obsah přípisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci a doručenky na č. l. 24 p. v.; spadá sem i námitka neprovedení jím navržených důkazů opatřením zdravotní dokumentace a výslechu jeho ošetřujících lékařů) a vadná skutková zjištění (týkající se zejména zjištění stran jeho zdravotního stavu v době, kdy měl nastoupit trest odnětí svobody a řádného doručení přípisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci). Obviněným uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nedopovídají námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. z předložených lékařských zpráv vyplývá, že nebyl schopen nastoupit trest) a předkládá vlastní verzi skutkových událostí (kdy uvádí, že zamítnutí žádosti o odklad výkonu trestu mu nebylo řádně doručeno a nikdy je neobdržel).
Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a zejména pak vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Jak je uvedeno výše, formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. S. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy není možné ani polemizovat se skutkovými závěry soudu, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz je pro skutkové zjištění více důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr, jak činí dovolatel. Namítá totiž, že ze skutkových zjištění založených na provedeném dokazování nevyplývá závěr o jeho úmyslu mařit úřední rozhodnutí tím, že by se svévolně vyhýbal nastoupení a vykonání uloženého trestu odnětí svobody. Předkládá vlastní náhled na to, co z provedených důkazů vyplývá, resp. jaká skutková zjištění. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Obviněný se tedy v tomto směru s jím uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Za relevantní proto nelze shledat námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kdy ale obviněný uvedenou námitku nevznesl a omezil se pouze na vyslovení nesouhlasu s některými závěry a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.
Nalézací soud věnoval náležitou pozornost prováděnému dokazování, přičemž se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami obviněného, kdy lze pro stručnost odkázat na jeho závěry v bodech 9. – 10. odůvodnění rozsudku. Z listinných důkazů, a to zejména z výzvy k nástupu trestu, doručenek, přípisu soudu o zamítnutí žádosti obviněného o odklad výkonu trestu, ale i z přípisu samotného obviněného se podává, že výzvu k nástupu trestu obdržel dne 26. 3. 2018 a další výzvu k bezodkladnému nástupu trestu pak nejpozději dne 9. 4. 2018. Ve druhé výzvě pak byl obviněný důsledně poučen, aby při nástupu trestu předložil aktuální lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu, byl poučen, že o tom, zda je schopen nastoupit do věznice rozhodne sama věznice (bod 9.). Obviněný si byl vědom uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, kdy si osobně převzal prvou výzvu k nástupu trestu. O tom, že věděl o zamítnutí své žádosti, kdy mu příslušný přípis byl vhozen do schránky, i o druhé výzvě k nástupu trestu svědčí jeho přípis Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. 4. 2018, kde uvedl, že podává stížnost proti zamítnutí jeho žádosti, přičemž uvedl číslo jednací předmětného přípisu. Zároveň v tomto podání brojil proti druhé výzvě k nástupu trestu, která mu byla doručena 9. 4. 2018. Je tak nepochybné, že nejpozději k tomuto datu si byl vědom, že jeho žádosti o odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů nebylo vyhověno a do 23. 4. 2019, kdy byl zadržen a dodán do věznice, se úmyslně vyhýbal nástupu do výkonu trestu (bod 10.). S uvedenými skutkovými i právními závěry nalézacího soudu se plně ztotožnil i soud odvolací, který uvedl v bodě 5. odůvodnění svého usnesení, že „ přes odvolací námitky rozvedené v podaném odvolání neshledal odvolací soud v řízení, jež předcházelo vynesení napadeného rozsudku žádné podstatné vady, v důsledku nichž by bylo porušeno právo obžalovaného na obhajobu, příp. by byla porušena ta ustanovení zákona, jimiž má být zabezpečeno řádné objasnění věci.“
Obviněný v podaném dovolání rovněž namítl, že „ v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně zcela absentuje odůvodnění, z čeho soud prvního stupně dovozuje, že se jednalo o pokračující přečin “. Takto zcela kuse formulovaná námitka však svou neurčitostí vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá a zda jej vůbec napadá, když obviněný neuvádí, zda brojí proti posouzení jeho jednání jako pokračujícího přečinu anebo pouze namítá nedostatek odůvodnění.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2021
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata