ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.883.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 883/2021-637
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání, které podala obviněná J. Z. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 55 To 428/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 87/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. Z. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 T 87/2018, byla obviněná J. Z. uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že
na podzim roku 2015 v Liberci, v souvislosti se žádostí o úvěr, který si na sebe bral manžel obžalované M. Z., protože obžalované by úvěr poskytnut nebyl, neboť byla v registru dlužníků, ve spolupráci se společností F., které poskytla součinnost a požadované dokumenty, zajistila úvěr, který následně sloužil k financování kupní ceny za prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ideální poloviny na nemovitých věcech, konkrétně spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k bytové jednotce č. 242/1, v budově rodinného domu č. p. XY XY na parcele č. XY v katastrálním území XY, s podílem na společných částech uvedeného domu a na pozemcích parc. č. XY, XY a XY o velikosti id. XY, jakož i spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 k jednotce č. XY – jiný nebytový prostor, v budově rod. domu č. p. XY XY na parcele č. XY v katastrálním území XY, s podílem na společných částech uvedeného domu a na pozemcích parc. č. XY, XY a XY o velikosti id. XY, to vše v majetku R. K., nar. dne XY, která dne 9. října 2015 podepsala kupní smlouvu, kterou byly uvedené nemovitosti prodány M. Z., jakož i další související dokumenty, ačkoliv R. K. z důvodu svého vysokého věku a špatného zdravotního stavu, spočívajícího zejména v tom, že trpěla alzheimerovou nemocí a stařeckou demencí, nevěděla, co podepisuje a nechápala smysl a důsledky transakce, když obžalovaná tohoto jejího omylu využila tím, že i přes jí známý zdravotní stav poškozené R. K. od ní vyžádala dodatečný souhlas s takovou transakcí, v důsledku čehož nebyla poškozené nikdy zaplacena v uzavřené kupní smlouvě smluvená kupní cena ve výši 1.000.000 Kč, čímž poškozené R. K. způsobila škodu ve výši 1.344.500 Kč, představující hodnotu převáděných nemovitých věcí ke dni uzavření kupní smlouvy .
2. Za to a za sbíhající se účastenství ve formě organizátorství ke zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 4 T 119/2017, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 179/2020, nabyl právní moci dne 6. 8. 2020, byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 1. 2020, sp. zn. 4 T 119/2017, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 55 To 179/2020, nabyl právní moci dne 6. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byli poškození T. K. a J. K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 5 T 87/2018, podala odvolání obviněná a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci.
4. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 55 To 428/2020 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
5. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, když usnesením ze dne 30. 8. 2019, sp. zn. 28 To 53/2019, byl zrušen původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 55 To 428/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Obviněná má za to, že jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu a není trestným činem. Obviněná sebe ani jiného neobohatila, neuvedla nikoho v omyl ani omylu nevyužila a nezpůsobila ani jinému škodu. Poukazuje rovněž na to, že skutková věta doznala od prvního zprošťujícího rozsudku změn. Nezpochybňuje, že za součinnosti osob jménem P. a Z. byla účastna uzavření konglomerátu smluv, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru jejímu manželovi M. Z. a převod vlastnického práva k nemovitostem. Smluvní dokumentaci připravoval svědek P., nikoliv obviněná, která ve skutečnosti žádný úvěr nezajistila, tyto záležitosti zajišťoval svědek P., nejspíše ve spolupráci se svědkem Z. Obviněná si klade otázku, co měl nalézací soud na mysli, pokud jí kladl za vinu, že zajistila úvěr. Ani případné zajištění úvěru by však nepostačovalo k naplnění skutkové podstaty přisouzeného zločinu. Ve skutkové větě se rovněž neuvádí, že by obviněná měla podíl na tom, že poškozená smlouvy podepsala. I nalézací soud navíc uznal, že obviněná až do okamžiku podpisu smluv nevěděla o tom, že se převádí vlastnické právo. Obviněná se tedy nemohla dopustit trestného činu ani zajištěním úvěru, ani tím, že poškozená smlouvy podepsala.
8. Se skutkovou podstatou trestného činu podvodu se podle obviněné míjí závěr soudů o tom, že si od poškozené vyžádala dodatečný souhlas s předmětnou transakcí. Je navíc otázkou, co měl nalézací soud dodatečným souhlasem na mysli, když tento pojem je v oblasti smluvního práva neznámý, neboť po podpisu smlouvy již žádný další souhlas potřeba není a jeho existence je irelevantní. Ke konstrukci skutkové věty dále podotýká, že je absurdní, že pokud by obviněná s poškozenou celou záležitost vůbec neřešila, pak by se nejspíše nedopustila trestného činu, neboť právě toto dodatečné projednání věci s poškozenou soud označuje za jednání, kterým obviněná využila omylu poškozené.
9. Podle obviněné nebyl naplněn ani znak spočívající v obohacení sebe nebo jiného. Uvádí, že k jejímu obohacení nedošlo, neboť žádné finanční prostředky neinkasovala. Byly z nich uhrazeny dluhy po otci obviněné, které zatěžovaly předmětnou nemovitost a bez jejichž zaplacení by hrozilo, že obviněná přijde o nemovitost a poškozená o místo, kde bydlí.
10. Jednáním obviněné nebyla podle jejího názoru naplněna ani subjektivní stránka přisouzeného zločinu, neboť obviněná nejednala v úmyslu se obohatit. Jediným zjištěným úmyslem byla úhrada dluhů po jejím otci, které na ni přešly v rámci dědického řízení a které zatěžovaly předmětnou nemovitost. Úmyslem obviněné byla stabilizace finanční situace, vyřešení exekucí zatěžujících nemovitost a zajištění bydlení pro sebe a poškozenou. Úmysl obohatit se na úkor poškozené nebyl prokázán. Obviněná byla ze strany svědka P. zatažena do konglomerátu smluv, jejichž obsah nebyla pro jejich složitost a množství schopna relevantně posoudit. Připouští, že jednala naivně a důvěřivě, avšak trvá na tom, že byla vedena správným úmyslem vyřešit exekuce na předmětnou nemovitost. Poukazuje na to, že i nalézací soud jí uvěřil v tom, že nebylo jejím záměrem nabytí vlastnického práva, nýbrž vyřešení dluhové situace a stabilizace bydlení.
11. Jelikož nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podvodu a její jednání není trestným činem, obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby buď sám rozhodl tak, že obviněnou zprostí obžaloby, nebo aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
12. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
13. Obviněná podle státní zástupkyně poukazuje na skutkové okolnosti projednávané věci, které z výroku o její vině nevyplývají, a proto se nemohou stát předmětem dovolacího přezkumu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Opačná je podle státní zástupkyně situace tehdy, jestliže obviněná poukazuje na to, že podle závěru soudu došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu tím, že si od poškozené vyžádala dodatečný souhlas s transakcí. Ačkoliv jí totiž lze obecně přisvědčit, že pojem dodatečného souhlasu je v oblasti přípravy smluvní dokumentace pojmem neznámým, nelze se na straně druhé ztotožnit s její námitkou, co měl soud v souvislosti s tímto pojmem na mysli. Přehlíží totiž, že byť je příprava smluvní dokumentace obecně završena podpisem smlouvy, vyjadřujícím shodnou vůli smluvních stran uzavřít tento dvoustranný právní úkon, byla poukazovaná skutková okolnost do popisu tzv. skutkové věty v daném případě zařazena za účelem vyjádření přisouzené varianty podvodného jednání obviněné v podobě využití (jinými osobami vyvolaného) omylu o povaze poškozenou podepisovaných dokumentů, kterou obviněná zjistila až s odstupem času. Nicméně tomu tak bylo stále ještě v době, kdy mohla poškozené sdělit pravý smysl z její strany již uskutečněné majetkové dispozice s tím, že převedla svůj spoluvlastnický podíl k dotčeným nemovitostem na svědka M. Z., aniž by za takovou transakci inkasovala adekvátní finanční protihodnotu, neboť tato byla využita k vyplacení dluhů obviněné, váznoucích na její děděním po otci nabyté ideální polovině předmětných nemovitostí a kdy jí tak zůstalo pouze holé právo bydlení. Obviněná však takto nejednala, ale při zneužití mylného přesvědčení poškozené, která v důsledku svého zdravotního stavu (Alzheimerova choroba) a věku více než 84 let při své majetkové dispozici tzv. nevěděla, co podepisuje, následně vyžádala její dodatečný souhlas s uskutečněnou transakcí. Pouze na podkladě takového postupu mohlo dojít k podpisu návrhu na vklad změny subjektu převáděného spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, kterou se taková majetková dispozice stala ke škodě poškozené R. K. perfektní (a to včetně vkladu zástavního práva k nemovitostem v souvislosti se smlouvou o zápůjčce). Namítanou absurditu v popisu skutkového děje co do smyslu a významu onoho vyžádání dodatečného souhlasu s transakcí poškozené, učiněné v omylu, tedy podle státní zástupkyně spatřovat nelze, pokud se nachází v bezprostřední příčinné souvislosti s nastalým škodlivým následkem na majetku poškozené. Uvedený trestný následek nastal současně s naplněním znaku obohacení, který je podle přisouzené věty právní specifikován jako obohacení sebe, nicméně skutková okolnost nabytí převáděného spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech do (po změně rozsahu SJM) výlučného vlastnictví manžela obviněné M. Z. jde na jeho vrub a tudíž by správnější variantou přisouzeného znění odpovídající části věty právní bylo (ve smyslu výhrady obviněné) obohacení jiného. A to, aniž by výrok o její vině jako celek utrpěl na své kvalitě ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř. takovým podstatným způsobem, aby se stal v posuzovaném směru neudržitelným.
15. K otázce úmyslu obviněné státní zástupkyně uvedla, že pokud obviněná v této souvislosti poukázala na odůvodnění prvostupňového rozsudku pod bodem 29., kdy byla akceptována její obhajoba, že skutečně měla zájem o získání úvěru bez vazby na převod vlastnického práva k nemovitostem, pak nevzala v potaz ty rozhodné okolnosti svého pozdějšího jednání, které se vztahují k využití omylu poškozené, tak jak bylo již shora popsáno. Přisouzeným způsobem tak jednala za svého zřetelného povědomí, že k onomu kýženému vyřešení dluhové zátěže, váznoucí na zděděném spoluvlastnickém podílu předmětných nemovitostí, dojde v souvislosti s převodem zbývajícího spoluvlastnického podílu poškozené na nemovitostech do vlastnictví jejího manžela M. Z. tak, aby takto nezatížená majetková hodnota, nabytá bez (reálné možnosti) poskytnutí odpovídajícího ekvivalentu ve prospěch poškozené a tedy k její škodě, mohla posloužit jako zástava za úvěrové peníze ve smyslu prve uvedeného účelu jejich využití. Právní závěr o úmyslném zavinění, tak jak je rozveden pod bodem 13. usnesení odvolacího soudu, je třeba považovat za správný.
16. Z toho důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. projednal dovolání v neveřejném zasedání. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
22. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, že obviněná na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti výroku o vině, tedy pokud byla uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
26. Hned úvodem je třeba konstatovat, že ačkoliv obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná svojí argumentací brojí jak proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání, ale také proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ji uznal vinnou žalovaným skutkem. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Nejvyšší soud však k této vadě dovolání obviněné nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv to tedy obviněná výslovně nenamítla.
27. Dále je možné s ohledem na obsah podaného dovolání konstatovat, že východiskem dovolací argumentace obviněné, tak jako v předchozích stadiích trestního řízení, je její postoj (jakkoliv v průběhu řízení poměrně významně změnění) založený na tom, že se posuzovaného protiprávního jednání nedopustila, či se jej nedopustila v té (protiprávní) podobě, jak ji oba nižší soudy zjistily. K tomuto jejímu postoji včetně jeho odůvodnění popsaného výše v tomto usnesení pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že pokud je dovolání obviněné založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je (zpravidla) nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Takováto situace (v podobě do značné míry pouze opakované obhajoby s výhradou některých nových námitek) nastala i v této trestní věci.
28. Pokud jde o povahu dovolací argumentace obviněné, k té lze uvést, že obviněná uplatňuje ve vztahu k výroku o vině nikoliv právní či hmotněprávní námitky, ale převážně námitky procesní a zejména skutkové povahy. Takové námitky se však s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela míjí, neboť se netýkají uvedeným dovolacím důvodem deklarovaného právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je přitom vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.
29. V této souvislosti lze v obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 20. až 22. tohoto usnesení) uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v §263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu.
30. Z uvedeného vyplývá, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 7 Tdo 725/2012, nebo ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1259/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. I. ÚS 1196/13, či ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
31. Po prostudování spisového materiálu však Nejvyšší soud konstatuje, že důkazní řízení z hlediska obviněnou uplatňovaných skutkových a procesních námitek, tak i z hlediska konečných skutkových zjištění, vadou extrémního rozporu zatížena nejsou.
32. Předně je nutno odmítnout již ty námitky obviněné týkající se skutkových okolností předmětného úvěrového případu, které však z výroku o její vině nevyplývají, a nemohou se tak stát předmětem dovolacího přezkumu založeného na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovou námitkou je již její poukaz či spíše konfrontace s popisem skutku, který se stal předmětem zprošťujícího výroku podle §226 písm. a) tr. ř. v rámci předcházejícího řízení, a to i při odhlédnutí od toho, že se tak stalo na základě vývoje důkazní situace v rámci řízení před soudem, v důsledku čehož došlo ke změně použitého modu operandi podvodného jednání obviněné, k čemuž došlo při respektování zásady totožnosti skutku.
33. Podobně nepřípustné jsou její námitky ohledně skutkových okolností týkajících se zajištění podkladů k žádosti jejího manžela M. Z. o úvěr za účelem vyřešení její náročné dluhové situace, do které se dostala převzetím dědictví po jejím otci, či skutkový závěr soudů, že zajistila úvěr ve spolupráci se společností F., za niž jednali svědci P. P. a K. Z. V případě těchto námitek musí Nejvyšší soud zdůraznit, že tyto skutečnosti jí nejsou kladeny za vinu. Podobně nepřípustnou námitkou pro její skutkovou povahu jsou její výhrady, že pokud poškozená podepsala kupní smlouvu, pak se ve skutkové větě ničeho neuvádí, že by na tom obviněná měla jakýkoliv podíl, což pak znamená, že to nemůže založit důvod k právnímu závěru o jejím jednání podvodné povahy. K tomu lze dále konstatovat pouze tolik, že nalézací soud pod bodem 30. odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že až do okamžiku podpisu smluv obviněná nevěděla, že dochází k převodu vlastnického práva k nemovitostem poškozené a obviněná tak ani nemohla uvést poškozenou v omyl před podpisem kupní smlouvy tím, že zneužila jejího zdravotního stavu a vysokého věku.
34. Podstatná pro právní posouzení jednání obviněné jsou pouze a jen skutková zjištění (učiněná nižšími soudy) spočívající v tom, že obviněná, ač věděla, že poškozená není schopna chápat smysl předmětné složité smluvní transakce, poté, kdy sama obviněná (již podle svého doznání) zajistila, že poškozená podepsala kupní smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu na domě, přesto finanční prostředky z takto uzavřené kupní smlouvy použila ve svůj prospěch směřující k úhradě dluhů.
35. Z hlediska všech těchto námitek tak lze znovu zopakovat, že pokud obviněná takovým způsobem poukazuje na takové skutkové okolnosti, které z výroku o její vině jednak nevyplývají, jednak nejsou zásadní zejména pro protiprávnost jejího jednání, pak se tyto námitky nemohou stát předmětem dovolacího přezkumu založeného na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
36. Námitkou, která je rovněž ve své podstatě (s ohledem na její zdůvodnění a déle Nejvyšším soudem rozvedené) rovněž skutkového charakteru, je námitka obviněné zpochybňující závěr soudů, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu došlo tím, že si od poškozené vyžádala dodatečný souhlas s podpisem kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2015, jakož i dalších souvisejících dokumentů. Je totiž zjevné, a nezpochybňuje to ani obviněná, že se zmíněným dodatečným souhlasem s podpisem předmětné kupní smlouvy, nenakládají napadené rozsudky jako s právní okolností, která by odůvodňovala (ve spojení s dalšími znaky posuzovaného trestného činu podvodu) protiprávnost jednání obviněné, a že by nebylo zřejmé, co měl soud v souvislosti s tímto pojmem na mysli. Jakkoliv nemůže být pochyb o tom, že podpisem kupní smlouvy byla vyjádřena shodná vůle smluvních stran uzavřít tento dvoustranný právní úkon, a že zmíněný dodatečný souhlas s podpisem předmětné kupní smlouvy nemá žádný vliv na její platnost (a to jak z věcného tak i časového hlediska), respektive, že se v oblasti smluvního práva s takovým pojmem nelze setkat, nelze se na straně druhé ztotožnit s námitkou obviněné, že není zřejmé, co měl soud tímto výrazem a jeho začleněním do skutkové věty rozsudku nalézacího soudu na mysli.
37. Uvedenou námitku obviněné je nutno konfrontovat s odůvodněním napadených rozhodnutí, ze kterých vyplývá, že tato skutková okolnost byla do popisu tzv. skutkové věty rozsudku v daném případě zařazena za účelem vyjádření (či upřesnění) zjištěného způsobu podvodného jednání obviněné, která využila omyl v povaze poškozenou podepisovaných dokumentů, jakkoliv vyvolaný jinými osobami a jakkoliv s určitým odstupem času od podpisu kupní smlouvy. Zásadní je, že k využití tohoto omylu poškozené došlo stále ještě v době, kdy obviněná mohla poškozené sdělit pravý smysl ohledně uskutečněné majetkové dispozice, tedy že převedla svůj spoluvlastnický podíl k dotčeným nemovitostem na svědka M. Z., aniž by poškozená za takovou transakci získala adekvátní finanční protihodnotu, neboť ta byla využita k vyplacení dluhů obviněné váznoucích na nabyté ideální polovině předmětných nemovitostí, kterou obviněná zdědila po otci.
38. Je zjevné, že takto obviněná (naznačeným možným způsobem, ve kterém ji nic nebránilo) nejednala. Naopak, při zneužití mylného přesvědčení poškozené, která v důsledku svého zdravotního stavu a věku při své majetkové dispozici tzv. nevěděla, co podepisuje, si obviněná následně vyžádala její dodatečný souhlas s uskutečněnou transakcí. Pouze díky tomuto postupu mohlo dojít k podpisu návrhu na vklad změny subjektu převáděného spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, kterou se taková majetková dispozice stala ke škodě poškozené R. K. perfektní (a to včetně vkladu zástavního práva k nemovitostem v souvislosti se smlouvou o zápůjčce). Je pak zjevné, že v návaznosti a v příčinné souvislosti s tímto jednáním obviněné v podobě vyžádání dodatečného souhlasu s transakcí poškozené učiněné v omylu, nastal i škodlivý následek na majetku poškozené.
39. Jako v zásadě důvodnou pak lze hodnotit další námitku obviněné vztahující se k otázce naplnění znaku trestného činu podvodu, a to znaku obohacení sebe nebo jiného.
40. V této souvislosti lze nejprve připomenout, že nalézací soud uznal obviněnou vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku s odůvodněním a formulací právní věty tak, že sebe obohatila tím, že využila něčího omylu, a způsobila tak na cizím majetku značnou škodu . Je také skutečností, že nalézací soud se odůvodněním této (právní varianty) objektivní stránky trestného činu podvodu prakticky vůbec nevěnoval, a to zejména z pohledu toho, že objektivní stránku trestného činu podvodu může naplnit pachatel i tím, že obohatí jiného . Odůvodnění právní stránky věci v rozsudku nalézacího soudu pod bodem 40. je z tohoto pohledu naprosto nedostačující, přičemž toto pochybení soudu, jak co do správné varianty objektivní stránky trestného činu, tak i jejího odůvodnění, nenapravil ani odvolací soud.
41. K těmto zjištěním pak Nejvyšší soud uvádí, že i při naznačeném nepřesném závěru obou nižších soudů ohledně uvedeného znaku platí, že v této trestní věci zjištěný a ve skutkové větě vyjádřený trestný následek nastal současně s naplněním znaku obohacení , jakkoliv toto obohacení svědčí spíše manželu obviněné, než samotné obviněné. Je tomu tak s ohledem na to, že po změně rozsahu jejich společného jmění (manželů) došlo k nabytí převáděného spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech již jen do výlučného vlastnictví manžela obviněné. Nejvyšší soud je toho názoru, že i přes toto pochybení je výrok o vině rozsudku nalézacího soudu z hlediska dovolacího přezkumu a jeho mezí s ohledem na ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. v zásadním směru v souladu s tímto ustanovením a je udržitelný.
42. Důvodné však již nejsou další námitky obviněné stran nedostatku jejího podvodného záměru, tedy její námitky proti subjektivní stránce trestného činu .
43. V souvislosti s touto námitkou pak Nejvyšší soud připomíná, že nalézací soud pod bodem 40. odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „obviněná se uvedeného jednání dopustila nejméně v úmyslu přímém [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], neboť věděla, že ponecháním poškozené v omylu stran podstaty celé transakce, tedy využitím jejího omylu, může docílit poškození poškozené za současného svého obohacení i obohacení dalších osob, tj. v daném případě porušila zájem na ochraně vlastnictví třetích osob, a takového poškození dosáhnout chtěla a dosáhla“. S tímto závěrem a jeho odůvodněním se ztotožnil i odvolací soud, který pod bodem 13. svého usnesení mj. uvedl, že „… obžalovaná nepochybně věděla, že poškozená není schopna s ohledem na svůj psychický stav chápat smysl a následky uzavřené kupní smlouvy, která vede k prodeji jejího majetku, z jehož prodeje nebude mít žádný prospěch, když z kupní ceny nic nedostane a přijde o svůj spoluvlastnický podíl na domě, ve kterém bydlela, přesto z takto uzavřené kupní smlouvy obžalovaná finančně profitovala, čímž poškozené způsobila škodu ve výši odpovídající hodnotě jejího podílu na domě, a od počátku takový následek způsobit chtěla. Nedůvodnou byla shledána i námitka obžalované o nemožnosti zmaření uzavřené smlouvy“.
44. S takovouto podobou odůvodnění obou rozhodnutí (s výhradou ke slovu „nejméně“ použitou nalézacím soudem) je nutno konfrontovat námitku obviněné, že jejím úmyslem byla stabilizace finanční situace, vyřešení exekuce zatěžující nemovitost a zajištění bydlení nejen pro sebe, ale i pro poškozenou, když v tomto směru odkázala na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu pod bodem 29., kdy byla akceptována její obhajoba, že skutečně měla zájem na získání úvěru bez vazby na převod vlastnického práva k nemovitostem. Obviněná však pomíjí, že oba nižší soudy pro své závěry ohledně subjektivní stránky vzaly za rozhodné okolnosti jejího pozdějšího jednání (po uzavření kupní smlouvy), které se vztahují k využití omylu poškozené (viz bod 43. tohoto usnesení). Obviněná tak byla uznána odpovědnou za to, že jednala při vědomí a se záměrem toho, že zamýšlenému vyřešení závazků váznoucích na zděděném spoluvlastnickém podílu předmětných nemovitostí dojde v souvislosti s převodem zbývajícího spoluvlastnického podílu poškozené na nemovitostech do vlastnictví jejího manžela, aby takto nezatížená majetková hodnota, nabytá bez poskytnutí odpovídajícího ekvivalentu poškozené a tedy k její škodě, mohla posloužit jako zástava za úvěrové peníze ve smyslu původního účelu jejich využití, který však obviněné není kladen za vinu.
45. Lze tedy uzavřít, že právní závěr obou nižších soudů ohledně úmyslného zavinění obviněné jsou úplné správné, v tomto případě i řádně odůvodněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Zpracoval:
JUDr. Aleš Kolář