ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.1834.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 1834/2021-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Janem Kolbou v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 8 720 700 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 226/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 24. 3. 2021, č. j. 72 Co 67/2021-59, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 1. 2021, zastavil dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 21. 10. 2020, č. j. 72 Co 253/2020-43 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. 72 Co 67/2021-59, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 3. 5. 2021 včasné dovolání (č. l. 61), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 5. 2021, č. j. 21 C 226/2019-64, byl žalobce vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Dovolatel byl poučen o tom, že nebude-li do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 5. 2021, ten však na výzvu v něm obsaženou reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů (č. l. 65).
Dále je třeba uvést, že žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 14. 2. 2020, č. j. 72 Co 11/2020-12 (jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení) byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 4. 2020, č. j. 21 C 226/2019-22, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. 72 Co 175/2020-30, a to zejména z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Dovolací řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 14. 2. 2020, č. j. 72 Co 11/2020-12, bylo následně zastaveno, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2020, č. j. 21 C 226/2019-36, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2020, č. j. 72 Co 253/2020-43. Dovolací řízení o dovolání proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu pak bylo zastaveno výše uvedeným usnesením Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě, proti němuž směřuje nyní posuzované dovolání.
Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Na věci nemění ničeho ani ta skutečnost, že žalobce na výzvu soudu prvního stupně, aby si zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, reagoval tak, že podal další žádost o osvobození od soudních poplatků, neboť o jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto a žalobce v další žádosti žádné nové skutečnosti neuvádí. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku či ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné, skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, dostupné na www.nalus.cz ).
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kterak bylo konstatováno v mnoha předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu, žalobce takto dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních, v žalobě, v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem, §243c odst. 3 věty třetí, §104 odst. 2 věty třetí a §243f odst. 2 o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2021
JUDr. Jan Kolba
pověřený člen senátu