ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3727.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3727/2020-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 396 870,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 139/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 35 Co 253/2019-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 396 870,66 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu notářky v dědickém řízení. Žalobce uvádí, že je synem zemřelého K. B., se kterým se však nestýkal. Notářka si neopatřila údaje potřebné pro zjištění všech dědiců zůstavitele a tím porušila svou povinnost dle §175d odst. 1 občanského soudního řádu, což bylo příčinou žalobcovy škody.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 26. 3. 2019, č. j. 23 C 139/2018-63, kterým byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 396 870,66 Kč s příslušenstvím, a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11).
V předmětné věci proto dovolání není přípustné v rozsahu nároku žalobce ve výši 20 921,66 Kč, která představuje škodu ve výši čisté hodnoty dědictví, neboť v tomto rozsahu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Z toho důvodu se Nejvyšší soud nemohl zabývat ani námitkami, které se k danému nároku pojí (zda příčinu této škody posoudit jako nesprávný úřední titul nebo nezákonné rozhodnutí).
Podle §238 o. s. ř. odst. 1 písm. h) není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Pokud odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi chybným posouzením podmínek účastenství v dědickém řízení ze strany notářky a žalobcem tvrzenou škodou na nevyplaceném sirotčím důchodu, jde o otázku skutkovou, nikoli právní a námitky žalobce proti jejímu posouzení jsou otázkami skutkovými, které představují nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Na dalších dovolatelem vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže se žalobci nepodařilo zpochybnit základní důvod, na kterém napadené rozhodnutí stojí, nemůže další jím předkládaná námitka (odvolací soud učinil nesprávný závěr, že příčinou opožděného uplatnění nároku na přiznání žalobcova sirotčího důchodu byl jeho dlouhodobý nezájem o jeho otce, přičemž k tomuto závěru měl odvolací soud dospět bez jediného důkazu) přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit, neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2021
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu