ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.885.2021.1
sp. zn. 30 Cdo 885/2021-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 170 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 1/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2020, č. j. 72 Co 172/2020-183, takto:
I. Dovolací řízení se , v rozsahu odvolacím soudem potvrzeného výroku III rozsudku soudu prvního stupně co do dílčích nároků na náhradu škody ve výši 70 000 Kč a požadované omluvy, zastavuje .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení souhrnné částky 170 000 Kč s příslušenstvím jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, dále jako náhrady škody ve výši 50 000 Kč, jež měla vzniknout odpojením telefonních linek, jednak jako náhrady škody ve výši 70 000 Kč, jež měla vzniknout v důsledku odstavení žalobcových účtů, a konečně též omluvy. To vše v souvislosti s tvrzenými nesprávnými úředními postupy v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 83 EXE 444/2012 .
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2018, č. j. 41 C 1/2014-124, nepřipustil návrh na změnu žaloby o rozšíření částky 12 000 000 Kč s tam uvedeným příslušenstvím a o omluvu za nesprávný úřední postup ve věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 38/2006 (výrok I), připustil změnu žaloby v rozšíření o zákonný úrok z prodlení z částky 170 000 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení a omluvy za tvrzený nesprávný úřední postup soudního exekutora v řízení vedeném pod sp. zn. 83 EXE 444/2012 (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím a omluvu (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem odmítl odvolání žalobce v části, která směřovala proti výrokům soudu prvního stupně I a II, týkajícím se změny žaloby (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) včasné dovolání.
Podáním dovolání ze dne 18. 8. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. K souvisejícím žádostem žalobce odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 18. 12. 2020, č. j. 72 Co 414/2020-198, usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2020, č. j. 41 C 1/2014-194, kterým nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, a ve vztahu k témuž řízení byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení právního zástupce.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 Cdo 885/2021-205, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému rozsudku, v rozsahu odvolacím soudem potvrzeného výroku III soudu prvního stupně co do dílčích nároků na náhradu škody ve výši 70 000 Kč a omluvy, podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Nejvyšší soud nepřihlédl k opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení ze dne 24. 5. 2021, neboť jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, již byly předmětem posouzení ze strany soudu prvního stupně, který jejich naplnění neshledal, neboť žalobce věrohodně nedoložil svoje majetkové poměry a též měl žalobcovo jednání za bezúspěšné uplatňování či bránění práva. Dovolatel si při podání nové žádosti musel být vědom z předchozího řízení o žádosti, že imanentní součástí takové žádosti jsou žadatelem doložené jeho majetkové poměry nebo jejich případné změny, které by měly soudu prokazovat oprávněnost přiznání osvobození od soudního poplatku (zvláště za situace opětovné žádosti v krátké době po pravomocném rozhodnutí o v pořadí první žádosti). Z judikatury Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, či usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1968/19), vyplývá závěr, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení (zde dovolacího) je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. Dovolatel však ničeho nedoložil. Pro výše uvedené by tak bylo zahájení opětovného řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků pouze formálním nehospodárným úkonem, a tak dovolací soud i z tohoto důvodu k žádosti dovolatele nepřihlédl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz).
Ve zbylém rozsahu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Pokud tedy odvolací soud svým rozsudkem zčásti odmítnul odvolání žalobce (co do výroku I a II soudu prvního stupně), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání směřující proti té části výroku II rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby co do částek 50 000 Kč (nárok na náhradu škody) a 50 000 Kč (nárok na náhradu nemajetkové újmy), tak není podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v této části bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Konečně podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení, tj. v rozsahu části výroku II rozsudku odvolacího soudu a též jeho výroku IV.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za zbylé dovolání.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zčásti zastaveno a pro objektivní nepřípustnost ve smyslu §238 o. s. ř. dovolání ve zbylé části odmítnuto, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2021
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu