ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3477.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3477/2020-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SLAVIA INVEST a. s. , identifikační číslo osoby 25874501, se sídlem v Praze 6, Veleslavín, Křenova 438/7, zastoupené JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze, U Sluncové 666/12, proti žalované 2) A. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí 91/28, o zaplacení 450 932,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 7/2008, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 2. 2014, č. j. 4 Cmo 382/2013-310, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 12 632,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, č. j. 5 Cm 7/2008-181, uložil žalované 1) LAVERNA/AT-EH dětské odívání, veřejné obchodní společnosti, žalované 2) a žalované 3) E. H. povinnost zaplatit žalobkyni 450 932,48 Kč s úrokem 25 % z částky 217 645,37 Kč od 22. 9. 1995 do zaplacení s tím, že žalované 2) a 3) jsou povinny plnit společně a nerozdílně (výrok I.), v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaných 1), 2) a 3) zaplacení úroku ve výši 25 % z částky 140 645,36 Kč, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalované 2) pak Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2014, č. j. 4 Cmo 382/2013-310, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. ve vztahu k žalované 2) potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Ve vztahu k žalovaným 1) a 3), jež odvolání nepodaly, rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci; žalovaná 1) byla poté ke dni 10. 11. 2018 vymazána z obchodního rejstříku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání. Navrhuje jeho zrušení i zrušení rozsudku soudu prvního stupně (obou v celém rozsahu); podle obsahu dovolání zpochybňuje dovolatelka výši úroku, jež byla žalobkyni přiznána. Dovolatelka by za přiměřené považovala úroky až od roku 2010, poukazuje přitom na §2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění; to podle dovolatelky napadený rozsudek odvolacího soudu nerespektoval.
Žalobkyně má dovolání za nepřípustné, eventuálně nedůvodné, a navrhuje jeho odmítnutí, eventuálně zamítnutí.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1, 7 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je povinnou (nezbytnou) náležitostí dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2315/2014, ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2097/2015, a ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3535/2016; tato usnesení jsou, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3105/2015, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4856/2015, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1309/2016, a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2497/2016). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Vymezení důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nemůže nahradit pouze vyjádřený nesouhlas s právním posouzením věci přijatým odvolacím soudem (k povinnosti rozlišit důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS – st. 45/16, jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb.).
Z dovolání, jakkoli obsahuje kritické výtky dovolatelky k rozhodnutím soudů nižších stupňů v otázce výše žalobkyni přisouzeného úroku (25 % z částky 217 645,37 Kč od 22. 9. 1995 do zaplacení), žádné vymezení důvodů přípustnosti ve shora uvedeném smyslu neplyne. S ohledem na výše citovaná ustanovení občanského soudního řádu a požadavky judikatury Nejvyššího soudu na řádné vymezení některého z důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezbývá než uzavřít, že dovolání obsahuje vady, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná osoba domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 3. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu