ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3505.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3505/2020-199
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ROYAL TECH, s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Fáblovka 404, identifikační číslo osoby 27558657, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze, Jeremenkova 1021/70, proti žalované PP-servis Plzeň, s. r. o. , se sídlem v Plzni, U Velkého rybníka 688/35, identifikační číslo osoby 26322242, zastoupené JUDr. Zuzanou Valentovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Prešovská 170/5, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 198/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2020, č. j. 25 Co 13/2020-177, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2020, č. j. 25 Co 13/2020-177, ve výroku I. v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., a ve výroku II. a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 10. 2019, č. j. 20 C 198/2019-96, ve výrocích II. a III. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení domáhala nahrazení projevu vůle žalované – souhlasu se soupisy skutečně provedených prací ke dvěma fakturám. Podle žalobkyně (zhotovitele díla) vznikla žalované (objednateli díla) povinnost odsouhlasit tyto soupisy, neboť dílo bylo provedeno, přičemž podmínkou „platnosti faktury“, na jejímž základě by žalovaná za zhotovení díla žalobkyni cenu díla zaplatila, bylo právě odsouhlasení těchto soupisů.
2. Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2019, č. j. 20 C 198/2019-96, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby částečně zastavil (výrok I.), dále nahradil projev vůle žalované, kterým žalovaná souhlasí se soupisy skutečně provedených prací žalobkyní v rámci díla „tělocvična Borotín – zhotovení povrchu a lajnování v hale“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 7. 2020, č. j. 25 Co 13/2020-177, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
4. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 4. 2018 smlouvu o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou (generálního dodavatele stavby tělocvičny ZŠ Borotín) prováděla práce na akci „tělocvična Borotín – zhotovení povrchu a lajnování v hale“. Podle čl. 3. 2. smlouvy o dílo se o předání předmětu díla objednateli pořizuje „Předávací protokol ukončení stavby nebo její části (zápis o předání a převzetí díla)“ podepsaný oběma smluvními stranami. Předávací protokol má právní účinky pouze v tom případě, že obsahuje prohlášení objednatele, že dílo přejímá včetně všech potřebných, sjednaných a povinných dokladů a bez vad a nedodělků, které by bránily řádnému užívání a provozu díla. Zápis o převzetí díla bude obsahovat zejména zhodnocení jakosti díla, výčet vad nebránících užívání a lhůty jejich odstranění. Podle čl. 5. 1. smlouvy o dílo cena za provedení předmětu této smlouvy bude objednatelem hrazena na základě faktury vystavené zhotovitelem. Fakturace bude provedena na základě soupisu skutečně provedených prací a dodávek po úplném a řádném dokončení prací na základě předávacího protokolu bez vad a nedodělků. Přílohou daňového dokladu (faktury) bude soupis provedených prací a dodávek. Podle čl. 5. 4. smlouvy o dílo je bez odsouhlaseného soupisu provedených prací faktura neplatná. Podle soudů nižších stupňů bylo dílo fakticky předáno dne 20. 7. 2018, předávací protokol byl podepsán dne 10. 8. 2018. Podle předávacího protokolu byly veškeré práce, jejichž odsouhlasení se žalobkyně žalobou domáhala, provedeny ve sjednaném rozsahu, což bylo potvrzeno rovněž ve stavebním deníku.
5. Po právní stránce soudy nižších stupňů z právě uvedeného uzavřely, že žalobkyni vznikl nárok na odsouhlasení prací ze strany žalované, jež bylo podle jimi uzavřené smlouvy o dílo podmínkou vzniku nároku na zaplacení ceny díla, pročež projev vůle žalované v rozsahu nedotčeném zpětvzetím žaloby nahradily.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovoláním; to podle obsahu směřuje do výroku I. rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž závisí na vyřešení otázek práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Konkrétně měl odvolací soud nesprávně posoudit otázku, zda předávacím protokolem ze dne 10. 8. 2019 (zjevně myšleno „10. 8. 2018“) došlo k řádnému předání díla způsobem předpokládaným v čl. 3. 2. smlouvy o dílo, přestože předávací protokol neměl sjednané obsahové náležitosti; tím se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2018 (správně „5. 12. 2018“), sp. zn. 32 Cdo 2402/2018. Nadto se měl odvolací soud odchýlit od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1777/2006, tím, že stavbyvedoucího I. P. považoval za osobu oprávněnou dílo za dovolatelku převzít a podepsat předávací protokol; ten podle dovolatelky osobou oprávněnou nebyl. Navíc, i kdyby k předání díla došlo, nebylo podle dovolatelky dílo provedeno ve sjednaném rozsahu; k této otázce dovolatelka navrhovala vyhotovení znaleckého posudku, čemuž soud prvního stupně ani odvolací soud nevyhověly, aniž by to řádně odůvodnily. Dovolatelka proto navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání je přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda je řádně splněna povinnost zhotovitele předat dílo, neobsahuje-li předávací protokol sjednané obsahové náležitosti, a též otázky rozsahu oprávnění stavbyvedoucího k převzetí díla a podpisu předávacího protokolu, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolání je důvodné.
11. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně uvádí, že sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla může dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě. Pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (protokolárním předáním), nelze při absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze na základě dalších okolností případu, tedy postupem a způsobem jiným ani fakticky. Existence předávacího protokolu tvoří hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007, ze dne 25. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2730/2010, ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 358/2012, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012, či dovolatelkou uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2402/2018; tato rozhodnutí – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – jsou přístupná na webových stránkách www.nsoud.cz ).
12. V nyní posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že podle čl. 3.2. smlouvy o dílo se o předání předmětu díla pořizuje předávací protokol, který má právní účinky pouze v tom případě, že obsahuje prohlášení objednatele, že dílo přijímá včetně všech potřebných, sjednaných a povinných dokladů a bez vad a nedodělků, které by bránily řádnému užívání a provozu díla, přičemž zápis o převzetí díla bude obsahovat zejména zhodnocení jakosti díla, výčet vad nebránících užívání a lhůty jejich odstranění. Dále vyšel ze zjištění, že podle předávacího protokolu ze dne 10. 8. 2018 byly veškeré práce prováděny ve stanoveném rozsahu (dále je uvedeno, že „byly zjištěny barevné odlišnosti v rozích herního kurtu, po dohodě s investorem bude opraveno na jejich výzvu, byla provedena kompenzace za odstranění odpadu po naší realizaci částkou 3 000 Kč“), přičemž předání díla proběhlo za přítomnosti obou zúčastněných stran zápisem ve stavebním deníku dne 20. 7. 2018, z něhož plyne, že dne 20. 7. 2018 byly ukončeny práce, že práce jsou provedeny bez zjevných závad a že dílo bylo předáno objednateli dne 20. 7. 2018. Uzavřel-li pak odvolací soud, že dovolatelka „fakticky“ převzala dílo dne 20. 7. 2018 zápisem ve stavebním deníku, což bylo následně dne 10. 8. 2018 „stvrzeno“ předávacím protokolem, aniž by přikládal význam skutečnosti, že k předání díla mělo dojít na základě předávacího protokolu, jenž byl hmotněprávní podmínkou předání a převzetí díla toliko v případě výslovného prohlášení objednatele (dovolatelky), že dílo přijímá bez vad a nedodělků, které by bránily řádnému užívání a provozu díla, pak se od shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu odchýlil.
13. Sjednají-li smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž je vázán vznik nároku na zaplacení ceny díla, mohlo dojít pouze způsobem a postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě. Bylo-li tedy v řízení ze smlouvy o dílo zjištěno, že dílo bude předáno protokolárně, a to na základě protokolu konkrétního obsahu, z něhož se bude mimo jiné (především) podávat, že objednatel (dovolatelka) dílo přijímá bez vad a nedodělků, které by bránily řádnému užívání a provozu díla (o čemž bylo mezi žalobkyní a dovolatelkou od počátku řízení před soudem prvního stupně sporu; dovolatelka svoji procesní obranu totiž založila právě na tvrzení, že dílo bylo vadné, vady se objevovaly již v průběhu zhotovování díla a byly také v průběhu zhotovování díla namítány, dovolatelce nadto o předávacím protokolu údajně nebylo nic známo), pak předání díla bez vad a nedodělků bránících řádnému užívání a provozu – coby podmínka pro vznik povinnosti dovolatelky odsouhlasit soupisy provedených prací (podmínka pro „platnost faktury“ podle čl. 5.4. smlouvy o dílo) – neplyne ani ze samotného obsahu předávacího protokolu, ani z odkazu na zápis ve stavebním deníku, jenž je součástí předávacího protokolu, ani ze zápisu ve stavebním deníku samotného. Z předávacího protokolu ze dne 10. 8. 2018 je patrno toliko potvrzení provádění prací ve stanoveném rozsahu a současně existence konkrétně uvedených vad, ze zápisu ve stavebním deníku ze dne 20. 7. 2018 je patrno ukončení prací a současně neexistence zjevných závad (ke dni 20. 7. 2018).
14. Měl-li soud prvního stupně za to, že z obsahu předávacího protokolu a použitých formulací jednoznačně vyplývá, že veškeré práce byly provedeny ve stanoveném rozsahu a vytknutá vada nebránila užívání stavby, pak tento závěr – především v kontextu smluvených náležitostí předávacího protokolu a v kontextu údaje o osobách, jimiž smluvní strany jednají, eventuálně nadále jednat jsou oprávněny – nikterak neodůvodnil. Stručný odkaz na obsah předávacího protokolu a na použité formulace (bod 18. rozsudku soudu prvního stupně), tím spíše v situaci, kdy dovolatelka již v řízení před soudem prvního stupně akcentovala význam smluvního ujednání o tom, že dílo musí být výslovně předáváno bez vad a nedodělků (což muselo být podle smlouvy o dílo podepsáno oběma smluvními stranami), není výkladem vůle stran, jenž by odpovídal konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (srov. především rozsudek ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo 7, ročník 1999, dále například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 196/2012, ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2404/2015, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3586/2011, nebo ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014) a též Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
15. Nadto je konkluze soudu prvního stupně o předání a převzetí díla (podpisem předávacího protokolu a zápisem ve stavebním deníku) vystavěna toliko na závěru, že stavbyvedoucí I. P. byl k převzetí díla za dovolatelku oprávněn. Zpochybňovala-li však dovolatelka již v řízení před soudem prvního stupně, že by souhlasila s prací, objemem, kvalitou a termíny a že předávací protokol nezná a nepodepsala jej, pak tato její tvrzení nelze odmítnout toliko argumentem, podle něhož předávací protokol podepsal (za dovolatelku) hlavní stavbyvedoucí, který je k takovému úkonu – podle soudu prvního stupně – obvykle oprávněn. Nejvyšší soud ve své judikatuře totiž dovodil, že oprávnění stavbyvedoucího je dáno především obvyklými smluvními ujednáními, v nichž jsou uváděny osoby oprávněné jednat ve věcech smluvních a technických, k nimž stavbyvedoucí nepatří (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4931/2010), a přestože při činnosti stavbyvedoucího obvykle dochází např. k uzavírání smluv potřebných k realizaci díla, jimiž jsou zajišťovány práce potřebné k realizaci díla zhotovitelem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 274/2004, či ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1419/2005), při posuzování oprávnění stavbyvedoucího k podepsání protokolu o předání a převzetí díla je třeba – ve světle konkrétních skutkových okolností – přihlížet jak k uzavřené smlouvě, tak ke všem relevantním ustanovením právní úpravy, z nichž by takové eventuální oprávnění mohlo vyplývat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 1777/2006); oprávnění stavbyvedoucího k podpisu protokolu o převzetí díla tudíž není automatické a soudy nižších stupňů se jím ve vztahu k nyní posuzované věci blíže nezabývaly. I v tomto ohledu se tedy soudy nižších stupňů od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odchýlily; jejich právní posouzení je neúplné.
16. Vzhledem k právnímu posouzení, které Nejvyšší soud shora zaujal, se již nezabýval dalšími dílčími námitkami dovolatelky stran nedostatku skutkových zjištění o rozsahu provedení díla.
17. Protože rozsudek odvolacího soudu není z výše uvedených důvodů správný a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud jej, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil ve výroku I. v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (a též v jeho akcesorickém nákladovém výroku III.), a dále v akcesorickém nákladovém výroku II. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho výroku II., a proto Nejvyšší soud podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil též rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a v akcesorickém nákladovém výroku III. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu