ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2423.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2423/2021-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně OREA - INVEST s.r.o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2 (identifikační číslo osoby 258 42 480), zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolovská 6234/64, proti žalovanému S. S. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Chylou, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, o zaplacení 119.945 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 175/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, č. j. 11 Co 65/2020-204, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2016-69, se zastavuje.
III. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, č. j. 11 Co 65/2020-204, se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2016-69, zamítl žalobu požadující, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni 119.945 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 119.945 Kč od 20. 9. 2014 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Poté, kdy žalobkyně podala proti tomuto rozsudku včasné odvolání, byla usnesením ze dne 19. 5. 2017, č. j. 24 C 175/2016-83, soudem prvního stupně vyzvána k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 5.997,50 Kč do 7 dnů od doručení usnesení. Protože ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 6. 2017, č. j. 24 C 175/2016-84, řízení o odvolání zastavil a Krajský soud v Ostravě toto rozhodnutí usnesením ze dne 20. 9. 2019, č. j. 11 Co 160/2019-164, potvrdil. Učinil tak poté, kdy Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 6. 2017, č. j. 24 C 175/2016-93, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2018, č. j. 11 Co 251/2017-123, potvrdil, a poté, kdy řízení o opětovné žádosti žalobkyně o přiznání osvobození od soudních poplatků Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 3. 2019, č. j. 24 C 175/2016-150, zastavil pro překážku věci rozhodnuté, přičemž Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 11 Co 161/2019-162, toto usnesení potvrdil. Dovolání, které žalobkyně podala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2019, č. j. 11 Co 160/2019-164, Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 33 Cdo 1103/2020-198, odmítl. Ústavní stížnost, kterou žalobkyně podala proti usnesení Nejvyššího soudu, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2017 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2019, Ústavní soud usnesením ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 2414/20, odmítl.
Usnesením ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, Okresní soud v Ostravě ve smyslu ustanovení §164 o. s. ř. opravil v nákladovém výroku svého rozsudku ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2019-69, nesprávné označení místa plnění nákladů řízení; Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 11 Co 40/2020-193, toto opravné usnesení potvrdil a usnesením ze dne 19. 10. 2020 č. j. 11 Co 65/2020-204, pak (pro překážku věci rozhodnuté) zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, jímž Okresní soud v Ostravě rozhodl o věci samé; ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti „ všem výrokům usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, č. j. 11 Co 65/2020-204, všem výrokům usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, a všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2016-69, “ podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zdůvodnila tím, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak “. Akcentuje, že ačkoli smlouvou postoupila pohledávku, která je předmětem řízení, na YELLOWROCK INVESTMENT s. r. o. se sídlem v Ostravě Porubě, soudy nevyhověly jejímu návrhu na procesní záměnu na straně žalobce. Žalobkyně s takovým postupem nesouhlasí. Prosazuje, že soudy měly jejímu návrhu na procesní záměnu žalobců vyhovět (důvody zamítnutí návrhu považuje za hypotetické, neboť nebylo prokázáno, že by jeho cílem bylo učinit nevymahatelnou případnou pohledávku na náklady řízení), k úhradě soudního poplatku za odvolání měl být vyzván postupník (nový věřitel pohledávky), a aktivní legitimace měla být řešena až v rámci rozhodování o věci samé v odvolacím řízení. Při dodržení takového postupu by podle jejího přesvědčení nebylo řízení o odvolání proti výroku, jímž soud prvního stupně rozhodl o věci samé, zastaveno.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání žalobkyně výslovně směřujícímu proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2016-69, zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2020, č. j. 11 Co 65/2020-204, není přípustné.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). V konkrétním případě pro řešení téže právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání totiž vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl, nebo závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Obecně platí, že spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen.
V posuzovaném případě odvolací soud zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku rozsudku ze dne 20. 11. 2019, č. j. 24 C 175/2016-170, jímž Okresní soud v Ostravě rozhodl o věci samé, neboť dospěl k závěru, že v rozhodnutí mu brání překážka věci rozhodnuté ( rei iudicatae ). S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 917/98, správně připomněl, že opravným usnesením ze dne 20. 11. 2019 soud prvního stupně opravil výlučně výrok rozsudku ze dne 20. 4. 2017, jímž rozhodl o nákladech řízení účastníků; výrok, jímž rozhodl o věci samé, opravován podle §164 o. s. ř. nebyl, resp. k žádné jeho obsahové změně nedošlo a nemohla tudíž proti němu znovu začít běžet lhůta k odvolání ve smyslu §204 odst. 1 věty první o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, žalobkyně svými námitkami proti právnímu závěru o tzv. překážce rei iudicatae , na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nebrojí. Existence opravného usnesení dovolatelka využila k tomu, aby docílila věcného projednání svého odvolání proti výroku o věci samé rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2017, č. j. 24 C 175/2016-69. Smyslem jejího dovolání je obejít rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1103/2020, resp. docílit jeho revokace. To však Nejvyšší soud učinit nemůže a nehodlá.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že pochybil při posouzení jejího návrhu na procesní záměnu na straně žalobce a návrhu na osvobození od soudních poplatků, resp., že v tomto směru nenapravil pochybení soudu prvního stupně, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu, nýbrž namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání. Aby se jimi dovolací soud mohl zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu), případně jestliže by takové vady představovaly v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázky procesního práva, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo, a ve vztahu k nimž by dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání - §241a odst. 1 až 3 ve spojení s §237 o. s. ř.). Tak tomu ovšem v posuzovaném případě není.
Přestože žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, proti nákladovým výrokům v dovolání žádné konkrétní výhrady neuplatnila; nadto dovolání proti nim není podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu