ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3091.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3091/2020-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. S. , bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalované A. L. , bytem XY, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, o 960.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 273/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č.j. 37 Co 252/2018-257, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.052 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Roberta Mrázika, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 18. 5. 2018, č.j. 7 C 273/2015-228, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala 960.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 21. 7. 2015 do zaplacení, žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení 110.003,80 Kč žalované a 19.083,38 Kč státu.
Rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č.j. 37 Co 252/2018-257, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 31.588,26 Kč. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalobkyně nebyla oprávněna pro vadné plnění od kupní smlouvy odstoupit (§2106 odst. 1, 2, §2103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). V době prodeje kůň netrpěl onemocněním IAD neutrofilního nebo eozinofilního typu, které by bylo podstatným porušením smlouvy, a právo z vadného plnění nezakládá ani artrotické kloubní postižení (tzv. špánek), protože to musela s vynaložením obvyklé pozornosti již při uzavření smlouvy poznat.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Již v usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, Nejvyšší soud objasnil, že z právní úpravy přípustnosti dovolání vyplývá, že v konkrétním případě může být pro řešení téže právní otázky splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku. V projednávané věci žalobkyně s odkazem na §237 o.s.ř. uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolacím soudem je rozhodována rozdílně s tím, že tato právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ Rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže být dost dobře ustálená a zároveň rozporná, a posouzení – žalobkyní nespecifikované – právní otázky dovolacím soudem jinak míří na situace, kdy je zapotřebí sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu či kdy dovolací soud se má v dovolacím řízení odchýlit od (svého) právního názoru vyjádřeného v jeho (dřívějším, resp. dřívějších) rozhodnutích (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů); nejde tedy o odchýlení od právního názoru odvolacího soudu vysloveného v dovoláním napadeném rozhodnutí, jak se snad mylně domnívala dovolatelka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 274/2016, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015, a ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 6007/2017).
Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 1 o.s.ř., jímž nelze zpochybnit způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů, §132, §211 o.s.ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř., se v posuzovaném případě nejedná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobkyně se – v souladu se smlouvou z 15. 5. 2015 – stala vlastnicí živého zvířete ( „valacha BALDI, nar. 23. 4. 2007, barva: HD., po otci: Cockney - Rebel V.Wynendale, z matky: L.Quita Van Overis, životní číslo: 056007000B42991“ ). S žalovanou (prodávající) se dohodla na kupní ceně 900.000 Kč, kterou zaplatila ve třech splátkách. Kupující byla „na základě klinického a RTG vyšetření koně“ seznámena s jeho zdravotním stavem, který byl pro účel parkurového ježdění „s aktuální výkonností ST“ ohodnocen jako „dobrý.“ RTG snímky zhotovené 4. 5. 2015 ve formátu JPG měla žalobkyně k dispozici již před uzavřením kupní smlouvy, přičemž onemocnění kloubu z nich bylo při vynaložení obvyklé pozornosti zjistitelné. Kupující nebyla ujištěna, že kůň netrpí žádnou vadou, žalovaná jí jen sdělila, že je v dobrém zdravotním stavu. Dopisem z 8. 7. 2015 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy; plicní onemocnění a přecitlivělost na alergeny projevující se neochotou k pohybu, suchým kašlem a dýchacími problémy při závodech v červnu 2015 a opět 3. 7. 2015 označila za vadu představující podstatné porušení smlouvy (§2106 odst. 1 písm. d/, odst. 2 o. z.). Podle závěrů znaleckého posudku Veterinární kliniky Heřmanův Městec z 22. 5. 2017 podpořeného výpověďmi zpracovatelů MVDr. Jakuba Plachého a MVDr. Venduly Jandové, Dipl ECEIM, trpěl kůň v době prodeje artrotickými změnami v oblasti distálního intertarzálního kloubu s částečným přemostěním kloubu, tzv. špánkem, což sice je onemocnění trvalého charakteru, ale z účasti na parkurových soutěžích v deklarované výkonnosti automaticky nevyřazovalo. Postižení dolních cest dýchacích (koňské astma), jinak řečeno onemocnění IAD neutrofilního nebo eozinofilního typu, v době uzavření kupní smlouvy nebylo prokázáno (v lednu 2017, kdy byl kůň znalecky vyšetřen z interní stránky, nebyly eozinofily zjištěny).
Oproti tomu dovolatelka prosazuje, že žalovaná úmyslně zamlčela artrotické změny v oblasti distálního intertarzálního kloubu, že kůň v době prodeje trpěl chronickým onemocněním dýchacích cest, že RTG snímky, které měla před prodejem k dispozici, byly ve velmi špatné kvalitě, že ji žalovaná nepředala při uzavírání kupní smlouvy CD s RTG snímky a pouze ji ujišťovala o dobrém zdravotním stavu koně.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 12. 4. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu