ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3291.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3291/2019-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. K. , bytem XY, zastoupené Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem Louny, Osvoboditelů 420, proti žalovaným 1) M. D. a 2) V. D. , oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Zuzanou Kratěnovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Bělehradská 572/63, o 505 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 266/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 11 Co 45/2018-257, č. j. 11 Co 277/2018-257, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 664 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Zuzany Kratěnové, advokátky.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně ve spojení s jeho doplněním ze dne 15. 7. 2019 proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013).
Formulací, že „dle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, není přípustnost dovolání řádně vymezena, neboť dovolatelka nespecifikovala konkrétní otázku(y) hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, resp. vůbec neuvedla, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatelka v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud postupoval a jak rozhodl.
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Argumentace žalobkyně, že souhlasila s nabídkou žalovaných o nové splatnosti dluhů dne 31. 1. 2015, čímž došlo k tzv. kumulativní novaci a k přerušení promlčecí lhůty, v důsledku čehož nemohlo dojít k promlčení jejího práva, má základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a přípustnost dovolání založit nemůže. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný.
Rovněž i další v dovolání uplatněné námitky buduje žalobkyně na vlastní skutkové verzi (že došlo k dohodě o splatnosti půjčky a k dohodě o splatnosti ostatních žalovaným poskytnutých peněžních prostředků), odlišné od té, k níž dospěl odvolací soud, ale i od toho, co až do doby, kdy žalovaní vznesli námitku promlčení, sama tvrdila v podané žalobě. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované půjčku (150 000 Kč), že oběma žalovaným poskytla peněžní prostředky, ohledně nichž nebylo prokázáno, že šlo o půjčky (zápůjčky) a že splatnost vrácení peněz sjednána nebyla.
Lze proto uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Výhrady vůči postupu odvolacího soudu, který dle přesvědčení žalobkyně vydal překvapivé a nespravedlivé rozhodnutí, neboť jí nesdělil svůj od soudu prvního stupně odchylný právní názor a nedal jí příležitost se k tvrzení žalovaných ve vztahu k promlčení jejích nároků vyjádřit, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Těmito námitkami, byť je podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2983/2007, žalobkyně nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že právní posouzení založil na nesprávně či neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne pouze, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Dovolání, jež neobsahuje obligatorní náležitost - vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání - Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Přestože výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se uvést, že náklady, které žalovanému vznikly, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť jeho vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce (srov. bod 10 podání ze dne 3. 12. 2019) nevystihuje důvod, který vedl k odmítnutí dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 1. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu