ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.44.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 44/2020-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ŠACHTY SKI realitní , s.r.o. , se sídlem Praha 8, Klecanská 1647/23, identifikační číslo osoby 27588475, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vansou, advokátem se sídlem K Červenému dvoru 661/3, proti žalovaným 1) B. Z. a 2) A. Z. , oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Ivanem Kopeckým, advokátem se sídlem Liberec, Dvořákova 646/4, o zaplacení 100 000 Kč a odstranění změny provedení domu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 73/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 14. 6. 2019, č. j. 83 Co 75/2019-162, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 8. 2019, č. j. 83 Co 75/2019-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.100 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ivana Kopeckého, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2018, č. j. 53 C 73/2016-119, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost „odstranit změny v provedení rodinného domu č. XY na pozemku p. č. XY v k. ú. XY a uvést jej do souladu se schválenou projektovou dokumentací a se vzhledem ostatních rodinných domů v rámci projektu výstavby 24 rodinných domů (poloroubených chat) XY ve XY, a to tak, že osadí zároveň s fasádou, resp. s vnějším krajem okenních otvorů tak, jako je tomu u ostatních domů ve vesničce, a nahradí kuželkové zábradlí balkónu zábradlím plným“, a smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 6. 2019, č. j. 83 Co 75/2019-162, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 8. 2019, č. j. 83 Co 75/2019-166, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, změnil jeho nákladový výrok a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, jež učinil soud prvního stupně, že žalobkyně dne 3. 3. 2015 jako prodávající uzavřela se žalovanými jako kupujícími písemnou kupní smlouvu o převodu nemovitosti č. XY (dále jen „kupní smlouva“), jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Uvedený pozemek se nachází v sousedství pozemků, na nichž žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti realizovala projekt výstavby sestávající z celkem 24 poloroubených rodinných domů. Na předmětném pozemku žalovaní, jež v té době pojil přátelský vztah k jednateli žalobkyně, uskutečnili stavbu domu. Součástí kupní smlouvy bylo ujednání, jímž se žalovaní po nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku zavázali zřídit „právo k provedení stavby“ pro žalobkyni, která se zavázala podat žádost o povolení stavby rodinného domu dle projektové dokumentace na RD č. XY a po vydání stavebního povolení požádat o změnu stavebníka, jímž budou žalovaní (čl. III. odst. 6 a 7. kupní smlouvy). Žalovaní se zavázali, že stavbu rodinného domu budou realizovat dle stavebního povolení a do souhlasu s užíváním - kolaudace nebudou žádat změnu stavebního povolení dle přiložené a předané projektové dokumentace s těmito výjimkami: a) žalobkyně nemá námitky proti tomu, aby žalovaní změnili vnitřní uspořádání rodinného domu a b) v případě změn vnějšího vzhledu se žalovaní zavazují, že dodrží materiálově i barevností vzhled rodinného domu jako u ostatních již realizovaných RD v rámci projektu výstavby 24 RD (poloroubených chat) ve XY a že nedojde a nesmí dojít ke změně provedení tohoto rodinného domu ve vztahu ke všem ostatním stavbám a rázu celé vesničky (čl. III. odst. 8. kupní smlouvy). Splnění kupní smlouvou stanovených povinností bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši 100 000 Kč (čl. III. odst. 11. kupní smlouvy). Odvolací soud dále vyšel ze zjištění, že žalovaní provedli stavbu domu s odchylkami od projektové dokumentace předané jim žalobkyní, když na podkladě projektu zpracovaného L. H. odlišně od původního projektu a ostatních sousedních domů osadili okna nikoli na vnější okraj stěn, ale se zapuštěním blíže osy stěn, a zábradlí balkónu - projektované z latí rovných - provedli z latí „v podobě kuželek“.
Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že žalovaní převzali v kupní smlouvě závazek neodchýlit se při provádění stavby od původní projektové dokumentace s výjimkou případů, kdy bude odchylka spočívat v odlišném vnitřním uspořádání domu (čl. III. odst. 8. písm. a/ kupní smlouvy) nebo sice v odlišném vnějším provedení, kterým však bude dodrženo materiálové a barevné zpracování a které nebude odlišné od provedení ostatních staveb a nebude narušovat ráz celé vesničky (čl. III. odst. 8. písm. b/ kupní smlouvy). Z těchto - kupní smlouvou zakázaných - odchylek vnějšího provedení stavby od původní projektové dokumentace je dostatečně určitě vymezena toliko odchylka spočívající v použití jiného materiálu či jiných barev. Neurčitou odvolací soud shledal část ujednání kupní smlouvy spočívající v zákazu odchýlení se od rázu vesničky a ostatních domů, jelikož smlouva na straně jedné odchylky od vnějšího provedení připouští, avšak není ani rámcově stanoveno, kterých stavebních prvků vnější konstrukce, jež jsou určující pro vzhled, se odchylky mohou týkat. Tuto vadu shledal důvodem, pro který nelze k této části kupní smlouvy (čl. III. odst. 8 písm. b/) přihlížet [§554 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“)]. Závěr o neurčitosti této části kupní smlouvy odvolací soud učinil po úvaze, že zde není žádná konkrétní skutečnost, která by napomohla výkladu dotyčného ujednání ve smyslu §556 odst. 1 o. z. do té míry, že by jeho neurčitost byla odstraněna; z kupní smlouvy podle odvolacího soudu nelze dovodit, že ujednání účastníků nenarušit ráz vesničky a materiálové a barevné zpracování v souladu s provedením ostatních staveb, znamená povinnost vázanosti projektovou dokumentací (podkladem pro stavební povolení) do té míry, že bude dodržen projektovaný způsob osazení oken či podoba latí balkónu. Neporušili-li žalovaní tuto namítanou povinnost z kupní smlouvy, není dán nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč sankcionující porušení v kupní smlouvě účastníky ujednaných povinností. Požadavek na „odstranění“ vymezených stavebních prvků odvolací soud shledal neopodstatněným též i z důvodu, že se žalovaní ve smlouvě nezavázali k naturálnímu plnění, jež by takový požadavek opodstatnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaní navrhli dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud podle jeho názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vyplývá, že v každé věci může být pro řešení téže právní otázky splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je formulace konkrétní otázky hmotného nebo procesního, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je takovým vymezením vázán; vždy musí jít o právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Předpoklad přípustnosti dovolání žalobkyně vymezila tak, že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva (existence zdánlivého právního jednání), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (judikatura k ustanovení §556 – 558 o. z.) nebo která byla po nabytí účinnosti nového o. z. v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena pouze ojediněle (judikatura k ustanovení §553 a 554 o. z.) a dovolacím soudem by tato otázka měla být posouzena jinak“.
Formulacemi, že otázka hmotného práva „ byla po nabytí účinnosti nového o. z. v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena pouze ojediněle “ a „ tato otázka by měla být posouzena jinak “, žalobkyně nevystihla ani jedno ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř., neboť jak vyplývá z obsahu dovolání, nepožaduje, aby dovolací soud jím v minulosti vyřešenou právní otázku nyní řešil jinak, nýbrž žádá, aby věc posoudil odlišně od odvolacího soudu; přípustnost dovolání nemůže být založena ani námitkou, že daná otázka byla v rozhodování dovolacího soudu řešena dosud jen ojediněle, jelikož takové kritérium procesní úprava pro přípustnost dovolání nestanoví.
Dovolatelka nezpochybnila právní závěr odvolacího soudu, který shledal požadavek na odstranění provedených změn domu neopodstatněným z důvodu, že závazek, k němuž se žalovaní zavázali a k jehož porušení mělo dle tvrzení žalobkyně dojít, nemá naturální charakter. S přihlédnutím k obsahu dovolání je zřejmé, že dovolací argumentace se upíná pouze ke správnosti závěru odvolacího soudu, že žalovaní neporušili závazek, k němuž se smlouvou zavázali, od čehož žalobkyně sice odvozuje jak právo na smluvní pokutu, tak i požadavek na odstranění změn domu provedených žalovanými, aniž ale zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že požadavek na odstranění provedených změn domu je neopodstatněný bez zřetele k tomu, zda žalovaní porušili smluvně převzatý závazek či nikoliv.
Směřují-li výhrady žalobkyně proti správnosti závěru odvolacího soudu, že se materiálově a barevností vzhled domů žalovaných neodchyluje od ostatních domů celého projektu, pak dovolatelka pomíjí, že skutečnost, že provedení domu žalovaných odpovídá materiálovým a barevným řešením ostatním domům v rámci projektu, účastníci učinili nespornou (viz odstavec 4 rozsudku soudu prvního stupně). Ohledně ostatních námitek vůči správnosti skutkových zjištění je třeba zdůraznit, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení všech v řízení provedených důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že při kvalifikaci obsahu ustanovení článku III. odst. 8. kupní smlouvy nepřihlédl k tomu, že se v úvodu tohoto ustanovení žalovaní zavázali realizovat stavbu jejich rodinného domu podle stavebního povolení, jehož součástí je i schválená projektová dokumentace, tudíž jde podle přesvědčení dovolatelky o ujednání jednoznačně určité, neboť nedílnou součástí kupní smlouvy je i projektová dokumentace, pak tato argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §556 o. z.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatelka v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z její skutkové verze, že kupní smlouva - bez dalšího - obsahuje povinnost žalovaných realizovat stavbu podle stavebního povolení, jehož součástí je projektová dokumentace obsahující konkrétní způsob osazení oken a provedení balkónových latí), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaní smluvní závazek nesplnili. Dovolatelka však přehlíží, že článek III. odst. 8. kupní smlouvy možnost změn stavebního povolení dle přiložené projektové dokumentace umožňoval. Její názor, že žalovaní měli povinnost se řídit výlučně projektovou dokumentací a že výjimka se vztahovala toliko na změny vnějšího vzhledu rodinného domu, nikoliv na změny stavebního provedení rodinného domu vyplývajícího ze schválené projektové dokumentace, nebere v úvahu zjištění, jež soudy učinily z prohlášení autora změn projektu, že hloubkové osazení oken v obvodovém plášti nebylo v původní projektové dokumentaci řešeno a nebylo rovněž detailně popsáno v textové části projektu týkající se okenních prvků; stejně tak není žádný stavební výkres, který by detailně zakresloval přesnou polohu okna v obvodové konstrukci. Dovolatelka tak prosazovaný závěr, že žalovaní porušili závazek dodržet při výstavbě rodinného domu projektovou dokumentaci, buduje na vlastní skutkové verzi odlišné od té, z níž vycházel při svém právním posouzení odvolací soud. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Vytýká-li dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, odvolacímu soudu, že při výkladu kupní smlouvy ignoroval skutečnost, že dotyčná ujednání do návrhu kupní smlouvy formuloval právní zástupce žalovaných a tudíž by se podle §557 o. z. měla „ vyložit k tíži toho, kdo výrazu použil jako první “, pomíjí, že na otázce týkající se pochybností o použitém výrazu připouštějícímu různý výklad není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud vyložil ujednání čl. III. odst. 8. písm. b) kupní smlouvy v souladu se zásadami uvedenými v §555 a §556 o. z. a dospěl k závěru, že projev vůle účastníků spočívající v zákazu odchýlit se od rázu vesničky a ostatních domů je zčásti neurčitý, jelikož není seznatelné, jaké změny vnějšího provedení stavby od původní projektové dokumentace jsou zapovězeny. Pro toto posouzení nebylo rozhodné, kdo daný výraz použil jako první, či kdo uvedené ustanovení do kupní smlouvy vtělil, jelikož nešlo o aplikaci zásady uvedené v §557 o. z. týkající se výrazu připouštějícího různý výklad. Odvolací soud dotyčné ujednání shledal z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivým, protože z projevu vůle stran nebylo možné ani výkladem zjistit, co ujednáním (podle něhož „ nedojde a nesmí dojít ke změně provedení tohoto rodinného domu ve vztahu ke všem ostatním stavbám a rázu celé vesničky“ ) strany konkrétně zamýšlely.
Přípustnost dovolání nezakládá výtka, že se odvolací soud při aplikaci výkladových pravidel v souvislosti s výkladem ujednání čl. III odst. 8 kupní smlouvy odchýlil od rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 349/2002 (poznámka dovolacího soudu – jde o neexistentní rozhodnutí) a od závěrů uvedených v rozsudku ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4901/2007, v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu .“. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování této věci vycházel, neboť se otázkou výkladu obsahu dotyčného ujednání (srov. zejména odstavce 17 až 20 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) obsáhle věnoval a aplikoval též pro danou věc použitelná výkladová pravidla zakotvená ve všeobecných ustanovení týkajících se právních jednání (díl 1 oddíl 2 hlavy V obecné části o. z.). Porušení smluvní povinnosti žalovanými sankcionované smluvní pokutou záviselo - jak se podává z článku III odst. 11 kupní smlouvy - na nedodržení závazku sjednaného v čl. III bod 8, jímž se žalovaní zavázali realizovat stavbu rodinného domu podle stavebního povolení a do souhlasu s užíváním (kolaudace) nežádat o změnu stavebního povolení dle přiložené projektové dokumentace s těmito výjimkami : a) žalobce nemá námitky proti tomu, aby si žalovaní změnili vnitřní uspořádání rodinného domu, b) v případě změn vnějšího vzhledu se kupující zavazují, že dodrží materiálově a barevností vzhled rodinného domu jako u ostatních již realizovaných rodinných domů v rámci projektu výstavby 24 rodinných domů XY ve XY, a že nedojde a nesmí dojít ke změně provedení tohoto rodinného domu ve vztahu ke všem ostatním stavbám a rázu celé vesničky . Za tohoto stavu odvolací soud důvodně akcentoval, že kupní smlouva je neurčitá v části čl. III. odst. 8. písm. b), konkrétně v části ujednání o „ zákazu odchýlení se od rázu vesničky a ostatních domů “, jestliže odchylky od vnějšího provedení připouští, avšak ani rámcově nestanoví, kterých stavebních prvků vnější konstrukce pro vzhled určujících se mohou odchylky týkat. Závěr odvolacího soudu, který z předmětného ujednání nedovodil povinnost zachování všech prvků, resp. použití totožných vnějších prvků jako u sousedních staveb, ani to, že by byla vyloučena odchylka od projektu, doplnil úvahou podloženou zjištěním, že ani ostatní domy v dané lokalitě realizované samotnou žalobkyní nejsou zcela totožné (stejné) a jsou opatřeny novodobými vnějšími prvky (např. balkóny, francouzskými okny, apod.). Navíc nelze odhlédnout od zjištění, že samo hloubkové osazení oken v obvodovém plášti nebylo v původní projektové dokumentaci řešeno a nebylo ani detailně popsáno v textové části projektu týkající se okenních prvků; stejně tak není žádný stavební výkres, který by detailně zakresloval přesnou polohu okna v obvodové konstrukci. Tudíž závěr odvolacího soudu, že žalobci v souvislosti se změnou projektu nebyli konkrétně vázáni k dodržení projektovaného způsobu osazení oken či konkrétní podobou balkónových latí, nelze považovat vzhledem k uvedenému výkladovému rámci za nepřiměřený.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Žalobkyně sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla a navíc dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 4. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu