ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.661.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 661/2021-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. U. , se sídlem v XY, insolvenčního správce dlužnice LEVITY s. r. o., se sídlem v Pyšelech - Zaječici, Kovářovická 72 (identifikační číslo 264 03 994), proti žalované obci Nová Pec , zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o 2.060.520 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 172/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 10. 2020, č. j. 22 Co 476/2019-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.424,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – změnil rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 1. 2019, č.j. 2 C 172/2015-152, tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 2.060.520 Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Po právní stránce uzavřel, že dohoda, jíž se dlužnice pro futuro vzdala práva na vydání majetkového prospěchu získaného žalovanou po zrušení kupní smlouvy odstoupením z důvodu prodlení s úhradou kupní ceny, je neplatná (§39, §451 a násl., §574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Podle kupní smlouvy uzavřené s žalovanou (prodávající) dne 28. 3. 2008 nabyla dlužnice (kupující) vkladem do katastru nemovitostí pozemky parc. č. XY, XY a XY v obci a katastrálním území XY. Dodatkem ke kupní smlouvě z 13. 6. 2008 strany sjednaly: „Prodávající má právo od této kupní smlouvy odstoupit, jestliže nedojde bez zavinění prodávající k uhrazení kupní ceny … nejpozději do 31. 10. 2008, a to bez nároku na vrácení již uhrazené kupní ceny.“ Krajský soud v Praze usnesením z 14. 12. 2010, č.j. KSPH 36 INS 12899/2010-A-11, zjistil úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Dopisem z 22. 12. 2010 – žalobci doručeným 27. 12. 2010 – odstoupila žalovaná od kupní smlouvy, protože kupující nezaplatila za předmět koupě celou sjednanou cenu. Vlastnické právo k pozemkům parc. č. XY, XY a XY, které Vrchní soud v Praze rozsudkem z 2. 4. 2015, č.j. 36 ICm 1217/2011, 101 VSPH 5/2012- 100 (KSPH 36 INS 12899/2010), vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, převedl žalobce zpět na žalovanou.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření projevili, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 1155/2005, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1102/2008, ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 512/2000, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1868/2015, a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn.33 Cdo 3050/2008, a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5364/2014). Oproti odvolacímu soudu, který ztotožnil projevené vůle stran s jazykovým vyjádřením, tedy zjistil, že se dlužnice vzdala případného nároku na vrácení zaplacené kupní ceny za převod nemovitostí, dovolatelka prosazuje, že ujednání obsažené v dodatku z 13. 6. 2008 má „preventivně sankční povahu,“ a že jde o „smluvní pokutu sui generis“ pro případ prodlení kupující s úhradou kupní ceny, popř. o dohodu o vypořádání práv a povinností v případě zániku kupní smlouvy. Současně tvrdí, že důsledkem odstoupení nebylo zrušení (zánik) celé kupní smlouvy, ale jen změna „podoby a obsahu práv a povinností.“ Takovými námitkami žalovaná zpochybňuje skutkové zjištění, k němuž po zhodnocení důkazů dospěl odvolací soud, a nikoliv právní posouzení věci, jak předpokládá ustanovení §241a odst. 1, věty první, o.s.ř.
Neplatnost dohody, jíž se někdo vzdává práv, která mohou v budoucnosti teprve vzniknout (§574 odst. 2 obč. zák.), se týká pouze práv (budoucích nároků), jejichž vznik na základě zákona, smlouvy nebo jiných právních skutečností je založen obligatorně (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 645/2001, ze dne31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2855/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2007, a ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007). Důsledkem odstoupení od smlouvy je zrušení smlouvy od sjednaného okamžiku, jinak ex tunc (§48 odst. 2 obč. zák.). Podle §457 obč. zák. je každý z účastníků zrušené smlouvy povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Vyloučení dopadu nebo odchýlení se od úpravy, podle níž si strany musí vrátit to, co podle zrušené smlouvy nabyly, zákon nedovoluje, a to ani dohodou, jíž sjednaly právo od smlouvy odstoupit (§48 odst. 1 obč. zák.). Ustanovení §48 odst. 1 a odst. 2 obč. zák. umožňují stranám toliko „odvrátit dohodou důsledky plynoucí jinak ze zákonné úpravy. To se týká jak možnosti založit za smluvně dohodnutých podmínek možnost odstoupení od smlouvy, tak možnosti modifikovat důsledky zákona o datu, ke kterému se smlouva v důsledku odstoupení ruší“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2350/2005). Nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 670/02, na který dovolatelka odkázala, spojuje zásadu autonomie vůle a svobodného individuálního jednání ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod s dispozitivní úpravou vtělenou do ustanovení §48 obč. zák., konkrétně s důsledky dvoustranné dohody o zrušení smlouvy; projednávané věci, tj. vzdání se práv, jež mohou v budoucnu teprve vzniknout, se netýká.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož je ujednání obsažené v dodatku z 13. 6. 2008 (absolutně) neplatné, neboť se jím dlužnice (kupující) vzdala práva z titulu bezdůvodného obohacení, jež mohlo v budoucnu odstoupením žalované (prodávající) od smlouvy vzniknout, je kongruentní s tím, co je uvedeno shora.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu