ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1179.2021.1
4 Tdo 1179/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovoláních obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, datová schránka: XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, a nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné J. F., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 3 To 109/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 10/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 41 T 10/2019, byli obviněný M. H. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) a obviněná J. F. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku [výrok I.], kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustili tím, že:
po předchozí vzájemné domluvě s úmyslem zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) ke škodě českého státu, obžalovaná J. F. , jednatelka společnosti E., IČ XY, se sídlem XY, poté, co na pozici kupující nakoupila od prodávající společnosti CORTINA PROJECTS LIMITED, č. spol. 07510504, se sídlem 7th Floor, 52/54 Gracechurch Street, London, England, EC3V OEH, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, motorovou naftu na základě 8 níže uvedených faktur:
| Faktura číslo
| Množství nafty v litrech
| Cena nafty v EUR
| Cena nafty v Kč
|
| 20130825
| 1.239.335
| 784.796,50
| 20.306.609,44
|
| 20130844
| 1.239.017
| 789.328,17
| 20.226.534,36
|
| 20130936
| 1.314.902
| 873.397,36
| 22.555.486,82
|
| 20131012
| 1.235.523
| 807.117,75
| 20.625.894,10
|
| 20131022
| 1.212.909
| 792.005,32
| 20.219.895,82
|
| 20131032
| 1.224.935
| 805.051,78
| 20.778.386,44
|
| 20131033
| 1.226.559
| 806.119,11
| 20.805.934,23
|
| 20131041
| 1.219.637
| 796.386,37
| 20.502.967,10
|
| celkem
| 9.912.817
| 6.454.202,36
| 166.021.708,30
|
na celkovou částku 6.454.202,36 EUR (přepočet dle kurzu ČNB je 166.021.708,30 Kč bez DPH), přičemž tato byla převezena nákladními železničními vozy od výrobce rafinérie SLOVNAFT, a.s. přímo do daňového skladu v České republice, umístěného na adrese XY - společnosti K., kdy společnost CORTINA PROJECTS LIMITED motorovou naftu sama nakoupila od výrobce – rafinerie SLOVNAFT a.s. se sídlem Slovenská republika, Bratislava, Vlčie hrdlo 1, a to v období od 12.8. do 25.10.2013, v celkovém množství 9.912.817 litrů na základě níže uvedených 8-mi faktur:
| Faktura číslo
| Datum vystavení
| Množství nafty v litrech
| Hodnota zboží v EUR
| Hodnota EUR/litr (Kč/litr)
| Částka v Kč /dle kurzu ČNB/
|
| 113051394
| 12.08.2013
| 1.239.335
| 757.146,94
| 0,6109 (15,81)
| 19.594.962,81
|
| 113054390
| 23.08.2013
| 1.239.017
| 789.452,08
| 0,6372 (16,35)
| 20.261.287,63
|
| 113063465
| 27.09.2013
| 1.314.902
| 809.401,08
| 0,6156 (15,81)
| 20.793.513,75
|
| 113065179
| 03.10.2013
| 1.235.523
| 768.495,30
| 0,6220 (15,89)
| 19.638.897,39
|
| 113067066
| 10.10.2013
| 1.212.909
| 732.791,10
| 0,6042 (15,42)
| 18.708.156,78
|
| 113068873
| 17.10.2013
| 1.224.935
| 745.250,46
| 0,6084 (15,63)
| 19.152.936,82
|
| 113069368
| 20.10.2013
| 1.226.559
| 760.012,74
| 0,6196 (15,97)
| 19.593.128,44
|
| 113071205
| 25.10.2013
| 1.219.637
| 750.454,87
| 0,6153 (15,86 )
| 19.320.460,63
|
| celkem
| | 9.912.817
| 6.113.004,57
| | 157.063.344,25
|
za celkovou částku 6.113.004,57 EUR, což představuje (dle kurzu ČNB v den vystavení faktury) částku 157.063.344,25 Kč bez DPH, na základě Dodavatelské smlouvy číslo 55210136352 ze dne 01.08.2013, přičemž do mezinárodního výměnného systému VIES (VAT Information Exchange System), který je centrální databází informací v oblasti DPH mezi členskými státy EU, byl prodej motorové nafty zaevidován jako třístranný obchod mezi společnostmi CORTINA PROJECTS LIMITED, E. a K.-O.,
obžalovaná F. na pozici prodávající společnosti uzavřela dne 1.8.2013 dle instrukcí obžalovaného M. H. předjednanou Rámcovou obchodní smlouvu o dodávkách pohonných hmot číslo 2013A s J. V., jednatelem společnosti K-O., IČ XY, se sídlem XY, která byla na pozici společnosti kupující, a vyhotovila následujících 8 faktur:
| Faktura číslo
| Datum vystavení
uvedené na faktuře
| Množství nafty v litrech
| Kč/litr
| Daňový základ v Kč
|
| 2013001
| 19.08.2013
| 1.239.335
| 15,55
| 19.271.659
|
| 2013002
| 30.08.2013
| 1.239.017
| 16,48
| 20.419.000,16
|
| 2013018
| 30.09.2013
| 1.314.902
| 15,77
| 20.736.004,54
|
| 2013019
| 07.10.2013
| 1.235.523
| 15,65
| 19.335.934,95
|
| 2013020
| 15.10.2013
| 1.212.909
| 15,67
| 19.006.284,03
|
| 2013021
| 18.10.2013
| 1.224.935
| 15,675
| 19.194.731,45
|
| 2013022
| 21.10.2013
| 1.226.559
| 15,64
| 19.183.382,76
|
| 2013023
| 29.10.2013
| 1.219.637
| 15,58
| 19.001.944,46
|
| celkem
| | 9.912.817
| | 156.148.941,35
|
na předem dohodnutou kupní cenu v celkové výši 156.148.941,35 Kč bez DPH, přičemž tato cena byla pod hranicí prodejní ceny zprostředkovatele - společnosti CORTINA PROJECTS LIMITED, čímž vznikla spol. E. ztráta ve výši 9.872.766,95 Kč bez DPH (166.630.352,29 – 156.148.941,35 = 10.481.410,94), s místem určení do daňového skladu spol. K.-O., XY, evidenční číslo XY,
přičemž z dovezeného objemu pohonných hmot z jiného členského státu EU do ČR a prodaného v tuzemsku vznikla společnosti E. daňová povinnost zaplatit DPH vůči správci daně za zdaňovací období: srpen 2013 ve výši 8.356.821,11 Kč, září 2013 ve výši 4.359.342,86 Kč, a říjen 2013 ve výši 20.211.399,51 Kč, tj. celkem za uvedená období ve výši 32.927.563,48 Kč, kterou však společnost nesplnila, neboť prodejem motorové nafty utrpěla ztrátu ve výši 10.481.410,94 Kč bez DPH, a dále aby spol. E. nemusela vůči státu odvést DPH za zboží pořízené z jiného členského státu EU za uvedená zdaňovací období, obž. J. F. jako jednatelka společnosti E. v době výkonu své funkce a z titulu této funkce, na základě instrukcí a v součinnosti s obž. M. H., který ji uvedl do systému TRADEBANK, v němž byly sdruženy společnosti údajně obchodující v tomto systému, a který spočíval ve vzájemném, zpravidla opakovaném, nákupu a prodeji zboží různého druhu, kdy firmy v rámci systému tradebank údajně prováděly zdanitelná plnění, ke kterým však fakticky nedošlo, neboť se jednalo o fiktivní obchody či obchody s fiktivním zbožím, za které si firmy sdružené v systému tradebank vzájemně vystavovaly faktury na údajně přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění, ač k nim ve skutečnosti nedošlo; tímto způsobem obžalovaná F. společně s obž. H., jež rovněž vystupoval v systému tradebank v zájmu společnosti E., úmyslně minimalizovali daňovou povinnost spol. E., když obžalovaná F. následně zkreslila účetnictví fakturami spojenými s údajným nákupem a prodejem různého typu zboží od různých společností v rámci systému tradebank, mj. společností Anica, s.r.o., Wood B.S.T. spol. s.r.o., Tivoli Group s.r.o., Hotel Moto GP s.r.o., Safety Czech s.r.o., V-REMIX spol. s r.o., a dalších společností zapojených do tzv. systému tradebank, ač zdanitelná plnění na fakturách deklarovaná nebyla realizována, a tato údajná plnění správce daně v průběhu daňové kontroly neuznal a doměřil daňovému subjektu daňovou povinnost a dále, aby se společnost vyhnula placení dluhu vůči správci daně, provedla jednatelka společnosti účelovou změnu subjektu ve statutárním orgánu spol. E.,
a tímto jednáním oba obžalovaní společně zkrátili daň ve velkém rozsahu a způsobili na DPH ekonomickou újmu českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28, a to v celkové výši 32.927.563 Kč.
2. Za uvedený trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve formě spolupachatelství uložil Městský soud v Praze obviněnému M. H. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 165 celých denních sazeb ve výši 1.600 Kč denní sazby, celkem tedy ve výši 264.000 Kč.
3. Obviněné J. F. uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, přičemž podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku soud dále uložil obviněné peněžitý trest v počtu 150 celých denních sazeb ve výši 1.000 Kč denní sazby, celkem tedy ve výši 150.000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách, a to ve výši 10.000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabyde právní moci. Zároveň určil, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněná nezaplatí dílčí splátku včas. Současně obviněné podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na dobu 5 (pěti) let.
4. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Finanční úřad pro hl. m. Prahu se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 41 T 10/2019, byli spoluobvinění J. V. , nar. XY v XY, a M. O. , nar. XY v XY, podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1KZV 54/2018, pro skutek, že:
v přesně nezjištěnou dobu, před datem 1.8.2013, na přesně nezjištěném místě, po předchozí vzájemné domluvě, s úmyslem zkrátit daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) ke škodě českého státu, měli zorganizovat řetězec právnických subjektů, který v období od 12.8. do 29. 10. 2013 využili k fakturaci dodávek motorové nafty (dále jen zboží) v celkovém množství 9.912.817 litrů, aby tak zastřeli faktický stav věci, neboť ve skutečnosti bylo zboží dopravováno nákladními železničními vozy z rafinérie S., se sídlem ve Slovenské republice přímo do cílové stanice - daňového skladu společnosti K.-O., . se sídlem v České republice, avšak faktury na toto zboží byly vystaveny v rozporu se skutečným stavem, když na nich byla uvedena cesta zboží od dodavatele, jímž byla společnost S., se sídlem ve Slovenské republice přes společnost CORTINA PROJECTS LIMITED se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a dále přes společnost E. se sídlem v České republice, která vystavila faktury na odběratele - společnost K.-O. se sídlem v České republice, to vše se záměrem, že společnost E. (která ve vytvořeném řetězci právnických subjektů zaujímala 2. článek řetězce) se stane nekontaktní, nesplní svoji daňovou povinnost vůči správci daně, když DPH nezaplatí a navíc sníží pořizovací cenu zboží pro odběratele - společnost K.-O. (která ve vytvořeném řetězci právnických subjektů zaujímala poslední, 3. článek řetězce) - který tím získal finanční prospěch, konkurenční výhodu a mohl tak svým odběratelům prodávat zboží za výhodnější cenu, když konkrétně došlo k tomu, že:
obžalovaný M. O. , zmocněnec zastupující společnost CORTINA PROJECTS LIMITED, č. spol. 07510504, se sídlem 7th Floor, 52/54 Gracechurch Street, London, England, EC3V OEH, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (společnost je 1. článkem ve vytvořeném řetězci), na pozici kupujícího, který byl oprávněn jednat o podmínkách odběru pohonných hmot, logistice dodávek a platebních podmínkách, opatřil na Slovensku v období od 12.8. do 25.10.2013, motorovou naftu v celkovém množství 9.912.817 litrů, a to na základě níže uvedených 8-mi faktur:
| Faktura číslo
| Datum
vystavení
| Množství nafty v litrech
| Hodnota zboží v EUR
| Hodnota EUR/litr (Kč/litr)
| Částka v Kč /dle kurzu ČNB/
|
| 113051394
| 12.08.2013
|
1.239.335
| 757.146,94
| 0,6109 (15,81)
| 19.594.962,81
|
| 113054390
| 23.08.2013
|
1.239.017
| 789.452,08
| 0,6372 (16,35)
| 20.261.287,63
|
| 113063465
| 27.09.2013
|
1.314.902
| 809.401,08
| 0,6156 (15,81)
| 20.793.513,75
|
| 113065179
| 03.10.2013
|
1.235.523
| 768.495,30
| 0,6220 (15,89)
| 19.638.897,39
|
| 113067066
| 10.10.2013
|
1.212.909
| 732.791,10
| 0,6042 (15,42)
| 18.708.156,78
|
| 113068873
| 17.10.2013
|
1.224.935
| 745.250,46
| 0,6084 (15,63)
| 19.152.936,82
|
| 113069368
| 20.10.2013
|
1.226.559
| 760.012,74
| 0,6196 (15,97)
| 19.593.128,44
|
| 113071205
| 25.10.2013
|
1.219.637
| 750.454,87
| 0,6153 (15,86 )
| 19.320.460,63
|
| celkem
| |
9.912.817
| 6.113.004,57
| | 157.063.344,25
|
za celkovou částku 6.113.004,57 EUR, což představuje (dle kurzu ČNB v den vystavení faktury) částku 157.063.344,25 Kč bez DPH, od prodávajícího – rafinérie S. se sídlem XY, Slovenská republika, na základě Dodavatelské smlouvy číslo 55210136352 ze dne 01.08.2013, tuto motorovou naftu ve stejném množství dále prodal společnosti E., přičemž vyhotovil 8 níže uvedených faktur:
|
Faktura číslo
|
Množství nafty v litrech
|
Cena nafty v EUR
|
Cena nafty v Kč
|
|
20130825
|
1.239.335
|
784.796,50
|
20.306.609,44
|
|
20130844
|
1.239.017
|
789.328,17
|
20.226.534,36
|
|
20130936
|
1.314.902
|
873.397,36
|
22.555.486,82
|
|
20131012
|
1.235.523
|
807.117,75
|
20.625.894,10
|
|
20131022
|
1.212.909
|
792.005,32
|
20.219.895,82
|
|
20131032
|
1.224.935
|
805.051,78
|
20.778.386,44
|
|
20131033
|
1.226.559
|
806.119,11
|
20.805.934,23
|
|
20131041
|
1.219.637
|
796.386,37
|
20.502.967,10
|
|
celkem
|
9.912.817
|
6.454.202,36
|
166.021.708,30
|
na celkovou částku 6.454.202,36 EUR (přepočet dle kurzu ČNB je 166.021.708,30 Kč bez DPH), avšak motorovou naftu nechal převézt nákladními železničními vozy z rafinérie S. přímo do daňového skladu v České republice, umístěného na adrese XY - společnosti K.-O., přičemž do mezinárodního výměnného systému VIES (VAT Information Exchange System), který je centrální databází informací v oblasti DPH mezi členskými státy EU, zaevidoval prodej motorové nafty jako třístranný obchod mezi společnostmi CORTINA PROJECTS LIMITED, E. a K.-O., ale ve skutečnosti se jednalo o obchod mezi rafinérií S., zprostředkovatelem CORTINA PROJECTS LIMITED a příjemcem K.-O., kde cílovou stanicí dodání zboží (motorová nafta, MN) byla od začátku vždy společnost K.-O., která před dodáním zboží hradila zprostředkovatelské firmě na bankovní účet číslo XY zálohy v celkové výši 5.002.500,- EUR (přepočet dle kurzu ČNB činí 129.122.640,-Kč) na nákup motorové nafty v rafinérii S., přičemž obžalovaná J. F., jednatelka společnosti E., IČ XY, se sídlem XY (společnost je 2. článkem ve vytvořeném řetězci), na pozici prodávající společnosti, prováděla úkony, které měly znepřehlednit nezákonné podnikání s motorovou naftou a uzavřela dne 1.8.2013, dle instrukcí tichého společníka obžalovaného M. H., předjednanou Rámcovou obchodní smlouvu o dodávkách pohonných hmot číslo 2013A s obžalovaným J. V. , jednatelem společnosti K.-O., IČ XY, se sídlem XY, která byla na pozici společnosti kupující, a pro kterého vyhotovila následujících 8 faktur:
| Faktura číslo
| Datum vystavení
uvedené na faktuře
| Množství nafty v litrech
| Kč/litr
| Daňový základ v Kč
|
| 2013001
| 19.08.2013
| 1.239.335
| 15,55
| 19.271.659
|
| 2013002
| 30.08.2013
| 1.239.017
| 16,48
| 20.419.000,16
|
| 2013018
| 30.09.2013
| 1.314.902
| 15,77
| 20.736.004,54
|
| 2013019
| 07.10.2013
| 1.235.523
| 15,65
| 19.335.934,95
|
| 2013020
| 15.10.2013
| 1.212.909
| 15,67
| 19.006.284,03
|
| 2013021
| 18.10.2013
| 1.224.935
| 15,675
| 19.194.731,45
|
| 2013022
| 21.10.2013
| 1.226.559
| 15,64
| 19.183.382,76
|
| 2013023
| 29.10.2013
| 1.219.637
| 15,58
| 19.001.944,46
|
| celkem
| | 9.912.817
| | 156.148.941,35
|
na předem dohodnutou kupní cenou v celkové výši 156.148.941,35 Kč bez DPH, přičemž tato cena byla pod hranicí prodejní ceny zprostředkovatele - společnosti CORTINA PROJECTS LIMITED, čímž byla vygenerována ztráta ve výši 9.872.766,95 Kč bez DPH (166.630.352,29 – 156.148.941,35 = 10.481.410,94), s místem určení do daňového skladu spol. K.-O., XY, evidenční číslo XY, a obžalovaný J. V. , jednatel společnosti K.-O. IČ XY, se sídlem XY, (společnost je 3. článkem ve vytvořeném řetězci), měl snížit cenu motorové nafty, a před dodáním 9.912.817 litrů motorové nafty, uskutečnil v období od 8.8. do 22.10.2013 peněžitá plnění, a to z účtu společnosti K.-O., číslo XY za prodávající společnost E., na účet zprostředkovatele CORTINA PROJECTS LIMITED číslo XY ve výši 5.002.500,- EUR (přepočet dle kurzu ČNB 129.122.640,- Kč) a na účet rafinérie S. číslo XY ve výši 1.650.000,- EUR (přepočet dle kurzu ČNB 42.532.875,- Kč), bez kterých nebylo možné realizovat obchod a jehož motivací pro vstup do řetězového obchodu s podvodem na DPH, byl finanční prospěch ve výši 4.378.600,- Kč, oproti přímému nákupu motorové nafty přímo z rafinérie, čímž společnost získala konkurenční výhodu, díky které mohla prodávat zboží odběratelům za výhodnější cenu, z dovezeného objemu pohonných hmot z jiného členského státu EU do ČR a prodaného v tuzemsku, vznikla společnosti E. daňová povinnost zaplatit DPH vůči správci daně za zdaňovací období: srpen 2013 ve výši 8.356.821,11 Kč, září 2013 ve výši 4.359.342,86 Kč, a říjen 2013 ve výši 20.211.399,51 Kč, tj. celkem za uvedená období ve výši 32.927.563,48 Kč, kterou společnost nesplnila, neboť prodejem motorové nafty vygenerovala ztrátu 10.481.410,94 Kč bez DPH a od spol. K.-O. nedostala fakturovanou částku za zboží ve výši 156.148.940,90 Kč bez DPH,
tímto jednáním, na něž mělo navazovat jednání obžalované jednatelky společnosti E. J. F. spočívající v úmyslném minimalizování vlastní daňové povinnosti zkreslením účetnictví fakturami spojenými s nákupem a prodejem různého typu zboží od různých společností, u kterých bylo zjevné, že zdanitelná plnění na nich deklarovaná nemohla být realizována, čímž měli oba obžalovaní společně s obž. J. F. a obž. M. H. zkrátit daň ve velkém rozsahu a způsobit na DPH ekonomickou újmu českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, v celkové výši 32.927.563,48 Kč,
kterým měli spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní.
6. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 41 T 10/2019, podali odvolání obviněný M. H. a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněné J. F. a spoluobviněných J. V. a M. O. Státní zástupce směřoval své odvolání jednak do výroku o trestu u obviněné J. F. a jednak do výroku, jímž byli spoluobvinění J. V. a M. O. zproštěni obžaloby. Obviněný M. H. směřoval odvolání do výroku o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 3 To 109/2020 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně obviněných J. V. a M. O. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil Městskému soudu v Praze [výrok I.] a podle §256 tr. ř. odvolání obviněného M. H. a státního zástupce, podané v neprospěch obviněné J. F., zamítnul [výrok II.].
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 3 To 109/2020, podal obviněný M. H. prostřednictvím obhájce dovolání. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněné J. F.
8. Obviněný M. H. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř dovozuje z nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v písm. a) až k)
výslovná citace).
9. Dovolatel namítá, že soudy pominuly důkaz svědčící o tom, že se nemohl skutku dopustit, avšak následně tento důkaz nijak nekonkretizuje. Má za to, že znalecké posudky, jež byly ve věci provedeny jsou zcela neobjektivní. Zdůrazňuje absenci vzdělání v oblasti daňového práva, v důsledku čehož k této oblasti vždy využíval daňových poradců. Proto mu podle jeho názoru nemůže být kladeno k tíži, že se některé účetní operace jeví jako trestný čin. Následně se obviněný dovolává nenaplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu, za který byl odsouzen. O tomto podle obviněného svědčí skutečnost, že Finanční úřad hlavního města Prahy byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody do občanského řízení. Domnívá se, že k odkazu do občanskoprávního řízení došlo z toho důvodu, že není jasná výše škody a zda vůbec nějaká škoda vznikla.
10. Poté obviněný konstatuje, že je léčen pro psychické problémy, jež jsou závažné a mělo k nim být přihlédnuto při stanovení výše a druhu trestu. Neví proč toto nesdělil soudu při soudním jednání, bylo to proto, že „nechtěl být za blázna“. Podle doložené zdravotní zprávy je jeho onemocnění závažné a proto mělo být k němu přihlédnuto při úvaze a druhu a výši trestu. Podle dovolatele měl dostatečný výchovný charakter na jeho osobu již průběh přípravného řízení a řízení před soudem, proto nebylo třeba přistupovat k trestu odnětí svobody v délce 5 let. Pokud nastoupí do výkonu trestu, bude toto mít za následek úpadek obchodní společnosti a propouštění zaměstnanců, což bude mít vliv na splacení škody, jelikož nebude mít žádný příjem. Prvořadým cílem státu by podle jeho názoru mělo být dosažení nápravy a náhrady škody. Mělo by být rozlišováno, zda je trestná činnost páchána pomoci série firem, které jsou nefunkční či pomocí firem, které jsou funkční. Podle názoru obviněného je také třeba přihlédnout k daňovým zvyklostem a dívat se na věc z ekonomického pohledu. Má za to, že pokud mu soud neuložil trest zákazu činnosti byl na vážkách, zda skutek je trestný či nikoliv. Za diskutabilní považuje uložený peněžitý trest, když se jedná o druhý uložený trest za jeden skutek a v případě uložení trestu odnětí svobody ho není z čeho uhradit, když uložení peněžitého trestu má vliv i na možnost případného podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
11. Neztotožňuje se se závěry znaleckých posudků a výpověď obviněné J. F. považuje za účelovou. Zdůrazňuje, že nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že byla k trestné činnosti nucena.
12. V trestním řízení došlo podle dovolatele k porušení základních zásad trestního řízení vyjádřených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když soudy důkazy svědčící v jeho prospěch ignorovaly a řádně nevyhledávaly. Podle dovolatele tedy soudy nerespektovaly zásadu volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., podle které je nutno zjistit skutkový stav, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné, s tím, že rozsudek byl vynesen i přes nedostatek důkazů. Podle dovolatele se soud dostatečně nezabýval jeho návrhy na provedení důkazů, takže skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností.
13. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší rozsudek (pozn. pravděpodobně myšleno usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 3 To 109/2020, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. Obviněný současně žádá Nejvyšší soud o odklad výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o dovolání.
14. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněné J. F. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. l) a h) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v trestním řízení mu předcházejícím obviněné J. F. uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byla uznána vinou.
15. Nejvyšší státní zástupce předně připomíná argumentaci odvolacího soudu ohledně výroku o trestu u obviněné J. F., přičemž se neztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze o existenci podmínek pro aplikaci moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho názoru se ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku týká mimořádného snížení trestu odnětí svobody, kdy za zvláštní okolnosti či poměry podmiňující aplikaci tohoto ustanovení nelze bez dalšího považovat takové okolnosti, které jsou „obecnými“ okolnostmi polehčujícími ve smyslu §41 tr. zákoníku (např. doznání, projevená lítost, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení nebo dosavadní trestní bezúhonnost). Tyto okolnosti musí být výraznějším způsobem atypické, v případě obdobných trestných činů se běžně nevyskytující. Použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku má být výjimečné.
16. Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku podle dovolatele nemůže odůvodnit samotná existence některých polehčujících okolností, jako je doznání pachatele ke spáchání trestného činu, lítost. Tyto okolnosti lze ve většině případu považovat za obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu, a proto nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Pouze za situace, kdyby by polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku byly natolik intenzivní a závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Současně poukazuje na to, že za mimořádné poměry pachatele se považují okolnosti, které nemají přímý vztah ke spáchání trestného činu, ale které zapříčiní, že výkon trestu je u pachatele důvodně pociťován jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů. Jedná se tak o atypické poměry. Jestliže soud přistoupí k aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, tak musí vyložit, kterou z alternativních podmínek má provedeným dokazováním za prokázanou a v jakých specifických rysech posuzovaného případu se tyto výjimečné okolnosti projevily. Ve vztahu k obviněné J. F. však podle jeho názoru nelze dovodit takové výjimečné okolnosti případu.
17. Připomíná, že podle soudní praxe lze za takové mimořádné okolnosti případu považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku přitěžujících okolností, vážnou nemoc pachatele, závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku, stav snížené příčetnosti, není-li současně možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku, péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti, psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26 a §47 tr. zákoníku, skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, afekt pachatele, který po spáchání trestného činu pominul. Takovéto skutečnosti ovšem v této konkrétní věci shledány nebyly. Trest uložený soudem prvního stupně obviněné J. F. tak neměl zůstat odvolacím soudem nedotčen, jelikož se jedná o trest, který je pouze symbolický ve vztahu ke škodě, která byla trestným činem způsobena.
18. Jestliže soud druhého stupně poukazuje na to, že obviněná projevila lítost, vedla řádný způsob života a od spáchání trestné činnosti uplynula již určitá doba a trestná činnost obviněné probíhala jen tři měsíce, pak tento závěr podle nejvyššího státního zástupce neodpovídá závěrům, které tento soud učinil v předchozí části svého rozhodnutí, když konstatoval úmyslné zavinění obviněné, která se trestné činnosti účastnila jako do jisté míry aktivní tzv. bílý kůň. Aktivitu dovozuje z nominace obviněné na statutárního zástupce obchodní společnosti E., když s jejímž přispěním byl způsoben následek převyšující více jak trojnásobně hranici škody velkého rozsahu, který nebyl ani zčásti napraven, když provedenými důkazy bylo plně prokázáno, že po vzájemné domluvě s úmyslem zkrátit DPH obviněná J. F., jako jednatelka společnosti byla velmi aktivní. O tom svědčí závěry soudu, že to byla ona, kdo za společnost E., zakoupila na základě 8 faktur za celkovou částku v přepočtu 166.021.708,30 Kč pohonné hmoty od zahraniční společnosti, dne 1. 8. 2013 podle instrukcí spoluobviněného M. H. uzavřela za spol. E. předjednanou Rámcovou obchodní smlouvu o dodávkách pohonných hmot s J. V., na jejímž základě spol. E. zakoupené pohonné hmoty přeprodala společnosti K.-O. za výrazně nižší cenu ve výši 156.148.941,35 Kč, a vznikla tak daňová povinnost společnosti E. zaplatit DPH za zdaňovací období srpen, září a říjen 2013 v celkové výši 32.927.563,48 Kč, kterou však společnost nesplnila, následně zkreslila účetnictví spol. E. fakturami spojenými s údajným nákupem a prodejem různého zboží od různých společností v rámci systému TRADEBANK, ač zdanitelná plnění deklarovaná na těchto fakturách ve skutečnosti nebyla realizována. Podle jeho názoru tato konstatování druhoinstančního soudu odporují použití §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu.
19. Nejvyšší státní zástupce opětovně připomíná výjimečný charakter ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, když jeho aplikaci podmiňují okolnosti v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest vyměřený na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 303/2012 nebo 3 Tdo 1190/2016). Dosavadní beztrestnost či bezúhonnost pachatele a jeho věk takovými okolnostmi bez dalšího nejsou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1772/2016 nebo 7 Tdo 634/2012). V daných souvislostech odkazuje také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr., ve kterém dovolací soud judikoval, že se nemůže jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných. V nyní předkládané věci zároveň nelze ani shledat žádnou z okolností zmiňovaných v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1356/2018 a sp. zn. 5 Tdo 1118/2019, publikovaných pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.
20. Za adekvátní trest pro obviněnou pak nejvyšší státní zástupce považuje trest, který byl navrhován před soudem prvního stupně, tj. nepodmíněný trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby.
21. Uzavírá, že v případě obviněné J. F. nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vyhodnocuje, že uložením trestu odnětí svobody mimo zákonem stanovenou standardní sazbu zatížil Městský soud v Praze své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jestliže Vrchní soud v Praze nevyhověl odvolání státní zástupkyně naplnil tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z hlediska hospodárnosti řízení vyslovuje názor, podle kterého v posuzované věci postačí kasace pouze rozhodnutí soudu odvolacího, který může zjednat nápravu na podkladě původního odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněné.
22. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2021, sp. zn. 3 To 109/2020 ve výroku pod bodem II. v tom rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání státní zástupkyně ohledně obviněné J. F., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. Pro případ jiného rozhodnutí než navrhovaným způsobem, vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
23. Opis dovolání obviněného M. H. byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 2. 8. 2021 (č.l. 6176). Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 1 NZO 716/2021 nejprve uvádí, jaké uplatnil obviněný dovolací důvody a v jakých skutečnostech spatřuje jejich naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného státní zástupkyně uvedla, že tato uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá.
24. Následně připomíná, v jakých případech je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak podle jejího názoru námitky obviněného nelze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Dovolatel totiž ve skutečnosti napadá učiněná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů. Dovolání neobsahuje žádnou námitku, která by byla způsobilá uplatněný dovolací důvod naplnit. Obviněný neuplatnil ani žádnou námitku v tom smyslu, že by učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky jemu přisouzeného trestného činu. Dovolává se pouze vlastních skutkových verzí, učiněných na základě odlišného hodnocení důkazů, než jaké učinily soudy.
25. Stran námitky dovolatele ohledně nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí, v důsledku čehož mělo dojít k porušení pravidel spravedlivého procesu konstatuje, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a jejich rozhodnutí obsahují náležité odůvodnění, ve kterých se soudy vypořádaly nejenom s jednotlivými důkazy, ale i s obhajobou obviněného. Připomíná, že to byl obviněný, kdo úmyslně krátil daň a využil k tomu společnosti E., stejně tak jako obviněné J. F. jako bílého koně. Obviněná J. F. pak dle jeho dispozic jako jednatelka společnosti E. zakoupila za značný objem finančních prostředků od zahraniční společnosti Cortina Projects Limited, pohonné hmoty, které tato společnost nakoupila od slovenské rafinerie S. Na základě dispozic dovolatele společnost E. pohonné hmoty přeprodala společnosti K.-O., avšak za výrazně nižší cenu. Společnosti E. vznikla daňová povinnost ve výši 32.927.563,48 Kč, kterou však nesplnila. Prostřednictvím systému Tradebank pak na základě instrukcí dovolatele obviněná J. F. za užití fiktivních faktur na údajně přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění minimalizovala daňovou povinnost společnosti E. a zkreslila účetnictví. Přitom deklarovaná plnění vůbec nebyla realizována. Ve finále obviněná J. F. převedla jednatelství ve společnosti na jinou osobu. Společně s obviněným tak zkrátili stát na DPH v celkové výši 32.927.563 Kč. Státní zástupkyně akcentuje, že se nejedná o domněnky, jak namítá dovolatel, ale o důkazně podložený závěr. Jednotlivé důkazy na sebe spolehlivě navazují, tvoří ucelený řetězec, jež nabízí jediný výklad, tj. že obviněný popsaným způsobem manipuloval s obviněnou J. F. tak, aby jeho úloha v celém procesu krácení DPH byla zastřena. Skutková zjištění, které se stala podkladem výroku o vině, proto nepředstavují porušení základního práva obviněného na spravedlivý proces.
26. Vyslovuje názor, podle kterého za porušení pravidel spravedlivého procesu nelze považovat situaci, kdy k návrhu obviněného nebyly provedeny veškeré jím nárokované důkazy. Je totiž pouze věcí soudu, zda bude řízení doplňovat o další stranami navržené důkazy nebo zda skutkový stav věci byl již objasněn v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o podané obžalobě. Soud totiž není povinen vyhovět všem návrhům stran doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní.
27. Ve vztahu k námitkám týkajícím se uloženého trestu předestírá, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a připomíná obecná východiska tohoto dovolacího důvodu. Připouští možnost přezkumu výroku o trestu Nejvyšším soudem v případě extrémně přísného trestu, za situace, kdy by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe. Šlo by však o krajní případ, kdy extrémní rozpor mezi druhem a výměrou uloženého trestu a jeho účelem a kritérii stanovenými zákonem by dosahoval ústavně právní roviny. O takový případ se však v posuzované věci podle státní zástupkyně nejedná. Obviněnému byl totiž uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť soud přihlédl k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Pokud byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 264.000 Kč, pak soud zvažoval jak osobní, tak majetkové poměry pachatele. Obviněný uvedl zanedbatelný příjem, kterého v době soudního řízení aktuálně dosahoval. Soud však správně zhodnotil jeho vzdělání, příjmy dosahované v minulosti, široké pole profesní činnosti a výši peněžitého trestu přizpůsobil nejnižší možné odhadované výši jeho příjmů. S ohledem na výnos ze spáchané trestné činnosti státní zástupkyně považuje uložený peněžitý trest spíše za velmi mírný. V žádném případě nelze hovořit o jeho nedobytnosti. Výrok o trestu tak žádným ústavním deficitem netrpí.
28. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
29. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájkyni obviněné a obviněné J. F. Obviněná J. F. se ve svém vyjádření k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce především neztotožňuje s názorem nejvyššího státního zástupce, jelikož tento nereflektuje veškeré aspekty případu.
30. Obviněná poukazuje na to, že sice není vnitřně přesvědčena o trestněprávní rovině svého jednání, ale doznala svou účast na obchodech s pohonnými hmotami (dále jen PHM). Z celého řízení, její výpovědi i výpovědí svědků je patrné, že příliš nerozuměla svému jednání, natožpak aby byla schopna plánovat sofistikovanou daňovou trestnou činnost. Připomíná, že zcela nerozumí tomu, proč byla shledána vinou, ale svého jednání lituje, přičemž ve své výpovědi hovořila upřímně a nezamlčovala svou roli v obchodování a ponechala na úvaze soudu, aby zvážil, zda vůbec z její strany došlo ke spáchání trestného činu. I toto vedlo soud prvního stupně k tomu, že při zvážení dalších okolností případu (lítosti;, způsobu jakým došlo k jejímu zapojení do trestné činnosti; míře, jakou se na trestné činnosti podílela; absenci finančního prospěchu; rodinným poměrům a vedení řádného života před i po spáchání trestné činnosti, ke které došlo před osmi lety; koncentraci jejího jednání do cca 4 měsíců) vyhodnotil, že se v jejím případě jednalo o exces z jinak řádného způsobu života, a proto přistoupil k použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí trest odnětí svobody v délce tří let, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce pěti let. Soud jí však uložil i další tresty, tj. peněžitý trest a trest zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a družstva.
31. Již samotné odvolání státního zástupce považovala za překvapivé, když tento před soudem prvního stupně žádal uložení trestu odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby a trest zákazu činnosti. Soud návrhu vyhověl co do zákazu činnosti a u trestu odnětí svobody přihlédl ke všem okolnostem případu a jejím osobním poměrům a uložil jí trest pod spodní hranicí trestní sazby, který jí podmíněně odložil na maximální možnou dobu. Naopak nad rámec návrhu státního zástupce jí uložil rovněž peněžitý trest v citelné výši. Podle názoru obviněné, jí tak byl soudem uložen trest odpovídající všem okolnostem, ale také odpovídající původnímu návrhu státního zástupce, byť tento byl částečně zmírněn, co do trestu odnětí svobody, když jí ovšem naopak byl uložen trest peněžitý.
32. Stran argumentace nejvyššího státního zástupce upozorňuje na tyto okolnosti, na základě, kterých soud prvního stupně použil ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Akcentuje, že se nejednalo pouze o lítost, řádný způsob vedení života a časový odstup. Soud zohlednil rovněž způsob jejího zapojení do trestné činnosti, míru, jakou se na činnosti podílela, absenci finančního prospěchu z trestné činnosti i její osobní a rodinné poměry. Zdůrazňuje, že se totiž stará o studujícího syna a nemocné staré rodiče. Soud přihlédl i ke komplikované životní situaci, v jaké se do „podnikání“ pustila, kdy byla delší období nezaměstnaná a řešila velmi závažné zdravotní problémy s nádorem páteře, a v neposlední řadě také skutečnost, že se zcela evidentně jednalo o exces z jinak řádného života. V jejím případě se tak jedná o kumulaci velkého množství aspektů svědčících ve prospěch aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv o několik málo obecných polehčujících okolností, jak uvádí dovolatel. Má za to, že ve věci byla naplněna i další podmínka pro mimořádné snížení trestu, a tedy, že její nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, než jaký předpokládá zákonná trestní sazba při současném podmíněném odkladu.
33. V daných souvislostech opakuje, že jí byl soudem prvního stupně uložen rovněž trest zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na dobu pěti let a peněžitý trest v celkové výši 150 000 Kč, což považuje za zcela citelné a dostatečné potrestání své osoby. Uložené tresty přijala a peněžitý trest již začala splácet.
34. Stran argumentace dovolatele ohledně mimořádnosti institutu snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku poukazuje na článek JUDr. Jiřího Muláka, Ph. D. „Mimořádné snížení trestu odnětí svobody – výjimečný institut nebo východisko z nouze“, přičemž vyvozuje, že uložení nepodmíněného trestu by bylo zcela zjevně nepřiměřeně přísné. Opět uvádí, že kromě projednávané věci je osobou zcela bezúhonnou, pečuje o svého syna a starší rodiče, je aktivní ve spolku na ochranu zvířat. Je zaměstnána jako studijní referentka pro doktorské studium na Fakultě architektury ČVUT a denně nakládá s finančními prostředky instituce, přičemž na ni nikdy nebyla jediná stížnost. Podle obviněné se musí do trestu promítnout nejenom krátká doba jejího protiprávního jednání, ale i poměrně dlouhá doba, která uplynula od tohoto jednání (osm let), kdy odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 554/04. V tomto směru poukazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1118/2019.
35. V závěru vyjádření obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce proti výroku o trestu u její osoby odmítnul jako zjevně neopodstatněné. Nejvyššímu soudu sdělila, že pro případ odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce netrvá na konání veřejného zasedání, s postupem podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však nesouhlasí a trvá na veřejném projednání dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř a podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., přičemž obviněný své dovolání podal prostřednictvím obhájce ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř., kdy lhůty k podání dovolání byly ve smyslu §265e tr. ř. zachovány a podaná dovolání splňují i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
37. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným a nejvyšším státním zástupcem naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
38. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
39. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci přichází v úvahu druhá alternativa uvedeného dovolacího důvodů, když odvolací soud řádně podaná odvolání projednal v rámci veřejného zasedání.
40. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
41. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
42. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
43. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného a nejvyššího státního zástupce.
a) k dovolání obviněného M. H.
44. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z nedostatku subjektivní a objektivní stránky trestného činu, pro který byl odsouzen, jakožto i z nejasné výše škody. Namítá neobjektivnost znaleckých posudků a naznačuje opomenuté důkazy, avšak neuvádí, o které konkrétní důkazy se má jednat, stejně jako naznačuje nevěrohodnost výpovědi spoluobviněné F. Pod zvoleným dovolacím důvodem uplatňuje rovněž námitky stran uloženého trestu.
45. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění. Obviněný vytýká soudům především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá vadná skutková zjištění (znalecké posudky jsou neobjektivní; není vzdělán v oblasti daňového práva; k úkonům využíval daňové poradce, jelikož byl Finanční úřad hl. m. Prahy odkázán s celým nárokem na náhradu škody do občanského řízení, není jasná výše škody, obviněný se léčí pro psychické problémy; obviněná F. vypovídala tak, aby se ospravedlnila), a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného tedy fakticky směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Zde je na místě zdůraznit, že byť by se na první pohled mohlo jevit, že obviněný uplatnil použitou argumentaci právně relevantně, když navenek namítá absenci objektivní a subjektivní stránky, dovolatel k tomuto nic dalšího neuvádí. Za takového stavu nemůže Nejvyšší soud na tuto argumentaci blíže reagovat, neboť není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci domýšlet, když právně fundovanou argumentaci zajišťuje povinné zastoupení obviněného v rámci dovolacího řízení obhájcem [viz §265d odst. 2 tr. ř.]. Stejně tak použil obviněný argumentaci týkající se výše škody zdánlivě právně relevantně, když ovšem konkrétními dovolacími námitkami pouze vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, ke kterým dospěly na základě provedených důkazů a prosazuje své vlastní závěry a hodnocení důkazů. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
46. Bez ohledu na shora naznačený závěr lze pouze stručně uvést, že oba soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně zdůvodnily. Soud prvního stupně své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů odůvodnil, když všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., nikoliv izolovaně, jak to činí obviněný. Uvedený soud následně objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (výpovědi svědků V. T. T. H., V., K., Š., D., J., K., G., M., Š., M., B., M., K., S., výpovědi obviněné F., stvrzenek o předání finanční hotovosti, výpisů z účtů, pokladních knih E. a dalších listinných důkazů), přičemž neopomenul rovněž uvést důkazy, jimiž je obhajoba obviněného H. vyvrácena (viz body 77. - 84. rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím nalézacího soudu, přičemž ve svém odůvodnění neodkázal pouze na jednotlivé pasáže prvostupňového rozhodnutí, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněný uplatnil v rámci podaného odvolání (viz body 12.- 20. usnesení soudu druhého stupně), jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
47. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který ani obviněný v rámci podaného dovolání nenamítá a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)].
48. Nejvyšší soud bez ohledu na shora uvedené přesto považuje za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného.
49. Pokud dovolatel namítá, že výše škody není jistá, jelikož soudy nepřiznaly nárok na náhradu škody Finančnímu úřadu hl. města Prahy a odkázaly jej na řízení ve věcech občanskoprávních, tak je třeba akcentovat, že je-li poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, pak tato skutečnost nezpochybňuje samotnou výši způsobené škody. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkáže poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jestliže není podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak soud odkáže poškozeného s nárokem na náhradu škody do řízení občanskoprávního také v případě, že mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
50. Z pohledu shora naznačených východisek je třeba především zdůraznit, že v posuzované věci je z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zjevné, že tento odkázal poškozeného podle §229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních nikoliv z toho důvodu, že by měl pochybnosti o výši zkrácené daně, nýbrž z důvodu, že pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody by bylo třeba provádět další dokazování, které by přesahovalo rámec trestního řízení, a mohlo by jej podstatně protáhnout. Soud totiž vyhodnotil, že z připojení Finančního úřadu pro hl. m. Prahu není zřejmé, jakou náhradu škody nárokuje, když škodu zároveň úspěšně vymáhá po spol. KoposOil, která jako správkyně daňového skladu ručila za spotřební daň, nadto DPH byla vyměřena již platovými výměry vydanými vůči spol. E., které jsou rovněž samostatnými exekučními tituly (viz bod 94 rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže tedy nalézací soud odkázal Finanční úřad hl. města Prahy s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, nemá tato skutečnost žádný vliv na samotnou výši zkrácené daně, která odůvodňuje naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
51. Ve vztahu k námitce dovolatele, že se soudy dostatečně nezabývaly jeho návrhy na provedení důkazů, je předně třeba konstatovat, že obviněný ani neuvádí žádné konkrétní návrhy na provedení dokazování, které měly ze strany soudů zůstat opomenuty. Za takové situace nemůže dovolací soud na tuto námitku blíže reagovat, neboť není povinností Nejvyššího soudu si dovolací argumentaci domýšlet či dokonce vymýšlet, neboť právně fundovanou argumentaci v rámci dovolacího řízení zajišťuje povinné zastoupení dovolatele obhájcem [§265d odst. 2 tr ř.]. Stejné povahy je i námitka obviněného, že soud zcela pominuly evidentní důkaz, pro které se nemohl dopustit skutku, který je mu kladen za vinu, aniž by obviněný uváděl, jakého důkazu se dovolává.
52. Z námitky obviněného týkající se posouzení výpovědi spoluobviněné F., je patrné, že tímto namítá nevěrohodnost její výpovědi. V tomto směru je třeba zdůraznit, že tato námitka deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný, nemůže naplňovat, neboť posouzení otázky věrohodnosti výpovědi obviněných spadá do otázky hodnocení důkazů. Předně je zde na místě vhodné zopakovat, že posuzování věrohodnosti obviněných či svědků nepřísluší obviněnému, nýbrž soudu. Lze připustit, že soud prvního stupně se explicitně k věrohodnosti obviněné F. nevyjadřoval, nicméně z odůvodnění rozsudku tohoto soudu je patrné, že tento její výpověď hodnotil jako věrohodnou (viz bod 81. rozsudku), když konstatoval její podrobný a logický popis zapojení obviněného H. do celého procesu, přičemž zdůraznil, že její výpověď koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy (výpovědi svědků M. Š., M. M.). Z uvedeného je tedy zjevné, že soud prvního stupně se otázkou věrohodnosti výpovědi obviněné F. zabýval, byť toto neuvedl explicitně. Z odůvodnění rozsudku soudu je však evidentní, že do svých úvah zahrnul i úvahy stran věrohodnosti této výpovědi, když hodnotil, s jakými důkazy je tato výpověď v souladu. Soud druhého stupně se rámci podaného odvolání obviněného rovněž zabýval i výpovědí spoluobviněné F. v kontextu tvrzení obviněného a všech provedených důkazů, když dospěl k závěru, že výpověď spoluobviněné je věrohodná, když poukázal i na další důkazy, které její obhajobu potvrzují (viz body 14. usnesení soudu druhého stupně). Nad rámec tohoto závěru je třeba poukázat na to, že pokud obviněný tvrdí, že se spoluobviněná snaží shodit veškerou vinu na něho, tak nelze pominout, že spoluobviněná v podstatě po celou dobu vypovídá neměně, když se nijak nesnaží vyvinit v tom směru, že by snad jménem společnosti nečinila žádné kroky, a že by všechno dělal právě obviněný. Z pohledu další argumentace obviněného je třeba také uvést, že pro naplnění dané skutkové podstaty není rozhodující, že spoluobviněnou k ničemu nenutil, když spoluobviněná i logicky vysvětlila, proč se stala jednatelkou předmětné společnosti.
53. Pokud jde o konstatování dovolatele, že znalecké posudky jsou neobjektivní, tak obviněný ani k tomuto žádnou další argumentaci neuvádí. Sluší se uvést, že tato námitka směřuje do hodnocení důkazů, kdy je třeba ve stručnosti zopakovat, že hodnocení důkazů nepřísluší obviněnému ale soudu a při nedostatku bližší argumentace nelze na tuto námitku žádným způsobem blíže reagovat.
54. Jestliže obviněný namítá porušení zásad uvedených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a zásady volného hodnocení důkazů), z čehož dovozuje porušení pravidel spravedlivého procesu, a v důsledku toho nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pak je třeba uvést, že soudy nižších stupňů hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se jejich deformace a nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., jak již ostatně bylo konstatováno výše. Navíc i zde je třeba poukázat na to, že obviněný nějaké bližší argumenty ve vztahu k této námitce neuvádí, tuto uplatnil pouze obecně s odkazem na obecné principy výkladu těchto zásad, aniž by blíže svoji argumentaci rozvedl s odkazem na konkrétní důkazy a skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit porušení uvedených zásad v takovém rozsahu, že by došlo k porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny.
55. Stran argumentace dovolatele týkající se uloženého trestu je třeba akcentovat, že námitky vztahující se k nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z dovolacích důvodů. Obecně lze námitky vůči uloženému trestu (mimo trest odnětí svobody na doživotí) úspěšně namítat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jež dovolatel ale ve svém podání neuplatnil. Jak již bylo uvedeno výše, tento důvod zakládá uložení trestu, který zákon nepřipouští nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Obviněnému však nebyl uložen nepřípustný druh trestu ani trest mimo zákonnou trestní sazbu, když ani dovolací argumentace obviněného nemíří tímto směrem.
56. Bez ohledu na tento závěr je třeba konstatovat, že obviněnému byl uložen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v délce 5 let, přičemž zákonná trestní sazba za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, za který byl obviněný odsouzen určuje možnost uložit trest odnětí svobody za tento trestný čin v rozmezí pět až deset let. Dovolateli tak soud uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, především proto, že soud přihlédl k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti (cca 7 let). Současně ovšem soud zohlednil výši způsobené škody, ale zejména skutečnost, že z provedeného dokazování není pochyb o tom, že páchání trestné činnosti zorganizoval právě on, když to byl on, kde měl z předchozí činnosti zkušenosti s obchodováním s PHM a že nepochybně k jejímu páchání využil spoluobviněnou, když se evidentně snažil zastřít svoji účast na páchání předmětné trestné činnosti právě tím, že navenek vystupovala při jednáních spoluobviněná, která ovšem jednala na základě pokynu a instrukcí obviněného. Pokud soud rozhodl o uložení peněžitého trestu, tak řádně zdůvodnil, že k uložení tohoto trestu přistoupil proto, že obviněný spáchal úmyslný trestný čin a získal majetkový prospěch [§67 odst. 1 tr. zákoníku]. Při ukládání peněžitého trestu [v celkové výměře 264 000 Kč] soud zohlednil především prospěch, který obviněný tímto trestným činem získal, jeho osobní a majetkové poměry, kdy současně dostatečně zdůvodnil, proč považoval výši denní sazby stanovenou odhadem za adekvátní, byť obviněný uvedl zanedbatelný příjem (viz bod 92. rozsudku soudu prvního stupně).
57. Lze jen dodat, že pokud se uložení peněžitého trestu jeví obviněnému jako diskutabilní, když se jedná o druhý uložený trest, pak je třeba konstatovat, že zákon nevylučuje uložení peněžitého trestu vedle trestu odnětí svobody. Podle §53 odst. 1 tr. zákoníku lze totiž vedle trestu, který stanoví trestní zákon za některý trestný čin, uložit i jiné tresty uvedené v §52, přičemž uvedené ustanovení §52 v odst. 1 písm. e) umožňuje uložit i peněžitý trest. Kumulace trestů tak v případě obviněného je zcela přípustná. Pokud obviněný dále naznačuje, že o tom, že si soud nebyl jist jeho vinou svědčí skutečnost, že mu neuložil trest zákazu činnosti, tak je třeba uvést, že se jedná jen o jeho domněnku. Zde je třeba zdůraznit, že uložení tohoto trestu v případě obviněného nepřicházelo v úvahu, neboť tento nebyl statutárním orgánem právnické osoby, jejímž prostřednictvím byl předmětný trestný čin spáchán, takže pro uložení tohoto trestu nebyly splněny zákonné podmínky podle §73 tr. zákoníku.
b) k dovolání nejvyššího státního zástupce
58. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněné z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř., když naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že soud druhého stupně nesprávně dovodil existenci podmínek pro aplikaci moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku u této obviněné.
59. Nejprve je třeba připomenout, že dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s odkazem na §58 odst. 1 tr. zákoníku je možné podat jen tehdy, jestliže bylo mimořádné snížení trestu odnětí svobody aplikováno, ač nebyly splněny pro takový postup zákonem stanovené podmínky. V takovém případě jde o trest uložený pod dolní hranicí trestní sazby stanovené v trestním zákoně, čímž je tento dovolací důvod naplněn [srov. 5 Tdo 411/2003 ze dne 21. 5. 2003 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 26, č. T 617), obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, a ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 Tdo 362/2014].
60. Výhrady nejvyššího státního zástupce jsou založeny zásadně na tvrzení, že v přezkoumávané věci nejsou v poměrech obviněné ani v okolnostech, za nichž byl čin spáchán, patrné tak výjimečné okolnosti, aby byly naplněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Argumentace nejvyššího státního zástupce tak byla uplatněna právně relevantně, avšak dovolací soud ji shledal nedůvodnou.
61. Předně je třeba uvést, že podle §58 odst. 1 tr. zákoníku může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovenou, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákoníkem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.
62. Ustanovení §58 tr. zákoníku je dalším prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku, přičemž postup podle §58 tr. zákoníku umožňuje řešit situace, kdy by trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích ustanovení §39 tr. zákoníku. Předpokladem pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je naplnění tří kumulativních podmínek, kterými jsou a) určité okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele anebo o obě tato hlediska zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedno z nich (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1-139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a 792).
63. Žádnou z výše uvedených podmínek zákon výslovně neupravuje a vždy bude záležet na posouzení v každé věci, zda jde o naplnění souhrnu těchto okolností tak, že odůvodňují aplikaci uvedeného ustanovení. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je skutečně nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Je totiž zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, uveřejněné pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 25. 11. 1964, sp. zn. 4 Tz 49/64, uveřejněné pod č. 1/1965 Sb. rozh. tr.).
64. Rozhodovací praxe soudů vymezila některá kritéria určující, které okolnosti případu lze považovat za ty, jež uvedené hledisko, při splnění dalších dvou, naplňují, a je vhodné připomenout, že okolnosti případu, jako je dobrovolná náhrada způsobené škody, upřímná lítost nad spáchaným trestným činem, vedení řádného života před činem, jsou polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlédne jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu, zpravidla v rámci příslušné trestní sazby. Tyto okolnosti lze považovat ve většině případů jen za obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 11. 1966, sp. zn. 4 Tz 75/66, uveřejněné pod č. 11/1967 Sb. rozh. tr.). Jen kdyby některé polehčující okolnosti uvedené v §41 tr. zákoníku, příp. jiné tam neuvedené okolnosti, byly tak intenzivní, a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku [např. by mohlo jít o zvlášť závažné polehčující okolnosti, uvedené v §41 písm. e) nebo g) tr. zákoníku apod.]. Lze je odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 622/2007). Nelze ovšem ani zásadně vyloučit, že by více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu nabylo v konkrétním případě takového významu, že by je bylo možné hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 tr. zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67, uveřejněné pod č. 11/1968 Sb. rozh. tr.).
65. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je patrné, jaké skutečnosti zohlednil při úvahách o druhu a výměře trestu ukládaného obviněné J. F. (viz bod 86. – 91. rozsudku). Vzal v úvahu především míru zapojení obviněné do trestné činnosti, způsob, jakým se na této činnosti podílela, přičemž zohlednil to, že obviněná na nabídku obviněného H., kývla především kvůli své tíživé finanční situaci, kdy byla dlouhodobě nezaměstnaná a až nekriticky plnila pokyny obviněného H. Soud vzal rovněž v úvahu i to, že obviněná je samoživitelka, která pečuje o sice zletilého syna, avšak tento je na ni z důvodu studia zcela odkázán. Soud přihlédl i k dosavadní trestní bezúhonnosti obviněné, jakožto i ke způsobu života obviněné po spáchání trestného činu, kdy žila a žije řádným životem (je dlouhodobě zaměstnaná) a že nad spácháním trestného čin projevila upřímnou lítost. Tento soud vyhodnotil, že uložení nepodmíněného trestu by bylo kontraproduktivní a vyslovil otázku, zda by obviněná mohla na nynější bezúhonný (mimo projednávanou věc) způsob života po výkonu trestu vůbec navázat.
66. Soud prvního stupně připustil, že uvedené okolnosti, ke kterým při ukládání trestu přihlížel jsou obecnými polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlíží jako k okolnostem snižující závažnost trestného činu při výměře trestu zpravidla v rámci zákonné trestní sazby. Ovšem s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018 zdůraznil, že k uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba přistupovat individuálně ve vztahu ke konkrétnímu pachateli a ke konkrétnímu trestnému činu nikoliv mechanicky, neboť pokud jsou totiž některé polehčující okolnosti natolik intenzivní a závažné, mohou snižovat závažnost trestného činu a je možné je posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Současně zdůraznil, že více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými polehčujícími okolnostmi ve svém souhrnu mohou nabýt takového významu, že je možné je hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí NS ČSSR ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67, uveřejněné pod č. 11/1968 Sb. rozh. tr.). Proto soud prvního stupně s ohledem na kumulaci polehčujících okolností vyhodnotil podmínky pro uplatnění §58 odst. 1 tr. zákoníku jako naplněné. Zohlednil tedy projevenou lítost, způsob, jakým došlo k zapojení obviněné do trestné činnosti a míru, jakou se obviněná na trestné činnosti podílela. Vzal v úvahu také to, že obviněná z trestné činnosti neměla žádný finanční prospěch (mimo mzdy, kterou si obviněná vyplácela jako jednatelka společnosti E.), ale i rodinné poměry obviněné, když na její osobě je existenčně závislá další osoba – její syn. Přihlédl k řádnému způsobu života obviněné před i po spáchání trestné činnosti, k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti (cca 7 let) a k době, po kterou se trestního jednání dopouštěla (cca 4 měsíce). Na základě uvedených okolností vyhodnotil, že se v případě obviněné jednalo o zcela mimořádný exces, z jinak řádného způsobu života. Prezentoval názor, že na podkladě všech těchto okolností lze přistoupit k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž k nápravě obviněné není třeba nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale postačuje podmíněný odklad výkonu trestu na nejdelší možnou zkušební dobu (5 let) v kombinaci s dalšími druhy trestů. Soud zároveň uvedl, že výši škody zohlednil při ukládání samotné doby trvání podmínky. Uložený trest pod hranicí zákonné trestní sazby považoval s ohledem na další uložené tresty (peněžitý trest ve výši 150 000 Kč a trest zákazu činnosti – výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech v trvání 5 let) jako adekvátní.
67. Výrok o uloženém trestu pro obviněnou J. F. přezkoumal Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru o přiměřenosti uloženého trestu, a proto se s uloženými tresty ztotožnil. Vyslovil názor, podle kterého soud prvního stupně při ukládání trestu správně vedle obecných polehčujících okolností (projevené lítosti, způsobu zapojení obviněné do trestné činnosti a vedení řádného života před i po spáchání trestné činnosti) přihlížel také k rodinným poměrům obviněné, době, která uplynula od spáchání trestné činnosti, jakožto i k tomu, že obviněná se trestného jednání dopouštěla ve velmi krátké době 3 měsíců. Aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku tak byla podle odvolacího soudu zcela na místě (viz bod 19. usnesení soudu druhého stupně).
68. K výhradám dovolatele Nejvyšší soud, který v postupu soudu prvního a druhého stupně nezjistil žádné nedostatky, připomíná, jak již bylo naznačeno, že ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018).
69. Byť lze souhlasit s nejvyšším státním zástupcem v tom směru, že určité okolnosti, jež soudy při posuzování splnění podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku zohlednily, jsou obecnými polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, tak je třeba mít na paměti, že více okolností, které by jinak samy o sobě byly jen obecnými polehčujícími okolnosti, mohou ve svém souhrnu nabýt takového významu, že je možné je hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu ustanovení umožňujícího uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby (srov. rozhodnutí NS ČSSR ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67). Současně je třeba pamatovat na to, že i v případě, že je některá tato obecná polehčující okolnost natolik intenzivní, lze přistoupit k aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí ze dne 19. 11. 1969, sp. zn. 10 TZ 57/69). O takovou situaci se v případě obviněné jedná.
70. Nad rámec tohoto závěru je ještě vhodné zmínit, že obviněná neměla z trestné činnosti žádný finanční prospěch (mimo mzdu, kterou pobírala na základě své pozice ve společnosti, a i tato byla v podstatě minimální), a současně se trestného jednání dopouštěla po dobu krátkého časového úseku (cca 3 měsíců). Je taky nepochybné, že z její strany se jednalo o jisté řešení její špatné finanční situace, když byla dlouhodobě bez práce a primárně chtěla mít zaměstnání, aby mohla vyřešit své finanční problémy. Byť ji tato skutečnost nemůže vyvinit, není pochyb o tom, že jistým způsobem obviněná zcela nekriticky přijímala „rady“ a pokyny spoluobviněného, který na rozdíl od ní měl z minulosti zkušenost z obchody s PHM a takto i vůči obviněné vystupoval, aniž by dostatečně zvážila následky svého jednání (trestné činnosti se dopustila v úmyslu nepřímém), přestože měla ekonomické vzdělání a muselo jí být zřejmé, že musí zvažvat i ekonomickou výnosnost podnikání společnosti. Pokud nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje úmyslné zavinění ze strany obviněné, tak je třeba zdůraznit, že pokud by obviněná nejednala úmyslně, tak by z hlediska subjektivní stránky nemohla naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu, když k naplnění základní skutkové podstaty se vyžaduje úmysl. Zde je třeba poukázat na to, že obviněná jednala v úmyslu nepřímém, nikoliv přímém. Navíc v době od spáchání trestného činu, pro který byla odsouzena, vykazuje obviněná snahu po nápravě, je řádně zaměstnána, stará se o svého syna a své nemocné rodiče a již započala se splácením peněžitého trestu. Je třeba uvést, že celková doba od spáchání trestného jednání do rozhodnutí soudu prvního stupně činila 7 let, přičemž do okamžiku rozhodnutí soudu druhého stupně uplynulo 7,5 let, přičemž obviněná s orgány činnými v trestním řízení spolupracovala, když ze spisu nejsou patrné žádné průtahy ze strany obviněné. Současně skutečně nelze pominout, že právě její výpověď rozhodujícím způsobem přispěla k objasnění celé věci a usvědčení obviněného H., který od počátku zahájení trestné činnosti záměrně činil všechny nezbytné kroky, aby stál tzv. mimo a trestně odpovědné byly jiné osoby, zejména obviněná, když z její výpovědi je zřejmé, k čemuž dospěly i soudy nižších stupňů, že se jednalo o tzv. bílého koně. Pokud státní zástupce zdůrazňuje, že i soudy dospěly k závěru, že se jednalo o tzv. aktivního bílého koně, tak je třeba zdůraznit, že obviněná skutečně vyvíjela určitou aktivitu při páchání trestné činnosti, ovšem tuto vyvíjela na základě pokynu spoluobviněného (např. objednání PHM), což je i jistým způsobem logické, když obviněná byla jednatelkou společnosti E. a jako taková byla za ní oprávněna jednat, když právě proto, že spoluobviněný H. nechtěl být navenek s činnosti této firmy nijak spojován, musela všechny kroky činit právě na základě pokynu spoluobviněného obviněná J. F. Je ovšem třeba zdůraznit, že všechny tyto kroky činila obviněná na základě pokynu a doporučení spoluobviněného. Jinak řečeno, žádné kroky, kterými došlo k naplňování dané skutkové podstaty nečinila sama na základě vlastní iniciativy. Lze souhlasit i se soudy nižších stupňů, že od spáchání trestného činu uplynula delší doba, což má ve smyslu §39 odst. 3 tr. zákoníku význam, neboť i prostým plynutím času klesá veřejný zájem společnosti na potrestání pachatele (k tomu srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).
71. Nejvyšší soud proto neshledal opodstatněnými výhrady nejvyššího státního zástupce, a naopak přisvědčil argumentům soudů prvního a druhého stupně, které dostatečně objasnily jak poměry obviněné, zejména pak její řádný způsob života (mimo posuzovanou trestnou činnost) a péči o syna, který je na ní vzhledem k probíhajícímu studiu finančně závislý, a současně zohlednily dobu, která od spáchání trestného činu uplynula (cca 7 let), jakožto i dobu, po kterou se obviněná do páchání trestné činnosti zapojila (cca 3 měsíce). Pro nápravu obviněné je navíc rozhodné, aby zajistila své rodině (synovi) dostatečné prostředky k obživě, poctivě pracovala, aby mohla uhradit peněžitý trest, případně způsobenou škodu (pokud bude nárok poškozeného Finančního úřadu hl. města Prahy na náhradu škody v občanskoprávním řízení mu přiznán) a řádně vychovala a podporovala svého syna. V případě jejího nástupu do výkonu trestu by tyto své závazky plnit nemohla. Ponecháním na svobodě je obviněná dostatečně motivována k řádnému životu, což splní i účel a smysl trestu a povede to k její nápravě. Zde je třeba zdůraznit i tu skutečnost, že obviněné byly uloženy i další druhy trestu, a to vzhledem k její finanční situaci poměrně výrazný peněžitý trest a trest zákazu činnosti. Dovolací soud je proto toho názoru, že v posuzované věci by uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby bylo pro obviněnou nepřiměřeně přísné a že k její nápravě postačí nepochybně i trest pod zákonnou trestní sazbu, takže postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku byl v případě uložení trestu obviněné J. F. na místě.
72. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný M. H. svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Ve vztahu k dalšímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze konstatovat, že tento dovolací důvod nebyl naplněn, když jeho naplnění je vázáno na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
73. Nejvyšší soud současně dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl nejvyšším státním zástupcem uplatněn z důvodu, jenž lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud opět konstatuje, že tento dovolací důvod nebyl naplněn, když jeho naplnění je vázáno na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání nejvyššího státního zástupce je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“.
74. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
75. Nejvyšší soud závěrem uvádí, že neshledal důvod pro odklad výkonu trestu u obviněného M. H. podle §265o odst. 1 tr. ř., a proto nerozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Zde se sluší poznamenat, že návrh na odklad výkonu rozhodnutí či jeho přerušení podle §265h odst. 3 tr. ř. může podat toliko předseda senátu soudu prvního stupně, když pouze v případě podání takového návrhu je nutno o tomto návrhu rozhodnout, a to ať již negativně či pozitivně. V dané věci ovšem předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh věci neučinil. V případě navrhovaného postupu se jedná toliko o podnět obviněného, o kterém nemusí být rozhodováno ať již pozitivně či negativně předsedou senátu Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu