ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1289.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1289/2021-663
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 o dovolání obviněné M. L. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 8 To 111/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 6 T 62/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 6 T 62/2020, byla obviněná M. L., uznána vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 12. 12. 2019 v 17:20 hod v XY v ulici XY a J. S. řídila po požití většího množství nezjištěných alkoholických nápojů, kterými byla ovlivněna, automobil tovární značky Ford Mondeo RZ XY, přičemž v ulici XY z důvodu podezření, že řídí pod vlivem alkoholu, byla kontrolována hlídkou Policie ČR a orientační dechovou zkouškou bylo zjištěno v 17:28 hod. 1,80 promile alkoholu v dechu a v 17:33 hod. 1,75 promile alkoholu v dechu.“
Za uvedené jednání byla obviněná M. L., odsouzena podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest v počtu 30 (třiceti) denních sazeb v částce 5.000 Kč, tedy celkem 150.000 Kč.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 2 (dvou) roků.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 6 T 62/2020, podala obviněná M. L., v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 8 To 111/2021, tak, že podle §285 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou M. L., při nezměněném výroku o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 6 T 62/2020, odsoudil podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest v počtu 50 (padesáti) denních sazeb v částce 2.000 Kč, tedy celkem 100.000 Kč.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 8 To 111/2021, podala obviněná M. L., prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. Uvádí, že jedním ze zákonných dovolacích důvodů je absence obhájce v řízení. Uvedený dovolací důvod vnímá jako reflexi porušení práva na obhajobu, byť v krajní podobě. Je přesvědčena, že u mimořádného opravného prostředku je třeba na hrubé porušení práva na obhajobu reagovat a že analogie ve prospěch obžalovaného je přípustná. V daném případě dovozuje obviněná důvod k přezkumu napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že v řízení sice měla od počátku obhájce zvoleného na plnou moc, ale soud prvního stupně a následně i soud odvolací hrubým způsobem porušily právo obviněné se hájit tím, že v případě znaleckého posudku vypracovaného prof. MUDr. Hirtem, CSc., soudce okresního soudu zcela svévolně odmítl důkaz provést, navíc s komentářem, který jednoznačně dokládá neúctu k právu obžalovaného se hájit, a odvolací soud důkaz sice formálně provedl (toliko čtením bez slyšení dotyčného znalce), ale ve své podstatě k němu nepřihlížel. Zatímco ostatním soudním znalcům byl před soudem prvního stupně poskytnut prostor, aby závěry svých písemně vyhotovených znaleckých posudků komentovali a mohli se vypořádat s dotazy soudu a stran, prof. MUDr. Hirt, CSc., byť jde o vysokou znaleckou autoritu, takovou možnost neměl. Na uvedené poukazovala obviněná ve svém odvolání i osobně opakovaně v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem. Odvolací soud však uvedené oprávněné námitky obhajoby nevzal nijak v potaz, nijak se s nimi nevypořádal a všechny důkazní návrhy, které obviněná v rámci odvolacího řízení předkládala, paušálně odmítl jako bezpředmětné, nebo se s nimi ani dokonce nijak nevypořádal. Odvolací soud jednal zjevně účelově, zjevně bez snahy se s posudkem prof. MUDr. Hirta, CSc., odpovědně vypořádat. V důsledku podoby odůvodnění napadeného rozhodnutí lze uzavřít, že odvolací soud zatížil své rozhodnutí nezhojitelnou vadou pro nepřezkoumatelnost a rozhodnutí tak porušuje právo na spravedlivý proces. Stejné platí nejen ohledně posudku prof. MUDr. Hirta, CSc., ale i ohledně jiných předložených důkazů - např. manuálu přístroje Dr4er Alcotest®7510, ze kterého vyplývají závazná pravidla, jak má být s přístrojem zacházeno, aby měřil spolehlivě a aby mohl být výsledek orientačního měření použit jako tzv. „věrohodný“. To, že v řízení bylo prokázáno, že manuálem k přístroji se příslušníci Policie ČR u testu neřídili a porušili prakticky vše, co mohli, soud zcela pominul a z porušení těchto závazných pravidel nevyvodil ani žádný závěr. Odvolací soud se rovněž nevyjádřil a nezhodnotil nijak odvolací námitku, že v soudním spise byl bez označení původu založen materiál obsahující zjevně odborné úvahy a schémata ohledně alkoholu. Jak se uvedený materiál do spisu dostal, proč je ve spise založen, kdo je autorem či původcem tohoto odborného materiálu, zda se jedná o důkaz a dále jaké závěry z uvedeného soud prvního či druhého stupně vyvodil, není zřejmé. Obviněná uvádí, že řízení před soudy obou stupňů bylo zatíženo množstvím procesních vad, které ve svém důsledku zatížily řízení do té míry, že konečné rozhodnutí soudu je zcela vadné, nezákonné a také vlastně de facto nepřezkoumatelné. Soudy obou stupňů svým postupem hrubě porušily své povinnosti plynoucí z účelu úpravy trestního řízení vymezeného §1 odst. 1 tr. ř. a ze základních zásad řízení vtělených do zákonných ustanovení počínaje §2 odst. 1 přes odst. 4 a násl. tr. ř. S ohledem na rozsah a na povahu porušení práva na obhajobu má obviněná za to, že je třeba aplikovat jinak poměrně úzce vymezený dovolací důvod v jejím případě šířeji, aby soudní orgány respektovaly základní hodnotu řízení a rozhodování – spravedlnost.
K dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. uvádí obviněná následující. I zde opět poukazuje na svévolné neprovedení důkazu znaleckým posudkem vypracovaným prof. MUDr. Hirtem, CSc. a na upření možnosti slyšení uvedeného znalce soudem. Ačkoli odvolací soud posudek přečetl, je třeba mít za to, že řádně navržený, včas soudu prvního stupně předložený důkaz ve své podstatě řádně proveden nebyl. Obviněná dále poukazuje na to, že v předmětných meritorních rozhodnutích obecných soudů je extrémní nesoulad důkazní situace se závěry soudu, zejména ohledně hodnocení závěrů znalců, když i znalec Čabala přibraný soudem připustil v rámci svého výslechu při hlavním líčení nestandardní průběh křivky poklesu hodnot alkoholu v dechu, a tedy i ovlivnění výsledku zejména druhé provedené orientační dechové zkoušky. Měření v případě obviněné prokazatelně neproběhlo v souladu s metodikou, když policisté porušili snad všechny podmínky měření a v rámci svých výpovědí popisujících průběh měření neuvedli opakovaně pravdu. Namítá, že důkazní situace, a to v rozsahu provedených důkazů, neumožňuje jediný, zcela nepochybný závěr, že v krvi obviněné byla v době jízdy hladina alkoholu převyšující jedno promile. Video a audiozáznamy pořízené PČR dokládají nepravdivost výpovědí svědků z řad příslušníků PČR ohledně faktického chování testované obviněné a porušení všech výrobcem a metodickým pokynem stanovených podmínek pro správné provedení orientační dechové zkoušky. Výpovědi ostatních svědků hodnotily soudy zjevně tendenčně. Při správném způsobu hodnocení tyto výpovědi vylučují ovlivnění obviněné alkoholem jak před zahájením jízdy, tak po skončení orientační dechové zkoušky. Závěrem namítá, že uložený trest a především jeho odůvodnění soudcem okresního soudu jen dokreslují, že soudce nepřistupoval k případu nezaujatě a nehodlal respektovat presumpci neviny a hodnotit důkazy v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Své zjevně jasné představě o vině podřídil soudce zjevně selektivní hodnocení důkazů, popř. neprovedení důkazů označených či předložených obhajobou. Ze shora uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud na základě tohoto dovolání napadený rozsudek Městského soudu v Praze v celém rozsahu zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněná namítla dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle kterého je možné dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněnou uplatněné výhrady ovšem na označený dovolací důvod nedopadají. Zásah do práva na obhajobu spatřovala v tom, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhovaný důkaz a soud odvolací tento důkaz sice provedl, avšak podle dovolatelky nikoliv řádně. K těmto námitkám státní zástupkyně uvádí, že tyto pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podřadit nelze. Jestliže obviněná napadá úplnost provedeného dokazování s tím, že nebyl řádně proveden jí navrhovaný důkaz, a tento posléze nebyl řádně zhodnocen, namítá v zásadě existenci opomenutých důkazů, v případě jejichž existence je možné zaznamenat vady důkazního řízení, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Za opomenutý důkaz dovolatelka označila znalecký posudek prof. MUDr. Hirta, CSc. Tento byl obviněnou předložen již v řízení před soudem nalézacím, ten však uvedený důkaz s poukazem na jeho nadbytečnost neprovedl. Odvolací soud doplnil dokazování tímto znaleckým posudkem, nevyhověl pouze návrhu obviněné na výslech znalce. Předmětný znalecký posudek odvolací soud zhodnotil konstatováním, že závěry jmenovaného znalce nejsou v rozporu se závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Jiřího Fišera, CSc. a doc. RNDr. Radomíra Čabaly, Dr. Odvolací soud závěry znaleckého posudku prof. MUDr. Hirta, CSc. zhodnotil i v tom případě, pokud konstatoval obecně známou skutečnost, že množství alkoholu zjištěné dechovou zkouškou neodpovídá množství alkoholu v krvi, které lze zjistit jen odběrem krve a analýzou. Odběr krve však sama obviněná podstoupit odmítla. V této souvislosti však soud zhodnotil i další ve věci provedené důkazy, které na požití alkoholu obviněnou před jízdou poukazovaly. Takové hodnocení důkazů odpovídá judikatorní praxi, neboť ani nepřesné zjištění množství alkoholu v krvi řidiče nevylučuje spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud se totiž pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, není pro naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku významné, že se nepodařilo pro nedostatek součinnosti pachatele objektivně zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi. Rozhodující je přitom skutečnost, že ostatními dostupnými a provedenými důkazy bylo prokázáno, že pachatel řídil motorové vozidlo a vykonával tak činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku ve stavu vylučujícím způsobilost takové činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky - alkoholu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 8 Tdo 574/2010).
Byť obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně zákonným pojmenováním neuvedla dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán, v textu v dovolání zmínila zaujatost soudce soudu prvního stupně, která se měla projevit jak ve způsobu vedení řízení, tak uložením přísného trestu. Zde je třeba vyzdvihnout, že předmětný dovolací důvod má podmínku jeho uplatnění, neboť jej nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tato podmínka však nebyla splněna.
Pokud jde dále o námitky zpochybňující skutková zjištění soudů, ta pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Navíc je třeba vyzdvihnout, že obviněná založila námitky proti skutkovým zjištěním na své vlastní od soudu odlišné interpretaci výsledků dokazování. Nalézací soud podrobně a logicky zhodnotil provedené důkazy a dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že obviněná řídila osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, nikoli po požití léčiv s obsahem alkoholu. Nejde přitom o žádné domněnky, jak namítla obviněná, ale o důkazně podložený závěr, o kterém nemohou vzniknout rozumné pochybnosti. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Činností je v tomto smyslu i řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, a to vždy, když v krvi řidiče je nejméně jedno promile alkoholu. Míra ovlivnění řidiče alkoholem může být zjišťována rovněž dechovou zkouškou s použitím přístroje Dräger Alcotest 7510, protože takto naměřené hodnoty v zásadě odpovídají hladině alkoholu v krvi. V závislosti na okolnostech jednotlivého případu mohou vzniknout pochybnosti o správnosti výsledku dechové zkoušky a v takovém případě vyvstává nutnost objasnit míru ovlivnění řidiče alkoholem ještě dalšími důkazními prostředky. Nejsou-li však o správnosti výsledku dechové zkoušky v daném případě důvodné pochybnosti, jako tomu bylo i v tomto konkrétním případě, pak není důvodu k tomu, aby výsledek dechové zkoušky nebyl považován za podklad pro zjištění míry ovlivnění řidiče alkoholem.
Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněnou v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné M. L.
Obviněná ve svém dovolání uplatnila tři dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l) tr. ř.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je to, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě. Obviněná sice nenamítla absenci obhájce, má však za to, že analogicky je v rámci tohoto dovolacího důvodu možné namítnout porušení práv obhajoby v širším rozsahu. Upřesnila, že sice měla od počátku trestního stíhání obhájce, soudy obou stupňů však hrubým způsobem porušily její právo hájit se tím, že soud prvního stupně zcela odmítl provést důkaz v podobě znaleckého posudku vypracovaného prof. MUDr. Hirtem, CSc. a odvolací soud tento důkaz sice formálně provedl, ale ve své podstatě k němu nepřihlížel.
Nejvyšší soud uvádí, že předmětný dovolací důvod postihuje především ty situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby podle §36 tr. ř., a obviněný přitom žádného obhájce neměl. Jeho prostřednictvím je tak poskytována možnost sjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a také článku 40 odst. 3 Listiny. Tento dovolací důvod se vztahuje i na situaci, kdy obviněný sice obhájce má, ať již zvoleného nebo ustanoveného, avšak orgány činné v trestním řízení vůči němu neplní své zákonné povinnosti, které mají umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat. Je zřejmé, že tento dovolací důvod je svým obsahem užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu, protože nezahrnuje jakékoliv porušení tohoto práva, ale pouze takové, kdy obviněný, ačkoliv byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním. Předmětný dovolací důvod se ale může také vázat i na nerespektování práva obhajoby obviněného v případech, kdy se o nutnou obhajobu podle §36 tr. ř. nejedná. Jestliže v této souvislosti byla postupem soudu obhájci znemožněna účast na jednání, v němž bylo učiněno i rozhodnutí ve věci samé, předmětný dovolací důvod je naplněn. Ve smyslu uvedených zásad se předmětný dovolací důvod může vztahovat i na situace mimo podmínky nutné obhajoby, pokud by došlo k podstatnému porušení pravidel týkajících se nároku obviněného na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle §33 odst. 2, 4 tr. ř. a v důsledku toho obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, lze i takové podstatné vady spočívající v porušení práva na obhajobu uplatňovat prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku označila za opomenutý důkaz znalecký posudek prof. MUDr. Hirta, CSc. Tento byl obviněnou předložen již v řízení před soudem nalézacím, který jej s poukazem na jeho nadbytečnost neprovedl. Odvolací soud poté, ač doplnil dokazování tímto znaleckým posudkem, nevyhověl návrhu obviněné na výslech znalce. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu uvádí, že se v posuzované věci nejedná o případ tzv. opomenutého důkazu. Okresní soud rozhodl o návrhu obviněné na doplnění dokazování znaleckým posudkem MUDr. Hirta, když tento návrh zamítl jako nadbytečný. Své rozhodnutí náležitě vysvětlil v bodě 33) písemného odůvodnění rozsudku. Odvolací soud přes výše uvedené na základě odvolacích námitek doplnil pro úplnost dokazování v rámci veřejného zasedání tímto znaleckým posudkem, který se souhlasným stanoviskem stran přečetl jako listinný důkaz a následně zamítl návrh obhajoby na výslech znalce, neboť závěry tohoto znaleckého posudku nikterak nerozporují závěry okresního soudu, který vycházel ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Jiřího Fišera a RNDr. Radomíra Čabaly. Ve shora naznačených souvislostech nelze proto souhlasit s obviněnou, že důkaz znaleckým posudkem prof. MUDr. Hirta, CSc. zůstal v proti ní vedeném trestním řízení opomenut. Tento důkaz byl proveden odvolacím soudem a byl rovněž řádně zhodnocen. Nelze dovozovat vadnost provedení tohoto důkazu, pokud znalec nebyl vyslechnut, neboť obsah jeho znaleckého posudku plně korespondoval se závěry ve věci již vypracovaných znaleckých posudků. Nejvyšší soud proto uzavírá, že výše uvedené námitky uplatněné obviněnou pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. podřadit nelze, a to ani za užití analogie.
K námitce obviněné, že odvolacím soudem, který zatížil své rozhodnutí nezhojitelnou vadou, došlo k porušení práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněné neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněné, včetně práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněné, že soudce nepřistupoval k případu nezaujatě a nehodlal respektovat presumpci neviny a hodnotit důkazy v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného, nelze považovat za relevantní, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Týká se tudíž otázek pouze skutkových a není způsobilé naplnit obviněným uplatněný dovolací důvod. Ohledně námitky, týkající se zaujatosti soudce okresního soudu, potažmo přísného trestu lze jen dodat, že tuto námitku lze uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat rozhodl-li ve věci vyloučený orgán. I pokud by tomu tak v projednávané věci bylo, nebylo by možné soudce soudu prvního stupně za podjatého označit, neboť nebyly splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. ř. pro to, aby byl soudce soudu prvního stupně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Zákonné důvody totiž mohou být důsledkem pouze osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení. Poměr k projednávané věci nebo osobám ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. totiž nemůže být poměr abstraktního rázu spočívající např. v hodnocení důkazů soudcem a z něj vycházejícím právním názorům soudce, jako přístupu k projednávané věci, protože zde nejde o osobní poměr k věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006 sp. zn. 3 Tdo 728/2006 publikované pod č. 13/2002 – T 339 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Pokud jde o námitku ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu, tu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dodává, že uložený trest obviněné byl navíc odvolacím soudem zmírněn.
Obviněná ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud shledal, že obviněná M. L. sice podala dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněné, v jejichž rámci namítala nesprávné hodnocení důkazů (konkr. tendenční hodnocení výpovědí svědků z řad příslušníků PČR, nesprávné hodnocení výsledků orientační dechové zkoušky) a vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazů, svědčících v její prospěch, zejména znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Hirta, CSc., nesprávné zjištění hladiny alkoholu v krvi obviněné, nevypořádání se s materiálem, založeným v soudním spise, obsahujícím odborné úvahy a schémata ohledně alkoholu), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněná se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Obviněná pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro ni příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K neopodstatněné námitce obviněné, že měření alkoholu v krvi neproběhlo v souladu s metodikou, jelikož podle ní policisté porušili podmínky měření a v rámci svých výpovědí popisujících průběh měření neuvedli opakovaně pravdu, Nejvyšší soud s odkazem na skutková zjištění nalézacího soudu uvádí, že s touto námitkou se náležitě vypořádal soud prvního stupně na straně 17 odůvodnění svého rozsudku. S uvedenou argumentací se nelze než ztotožnit.
Nejvyšší soud konstatuje, že na základě výsledku orientačních dechových zkoušek provedených dne 12. 12. 2019 Policií České republiky lze dospět bez pochybností k závěru, že v krvi obviněné byl v době kontrol přítomen alkohol, neboť bylo objektivně a za využití vědeckých metod vyloučeno, aby taková vysoká koncentrace vznikla způsobem tvrzeným obviněnou. V posuzované věci o požití alkoholu obviněnou svědčil nejen výsledek dechové zkoušky s použitím přístroje Dräger Alcotest 7510, ale rovněž způsob její jízdy, který byl zaznamenán nejen empiricky zasahujícími policisty, ale rovněž na kamerový záznam, byl ale také zřetelný z celkového chování obviněné po nehodě a byl potvrzen rovněž závěry znaleckých zkoumání, na základě nichž se bylo možné vypořádat s popěrnou obhajobou obviněné, která si stála za tím, že nepožila alkohol, ale pouze kapky proti kašli a sprej na bolest v krku. Znaleckým zkoumáním bylo prokázáno, že obviněná měla alkohol v krvi a jeho hodnoty činily 1,80 g/kg a 1,75 g/kg alkoholu v krvi. Tyto hodnoty naměřené při provedených dechových zkouškách neodpovídají aplikaci léku Bromhexin 8 KM a Stopangin, jak tvrdila obviněná. Bylo rovněž prokázáno, a to kalibračním protokolem, že přístroj Dräger Alcotest 7510 byl v době dechové zkoušky v bezvadném stavu. Lze proto uzavřít, že se obviněná M. L. dopustila jednání pro společnost škodlivého a nebezpečného, neboť vykonávala ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila vlivem návykové látky jinou činnost (řízení motorového vozidla), při které mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a svým jednání tak naplnila zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Mostě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soudy získaly bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před nimi provedených důkazů, zejména z výpovědí zasahujících příslušníků PČR, z videozáznamu, který byl pořízen ze služebního vozidla policisty P. W., který jednoznačně svědčí o stavu obviněné vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, z provedených dechových zkoušek a provedených znaleckých posudků znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie RNDr. Jiřího Fišera, CSc. a znalce doc. RNDr. Radomíra Čabaly, Dr. Polemika obviněné s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněné v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu