ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1316.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1316/2021- 348
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 o dovolání obviněného I. G. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 117/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019, byl obviněný I. G. uznán vinným ze spáchání ad 1) přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a ad 2) přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 23. června 2019 v odpoledních hodinách na blíže nezjištěném místě v Rakousku, požil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a poté ve stavu podnapilosti řídil osobní automobil tovární značky BMW 525d, registrační značky:XY, přes obec XY, směrem na obec XY, po silnici I/38, přičemž v 19.25 hod. při jízdě na přímém a přehledném úseku vozovky, ve směru jízdy od obce XY na obec XY, v km 206,555, nepovolenou rychlostí kolem 130 km/hod. zezadu narazil do před ním jedoucího motocyklu tovární značky BMW XY, registrační značky XY, řízeným vlastníkem L. M., narozen XY, bytem XY, který po střetu havaroval, přičemž utrpěl zlomeninu stehenní kosti vlevo, otevřenou zlomeninu obou kostí levého bérce, luxační poranění skeletu pravé nohy, zlomeniny zánártních kostí a patní kosti vpravo, naštípnutí kosti pravého ramene, mnohočetné oděrky obličeje, hrudníku a břicha, tržné rány pravého lokte, pravého kolena, pravé nohy, natržení levé ledviny s dlouhodobou trvající, dosud neurčenou dobou léčení a dlouhodobým citelným omezením pohybu, soběstačnosti a bolestivostí v místě poranění, s hospitalizací ve Fakultní nemocnici XY od 23. června do 26. července 2019, dále od 21. srpna 2019 do 23. srpna 2019, v době od 30. srpna 2019 do 18. září 2019, na rehabilitačním oddělení ve Fakultní nemocnici XY od 20. září 2019 do 31. října 2019 v Rehabilitačním zařízení XY, přičemž nelze vyloučit trvalé následky; po nehodě byl obviněný policejními orgány Policie ČR, územního odboru Třebíč, dopravního inspektorátu podroben dechové zkoušce na alkohol přístrojem Dräger dne 23. června 2019 v 19.55 hodin s výsledkem 2,04 promile alkoholu v dechu, následně podroben opakovaným dechovým zkouškám ve 20.27 hodin s výsledkem 2,05 promile a ve 20.33 hodin s výsledkem 2,67 promile a ve 20.39 hodin s výsledkem 2,68 promile alkoholu v dechu, s těmito výsledky souhlasil, převezen k lékařskému vyšetření a odběru krve, kdy metodou plynové chromatografie a imunochemicky vzorku krve, odebraného dne 23. června 2019 ve 22.45 hodin bylo zjištěno, že hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru činila 1,80 g/kg; na motocyklu BMW vznikla totální předběžná škoda ve výši nejméně 100.000,-Kč; způsobem své jízdy porušil obviněný ustanovení §4 písmeno a), §5 odstavec 1 písmeno b), §5 odstavec 2 písmeno b), §18 odstavec 1, 3, §19 odstavec 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.“
Za uvedené jednání byl obviněný I. G. odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků.
Podle §228 ods. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému L. M., narozenému XY, bytem XY na náhradu škody částku 22.282 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 624.308 Kč, poškozenému A. M., narozenému XY, bytem XY nemajetkovou újmu ve výši 240.000 Kč, poškozené S. M., narozené XY, bytem XY na náhradu škody částku 101.736 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. M., narozený XY, poškozený A. M., narozený XY a poškozená S. M., narozená XY odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019 podal obviněný I. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020, podal následně obviněný I. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Pokud se jedná o dovolací důvod specifikovaný v ust. §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., poukazuje na skutečnost, že byl obviněn a poté i obžalován mimo jiné z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ust. §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněnému byla policejním orgánem po dopravní nehodě opakovaně naměřena hodnota přesahující 2 ‰ alkoholu v krvi. Jak vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, tak i z napadeného usnesení odvolacího soudu, oba soudy shodně konstatovaly, že obviněný byl v době dopravní nehody v těžké opilosti. Za tohoto stavu věci měly orgány činné v trestním řízení zkoumat, zda v případě obviněného nemohlo dojít ke spáchání dopravní nehody ve stavu nepříčetnosti. A tedy nikoli kvalifikovat jednání obviněného ustanoveními §147 a §274. Orgány činné v trestním řízení tímto způsobem nepostupovaly a ani nijak tuto možnost neprověřovaly. Za tohoto stavu věci by totiž následně přicházela do úvahy kvalifikace jednání jako podezření ze spáchání trestného činu opilství podle ust. §360 odst. 1 tr. zákoníku. Tato skutková podstata je ohrožena trestní sazbou v rozpětí od tří do deseti let. Obviněný by tak měl mít v rámci trestního řízení ze zákona obhájce. Podle obviněného tak mohlo v tomto důsledku dojít i k následné vadě rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, které tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný rovněž nesouhlasí s postupem orgánů činných v trestním řízení vzhledem ke své protokolární výpovědi v procesním postavení obviněného, kdy mu nebyl řádně zajištěn tlumočník do rodného tureckého jazyka. Obviněnému tlumočil pan A. K., avšak tento není oficiálním tlumočníkem pro jazyk turecký a není ani zapsán v seznamu tlumočníků, vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky. O jeho tlumočnických kvalitách tak lze mít výhrady či pochybnosti. Obviněný tak byl výše popsaným vadným postupem zkrácen na svých právech, konkrétně pak postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, konkrétně čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je právo na obhajobu, které obsahuje i právo na tlumočníka podle §37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy. Obviněnému byla odepřena možnost se v cizím státě konformně hájit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný I. G. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To 291/2020 a i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 1 T 117/2019 zrušil a věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že argumentaci obviněného k tvrzeným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. nelze pod tyto uplatněné dovolací důvody podřadit. Dovolání nesměřuje totiž vůči právnímu posouzení skutku, ani vůči jinému hmotněprávnímu posouzení, nýbrž směřuje do procesní oblasti dokazování a skutkových zjištění. Je možné připustit, že lze za určitých okolností obviněným namítanou vadu extrémních vnitřních rozporů dovolání úspěšně namítat. Musí se však jednat o situaci, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudu jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K žádné takové extrémní vadě v tomto případě nedošlo. Výrok o vině se opírá o dostatečně pečlivě a logicky hodnocené důkazy, které byly v potřebném rozsahu provedeny v hlavním líčení, a výpovědi svědků jsou podpořeny i dalšími důkazy. Ač byla objektivizována alkoholémie obviněného bezprostředně po činu přesahující hodnotu 1,80 g/kg, tak tato skutečnost sama o sobě nesvědčí o tom, že by mělo být předmětné jednání obviněného podřazeno pod trestný čin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu, aby se tak mohlo stát, by musely přistoupit další skutečnosti v podobě přivedení se do stavu nepříčetnosti. Takové skutečnosti o eventuální nepříčetnosti obviněného v době činu však nebyly během přípravného řízení a v řízení před soudem nalézacím zjištěny. Ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces v podobě přibrání tlumočníka ad hoc k výslechu obviněného je třeba uvést, že se jedná o opakování skutečností namítaných v odvolání, s nimiž se soud druhého stupně podrobně vypořádal v rámci svého rozhodnutí v odstavci 7. Námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., představují výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení. Ty však pod deklarovaný dovolací důvod ani žádný jiný z dovolacích důvodů nespadají, takže jimi není založena přezkumná povinnost Nejvyššího soudu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2002 sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Uplatněný dovolací důvod tudíž nemohl přicházet v úvahu, jakož ani další namítané dovolací důvody či specifikované v §265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce proto konstatuje, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř., a proto navrhuje, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu shledal, že obviněný především nesouhlasí s postupem orgánů činných v trestním řízení, když mu nebyl řádně zajištěn tlumočník do rodného tureckého jazyka. Obviněnému tlumočil pan A. K., o jehož kvalitách má výhrady a pochybnosti, který ani není oficiálním tlumočníkem pro jazyk turecký a není ani zapsán v seznamu tlumočníků, vedeném Ministerstvem spravedlnosti České republiky.
Nejvyšší soud k námitce obviněného, že mu v rámci výslechu na policii nebyl řádným způsobem zajištěn tlumočník z jazyka tureckého, odkazuje na obsah spisového materiálu, když z protokolu o procesním výslechu obviněného v přípravném řízení ze dne 24. 6. 2019 se podává, že tento výslech byl proveden za přítomnosti řádně přibraného, resp. ustanoveného tlumočníka A. K. Tento byl v dané trestní věci opatřením policejního orgánu ze dne 24. 6. 2019 podle §28 tr. ř. přibrán jako tlumočník pro účely tlumočení z jazyka tureckého do jazyka českého a naopak. Nejvyšší soud navíc dále zjistil, že obviněný při svém procesním výslechu v přípravném řízení nepodal vůči osobě tlumočníka žádných námitek. Obviněný ke způsobu jeho tlumočení nevznesl jak v průběhu tohoto tlumočnického úkonu, tak i následně během celého řízení před nalézacím soudem žádných výhrad. Výše uvedené námitky lze proto považovat za zcela nedůvodné. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že seznam tlumočníků byl veden příslušným krajským soudem (§4 odst. 1 zákona č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění do 31. prosince 2020), nikoli ministerstvem spravedlnosti, jak tvrdí obviněný. Nejvyšší soud dále nad rámec dovolacího důvodu k námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, konkrétně čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je právo na obhajobu, které obsahuje i právo na tlumočníka podle §37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy, uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
Obviněný dále ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V rámci námitek vztahujících se k tomuto dovolacímu důvodu uvedl, že soudy obou stupňů shodně konstatovaly, že obviněný byl v době dopravní nehody v těžké opilosti. Za tohoto stavu věci měly orgány činné v trestním řízení zkoumat, zda v případě obviněného nemohlo dojít ke spáchání dopravní nehody ve stavu nepříčetnosti. Za tohoto stavu věci by totiž následně přicházela do úvahy kvalifikace jednání jako podezření ze spáchání trestného činu opilství podle ust. §360 odst. 1 tr. zákoníku. Jelikož je tato skutková podstata ohrožena trestní sazbou v rozpětí od tří do deseti let, musel by mít obviněný v rámci trestního řízení ze zákona obhájce. Podle obviněného tak mohlo v tomto důsledku dojít i k následné vadě rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, které tak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného. Ten bude poté potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. Obviněný dovozuje, že by v případě takové kvalifikace jednání měl být dán důvod nutné obhajoby s ohledem na výši trestní sazby. Toto tvrzení je však díky výše uvedené dikci zákona liché. V průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný I. G. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Stíhané přečiny důvod nutné obhajoby nezaložily a současně ani nebyly zjištěny skutečnosti pro naplnění nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. či jiného zákonného důvodu. Proto i tuto námitku obviněného lze považovat za nedůvodnou.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného I. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu