ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.313.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 313/2021- 169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovolání obviněného L. S. , XY ve XY, bytem XY, okres XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 68 To 175/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 26/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 1 T 26/2020, byl obviněný L. S. , uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 10. 1. 2020 v době kolem 13:00 hod. na dálnici D1 na úrovni 303 km ve směru jízdy na Ostravu, v katastru okresu Přerov, řídil osobní motorové vozidlo zn. Seat Leon, r.z. XY, přičemž se dopustil dopravního přestupku, kdy vozidlo řídil rychlostí 158 km/hod., načež nereagoval na výzvu služebního vozidla Policie ČR v civilním provedení, které zapnulo nápis „Policie, prosím za mnou“ společně s modrým světlem, a snažil se hlídce DO Policie ČR Kocourovec ujet, kdy při pronásledování jeho rychlost jízdy překročila 200 km/hod., načež v době kolem 13:10 hod. v obci XY, okres Přerov, s vozidlem zastavil a snažil se policejní hlídce utéci, přičemž byl pronásledován a teprve na základě výzvy „Jménem zákona stůj!“ se zastavil a byla mu přiložena služební pouta, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 2 T 159/2016, pravomocným dne 25. 2. 2017, odsouzen mimo jiné k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 48 měsíců. “
Za uvedené jednání byl obviněný L. S. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 1 T 26/2020, podal obviněný L. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 68 To 175/2020 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného L. S. odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 68 To 175/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Soudům nižších stupňů současně vytkl, že mu uložily nepřiměřeně přísný trest. Stran uloženého trestu zdůrazňuje, že Okresní soud v Přerově vycházel při ukládání trestu z nepravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 3 T 132/2019. Je toho názoru, že když se odvolací soud nezabýval otázkou hmotněprávního posouzení skutku, vadu prvostupňového rozhodnutí spočívající v nesprávném trestněprávním posouzení skutku neodstranil. Soud druhého stupně pouze konstatoval přiměřenost uloženého trestu, odkázal na trestní minulost obviněného, současně se zcela nadbytečně zabýval chováním řidiče. Uložený trest zákazu činnosti taktéž považuje za nepřiměřeně přísný. Své podání uzavírá konstatováním, že napadené rozsudky trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §101 zák. č. 353/2003 Sb., ve znění platném v letech 2016-2020 a v nesprávném uložení trestu. V závěru podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zruší napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 68 To 175/2020, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 1 T 26/2020 a aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 tr. ř. (pozn. pravděpodobně myšleno §265l odst. 1 tr. ř.) přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolací argumentace obviněného se na první pohled nejeví příliš přehledná. V úvodu dovolání je odkazováno na číselná označení skutků rozsudku soudu prvého stupně, které však rozsudek Okresního soudu v Přerově neobsahuje. V předposledním odstavci dovolání je pak vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu k §101 zákona č. 353/2003 Sb., který však se stíhaným trestným činem z podstaty věci nemá žádnou spojitost. V této souvislosti státní zástupce připomíná, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To však obviněný neučinil. Výrok o trestu pak lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je však možno považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Žádnou z takto naznačených eventualit však obviněný nevytkl.
Stěžejní z pohledu uplatněné dovolací argumentace je ta skutečnost, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být, až na zcela výjimečné případy, relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však tresty uložené dovolateli rozhodně nejsou. Jejich výše byla soudy odůvodněna řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. V tomto ohledu byla adekvátním způsobem zohledněna mj. vcelku bohatá trestní historie dovolatele, který se opakovaně dopouštěl trestné činnosti v souvislosti s řízením motorových vozidel. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný v rámci svého dovolání pouze namítl, že v řízení před soudy došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení z hlediska ukládání trestu, čímž došlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu. Nejvyšší soud konstatuje, že jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu.
Ve vztahu k námitkám obviněného ohledně nepřiměřenosti uložených trestů je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněného obsažené v jeho mimořádném opravném prostředku proto nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze na ně uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že jak trest odnětí svobody, tak i trest zákazu činnosti, jsou ve smyslu trestního zákoníku a spáchaného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tresty přípustnými, přičemž oba byly uloženy také v mezích zákonných sazeb. S ohledem na osobu obviněného a okolnosti daného případu již není prostor pro uložení jiného trestu, než trestu odnětí svobody, spojeného s přímým výkonem v příslušném typu věznice. Obviněný je osobou opakovaně soudně trestanou a doposud uložené tresty výchovného charakteru mu v opakování shodné trestné činnosti nezabránily. Pokud jde tedy o výměru trestu odnětí svobody, tak tento byl ukládán v zákonné trestní sazbě uvedené v §337 odst. 1 tr. zákoníku. Dále byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Z minulosti je sice zřejmé, že obviněný uložený trest zákazu činnosti opakovaně nerespektoval, nicméně v důsledku toho na něj bude působeno i nepodmíněným trestem odnětí svobody, který se do trestu zákazu činnosti nezapočítává (§74 tr. zákoníku). Ani námitku obviněného, že soudy adekvátním způsobem nezohlednily tu skutečnost, že jedno z dřívějších odsouzení, které Okresní soud v Přerově v rámci recidivy hodnotil při ukládání trestu, nebylo v právní moci, nelze pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud ve stručnosti dodává, že soud odvolací tuto námitku obviněného, uplatněnou již v odvolání nepominul a k trestnímu příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 11. 2019, sp. zn. 3 T 132/2019 při úvahách o trestu vůbec nepřihlédl. Lze tedy uzavřít, že trest, který byl obviněnému L. S. uložen, je trestem přiměřeným a odpovídá všem zjištěným okolnostem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu