ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.348.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 348/2021- 163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněného L. D. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 8 To 379/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 53/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 13 T 53/2020, byl obviněný L. D. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
ačkoliv byl vícekrát odsouzen za majetkovou trestnou činnost, mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 11. 2015 sp. zn. 1 T 200/2015, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 20. 3. 2017,
1) dne 28. 2. 2020 kolem 14:20 hod. v opilosti odcizil v OD Billa, XY v XY ke škodě společnosti Billa s.r.o., se sídlem Modletice 67, Říčany u Prahy, láhev rumu „Božkov originál“ a 3 ks balení olomouckých syrečků, vše v hodnotě 304 Kč tak, že toto volně vystavené zboží vzal z regálu, poté je uschoval do batohu a bez jeho zaplacení prošel pokladní zónou, kde byl zadržen pracovníkem ostrahy, zboží mu bylo odebráno a vráceno do prodeje,
2) dne 16. 3. 2020 kolem 17:10 hod. odcizil v OD Kaufland na ul. XY v XY ke škodě společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, volně vystavené zboží v celkové hodnotě 312,60 Kč tak, že toto zboží vzal z regálů, uschoval je do kapsy u bundy a do batohu a bez jeho zaplacení prošel pokladní zónou, kde byl zadržen pracovníkem ostrahy a zboží mu bylo odebráno,
přičemž tohoto jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na dobu od 14:00 hod. dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů.
2. Za uvedený pokračující zločin krádeže uložil Okresní soud v Jihlavě obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 13 T 53/2020, podal obviněný odvolání do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 8 To 379/2020 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítnul.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 8 To 379/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
5. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje především v tom, že použití trestní sazby podle §205 odst. 4 tr. zákoníku je nepřiměřeně přísné, když jeho jednání nevykazovalo vysokou společenskou škodlivost skutku, jak tato kvalifikovaná skutková podstata předpokládá. Obviněný připouští, že krizová situace nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nemusí spočívat v tom, že se jedná o trestný čin namířený proti těmto hodnotám, ale o jakýkoliv trestný čin, k jehož spáchání přispěla zmíněná situace. Obviněný zdůrazňuje, že jakožto bezdomovec neměl přístup ke sdělovacím prostředkům, a tudíž mu nebyla známa skutečnost o vyhlášení nouzového stavu. Páchání trestné činnosti v obchodě s potravinami za situace, kdy obchody a ostraha fungovaly normálně, nezvyšovalo společenskou škodlivost jeho jednání. Má za to, že přísnější kvalifikace by byla na místě v případě krádeže zdravotního materiálu nebo jiné věci úzce spjaté se šířením nákazy, avšak o takovou situaci se v posuzovaném případě nejednalo. Podle jeho názoru by bylo možno jeho jednání kvalifikovat podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tehdy, pokud by došlo v případě epidemie nemoci covid-19 k takovému závažnému následku, který by byl srovnatelný s živelnou pohromou či situací, kdy se země ocitne ve válečném stavu.
6. V důsledku uvedeného hodnotí uložený trest jako zjevně nepoměrný ke společenské škodlivosti jeho činu. Trest odnětí svobody na dobu dvou let je proto nespravedlivý a neplnící jeho účel. Dovolatel má za to, že v daném případě měl soud postupovat podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, kdy měl přistoupit k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené v §205 odst. 4 tr. zákoníku.
7. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 8 To 379/2020, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. ř., případně aby sám rozhodnul podle §265m tr. ř.
8. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 9. 3. 2021 (č. l. 144). Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 1 NZO 191/2021 nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod a v jakých skutečnostech spatřuje jeho naplnění.
9. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného státní zástupkyně předně uvedla, že za situace, kdy odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. pouze výrok o trestu, mohl dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li obviněný své dovolání proti výroku o vině [argumentace týkající se podmínek přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř., a současně neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., pak nelze než na uvedenou část dovolání nahlížet ve smyslu její nepřípustnosti. Odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. však nepřipadá v úvahu, neboť jeho zbývající část směřuje proti výroku o trestu.
10. Stran námitky dovolatele, týkající se institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. námitky obviněného, že soudy mu neuložily trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby uvedla, že obviněný se ve své argumentaci jednak nevypořádal s otázkou splnění veškerých zákonných podmínek jím postrádané aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, a současně zdůraznila, že se okolnosti nevyužití tohoto institutu nemohou stát kvalifikovaným podnětem dovolacího přezkumu. Jedná se totiž o námitku, která není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 311/2012 připomíná, že nepoužití §58 tr. zákoníku a uložení trestu v rámci jeho zákonné trestní sazby nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod, kterým lze napadnout výrok o trestu.
11. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání rozešel s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupkyně rovněž vyslovila souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, přičemž podle jeho názoru měly soudy při ukládání trestu postupovat podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené za uvedený trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ve svém podání dovolatel rovněž jistým způsobem naznačuje chybnou právní kvalifikaci svého jednání, když uvádí, že v posuzovaném případě se nejedná o případ krádeže zdravotnického materiálu nebo věcí úzce souvisejících se šířením nákazy, kdy by přísnější právní kvalifikace jeho jednání byla na místě.
18. Nejvyšší soud stran naznačené chybné právní kvalifikace posuzovaného jednání obviněného jako krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje za vhodné zdůraznit, že obviněný si podal odvolání toliko do výroku o trestu, tedy v rámci podaného odvolání výrok o vině a právní kvalifikaci nezpochybňoval a odvolací soud ho nepřezkoumával a ani nebyl v té době povinen (viz §254 odst. 2 tr. ř.). Zde je také třeba poukázat na skutečnost, že obviněný před soudem prvního stupně po řádném poučení za přítomnosti svého obhájce učinil prohlášení o vině (§206c odst. 1 tr. ř.), když poté soud jeho prohlášení o vině a právní kvalifikaci přijal (§206c odst. 6 tr. ř.), takže soud prováděl dokazování jen stran uloženého trestu. Za takové situace by ani nemohl obviněný přijaté prohlášení o vině napadat opravným prostředkem (§206c odst. 7 tr. ř.). Protože podané odvolání obviněného směřovalo výlučně do výroku o trestu, tedy odvolací soud výrok o vině nepřezkoumával, není dovolání proti výroku o vině přípustné (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr., dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 Tdo 180/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003). Jinak řečeno, dovolací soud nebyl oprávněn přezkoumávat správnost výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě. Pokud by dovolání směřovalo toliko do výroku o vině, musel by Nejvyšší soud podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. V posuzovaném případě se Nejvyšší soud může zabývat výhradně výrokem o trestu a k tomuto výroku vztahující se argumentaci.
19. Argumentací týkající se nespravedlivého trestu obviněný napadá uložený trest odnětí svobody a skutečnost, že nedošlo k uplatnění institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody, fakticky tedy obviněný namítá nepřiměřený trest. Ve vztahu k nemožnosti domáhat se zrušení napadeného rozhodnutí pouze s odkazem na nepřiměřeně přísný uložený trest lze předně zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07.
20. Obecně je nutno připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zde je také třeba zdůraznit, že s ohledem na soudní praxi [srov. rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 411/2003 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 26, č. T 617), obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 530/2002, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, či sp. zn. 3 Tdo 362/2014], platí, že v řízení o dovolání se nelze na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř. s úspěchem domáhat uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Námitka nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku proto dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016).
21. Vzhledem ke shora uvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného ohledně uloženého trestu podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Nad tento prezentovaný závěr lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem, když za zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, takže soud prvního stupně mu uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (byl ohrožen trestem odnětí svobody na 2 roky až 8 let). V rámci úvah o trestu se oba soudy u tohoto obviněného zabývaly všemi rozhodnými okolnostmi týkající se obviněného, když vzhledem k trestní sazbě, ale zejména osobě obviněného, bylo možno uložený trest považovat za mírný. Soudy ve svých úvahách o trestu zohlednily jak okolnosti podle §41 tr. zákoníku, jež obviněnému polehčují, tak okolnosti, které mu přitěžují ve smyslu §42 tr. zákoníku. Navíc je nezbytné zdůraznit, že soud druhého stupně se současně zabýval i otázkou aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku (viz bod 4. usnesení Krajského soudu v Brně), avšak tuto možnost zavrhnul, když v předmětné věci nebyly splněny podmínky pro postup podle tohoto ustanovení. Soudy nižších stupňů při ukládání a přezkumu trestu tak zjevně respektovaly příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §38, §39, §41 a §42 tr. zákoníku. Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený, když navíc, jak již bylo naznačeno, námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
22. Obidum dictum na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné nad rámec shora naznačených úvah, týkajících se nemožnosti přezkoumat výrok o vině v rámci podaného dovolání, při vědomí rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které ovšem bylo přijato po rozhodnutí odvolacího soudu, za vhodné uvést, že i pokud by bylo možno přezkoumat výrok o vině, připadalo by v úvahu odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když otázka právní kvalifikace z pohledu uloženého trestu by zásadně nemohla ovlivnit postavení obviněného. V tomto směru je totiž nezbytné zdůraznit, že i pokud by jednání obviněného bylo kvalifikováno podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, tak by bylo nutno uložený trest odnětí svobody považovat za zcela přiměřený. Lze připustit, že obviněnému nepochybně polehčovala skutečnost, že se k trestnému činu doznal, byť skutečně nelze pominout, že byl bezprostředně po činu zadržen ostrahou prodejny, což snižuje význam jeho doznání. Jako polehčující okolnost je možno hodnotit skutečnost, že při hlavním líčení prohlásil svou vinu, je pozitivně hodnocen z výkonu trestu odnětí svobody, jakožto i nízká, respektive fakticky žádná výše škody. Na druhou stranu obviněnému nepochybně přitěžovala řada přitěžujících okolností podle §42 tr. zákoníku. Obviněný se trestného činu krádeže dopustil dvěma útoky, a současně se jedná o mnohonásobného recidivistu (viz opis z evidence rejstříku trestů na č. l. 99-100), který páchá v rozhodující míře jen majetkovou trestnou činnost stejného charakteru, takže ze strany obviněného se jedná o záměrné obstarávání si prostředků k obživě trestnou činností. Nelze totiž skutečně opomenout, že dovolatel byl sedmnáctkrát odsouzen, z toho šestnáctkrát pro majetkovou trestnou činnost. Navíc je třeba zdůraznit, že již v případě předchozího posledního odsouzení (Okresní soud v Jihlavě, sp. zn. 13 T 154/2019) obviněný spáchal zcela totožnou trestnou činnost (odcizení zboží v obchodě), přičemž při výši škody 497 Kč, mu byl uložen stejný trest jako v nyní projednávané věci, kde byla způsobená škoda vyšší. Současně také nelze pominout, že obviněný se nyní projednávané trestné činnosti dopustil v podstatě bezprostředně poté, co byl vyhlášen rozsudek ve věci vedené pod sp. zn. 13 T 154/2019, což svědčí o tom, že obviněný není ochoten a schopen zdržet se páchání trestné činnosti a předchozí tresty na jeho chování neměly žádný účinek. Navíc by skutečnost, že spáchal trestnou činnost za nouzového stavu, nepochybně představovala přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku. Lze tedy uzavřít, že i pokud by byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby stanovené podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (sazba od 6 měsíců do 3 roků), byl by mu nepochybně ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody ve stejné či obdobné výměře.
23. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
24. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu