ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.380.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 380/2021- 194
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 4. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. C. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 8 To 373/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 95/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2020 sp. zn. 7 T 95/2020 byl obviněný P. C. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 20. 2. 2020 v době od 18.01 hodin do 18.03 hodin v XY, ul. XY, v prodejně dm drogerie markt z volného výběru zboží z regálu odcizil 5 ks pánských deodorantů zn. Old Spice v celkové ceně 399,50 Kč a 2 ks pánských deodorantů zn. Gillette v celkové ceně 198 Kč, které odebral, uschoval do své tašky a odešel z prodejny bez zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti dm drogerie markt, s. r. o., IČ: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice, celkovou škodu ve výši 597,50 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6, který nabyl právní moci dne 23. 12. 2019, sp. zn. 2 T 114/2019, odsouzen za spáchání trestného činu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu“.
Za to byl obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo zároveň uloženo ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil také povinnost zaplatit poškozené společnosti dm drogerie markt, s. r. o., na náhradě škody částku 597,50 Kč.
K následnému odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 8 To 373/2020 shora citovaný rozsudek podle §258 odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku, jímž bylo obviněnému podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ústavní ochranné léčení psychiatrické a protitoxikomanické.
Na rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval obviněný P. C. dovoláním , v němž formálně uplatnil důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že v řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by se vyšetřované krádeže v drogerii dopustil právě on. Uvedl, že jako pachatel nebyl ztotožněn žádným z přítomných svědků. Z výpovědi svědkyně V. K. podle jeho poukazu vyplynulo, že pachatele vůbec neviděla, resp. že ho viděla až po činu a pouze zezadu, když na něho na ulici volala, ať se zastaví. Vyvráceno přitom bylo i její tvrzení, že obviněného jako jednu z osob, která u nich v prodejně krade pravidelně, poznala její kolegyně I. M. Tato svědkyně naopak při výslechu u odvolacího soudu sdělila, že si není vědoma, že by obviněného někdy viděla. Dovolatel proto zdůraznil, že jediným důkazem obžaloby byl fakticky videozáznam z provozovny, na kterém má být zachycen při činu. V souvislosti s tím však podotkl, že v procesním spise se nenachází originální video z bezpečnostní kamery, nýbrž pouze záznam z promítaného videa na monitoru nějaké třetí osoby. Autentičnost videa tedy podle jeho mínění ověřit nelze a stejně tak nelze vyloučit ani to, že bylo dodatečně upravováno. Jeho kvalita videa je nadto pro bezpečnou identifikaci pachatele naprosto nedostačující. Obraz je do té míry nejasný, že z něj lze rozeznat pouze to, že zlodějem byl muž. Určení přesnějšího věku pachatele či jeho identifikaci podle obličeje ale kvalita záznamu neumožnila. Na prvním videu je vidět muž, který vchází do prodejny, přičemž jedinými identifikačními prvky jsou u něho jednotlivé kusy oblečení, které u obviněného nalezeny nebyly. Nebylo tedy prokázáno, že by vůbec kdy takové oblečení měl, aby v něm mohl spáchat žalovaný skutek. Na druhém videu je pak pachatel zachycen natolik z dálky, že jeho přesná identifikace je zcela vyloučena. Dovolatel upozornil i na výpověď svědkyně T. O., která před odvolacím soudem uvedla, že inkriminovaného dne byla společně s ním na squatu, kde přibližně od 18. hodiny až do rána spolu s dalším kamarádem oslavovali. S potvrzením či vyvrácením informace o tom, kde se dovolatel v rozhodné době zdržoval, se však orgány činné v trestním řízení po jeho výtce vůbec neobtěžovaly. Neověřily si ani jeho tvrzení, že se tehdy nacházel jinde, neboť ještě v 17:18 hodin byl doma u svého otce v ulici XY na XY, kde byl přihlášen na počítači a prohlížel si stránky facebooku. Tím byly porušeny jednak základní zásady trestního řízení zakotvené v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v konečné důsledku i jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Z výše rekapitulovaných důvodů proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021 sp. zn. 8 To 373/2020 i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo v ní ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Přípisem doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 6. 4. 2021 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Vyjádřil toliko výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto opravného prostředku.
Obviněný P. C. jel podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkaly. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá z obou alternativ byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Městský soud v Praze projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování spočívá na řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě sice dovolatel formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel výhradně o výtky vůči rozsahu provedeného dokazování a vůči způsobu jeho hodnocení soudy prvního a druhého stupně. Svůj mimořádný opravný prostředek tak primárně založil na zpochybnění jejich skutkových zjištění, domáhal se zásadní revize skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve v návaznosti na tom namítal vadu rozhodnutí předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ale znamená, že předmětný důvod dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, které současně nelze podřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru při vědomí ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.). V duchu této doktríny ve své rozhodovací praxi sám připouští, že zásadu, s níž jako dovolací soud standardně přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nelze uplatňovat zcela bezvýhradně. Především pak ne při zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod obviněného ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku se totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce, a proto je v jeho rámci nutno přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především případy důkazů opomenutých, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Jsou-li v dovolání vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
Žádnou z výše uvedených závažných vad řízení, která by zároveň znamenala neakceptovatelný zásah do ústavně garantované práva obviněného na obhajobu a porušení zásad spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, však řízení před soudy v posuzované trestní věci zatíženo nebylo .
Pokud jde o výhrady obviněného k údajně nedostatečnému rozsahu ve věci provedených důkazů, je předně zapotřebí zdůraznit, že trestní řád žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti neurčuje a je tedy zásadně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, resp. zda a nakolik je nezbytné dosavadní důkazní stav rozšiřovat či doplňovat. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů pak posuzuje, nakolik se jeví případné další důkazní návrhy procesních stran důvodnými a které naopak mají z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen marginální, nepodstatný význam.
Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces je soud povinen umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, o těchto důkazních návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – důvody svého odmítavého postoje vyložit alespoň v písemném vyhotovení rozhodnutí ve věci samé. Tyto postuláty „fair procesu“ přitom oba soudy bezezbytku respektovaly. Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh obviněného na provedení důkazu výslechem svědkyně I. M. přímo v hlavním líčení dne 2. 12. 2020, a to procesním usnesením, jež není třeba písemně odůvodňovat (viz pasáž protokolu na č. l. 113 a násl. spisu). Důvody svého odmítavého postoje pak vysvětlil v bodě 11. písemného odůvodnění rozsudku. Městský soud v Praze požadavku obviněného na doplnění dokazování o výslech výše jmenované svědkyně a dále i svědkyně T. O. dokonce vyhověl a v rámci veřejného zasedání o odvolání dne 28. 1. 2021 oba důkazy provedl (viz protokol na č. l. 144 a násl. spisu) a následně podrobil kritickému hodnocení (k tomu viz bod 9. odůvodnění napadeného usnesení). Další důkazní návrhy pak již obviněný nepřednesl. Lze tedy konstatovat, že k opomenutí žádného z jím navržených důkazů ze strany soudů nedošlo.
Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., zároveň nelze dovodit, že by soud prvního stupně dospěl k obviněným zpochybňovaným skutkovým zjištěním po neobjektivním a nekritickém hodnocení provedených důkazů. Úvahám, jimiž se vypořádal s jeho obhajobou, není z hlediska principů formální logiky co vytknout. Obvodní soud podrobně vysvětlil, proč výpověď obviněného neměl za věrohodnou a na základě jakých důkazů měl naopak jeho trestnou činnost za prokázanou bez důvodných pochybností. Mimo jiné šlo o důkazy, které obhajoba ve své dovolací argumentaci tendenčně pomíjí, ačkoli byly pro ztotožnění obviněného jakožto pachatele krádeže v drogerii naprosto stěžejní. Konkrétně se jedná o výpovědi svědků M. O. a J. Ž., kteří obviněného na fotografiích pořízených z kamerových záznamů prodejny poznali naprosto bezpečně. Nalézací soud se rovněž vypořádal s opakovanou námitkou obviněného, že kamerové záznamy byly v rámci komplotu policie a zástupců poškozené prodejny vůči jeho osobě účelově upraveny. Totožnou procesní (skutkovou) argumentací, jakou obviněný uplatnil i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dostatečně zabýval také Městský soud v Praze. Jestliže po doplnění dokazování ve veřejném zasedání neměl vůči obvodním soudem zjištěnému skutkovému stavu a na něj navazující právní kvalifikaci žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí v souladu s požadavky zákona (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Nejvyšší soud tedy nemá za to, že by napadená rozhodnutí byla projevem nepřípustné soudní libovůle.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Jelikož námitky obviněného P. C. věcnému zaměření žádného ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídaly, Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu