ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.497.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 497/2021-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání obviněné R. S. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 To 412/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 152/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněné R. S. zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 To 412/2020.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
IV. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněná R. S. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 21 T 152/2020, byla obviněná R. S. uznána vinnou pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1. „dne 14. 3. 2020, v době od 19:01 hodin do 19:19 hodin, v XY, v ulici XY, v obchodním centru Galerie XY, v lékárně XY, v úmyslu obohatit se na úkor společnosti K – Pharma s.r.o., odcizila z volného prodeje balení jemných čistících ubrousků zn. Klorane BEBE v ceně 145 Kč, vlasový balzám zn. Capillan, o objemu 200 ml v ceně 135 Kč, samoopalovací sprej zn. Bioderma v ceně 555 Kč, samoopalovací krém na tělo a obličej zn. Vichy v ceně 529 Kč a řasenku zn. La Roche – Posay v ceně 529 Kč, které uschovala do své kabelky a z lékárny odešla, aniž by za zboží zaplatila a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti K – Pharma s.r.o., IČ: 27861911, se sídlem Karlovo náměstí 292, Praha 2, škodu v celkové výši 1 893 Kč,
2. dne 18. 3. 2020, v době od 21:05 hodin do 21:20 hodin, v XY, v ulici XY, v prodejně benzínové čerpací stanice OMV, v úmyslu obohatit se na úkor provozovatele benzínové čerpací stanice, jímž je K. J., odcizila z volného prodeje sušenky Zlatá kolečka v ceně 49 Kč a kelímek zmrzliny zn. Häagen-Dazs v ceně 55 Kč, které uschovala do své kabelky, přičemž s takto uschovanými věcmi, aniž by za ně zaplatila, odešla nejprve do prostor toalet a posléze ven z prodejny, před níž byla kontaktována pracovníky obsluhy benzínové čerpací stanici s tím, aby odcizené věci vrátila či zaplatila, což obviněná, která nejprve odcizení jakýchkoli věcí popírala, odmítala, avšak nakonec, neboť obsluha prodejny jí bránila v nastoupení do vozidla, kterým na místo přijela společně s V. C., jakožto řidičem, po obsluze BČS hodila sušenky a z místa odjela, a tímto jednáním způsobila poškozenému K. J., IČ: XY, se sídlem XY, škodu v celkové výši 104 Kč,
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 38T 83/2018, ze dne 26. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2019, odsouzena za přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku a za další trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 43T 98/2018, ke společnému trestu odnětí svobody ve výměře 300 hodin, kdy trest obecně prospěšných prací byl obžalované dne 18. 6. 2020 přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 dní, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou a dále přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 43T 115/2019, ze dne 24. 10. 2019, který nabyl právní moci 11. 2. 2020 odsouzena, mimo jiné, za pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku a za další trestnou činnost, za níž byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14T 72/2019, ze dne 27. 5. 2019, ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou,
kdy pokračujícím jednáním pod body 1. a 2. způsobila na odcizených věcech škodu v celkové výši 1 997 Kč.“
Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byla odsouzená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 3 T 34/2020, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2020, byla obviněná R. S. odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 3 T 34/2020, jenž nabyl právní moci dne 16. 6. 2020, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené K – Pharma s. r. o., IČ: 27861911, částku v celkové výši 1 893 Kč a poškozenému K. J., IČ: XY, částku 55 Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 21 T 152/2020, podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 To 412/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že byla obviněná R. S. uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1. „dne 14. 3. 2020, v době od 19:01 hodin do 19:19 hodin, v XY, v ulici XY, v obchodním centru Galerie XY, v lékárně XY, v úmyslu obohatit se na úkor společnosti K – Pharma s.r.o., odcizila z volného prodeje balení jemných čistících ubrousků zn. Klorane BEBE v ceně 145 Kč, vlasový balzám zn. Capillan, o objemu 200 ml v ceně 135 Kč, samoopalovací sprej zn. Bioderma v ceně 555 Kč, samoopalovací krém na tělo a obličej zn. Vichy v ceně 529 Kč a řasenku zn. La Roche – Posay v ceně 529 Kč, které uschovala do své kabelky a z lékárny odešla, aniž by za zboží zaplatila a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti K – Pharma s.r.o., IČ: 27861911, se sídlem Karlovo náměstí 292, Praha 2, škodu v celkové výši 1 893 Kč,
2. dne 18. 3. 2020, v době od 21:05 hodin do 21:20 hodin, v XY, v prodejně benzínové čerpací stanice OMV, v úmyslu obohatit se na úkor provozovatele benzínové čerpací stanice, jímž je K. J., odcizila z volného prodeje sušenky Zlatá kolečka v ceně 49 Kč a kelímek zmrzliny zn. Häagen-Dazs v ceně 55 Kč, které uschovala do své kabelky, přičemž s takto uschovanými věcmi, aniž by za ně zaplatila, odešla nejprve do prostor toalet a posléze ven z prodejny, před níž byla kontaktována pracovníky obsluhy benzínové čerpací stanici s tím, aby odcizené věci vrátila či zaplatila, což obviněná, která nejprve odcizení jakýchkoli věcí popírala, odmítala, avšak nakonec, neboť obsluha prodejny jí bránila v nastoupení do vozidla, kterým na místo přijela společně s V. C., jakožto řidičem, po obsluze BČS hodila sušenky a z místa odjela, a tímto jednáním způsobila poškozenému K. J., IČ: XY, se sídlem XY, škodu v celkové výši 104 Kč,
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn.
43 T 115/2019, ze dne 24. 10. 2019, který nabyl právní moci 11. 2. 2020 odsouzena, mimo jiné, za pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku a za další trestnou činnost, za níž byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14T 72/2019, ze dne 27. 5. 2019, ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a tohoto jednání se dopustila za situace, kdy v důsledku nastupující celosvětové pandemie koronaviru, ohrožující život a zdraví obyvatel ČR, byl dne 12.3.2020 usnesením vlády ČR č. 194, podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na dobu 30-ti dnů nouzový stav pro území České republiky.“
Za uvedené jednání byla obviněná R. S. odsouzena podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 3 T 34/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit majetkovou škodu poškozeným a to KPharma s. r. o., IČ 27861911, ve výši 1893 Kč a K. J., IČ XY, ve výši 55 Kč.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 To 412/2020, podala následně obviněná R. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná v dovolání namítla nesprávné právní posouzení skutku, pokud byla na skutkovém podkladě ad 1. - 2. výroku o vině uznána vinnou zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V rámci odůvodnění namítané nesprávnosti právního posouzení skutku obviněná popsala procesní vývoj předmětné trestní věci při jejím projednávání a rozhodování na úrovni soudů obou stupňů a to především z hlediska otázky naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, založené na kvalifikačním momentu, že čin spáchala za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí a v jejíchž intencích byla uznána vinnou až soudem odvolacím z podnětu odvolání státního zástupce. Obviněná jak odvolacímu soudu, tak i státnímu zástupci v poukazovaném směru přisvědčila v názoru, že pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci COVID-19 je situací ohrožující zdraví a životy lidí, avšak v této souvislosti vyjádřila názor, že pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je nutná určitá věcná souvislost spáchané krádeže se situací vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Dále vyjmenovala hygienické a kosmetické potřeby, které se staly předmětem jejího útoku pod bodem 1. výroku o vině, jakož i pochutiny, kterých se zmocnila jednáním, popsaným pod bodem 2. výroku o vině s tím, že při svém jednání nebyla vedena záměrem mařit či ztěžovat zvládnutí nebo odvrácení pandemické situace nebo využívat či porušovat opatření a omezení této situace se týkající. Proto má za to, že mezi jejím jednáním a pandemickou situací nepanuje věcná souvislost a že tak není naplněn předpoklad pro využití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud pak bylo v odvolání státního zástupce argumentováno zneužitím nouzového stavu v tom smyslu, že se právě s ohledem na vyhlášený nouzový stav nikdo nebude její trestnou činností zabývat, pak takové „tvrzení“ odmítá s tím, že je založeno na pouhé domněnce, není důkazně podloženo a konečně ani není významné z hlediska posuzování závažnosti jejího jednání. Pod bodem 12. a 13. odůvodnění dovolání obviněná argumentuje rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zaujal k otázce naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jednoznačné stanovisko. Podle něj nepostačuje skutečnost, že čin byl spáchán v době a na místě výskytu určité události vážně ohrožující život nebo zdraví, veřejný pořádek nebo majetek. Podle stanoviska velkého senátu k tomu, aby mohly být případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny podle §205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku, posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem se sazbou od 2 do 8 let, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví, veřejný pořádek nebo majetek.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že ve světle výše poukazovaného stěžejního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, je třeba ve vztahu k namítanému nedostatku věcné souvislosti obou útoků pokračujícího trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek konstatovat následující. Z hlediska podmínky věcné souvislosti jiné vážně ohrožující události, uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na straně jedné a posuzovaného jednání obviněné na straně druhé, které se stalo nosným tématem uplatněné dovolací námitky nesprávného právního posouzení skutku, lze uvést, že jak je patrno z popisu přisouzeného skutkového děje pod oběma body výroku o vině je zřejmé, že se dovolatelka navzdory svým předchozím odsouzením pro trestnou činnost obdobné povahy dopustila jednání proti cizímu majetku, a to jednak v prostorách lékárny na Praze 9 (kde odcizila kosmetické a hygienické zboží) a dále při návštěvě prodejních prostor čerpací stanice na Praze 3 (kde se zmocnila tam vystavených pochutin). V obou posuzovaných případech došlo k jejímu jednání za zcela běžného způsobu provozování obchodní činnosti poškozených subjektů, aniž by se jej dotýkala přijatá opatření nouzového stavu. Lze tak mít důvodně za to, že dovolatelka sice přisouzeným způsobem jednala, nicméně žádné zjištěné okolnosti vztahující se k oběma posuzovaným případům nevypovídají o tom, že by objektivně existující události pandemické zátěže na území ČR a na ni navazujících opatření vyhlášeného nouzového stavu využila či zneužila, když současně nelze uvažovat ani v tom směru, že by v důsledku nastalé situace měla spáchání trestného jednání nějakým způsobem usnadněno. Vzhledem k monitorovaným prostorám poškozených obchodních subjektů ani nemohla reálně počítat s tím, že se za stávající situace vyhlášeného nouzového stavu nepodaří spáchanou trestnou činnost zjistit a odhalit ji jako její pachatelku.
Mezi žádným z obou přisouzených útoků trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru nelze shledávat jakoukoliv věcnou souvislost ve smyslu autoritativního výkladu uvedené podmínky použití kvalifikačního momentu dovolatelčina jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pakliže soud odvolací vyhověl v uvedeném směru odvolací argumentaci státního zástupce a původní právní kvalifikaci jednání obviněné podle §205 odst. 2 tr. zákoníku zpřísnil právě ve smyslu přitěžující okolnosti podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pak se tak stalo v době, předcházející vydání rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia (usnesení ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021), které dalo všem výkladovým otázkám, spojeným s aplikací okolnosti, spojené s aktuálně prožívanou události vážně ohrožující život nebo zdraví, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, zcela jasné obrysy tak, aby je bylo možno posoudit bez jakýchkoliv pochybností.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, aby zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu a přezkumu námitek konstatuje následující. Obviněná namítla, že její jednání popsané v bodech 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, mělo být posouzeno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nikoli jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Taková argumentace, napadající právní kvalifikaci, je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, přičemž je třeba námitce dovolatelky přisvědčit.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Vezmeme-li v úvahu naznačené výklady v trestní věci obviněné R. S., je zřejmé, že se útoků (ve dnech 14. 3. 2020 a 18. 3. 2020) dopustila v době jiné události vážně ohrožující živost nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, přestože v posuzovaném případě nikoli zvlášť intenzivního, přesto natolik významného, že vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky, a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněnými útoky (popsanými pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně), posouzenými jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Zmíněným vztahem se navíc již Obvodní soud pro Prahu 9 v podstatě z obdobných úhlů pohledu a se správným závěrem zaobíral (viz body 9. a 10. jeho rozsudku). Jak je zřejmé z učiněných zjištění, obviněná, navzdory předchozím odsouzením pro obdobnou trestnou činnost, se dopustila jednání proti cizímu majetku, a to jednak v lékárně v Praze 9 (kde odcizila kosmetické a hygienické zboží) a dále při návštěvě prodejních prostor čerpací stanice OMV v Praze 3 (kde se zmocnila tam vystavených pochutin). Soud prvního stupně k tomu rovněž konstatoval, že provoz lékárny ani čerpací stanice nebyl v dané době přijatými opatřeními omezen, ze spisového materiálu nevyplývá, že by jejich úkony či akceschopnost byly z důvodu pandemie nějak zřetelně omezeny. Je tudíž zřejmé, že obviněná nijak nevyužila ani nezneužila výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani jí její existence spáchání deliktů neusnadnila, a také nemohla reálně počítat s tím, že jí výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněná v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinila jednání, kterým se zmocnila cizí věci tím, že si ji přisvojila. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem však nelze přisvědčit soudu druhého stupně, pokud jednání obviněné posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (která z vyjmenovaných alternativ jako jediná připadala v úvahu a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, která podala odvolání ji také tvrdila) byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětné útoky obviněné tuto událost či související dopady nijak nevyužily, nezneužily, nezvýšily apod.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud druhého stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněné dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu druhého stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro shora uvedené skutečnosti se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit se závěrem, který vyslovil odvolací soud a zrušil proto podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 To 412/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal k projednání Městskému soudu v Praze. Bude tedy na něm, aby se věcí znovu zabýval v intencích pokynů dovolacího soudu, přičemž při novém rozhodování je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil. Vzhledem k tomu, že bylo napadené rozhodnutí zrušeno jen z podnětu dovolání podaného obviněnou, je třeba v novém řízení respektovat zákaz reformationis in peius podle §265s odst. 2 tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Se zřetelem na učiněné rozhodnutí muselo být rozhodnuto rovněž o vazbě obviněné podle §265 l odst. 4 tr. ř., jelikož další výkon trestu odnětí svobody, jež byl obviněné R. S. uložen, pozbyl svého zákonného podkladu.
Nejvyšší soud shledal, že na straně obviněné není dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř., a proto rozhodl, že se obviněná nebere do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu