ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.599.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 599/2021
4
3
sp. zn. 4 Tdo 599/2021- 267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání obviněného M. R. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 7 To 146/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 105/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 4 T 105/2019, byl obviněný M. R. uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„ve XY, okr. XY, dne 30. května 2018 kolem 18.00 hodin, v lesním porostu na pozemkové parcele č. XY, v části XY, v bezprostřední blízkosti svého trvalého bydliště, výstřelem jednou ranou z přesně nezjištěné střelné zbraně malorážkového typu, nezjištěného výrobního čísla, za použití kulového náboje ráže 22 Long Rifle, tuzemské provenience Sellier & Bellot Vlašim, zasáhl do levé strany hrudníku na volno venčeného loveckého psa jménem Xannathos Junior, plemeno Velký münsterlandský ohař, nar. XY, průkaz původu psa XY, poškozené Z. K., nar. XY, kterého tím usmrtil, přičemž k tomuto postupu neměl důvod ani zákonné oprávnění dle ust. §14 odst. 1, písm. e) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, když tímto jednáním způsobil majitelce psa škodu ve výši 85 142 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. R. odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců a současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu držení, nošení a užívání střelné zbraně v trvání 3 (tří) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Z. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, naposledy bytem XY, škodu ve výši 85.142 Kč s tím, že dle §229 odst. 2 tr. ř. byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 4 T 105/2019, podal obviněný M. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 7 To 146/2020 tak, že k odvolání obviněného M. R. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 4 T 105/2019 ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců a současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 7 To 146/2020, podal následně obviněný M. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod spatřuje v tom, že Krajský soud v Plzni akceptoval skutkové závěry a z toho vyplývající právní hodnocení Okresního soudu v Chebu a nepřihlédl k novým skutečnostem, které spočívaly ve znaleckém posudku, který si obviněný opatřil až po rozhodnutí okresního soudu. Neuložení zákazu činnosti krajským soudem vyplývá z legislativy ohledně střelných zbraní, když osoba obviněná za trestný čin ztrácí způsobilost držet střelnou zbraň ze zákona. Obviněný se domnívá, že předloženým znaleckým posudkem přesvědčivě doložil, že při ojedinělé manipulaci s malorážnou zbraní nemusí být střelec vždy kontaminován povýstřelovými zplodinami. Krajský soud se nikterak nezabýval okolností, že za dané situace je fakticky vyloučeno, aby střelec pravák byl na hřbetě pravé ruky kontaminován povýstřelovými zplodinami. Obviněný zcela logicky vysvětlil, jak byla jeho pravá ruka kontaminována, a to tak, že při vydání zbraně policistům měl tuto uloženou s vyjmutým závěrem, přes který měl položený hadr, který si dal na předloktí. Až po získání posudku od znalce z oboru zbraní a střeliva a při podrobném rozboru všech skutečností vyšlo najevo, jakým způsobem byla zbraň předána, a že je velmi nepravděpodobné, že by byl střelec po jediném výstřelu z malorážné pušky kontaminován. Nebylo tudíž nijak prokázáno, že by byla smrtící střela vystřelena ze zbraně Norinco JW 21, kterou vlastnil obviněný. Je dále toho názoru, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí odvolání v části o jeho vině. Nad rámec dovolacích důvodů poté odkázal na zprávu ošetřujícího lékaře, podle které mohl trpět inkriminovaného dne, tedy 30. 5. 2018, náhlou nevolností a dušností.
Z uvedených důvodů proto obviněný M. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. 7 To 146/2020 a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl výlučně námitky, které uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají, protože se týkají procesního postupu při provádění důkazů a utváření skutkových závěrů. Znovu jimi vyjádřil nesouhlas se zjištěními soudů a prosazoval svoji verzi skutkového děje. Je třeba zdůraznit, že účelem řízení o dovolání není přezkoumávat procesní postup orgánů činných v trestním řízení, ani realizovat vstup do samotného skutkového základu rozhodnutí. Zásah do skutkových zjištění soudů je možný pouze výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný pro to, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Námitky obviněného, které by bylo možné vztáhnout k porušení pravidel spravedlivého procesu, vycházejí z toho, že odvolací soud nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku. Uvedeným námitkám obviněného však nelze přisvědčit. Okresní soud provedl procesně správným způsobem všechny potřebné důkazy, odvolací soud dokazování doplnil odborným vyjádřením předloženým obhajobou a dále uvedl, že toto doplnění dokazování nemohlo změnit závěry, ke kterým dospěl okresní soud. Uvedené důkazy jednoznačně svědčily pro závěr, že to byl právě obviněný, kdo zastřelil psa poškozené. Další námitky obviněného ohledně chybějícího výroku v rozhodnutí odvolacího soudu již pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, neboť tyto námitky by bylo možné uplatnit pod hlavičkou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ani tak jim však nelze přiznat důvodnost. Z výroku napadeného rozsudku soudu odvolacího vyplývá, že právě na podkladě odvolání obviněného přistoupil ke zrušení a novému vyslovení výroku o trestu. V uvedeném ohledu je možné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Tdo 1059/2019, sp. zn. 8 Tdo 944/2019 a 11 Tdo 1255/19, z nichž vyplývá, že odvolacímu soudu nevyvstává nově povinnost v případě částečného zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně na podkladě šířeji koncipovaného odvolání „ve zbytku“ odvolání obviněného zamítnout. Podstatné je vždy materiální nazírání na to, zda se odvolací soud věcně vypořádal s celým obsahem podaného odvolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že obviněný se argumentačně míjí s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak, jak je pojímán konstantní judikaturou. Jestliže, byť nikoli zákonným pojmenováním, uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., v uvedeném rozsahu jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný M. R. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně nepřihlédnutí soudů ke znaleckému posudku znalce z oboru zbraní a střeliva) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný v dovolání namítl, že odvolací soud nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku. V uvedeném ohledu namítl existenci opomenutého důkazu v té verzi, že jím předložený důkaz nebyl ze strany odvolacího soudu hodnocen. Nejvyšší soud ovšem konstatuje, že odvolací soud ve veřejném zasedání doplnil dokazování nikoli znaleckým posudkem, jak tvrdí obviněný, ale odborným vyjádřením, které bylo předloženo obhájcem obviněného. Odvolací soud konstatoval, že uvedený důkaz nemůže zvrátit správnost závěrů o vině obviněného za důkazního stavu, kdy byl zajištěn kulový náboj v těle zastřeleného psa, který bylo možné použít ke střelbě ze zbraně malorážka, Norinco JW 21, kterou vydal obviněný. Navíc existovala shoda chemického složení látek, které byly zajištěny na ruce obviněného s těmi, které byly zajištěny v hlavních jím držených zbraní, tedy i předmětné malorážky. Sám obviněný ve své výpovědi uvedl, že psa poškozené zaznamenal bez dohledu na majitele a měl z něj obavy, údajně proto, že napadl a usmrtil v blízkosti jeho domu srnu. Právě proto si šel pro svoji legálně drženou zbraň, ze které však nevystřelil. Tato část jeho obhajoby ovšem není podpořena žádným jiným důkazem, neboť soused obviněného svědek J. L. uvedl, že psa poškozené znal, jako agresivního jej nevnímal a strach z něj neměl. Nebylo ani prokázáno, že by pes zardousil v blízkosti obydlí obviněného srnu. Ohledně námitky obviněného, že nebylo nijak prokázáno, že by smrtící střela, která zasáhla psa poškozené, byla vystřelena z jeho zbraně Norinco JW 21, lze jen ve stručnosti uvést, že žádnou jinou zbraň, ze které by bylo možno kulový náboj ráže 22 Short vystřelit, obviněný nepředložil, nebyla zajištěna, a lze tedy dospět k závěru, že tento náboj byl vystřelen právě z předložené malorážky, kterou vlastní obviněný, a to malorážky Norinco JW 21.
Posledně k námitce obviněného, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí odvolání v části o jeho vině, Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud projednal odvolání obviněného v celé jeho šíři a vypořádal se se všemi vznesenými námitkami. Platí, že pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části odvolání nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 388/2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002 a sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Z uvedeného pohledu tak rozhodnutí odvolacího soudu žádnými vadami netrpí. Odvolací soud se zabýval odvoláním obviněného v celém jeho rozsahu a vypořádal se tak i s námitkami proti výroku o vině, které shledal nedůvodnými.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu