ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.642.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 642/2021-2582
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 6. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021 sp. zn. 8 To 352/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 114/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 6 T 114/2019 byl obviněný L. Z. uznán vinným v bodech I. A, 1-5 výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části uvedeného rozsudku. Za tuto trestnou činnost byl podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Dále mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 100.000 Kč, který byl podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen ve 100 denních sazbách po 1.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu třiceti šesti měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu u obviněných D. H., T. J. a S. C.
Citované rozhodnutí napadli odvoláními obvinění L. Z., D. H., T. J., S. C. a také státní zástupce v neprospěch obviněných ohledně výroku o trestech a u obviněného H. i ohledně výroku o vině. Městský soud v Praze pak svým rozsudkem ze dne 9. 2. 2021 sp. zn. 8 To 352/2020 podle §258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil mj. ve vztahu k obviněnému L. Z. ve výroku o trestu. Sám mu pak podle §240 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1.500 Kč, tedy celkem ve výši 450.000 Kč a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech na dobu čtyř let. Znovu rozhodl též o vině a trestu obviněného D. H. a o trestu obviněné S. C. Naopak odvolání obviněných L. Z., T. J. a S. C. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. Z. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, přestože v předchozím řízení byl podle něj dán důvod podle písmene g) téhož zákonného ustanovení.
V odůvodnění dovolání obviněný uvedl, že výsledky dokazování neprokazují, že se stal stíhaný skutek, a tudíž zde vznikla obligatorní podmínka jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprostit obžaloby. Domnívá se, že nadále existují důvodné pochybnosti o skutkovém ději nebo o skutkových okolnostech důležitých pro posouzení jeho zavinění. Oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích vycházejí z chybných závěrů. Obviněný se společností T. M., nemá nic společného (viz bod 16 napadeného rozsudku) a o její existenci se dozvěděl až ze spisu. Nikdy neobchodoval se společností D. a nepředložil kopii listiny v anglickém jazyce stvrzující jeho obchodní aktivity s touto společností. Předložil ji obviněný H. (viz bod 19 napadeného rozsudku). Společnost M.&H. nefakturovala S. C. paušální plnění, což obviněný netvrdil, ani to nebylo prokázáno a odvolací soud tak nezakládá své tvrzení na provedeném dokazování (viz bod 30 napadeného rozsudku). Obviněný vždy splnil všechny své smluvní či zákonné povinnosti. Veškeré závazky vůči odběratelům společnosti S. C. byly splněny podle dohody. Bylo rovněž prokázáno, že veškerá plnění, která byla předmětem dohod s koncovými zákazníky, proběhla. Obviněný tedy neměl jakýkoli důvod pochybovat o pravosti faktur a v nich zahrnutých plnění.
Obviněný proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021 sp. zn. 8 To 352/2020, jakož i další rozhodnutí na něj navazující zrušil bez dalšího návrhu na postup v řízení.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že v něm obviněný zcela zjevně vybočil z mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož namítl toliko nesprávné zjištění skutkového stavu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný uplatnil ve variantě, kdy mělo být rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný spatřoval v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí právě a jenom existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak podpořil jej námitkami obsahově se míjejícími s tímto dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vyslovil zároveň souhlas, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu [viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Obviněný L. Z. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá z obou alternativ byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Městský soud v Praze projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zkoumat, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování spočívá na řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Dovolatel sice formálně deklaroval nesprávnost právního posouzení skutku, avšak nepodpořil jej jedinou právní námitkou, neboť veškerá jeho dovolací argumentace směřuje výhradně k procesu dokazování a tvrzení, že se stíhaný skutek nestal. Svůj mimořádný opravný prostředek tak ve své podstatě založil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), a nikoli hmotněprávním základě a odůvodnil jej obsahově vágně vymezenými námitkami, které pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit nelze. Nejvyšší soud dospěl k výše uvedenému závěru i při vědomí ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.).
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je podle §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat na odpovídající zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat též důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
S ohledem na skutečnost, že námitky obviněného L. Z. nerespektovaly věcné zaměření uplatněných dovolacích důvodů, ale ani žádného z ostatních dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu