ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.700.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 700/2021-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného V. S. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6 To 49/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 60/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 102 T 60/2019, byl obviněný V. S. uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„dne 31. 3. 2019 v době kolem 03:20 hodin v XY, okr. Karviná, na ul. XY a jinde, bez vážného důvodu, po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů, řídil osobní motorové vozidlo zn. Hyundai Santa FE, RZ: XY, ačkoliv není držitelem řidičského oprávnění, a v důsledku požitého alkoholu nebyl schopen uvedené vozidlo bezpečně ovládat, když byl vzápětí kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž zarudlýma očima a zpomalenou řečí jevil známky požití alkoholických nápojů a opakovanou dechovou zkouškou mu byla zjištěna hladina alkoholu v krvi v čase 03:24 hodin s výsledkem 1,40‰ a v čase 03:30 hodin s výsledkem 1,57‰.“
Za uvedené jednání byl obviněný V. S. odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k peněžitému trestu. Podle §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 5 tr. zákoníku byla stanovena výměra peněžitého trestu v počtu 100 (sto) denních sazeb po 200 (dvě stě) Kč, celkem 20 000 (dvacet tisíc) Kč.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 102 T 60/2019, podal obviněný V. S. v zákonné lhůtě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6 To 49/2021, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 6 To 49/2021, podal následně obviněný V. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že konstatování odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, pokud vycházel z výpovědi svědků R. a M., je s ohledem na provedené dokazování překvapivé. Věrohodnost výpovědí obou policistů totiž byla jednoznačně zpochybněna, a to jednak videozáznamem pořízeným z kamery policejního vozidla (tento videozáznam vyvrátil tvrzení policistů, že sledované vozidlo najíždělo střídavě od krajnice ke středu vozovky), a dále rekonstrukcí (při té bylo prokázáno, že policisté neuváděli pravdu, když tvrdili, že do sledovaného vozidla bylo i přes jeho zatmavená skla vidět). V souvislosti s videozáznamem odvolací soud ve svém usnesení uvádí, že skutečnost, že policisty popsaný způsob jízdy není na videozáznamu patrný, neznamená, že policisté vozidlo neviděli ještě před spuštěním kamery. Názoru, že policisté mohli předmětné vozidlo pozorovat ještě před zapnutím kamery, lze sice dle obviněného přitakat, nicméně, policisté při svém výslechu popsali nápadný způsob jízdy v době, kdy jelo po ulici XY a XY, tedy v úseku, kdy již byla kamera zapnutá (viz videozáznam). V souvislosti s rekonstrukcí pak odvolací soud ve svém usnesení uvádí, že skutečnost, že během rekonstrukce nebylo do sledovaného vozidla přes zatmavená skla vůbec vidět, neznamená, že do vozidla nemohlo být vidět při samotném zákroku, neboť světelné podmínky nebyly zcela shodné, vozidlo např. mohlo prosvětlit protijedoucí vozidlo či jiný zdroj světla, který v době rekonstrukce nesvítil (v době vyšetřovacího pokusu byla zastavena doprava). K tomuto názoru obviněný uvádí, že soud prvního stupně připravil rekonstrukci velmi pečlivě, a to tak, aby světelné či jiné podmínky byly co nejvíce podobné či zcela stejné jako v době předmětného jednání. Rekonstrukce byla prováděna v nočních hodinách za svitu pouličních lamp, tedy za stejných podmínek jako předmětné jednání. V době rekonstrukce sice byla zastavena doprava, na druhou stranu, předmětné jednání proběhlo v čase 03:20 hodin, tedy v době, kdy byl provoz na pozemních komunikacích naprosto minimální (jak dokazuje videozáznam). Světelné či jiné podmínky v době rekonstrukce a v době posuzovaného jednání tedy byly prakticky shodné, a nelze tedy přijmout výše uvedený závěr.
Pod bodem 6 usnesení odvolací soud dále konstatuje, že L. S. byla po přesednutí na sedadlo spolujezdce velmi zadýchaná. K tomu obviněný uvádí, že pro L. S. muselo být velmi stresující řídit motorové vozidlo pod drobnohledem cca deseti policistů. Údajné zadýchání tedy rozhodně nesouviselo se samotným přesednutím, ale souviselo s psychickým tlakem a stresem, kterému byla L. S. při rekonstrukci podrobena. Odvolací soud pod bodem 6 usnesení dále uvádí, že obviněný ani L. S. přesvědčivě nevysvětlili, proč by mělo dojít k přesednutí ve vozidle. Toto tvrzení však není pravdivé, neboť obviněný i L. S. od počátku trestního řízení důvody přesednutí vysvětlovali. Bez řidičského průkazu L. S. by se jejich rodina potýkala se značnými komplikacemi, neboť obviněný řidičský průkaz nevlastní. L. S. tedy v okamžiku, kdy si ve zpětném zrcátku všimla policejního vozidla, které jí dávalo znamení k zastavení, pojala obavy, aby při případné dechové zkoušce nebyla v jejím těle zjištěna přítomnost alkoholu, který požila několik hodin před jízdou, a aby tak z tohoto důvodu nepřišla o své řidičské oprávnění. Spolu s manželem tedy byli ochotni riskovat jeho obvinění z přestupku spočívajícího z řízení pod vlivem alkoholu, a proto si přesedli. Když však byla po provedené dechové zkoušce ze strany policistů informována, že je její manžel podezřelý ze spáchání trestného činu a nikoliv jen pouhého přestupku, rozhodla se, že se policistům k řízení vozidla dozná, neboť nechtěla, aby byl její manžel trestně stíhán pro skutek, který nespáchal.
Podle odvolacího soudu nebyl z jeho strany zjištěn žádný extrémní nesoulad v obsahu provedených důkazů. Krajský soud zjevně pátral pouze o extrémních nesouladech, které nenalezl, ostatní nesoulady v provedeném dokazování, kterých byla celá řada, pak bez dalšího přehlédl. Obviněný je přesvědčen, že s ohledem na provedené dokazování a závěry z nich plynoucí postrádá závěr odvolacího soudu jakoukoliv racionální či logickou oporu a je zjevným projevem svévole. Při provedeném dokazování bylo zjištěno, že policisté nemohli ze svého vozidla rozpoznat osoby sedící ve vozidle manželů S. a nemohli tak ani postřehnout jejich záměnu. Současně bylo zjištěno, že záměnu řidiče a spolujezdce je možné ve vozidle manželů S. provést během několika vteřin. Provedeným dokazováním tak zůstala tvrzení obžaloby neprokázaná, a současně nebyla vyvrácena tvrzení obviněného a jeho manželky. I přes tato skutková zjištění odvolací soud věc právně posoudil tak, že uznal obviněného vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky namísto toho, aby ho obžaloby zprostil.
Z uvedených důvodů proto obviněný V. S. navrhl, aby Nejvyšší soud na základě §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265l odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a v rozsahu zrušení věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný V. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (výpovědi svědků – policistů R. R. a D. M.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (a to konkrétně, zda došlo k přesednutí obviněného a jeho manželky L. S. ve vozidle), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru, týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Byť se provedenou rekonstrukcí prokázalo, že policisté R. a M. do předmětného vozidla během služební jízdy i po jejím ukončení neviděli, soud jim uvěřil v tom, že předmětné vozidlo se po zastavení nijak nepohnulo, což koresponduje s kamerovým záznamem z palubní kamery služebního vozidla. Obviněný s nimi následně normálně komunikoval a svědkyně S. se snažila jej vyvinit ze spáchání přečinu ihned poté, co u něj byla provedena první dechová zkouška s pozitivním výsledkem nad 1‰ alkoholu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že bylo soudy nižších stupňů jednoznačně prokázáno, že to byl právě obviněný V. S., který řídil předmětné vozidlo a který svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědi slyšených policistů R. R. a D. M., kteří shodně popsali, že vozidlo zn. Hyundai Santa FE se při jízdě chovalo nestandardně. Bezprostředně poté, co toto vozidlo zastavilo, a poté, co k němu po několika sekundách přistoupili, viděli, že na místě řidiče se nacházel obviněný. Svědek M. navíc uvedl, že po nahlédnutí do kabiny viděl, že obviněný se teprve odpoutával. Navíc oba svědci shodně uvedli, že po provedení první dechové zkoušky u obviněného a seznámení jeho osoby s dalším postupem, přišla už na místě činu svědkyně S. s návrhem, že řízení vezme na sebe a nechť ji podrobí dechové zkoušce, což shodně odmítli. Výpověď policistů R. a M. je potvrzována i závěry rekonstrukce. Výpovědi policistů a závěry vyšetřovacího pokusu na sebe dostatečně přesvědčivě navazují a podporují se, což se závěry dechové zkoušky jednoznačně prokazuje, že obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, která vylučovala bezpečné řízení motorového vozidla. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu