ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.785.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 785/2021-748
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání obviněného F. Š., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 13 To 73/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 178/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 4 T 178/2019, byl obviněný F. Š. uznán vinným ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2, písm. a), c), d) tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v přesně nezjištěné době minimálně od září roku 2016 do března 2019 v XY, v místě jejich společného bydliště na adrese XY, a dalších předchozích místech společného bydliště, jako jejich otčím a osoba zajišťující péči o nezletilé syny své družky D. Z., nar. XY, úmyslným jednáním po delší dobu a ve více případech fyzicky i psychicky týral tyto nezletilé děti, a to nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY a nezletilého BBBBB (pseudonym), nar. XY tím způsobem, že nezletilé chlapce opakovaně bezdůvodně neadekvátním způsobem nepřiměřeně trestal různými tresty vyznačujícími se vyšším stupněm hrubosti a necitelnosti s tím, že je opakovaně sprchoval ledovou vodou včetně hlavy po dobu než přestali brečet a nepodvolili se tomuto trestu, načež jim jinak hrozil dalším trestem a takto jednal vždy postupně tak, že tomuto trestání vždy druhý z bratrů musel přihlížet, kdy s tímto sprchováním začal už v době, kdy oba nezletilí chlapci nenavštěvovali základní školu a pokračoval s tímto druhem trestání i v době, kdy byli starší, dále v přesně nezjištěné době nezletilého BBBBB hodil na zeď tak, že se udeřil až mu tekla krev z nosu, opakovaně a dlouhodobě oba nezletilé trestal fackováním, pohlavky, chytal je opakovaně oběma rukama za krk a zvedal je za krk, kdy nezletilí chvílemi ztíženě dýchali, trestal je bitím vařečkou, kdy každého z nezletilých bil opakovaně a to na holý zadek, nohy, často více ranami do jednoho místa, kdy je opakovaně bil i do dosud nezhojených ran a modřin, které jim předtím způsobil, přičemž toto bití se projevovalo vysokou bolestivostí, bil je v několika případech na zadek páskem od kalhot, bil je pěstmi do nosu a do tváře, fackoval je, podrážel jim nohy a strkal do nich tak, že padali na zem a udeřili se, v jednom případě nezletilému AAAAA takto způsobil bolestivé poranění kolene, rovněž je opakovaně a často slovně urážel a nezletilým vyhrožoval umístěním do dětského domova, zejména pokud se s tímto nedobrým zacházením někomu svěří, trestal je často dlouhodobým domácím vězením, odebíral jim mobilní telefon, aby se nemohli kontaktovat se svým biologickým otcem, nesměli mít doma návštěvy kamarádů, za trest museli počítat velké množství příkladů, přepisovat texty z učebnice, stanovoval jim přesný čas na jídlo a pokud tento čas nedodrželi, dával jim další tresty, dále vyhrožoval nezletilému AAAAA, který se s bitím svěřil svému otci, že "ho podřízne jako kuře a klidně si za to půjde sednout", přičemž vyhrožování byl přítomen i nezletilý BBBBB a matka nebyla doma, kdy tak tímto vyhrožováním, že opět budou potrestáni, a že jim ublíží na zdraví, v obou nezletilých vzbudil důvodné obavy o jejich zdraví a život a báli se komukoliv s tímto zlým jednáním otčíma dlouhodobě svěřit, kdy nakonec se přeci jen odhodlali a i přes své velké obavy z dalšího fyzického napadení ze strany svého otčíma, se svěřili učitelce ve škole s tím, že celá věc nakonec byla oznámena na Policii ČR a nezletilé děti byly předány do péče svého biologického otce, uvedeným dlouhodobým nedobrým zacházením tak oběma nezletilým chlapcům působil déletrvající fyzické i psychické útrapy spočívající v působení bolesti, různých poranění na těle a stavy, kdy se neustále báli, že je opět nějakým způsobem fyzicky napadne nebo jiným způsobem nepřiměřeně potrestá či splní své výhrůžky, načež v souvislosti s tímto jeho jednáním tak oběma chlapcům negativně po velmi dlouhou dobu ovlivňoval jejich život a další jejich tělesný, rozumový, mravní a citový vývoj, přičemž v důsledku tohoto jednání byla u obou nezletilých diagnostikována přibranou znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie MUDr. Ivanou Horáčkovou posttraumatická stresová porucha v tzv. druhé fázi.“
Za uvedené jednání byl obviněný F. Š. odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku s použitím §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy, a to nezletilým AAAAA, nar. XY ve výši 130.000 Kč a BBBBB, nar. XY ve výši 130.000 Kč, a to k rukám zmocněnkyně poškozených nezletilých T. H., advokátky se sídlem XY.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození nezletilí odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné D. Z.
Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 4 T 178/2019, podali obviněný F. Š. a poškození BBBBB a AAAAA odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 13 To 73/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného F. Š. ve výroku o trestu a ohledně obou obviněných ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného F. Š. odsoudil podle §198 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným nezletilým nemajetkovou újmu, a to AAAAA, narozenému XY, ve výši 130 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně jdoucím od 31. 1. 2020 do 30. 6. 2020 a ve výši 8,25% ročně jdoucím od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet číslo XY a BBBBB, narozenému XY, nemajetkovou újmu ve výši 130 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím od 31. 1. 2020 do 30. 6. 2020 a ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku na číslo účtu XY.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 13 To 73/2021, podal následně obviněný F. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž nesouhlasí se skutkovým stavem věci tak, jak byl posouzen ze strany orgánů činných v trestním řízení a poté i soudem I. a II. stupně. Dále nesouhlasí s právním hodnocením skutků, spočívajícím v tom, že jeho jednání mělo být dle závěrů soudu I. stupně obzvlášť trýznivé týrání, že s nezletilými chlapci nakládal hrubě, bezcitně a trvale. Úmyslem obviněného nebylo v žádném případě způsobit poškozeným psychické útrapy, nejednalo se o přímý úmysl jim ublížit a poškodit je. Snahou bylo pouze zklidnit momentální agresivitu chlapců. V daném období roku 2018 a 2019 bylo chlapcům 8 až 9 let, které by se dalo označit za prepubertální období, z toho plynuly jejich zvyšující se spory a vzájemné napadání, které přerůstalo v agresivitu. Pro obviněného bylo obtížné tyto situace zvládat, neměl dosud žádné zkušenosti s péčí a výchovou dětí v tomto věkovém období. Obviněný u hlavního líčení též připustil, že ze svého mládí byl zvyklý na obdobné zacházení, tvrdý režim a jasně daná pravidla, za jejichž porušení následoval trest. Ve stejném duchu se snažil uplatňovat stejná pravidla i na chlapce, s jejichž porušením měl automaticky spojený postih, ať už ve formě povinností v domácnosti, do školy či fyzický postih, pokud se jednalo o závažnější porušení pravidel. Obviněný si neuvědomoval závažnost dopadů svého jednání na poškozené a jejich vliv na psychiku chlapců v budoucnu. Neuvědomoval si, že tímto tvrdým přístupem a výchovou by mohl nezletilým způsobit psychické útrapy. Považoval to spíše jako součást výchovy a odlišného přístupu k dětem s cílem je vychovat a nastavit jim jasně daná pravidla. Je proto přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by obviněný jednal v úmyslu přímém a chtěl nezletilým způsobit fyzické a psychické útrapy či je do budoucna po psychické stránce poškodit. Nelze rovněž souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že jednání obviněného může na nezletilých zanechat psychické následky do budoucna. Tato tvrzení nebyla během trestního řízení ničím podložena a ani znalkyně v odvětví psychiatrie MUDr. Horáčková, vyslechnutá v hlavním líčení, nebyla schopna přímo odpovědět, zda si poškození ponesou nějaké následky do budoucna a do jaké míry se na nich jednání obviněného může podepsat. Obviněný dále namítl, že soud I. stupně nevyužil všechny dostupné možnosti ke zjištění skutkového stavu věci – nevyslechl obhajobou navržené svědky, zejména K. S. a dále svědky M. V. a R. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o vině i trestu.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného F. Š.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu přímém a chtěl nezletilým způsobit fyzické a psychické útrapy či je do budoucna po psychické stránce poškodit.
Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
Obviněný Š. je z jednání popsaného ve výroku rozsudku Okresního soudu v Nymburce usvědčován zejména výpověďmi nezletilých chlapců, svědků A. a J., zprávami a posudky z psychologických vyšetření a v neposlední řadě též znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie. Pokud se jedná o výpovědi poškozených, vycházely soudy především z výpovědi poškozeného AAAAA, který uvedl, jak se obviněný k němu a jeho bratrovi BBBBB v době společného soužití choval, tj. výslovně uvedl, že jakmile se dozvěděl, že chlapci něco udělali nebo se nestihli najíst v určitém časovém limitu, sprchoval je i s oblečením nejstudenější vodou a poté, co se přestěhovali do XY, je neustále bil, někdy rukou, někdy vařečkou nebo koženým páskem, z čehož měli modřiny. Dále uvedl, že je bil i opakovaně, přestože modřiny nebyly zahojeny. Bratrovi BBBBB dal mj. pěstí do nosu, až mu tekla krev, AAAAA zase strčil na postel tak, že se praštil a nemohl skoro chodit. Ze srandy jim podkopával nohy. Fackoval je a škrtil tak, že nemohli dýchat, někdy měl AAAAA i nohy ve vzduchu. Řval na ně a sprostě jim nadával. Když se s chováním obviněného poškozený AAAAA svěřil svému otci a začalo se to řešit ve škole, obviněný mu řekl, že ho podřízne, čemuž nezletilý věřil. Nejvyšší soud proto uvádí, že ve vztahu k zavinění soudy učinily taková zjištění, která zákonné znaky nejméně eventuálního úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku naplňují. Zavinění obviněného totiž zahrnovalo představu, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit zájem chráněný tímto zákonem, jakož i srozumění s tímto následkem. Svědčí o tom povaha fyzických i psychických útoků proti poškozeným. Obviněný k tvrzenému zajištění řádné výchovy poškozených používal prostředky, ve vztahu k nimž musel být nejméně srozuměn s tím, že jsou neadekvátní a jsou způsobilé přivodit nezletilým poškozeným fyzickou i psychickou újmu.
Také námitce obviněného, že jeho jednání nemohlo na nezletilých zanechat psychické následky do budoucna, nelze přisvědčit. Nejvyšší soud odkazuje na znalecký posudek, který soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie MUDr. Ivana Horáčková stvrdila i při svém výslechu v rámci jednoho z konaných hlavních líčení, v němž uvedla, že prožité události na nezletilých zanechaly psychické následky ve smyslu obavy o svůj život, úzkosti, poruchy nálad, poruchy spánku s projekcí do snů. Znalkyně rovněž konstatovala, že zdravý psychický a fyzický vývoj nezletilých byl jednoznačně narušen.
Posledně obviněný namítl, že soud I. stupně nevyužil všechny dostupné možnosti ke zjištění skutkového stavu věci – nevyslechl obhajobou navržené svědky, zejména K. S. a dále svědky M. V. a R. Nejvyšší soud pouze ve stručnosti dodává, že v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soudy se v odůvodnění svých rozsudků (zejména bod 26. odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Nymburce, bod 11. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze) zabývají právě otázkou, proč neshledaly návrhy na doplnění dokazování důvodnými. S ohledem na skutečnost, že v předmětné věci bylo provedeno rozsáhlé a dostatečné dokazování, byly důkazní návrhy na doplnění dokazování o výslech výše uvedených svědků zcela nadbytečné.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný F. Š. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2, písm. a), c), d) tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného F. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu