ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.836.2021.2
sp. zn. 4 Tdo 836/2021-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání obviněného P. Š., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 118/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 8 T 118/2020 byl obviněný P. Š. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 16. 10. 2020 v době kolem 23.15 hodin až 23.25 hodin, v XY, ulici XY, jednajíce se záměrem vniknout do trafiky a odcizit různé zboží a toto si ponechat a užít jen pro svoji potřebu, odšrouboval za užití nože o délce 23 cm s ulomenou špičkou 2 šrouby z kovového rámu se skleněnou výplní výlohy trafiky provozované osobou samostatně výdělečně činnou J. V. s místem podnikání XY, IČO XY, když při tomto jednání byl zadržen hlídkou Policie ČR,
a takto jednal přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 1 T 16/2018 - 607 ze dne 28. 8. 2018, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 To 300/2019-639, mimo jiné též pro spáchání krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaným jednáním, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a který dnem 11. 10. 2020 vykonal, a současně tak jednal za nouzového stavu, vyhlášeného na území ČR usnesením vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957, publikovaným pod č-391/2020 Sb., o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. Š. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks kuchyňského nože s dřevěnou rukojetí s vylomeným ostřím a ulomenou špičkou o celkové délce nože 23 cm (délka rukojeti 12 cm).
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 8 T 118/2020 podal obviněný P. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020, tak, že odvolání obviněného podle §256 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020, podal následně obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e), g) h) a l) tr. ř. Domnívá se, že dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť se žádného trestného činu nedopustil. Dovolací soud by dle obviněného měl zvážit, zda je skutek správně právně kvalifikován jako pokus trestného činu, když předmětem krádeže měly být pouze věci ve výloze, jejichž hodnota byla minimální. Soud měl proto obviněného zprostit obžaloby v plném rozsahu, popřípadě měl zvážit vhodnost postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále uvádí, že není pravda, že byl měl v úmyslu čin spáchat vloupáním, protože se nikam nevloupal. Nic nevzal a nelze polemizovat o tom, co by mohl mít v úmyslu vzít. Navíc dodává, že žádná škoda nevznikla a žádné zboží ani neodcizil ani neměl u sebe. Ve skutkové větě navíc není uvedeno, co konkrétně bylo odcizeno. Obviněný navrhuje zopakovat důkaz kamerovými záznamy, neboť má za to, že ty jsou pro posouzení věci stěžejní a soudy obou stupňů je nevyhodnotily správně, jelikož z nich vyplývá, že k žádnému bezprostřednímu jednání, směřujícímu k dokonání trestného činu nedošlo, neboť obviněný sám a dobrovolně, aniž by na místě byla policie, odešel od výlohy. Od svého jednání tudíž dobrovolně upustil. Kromě výše uvedených námitek poukazuje i na to, že dostat se do obchodu kvůli jeho zabezpečení bylo technicky nemožné, proto navrhl, aby byl ve věci proveden důkaz ustanovením soudního znalce, který by posoudil, zda se byl obviněný schopen vloupat do trafiky. Jelikož ani tomuto důkaznímu návrhu nebylo soudem vyhověno, navrhuje jeho provedení i nyní. Taktéž navrhuje Nejvyššímu soudu učinit vyšetřovací pokus, zda je možné konkrétní špičkou čepele nože daných rozměrů překonat ocelovou výlohu trafiky. Popřípadě vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření k prokázání nedobytnosti trafiky. Obviněný se dále domnívá, že mu ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl uložen nepřiměřeně vysoký trest za domnělý pokus krádeže zboží, které nemělo hodnotu škody nepatrné. Navíc je dle kamerových záznamů nesporné, že od tohoto jednání sám dobrovolně upustil. Dále má za to, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, k čemuž došlo tím, že soudy neprovedly k jeho návrhům jím vyjmenované důkazy, které označily za nadbytečné. Podle názoru obviněného soudy nesprávně hodnotily provedené kamerové záznamy, neboť z nich není zřejmý úmysl zmocnit se cizí věci. Kamerové záznamy dle něj přímo vyvracejí tvrzení, že by zanechal svého jednání až poté, kdy později u trafiky zastavila hlídka policie. Kamerovými záznamy nebylo ani prokázáno, že by měl páčit výlohu trafiky. Navrhuje proto, aby bylo doplněno dokazování výslechem příslušníků policie, aby svědčili o tom, co viděli, když na místo přijeli, neboť je zřejmé, že v té době obviněný nic trestného nekonal.
Soudy dle obviněného dále pochybily, pokud užily kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže. Namítá, že nouzový stav neměl vliv na dodávku zboží, které bylo vystaveno ve výloze trafiky, kde mělo dojít ke krádeži, přičemž trvá na tom, že se nechtěl pokusit nic ukrást a od výlohy dobrovolně odešel, což nemá s pandemií koronaviru nic společného. Použití odstavce čtvrtého je proto neoprávněné a nepřiměřené. V závěru dovolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ze dne 16. 3. 2021 a dodává, že jeho jednání nemělo žádnou souvislost s nouzovým stavem, ani s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru. Má proto za to, že je u něj naplněn dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho jednání nebylo trestným činem ve stadiu pokusu, a už vůbec ne dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné, uvádí, že jak při poradě s obhájkyní tak při výslechu byl ve špatném psychickém stavu, který jak u obhájkyně, tak u policie vzbuzoval důvodnou obavu o jeho život, neboť opakoval, že se v cele předběžného zadržení oběsí. Uvedl, že trpí epilepsií a psychickou poruchou, kdy byl opakovaně léčen formou ústavní péče v psychiatrických léčebnách. Odmítá proto závěry znalkyně MUDr. Dvořákové, která vyvodila nesprávný závěr o tom, že se obviněný nemá psychiatricky léčit, neboť tento závěr odporuje jeho zdravotnímu stavu. Navrhuje proto, aby byl vypracován nový znalecký posudek jiným znalcem z oboru psychiatrie k tomu, v jakém stavu se nacházel v době spáchání skutku i k současnému psychickému stavu. Jelikož byl nemocný i v době, kdy mělo ke skutku dojít, není za trestný čin odpovědný, neboť v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Závěrem svého dovolání obviněný namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020 i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 8 T 118/2020 a zprostil obviněného obžaloby v celém rozsahu.
Obviněný přípisem ze dne 24. 5. 2021 doplnil své dovolání, přičemž uplatnil další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., dle něhož lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Namítl, že v rozsudku, proti němuž byl opravný prostředek zamítnut, bylo pochybeno v tom, že soud prvního stupně ve výroku o vině nezdůvodnil, v čem spatřuje souvislost jednání obviněného se stavem jiné události vážně ohrožující zdraví a životy lidí. Výrok o vině proto považuje obviněný za neúplný.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že v podaném dovolání uplatnil obviněný dovolací důvod dle §265b odst. 1
písm. g), e), h) a l) tr. ř. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako jednání spáchané za stavu jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, jelikož nesouviselo s vyhlášeným nouzovým stavem. V důsledku této skutečnosti se domnívá, že právní kvalifikace jeho jednání je nesprávná, své trestní stíhání považuje za nepřípustné a uložený trest je zcela nepřiměřený jeho jednání.
Státní zástupkyně připomíná, že aktuální, od jara 2020 do jara 2021 trvající pandemický stav vážně ohrožující životy a zdraví lidí šířením vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci COVID-19, s sebou přinesl celou řadu zásadních problémů, na které musely dotčené orgány a vůbec společnost jako taková reagovat. Logickou prioritou byla především potřeba řešit otázky související s ochranou zdraví a životů obyvatel České republiky. Ruku v ruce s tím však nastupovaly a stále nastupují záležitosti ekonomické, sociální, ale i jiné, které rovněž vyžadují potřebu adekvátní a cílené reakce, jež by zabránila negativnímu vlivu pandemie na lidi, na společnost, a také na Českou republiku jako takovou. Na poli trestního práva v naznačeném směru nabyla na významu především otázka, jakým způsobem reagovat na trestnou činnost pachatele, které se dopouští právě v době shora zmíněné pandemie, potažmo v době, kdy je z důvodu boje s pandemií vyhlášen nouzový stav. Kromě přitěžující okolnosti ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku totiž některé skutkové podstaty – např. právě §205 tr. zákoníku – ve svém výčtu zahrnují zvlášť přitěžující okolnost. Jejím prostřednictvím je pak výrazně přísněji reagováno na jednání pachatele, jehož se dopustí právě za stavu, který zjednodušeně řečeno ohrožuje obyvatele našeho státu. Typicky v případě trestného činu krádeže spočívá ona kvalifikovaná skutková podstata ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v takovém jednání pachatele, které spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přístup soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení, k dané problematice nebyl zcela jednotný. Zatímco část z nich vycházela ze závěru, že již pandemie sama o sobě, případně dokonce vyhlášený nouzový stav, odůvodňují vždy a za všech situací potřebu užít zmíněnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, jiné soudy takto striktní závěr nezastávaly a poukazovaly na potřebu prokázat určitou věcnou souvislost spáchané krádeže s danou událostí, tedy pandemickou situací vážně ohrožující zdraví a životy lidí. Naznačený nesoulad pak v podstatě vyřešil až velký senát trestního kolegia Nejvyšší soudu v nedávném rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a to ve prospěch druhé z naznačených variant. Nejvyšší soud zde především upozornil na tu podstatnou okolnost, že kvalifikovaná skutková podstata [zde trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku] může být naplněna v případě „…jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí…“ bez ohledu na vyhlášený nouzový stav. Z naznačeného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu současně vyplývá, že aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobod, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Pokud je zaměřena pozornost na aktuálně řešenou trestní věc dovolatele v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích nelze shledat žádnou věcnou souvislost dovolatelem spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Namítá, že nebyl v době spáchání trestného činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Odmítá závěry znalkyně MUDr. Dvořákové a navrhl vypracování nového znaleckého posudku jiným znalcem z oboru psychiatrie k tomu, v jakém stavu se nacházel v době spáchání skutku i k současnému psychickému stavu.
Podle §26 tr. zákoníku kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Nejvyšší soud konstatuje, že o tuto situaci se v projednávaném případě nejedná, neboť ze znaleckého posudku a výpovědi znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Dany Dvořákové jasně vyplývá, že obviněný v době spáchání činu netrpěl žádnou duševní poruchou, která by způsobila absenci rozpoznávacích nebo ovládacích schopností obviněného (viz. str. 9 znaleckého posudku). Ač měl obviněný ovládací schopnosti snížené, nejednal ve stavu zmenšené příčetnosti (§27 tr. zákoníku), protože nejednal v důsledku přítomnosti duševní poruchy, ale v důsledku intoxikace psychotropní látkou. Z tohoto důvodu je proto za své jednání plně odpovědný a nelze přitakat tvrzení obviněného, že za jednání, pro které je stíhán, není z důvodu nepříčetnosti trestně odpovědný. K návrhu obviněného jmenovat nového znalce z oboru psychiatrie proto nebyl shledán žádný důvod, neboť znalecký posudek MUDr. Dvořákové a její výpověď lze považovat za zcela dostatečný podklad pro rozhodnutí.
Námitky obviněného opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. jsou bez opodstatnění. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud konstatuje, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích obsahuje ve své výrokové části veškeré obligatorní prvky a žádný z obligatorních výroků nechybí ani není neúplný. O chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. k) tr. ř. proto v projednávaném případě nejde.
Obviněný se také domnívá, že mu byl ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uložen nepřiměřeně vysoký trest za domnělý pokus krádeže zboží, které nemělo hodnotu škody nepatrné. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolací důvod nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu, ale v tom, že byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné trestní sazby, nelze jako dovolací důvod uplatňovat nepřiměřenost trestu. Výše uvedené námitce proto nelze přisvědčit.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil také dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. Š.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný P. Š. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkr. kamerových záznamů, či znaleckého posudku MUDr. Dany Dvořákové) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se tímto pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný pouze zpochybňuje způsob a výsledky hodnocení důkazů soudy, předestírá vlastní pohled na hodnocení důkazů a prosazuje svá vlastní, pro něj příznivější skutková zjištění. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že skutek je nesprávně právně kvalifikován jako pokus trestného činu a že neměl v úmyslu čin spáchat vloupáním, protože se nikam nevloupal, nic nevzal a žádné zboží neodcizil ani neměl u sebe. Na základě provedeného dokazování má Nejvyšší soud za to, že jednání obviněného, který popírá úmysl za použití násilí vniknout do výlohy trafiky, je zjevně zachyceno na záznamu z bezpečnostních kamer. Toto jednání nebylo nahodilé, naopak bylo zaměřené na překonání výlohy trafiky, k čemuž obviněný použil nůž, který byl zajištěn po jeho zadržení. Z kamerového záznamu je patrno, že se snažil po dobu tří minut překonat výlohu odšroubováním šroubů rámu a následným páčením rámu výlohy. Je také zjevné, že kontroloval okolí, opakovaně z místa činu odcházel a poté přicházel. Způsob, jakým chtěl výlohu překonat, napovídá závěru, že věděl, jaké činnosti se věnuje a jakého cíle chce dosáhnout. Obviněný v rámci své obhajoby stále opakoval, že svého jednání dobrovolně zanechal, po zhlédnutí obou kamerových záznamů je však zcela jisté, že svého jednání nezanechal dobrovolně, ale čekal, až bude „čistý vzduch“. Obdobně jednal i při vytáčení předchozích šroubků, kdy se neustále rozhlížel kolem a ujišťoval, že jej nikdo nevidí. Nejvyšší soud dále dodává, že obviněný se vloupání do předmětné trafiky již v minulosti úspěšně dopustil (viz. Rozsudek okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 1 T 16/2018). Bezprostředně po propuštění z výkonu trestu se tedy vrátil na stejné místo činu, ovšem zjistil, že výloha je opatřena kovovým rámem, který se snažil odšroubovat. Jeho úmysl tudíž jednoznačně směřoval k tomu, aby vnikl do trafiky za účelem odcizení vystaveného zboží.
Obviněný dále navrhl zopakovat důkaz kamerovými záznamy, neboť má za to, že ty jsou pro posouzení věci stěžejní a soudy obou stupňů je nevyhodnotily správně. Dále navrhl, aby byli ve věci vyslechnuti příslušníci policie, kteří na místo dorazili, proveden důkaz ustanovením soudního znalce, který by posoudil, zda byl obviněný schopen se vloupat do trafiky a taktéž navrhl učinit vyšetřovací pokus k překonání ocelové výlohy trafiky. Nejvyšší soud konstatuje, že ač obviněný namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení navržených důkazů, nejedná se v posuzované věci o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť soud prvního stupně se v bodě 15 odůvodnění svého rozsudku zabývá právě otázkou, proč neshledal návrh na doplnění dokazování důvodným. Taktéž krajský soud v bodě 16 odůvodnění svého usnesení návrhy na doplnění dokazování považoval za zjevně nadbytečné. Proto i k námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, k čemuž došlo tím, že soudy neprovedly jím vyjmenované důkazy, které označily za nadbytečné, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému. Pro úplnost zbývá dodat, že ani tvrzení obviněného, že nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo nelze považovat za relevantní výhradu, neboť tato námitka směřuje do oblasti skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedené pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností. Týká se tudíž otázek pouze skutkových a není způsobilé naplnit obviněnými uplatněný dovolací důvod.
Obviněný v dovolání také poukazuje na existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněného po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména ze záznamu z bezpečnostních kamer č. 31 a č. 9, na kterých je zřetelně seznatelné jeho počínání spočívající v odstraňování šroubků z výlohy. S těmito záznamy koresponduje i protokol o vydání věci, sepsaný policejním orgánem krátce po zadržení obviněného, ve kterém uvedl, že vydané šroubky pocházejí z výlohy trafiky, přes kterou chtěl vniknout dovnitř pro cigarety a vydaným nožem šroubky vytáčel. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný dále podřadil i námitku, že nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přičemž soudy, pokud tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu krádeže užily, ve svých rozhodnutích pochybily.
V daném případě lze námitku obviněného pod vytýkaný dovolací důvod podřadit a je třeba konstatovat, že tato námitka je také opodstatněná. Nejvyšší soud připomíná, že zmíněná okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale jejich formulace umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19.
Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav. Nouzový stav ovšem nelze bez dalšího považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno, nebo aby se na něj odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí velkého senátu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který zdůrazňuje, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru proto argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že je třeba posoudit, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou a místní souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu. Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s těmi závěry, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. S odkazem na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 je zapotřebí uvést, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), zde musí být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Proto velký senát trestního kolegia dospěl ve výše uvedeném rozhodnutí k závěru, z něhož v nyní projednávaném případě vychází i Nejvyšší soud, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). V trestní věci obviněného P. Š. ovšem soudy nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu.
V projednávané věci tedy nebyla soudy nižších stupňů konstatována existence žádné z naznačených věcných souvislostí obviněným spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Naopak, šlo v podstatě o běžnou krádež, resp. pokus krádeže, kterého se obviněný dopustil způsobem do značné míry typickým pro obdobný druh protiprávního jednání spočívajícího v odcizení různého zboží v prodejnách. V návaznosti na shora prezentované závěry velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 proto takové jednání obviněného naplnilo pouze znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je třeba uvést, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného P. Š. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 3 To 707/2020, v celém rozsahu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
To znamená, že tento soud se bude muset důsledně zabývat skutečností, že skutek, jímž byl obviněný P. Š. uznán vinným, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na zaujatý výklad odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a své konečné právní závěry bude náležitě kvalifikovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí, a to při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. Na výrok o vině pak bude muset navázat i odpovídající nový výrok o trestu, jímž bude obviněného nutné postihnout. Podle §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu