ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.890.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 890/2021-2184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání obviněného V. R., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 50 To 271/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 75/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 T 75/2012, byl obviněný V. R. uznán vinným ze spáchání ad I) zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a ad II) pokračujícího přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
Za uvedená jednání byl obviněný V. R. odsouzen podle §209 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení uhradil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Základní umělecké škole XY, XY, škodu ve výši 963 688 Kč (900.400 Kč + 63 288 Kč).
Naproti tomu byl obviněný V. R. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, sp. zn. 4 Zt 46/2011, pro zločin úvěrového podvodu podle §250b) odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, kterého se měl dopustit jednáním, uvedeným ve výroku uvedeného rozsudku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán.
Obviněný byl dále podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn z obžaloby Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, sp. zn. 4 Zt 23/2012 pro pokračující přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku uvedeného rozsudku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Základní umělecká škola XY v XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 T 75/2012, podali obviněný V. R. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 50 To 271/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného V. R. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 T 75/2012-2048, ve výroku o vině pod bodem I., ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný V. R. byl uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (účinného od 1. 10. 2020), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
I. „jako ředitel Základní umělecké školy XY v XY minimálně v době od 01.01.2008 do 31.10.2010 úmyslně uváděl v omyl zřizovatele školy Krajský úřad Karlovarského kraje, Závodní 353/88, Karlovy Vary tím, že ve školních letech 2008/2009 a 2009/2010 vedl jako pedagogického zaměstnance D. L., kde této vykazoval úvazek ve výši 0.522 v korepeticích, i když jmenovaná žádnou činnost pro školu nevykonávala, její mzdu včetně odměn zasílal na účet č. XY vedený u České spořitelny a.s. a následně prováděl z uvedeného účtu hotovostní výběry, celkem takto byla na uvedený účet zaslána v období od 01.01.2008 do 31.12.2010 částka ve výši 616.130 Kč, tímto svým jednáním způsobil Základní umělecké škole XY celkovou škodu ve výši 900.400 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný V. R. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl dle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost uhradit poškozené Základní umělecké škole XY, škodu ve výši 900 400 Kč.
Dále bylo zastaveno trestní stíhání obviněného V. R. pro skutek, kterého se měl dopustit jednáním uvedeným ve výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž byl spatřován přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku (účinného od 1. 10. 2020), jelikož trestní stíhání je promlčeno (§257 odst. 2, §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.)
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 50 To 271/2020, podal následně obviněný V. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Plzni dospěl po provedeném odvolacím řízení k nesprávnému právnímu posouzení skutku a hmotně právnímu posouzení jednání obviněného, když jej přes absenci subjektivní stránky trestného činu uznal vinným i přes naprostou absenci usvědčujících důkazů. Tvrdí, že nikdy a ničím neuváděl v omyl zřizovatele a také nikdy nezasílal mzdu paní L. na účet vedený u České spořitelny a. s. Dále uvádí, že rozdělování práce ve smyslu výuky žáků a korepetic na klavírním oddělení měla na starost vedoucí tohoto oddělení paní J. Ze svědectví této, ale i dalších zaměstnanců vyplývá, že paní L. přidělenou práci vykonávala a později tuto práci přestala vykonávat. O této skutečnosti paní J. a další učitelé informovali zřizovatele. Zřizovatel nesporně disponoval s větším množstvím informací než obviněný, přesto tohoto neupozornil na skutečnost, že paní L. korepetice nevykonává. Z tohoto pohledu to byl obviněný, kdo byl ze strany zřizovatele, paní L., předsedkyně klavírního oddělení paní J., či dalších učitelů veden k přesvědčení, že je vše v pořádku. Obviněný dále upozorňuje na to, že neexistuje žádný důkaz o skutečnosti, že by měl přístup k účtům paní L. ať již v České spořitelně, nebo v Komerční bance, že by z těchto účtů vybíral finanční prostředky nebo tyto z nich odesílal. Pokud je tvrzeno, že vybíral z účtu hotovost, není předložen žádný důkaz o tom, že tak činil. Zdůrazňuje, že tím, že paní L. nezajišťovala výuku tak, jak měla, nevznikla nikdy PO ZUŠ XY žádná škoda, neboť výuka byla zajištěna jinými učiteli, takže žáci obdrželi vše, co jim výuka podle zákonných a podzákonných norem měla dát. V další části svého dovolání podrobně popisuje, v čem konkrétně se odvolací soud mýlil a upozorňuje na chybné časové vymezení doby vzniku, trvání a konce trestné činnosti a chybné určení výše škody.
Ze shora uvedených skutečností proto obviněný ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený výrok rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 50 To 271/2020 ze dne 5. 5.2021 a věc tomuto vrátil k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný V. R. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (konkrétně chybné časové vymezení doby vzniku, trvání a konce trestné činnosti, chybně určenou výši škody, chybně posouzený text obžaloby), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
Provedeným dokazováním bylo jednoznačně zjištěno, že obviněný jako ředitel ZUŠ XY v XY minimálně v době od 1. 1. 2008 do 31. 10. 2010 vedl jako pedagogického zaměstnance D. L., když tato měla vykázaný úvazek ve výši 0,522 hodin v korepeticích, i když žádnou činnost pro školu nevykonávala. V dokumentaci školy není uvedena žádná třídní kniha, která by prokazovala její činnost. Není veden tzv. výkaz odučených hodin. Jediným dokladem o její údajné činnosti je pouze rozvrh, který dle názoru svědkyně I. H.-V. není psán rukou L. a chybí v něm její podpis. Na žádném z dochovaných programů koncertů prováděných ZUŠ však jako klavírní doprovod není po celou sledovanou dobu uváděna. Korepetice byly prováděny zbývajícími kolegy klavírního oddělení. Obviněný V. R. jako ředitel ZUŠ XY měl možnost učinit patřičné kroky a operace tak, aby D. L. byla vyplácena mzda, byť tato prokazatelně žádnou činnost pro ZUŠ XY v uvedeném období nevykonávala a jako životní partner D. L. měl neomezený přístup k jejímu účtu vedenému u České spořitelny, a. s. a s finančními prostředky mohl volně nakládat. Obviněný byl v postavení ředitele jako statutárního orgánu organizace s vlastní právní subjektivitou. Ostatně ze zřizovací listiny ZÚŠ XY na č. l. 74 spisu vyplývá, že statutárním orgánem je ředitel. Je tedy nepochybné, že obviněný v danou dobu tuto funkci vykonával a nelze si proto představit, že by jednání popsané pod bodem I. výroku napadeného rozsudku proběhlo bez jeho vědomí. Lze proto shrnout, že naplnil po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
K námitce obviněného ohledně nevypořádání se s návrhem na zastavení trestního řízení Nejvyšší soud uvádí, že je pravdou, že přípravné řízení i řízení před soudem trvalo poměrně dlouhou dobu, nicméně důvody, pro které tomu tak bylo, nelze označit za takové subjektivní průtahy, které by měly vést k zastavení trestního stíhání jen z tohoto důvodu. Nejvyšší soud dodává, že délka vedeného řízení však byla promítnuta do výroku o trestu uloženém obviněnému. Nejvyšší soud nemá rovněž pochyb o výši způsobené škody obviněným. Výši škody soudy stanovily součtem vyplacených mezd a proplacením pracovní neschopnosti, tedy úhrnem příjmů za jednotlivé roky ve výších tak, jak jsou uvedeny ve mzdových listech, tedy v celkové výši 900.400 Kč.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karlových Varech, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů. Svá skutková zjištění opřel zejména o výpověď D. L., která uvedla, že v době od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2010 neprováděla žádnou pedagogickou činnost v rámci pracovní smlouvy a ani by to nešlo, jelikož byla vázána svou funkcí na magistrátu. Její výpověď je podporována výpověďmi svědkyň H.-V., B., K., N. a Č. Shora jmenované svědkyně potvrdily, že D. L. nevykonávala žádnou činnost v ZUŠ XY. Výpovědi shora uvedených svědkyň a L. jsou podporovány listinnými důkazy, kterými jsou Výroční zprávy ZUŠ XY, vydané v jednotlivých letech, ze kterých je zřejmé, že L. byla vedena jako pedagog, ale rovněž je zřejmé, že její jméno se nevyskytovalo nikde na programech koncertů, kde by se její jméno v případě, že by byla zaměstnankyní a vykonávala korepetice, objevovat mělo. Dále pak znaleckým posudkem z oboru ekonomika odvětví účetnictví a zejména výpovědí znalce ing. Antonína Filipa, který uvedl, že v třídních knihách za období let 2008-2010 ani v jiných materiálech nenašel jméno D. L. Polemika obviněného s důkazy, s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu