ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.225.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 225/2021-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 To 300/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 43/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 1 T 43/2020, byl obviněný J. M. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 a §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu a §229 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Uvedeného zločinu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil ve stručnosti tím, že dne 17. 7. 2019, přibližně okolo 15:30 hod. úmyslně fyzicky napadl poškozeného M. P., nar. XY, v recepci obchodní společnosti S., nacházející se na ulici XY, a způsobil mu poranění hlavy (zlomeninu čelní kosti, tržné rány, otřes mozku, zhmoždění oka) a pravé ruky, která si vyžádala dobu léčení nepřesahující šest týdnů, přičemž k následku v podobě těžkého ublížení na zdraví nedošlo jen náhodou a nezávisle na vůli obviněného.
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. M. odvolání. Městský soud v Praze o něm rozhodl usnesením ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 To 300/2020, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu.
5. Obviněný má za to, že první z dovolacích důvodů je naplněn tím, že senát 8 To Městského soudu v Praze rozhodující o jeho odvolání nebyl náležitě obsazen. Před konáním veřejného zasedání totiž došlo jednak ke změně předsedy senátu Mgr. Tomáše Kubovce, a jednak byl členem senátu soudce JUDr. Alexandr Sotolář v rozporu s platným rozvrhem práce v rozhodné době. V důsledku toho bylo dotčeno základní právo obviněného na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný podřadil námitku, podle které jeho vina nebyla nade vši pochybnost prokázána, neboť nebylo možné vyloučit, že by útočníkem na poškozeného byla jiná osoba, než-li on. Nebyl totiž zajištěn jediný přímý důkaz prokazující jeho jednání tak, jak tvrdí poškozený, jehož výpověď je navíc v přímém rozporu s výpovědí obviněného. Vzhledem k tomu, že jedinými, a to nepřímými důkazy byla tvrzení obviněného a poškozeného, která však stojí proti sobě, je obviněný přesvědčen, že při dodržení zásady in dubio pro reo neměl být odsouzen. Výpověď poškozeného navíc vzbuzuje pochybnosti vzhledem k rozporům, které se v ní vyskytují při srovnání se svědeckou výpovědí přítelkyně poškozeného M. P. Obviněný vyjádřil svůj podiv nad tím, že tato svědkyně byla vyslechnuta orgány činnými v trestním řízení až v řízení před soudem, nikoli již v přípravném řízení. Obviněný shrnul, že v posuzované trestní věci jsou skutková zjištění soudů zjevně rozporná a nedostačující k vyslovení jeho viny nade vši pochybnost. Za takové situace je podle judikatury Ústavního soudu nutné připustit úspěšné uplatnění jeho námitek prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
7. Závěrem obviněný J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a aby vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání
8. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle něj je dovolací argumentace obviněného z převážné části pouhým opakováním obhajoby známé z předchozích stadií trestního řízení, na kterou soudy obou stupňů dostatečně reagovaly a vypořádaly se s ní.
9. Námitky podřazené pod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se s tímto důvodem rozcházejí, obviněný poukazuje výhradně na proces dokazování a výsledná skutková zjištění soudů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Obviněný soudům vytýká nerespektování zásady in dubio pro reo , sám hodnotí důkazy a formuluje „nová“ skutková zjištění odlišná od těch, k nimž dospěly soudy, a na jejich podkladě poté zpochybňuje svoji trestní odpovědnost. Činí tak i přesto, že soudy provedly bezvadné dokazování, neopomenuly žádný z důkazů a pokud některému důkaznímu návrhu nevyhověly, své rozhodnutí náležitě odůvodnily. Na rozdíl od obviněného přitom zejména soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich logicky vyplývají. Pokud jde o výpověď poškozeného, ta se státnímu zástupci nejeví jako jediný usvědčující důkaz, naopak její správnost je podporována i ostatními zajištěnými důkazy. O vině obviněného proto nevznikají žádné pochybnosti.
10. Ve vztahu k námitkám, které obviněný podřadil pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu státní zástupce uvedl, že disponoval pouze omezeným množstvím listinných podkladů, i přesto vyslovil přesvědčení o neopodstatněnosti argumentu obviněného. Z rozvrhu práce pro rok 2020 Městského soudu v Praze totiž vyplývá, že i navzdory několikerým změnám, je zastupujícím senátem 8 To, jehož členem je Mgr. Tomáš Kubovec, mimo stážistů, právě senát 7 To, jehož je členem mimo jiné i JUDr. Alexandr Sotolář. Proto, pokud se posledně jmenovaný zúčastnil veřejného zasedání, při kterém bylo rozhodováno o odvolání obviněného, nelze uvažovat o porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
11. S ohledem na uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu označeným dovolacím důvodům. Přitom shledal, že obviněný podřadil oběma dovolacím důvodům takové námitky, které jim neodpovídají, neboť jsou určeny k nápravě jiných než obviněným vytýkaných vad. Nejvyšší soud rovněž nepřihlížel k tomu, že správně měl obviněný své dovolání podat z důvodu §265b odst. 1 písm. l) v jeho druhé variantě s tím, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení odvolacího soudu byly naplněny důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. řádu.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání formálně označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu, či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
a) K argumentaci podřazené dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu lze úspěšně uplatnit v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud (alternativa první), nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně (alternativa druhá). Obviněný J. M. označil ve svém dovolání druhou alternativu tohoto důvodu dovolání.
15. Jak vyplývá z námitky obviněného, domníval se, že „rozhodující senát Městského soudu v Praze nebyl náležitě obsazen“, neboť mu nepředsedal Mgr. Tomáš Kubovec, nýbrž JUDr. Vladana Woratchová, přičemž nepřítomného Mgr. Tomáše Kubovce zastoupil JUDr. Alexandr Sotolář, ačkoli podle rozvrhu práce není jeho zástupcem. Z formulace těchto úvah obviněného je zřejmé, že tzv. „náležité obsazení soudu“ spatřoval nikoli ve formálním složení senátu odvolacího soudu vázaném na konkrétní postavení jeho členů (samosoudce, senát, soudce, přísedící), ale v obsazení senátu konkrétními soudci Městského soudu v Praze, resp. členy osmého senátu a jej zastupujícího sedmého senátu trestního úseku tohoto soudu. Nejvyšší soud proto připomíná definici dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu v jeho druhé alternativě, jak je citována v bodě 14. tohoto usnesení, k jejímuž výkladu je vhodné připomenout, že směřuje k nápravě vady spočívající v tom, že věc rozhodoval samosoudce namísto senátu, nebo pokud senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále jestliže rozhodoval senát v neúplném složení apod. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157). Městský soud v Praze však v posuzované věci rozhodoval ve správném složení senátu, které odpovídalo pravidlu uvedenému v §31 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, tedy v senátě složeném z předsedy senátu a dvou soudců. Je proto možné shrnout, že k naplnění druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu nemůže zásadně dojít změnou konkrétní osoby člena či předsedy senátu, která by neodpovídala pravidlům zastupování podle aktuálního znění rozvrhu práce příslušného soudu, pokud byl rozhodující senát funkčně správně obsazen. V tomto směru proto nedošlo v posuzované trestní věci obviněného J. M. k žádnému pochybení ze strany odvolacího soudu a uplatněný dovolací důvod, jehož naplnění je předpokládáno ve druhé variantě §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, nemohl být přednesenou námitkou obviněného úspěšně uplatněn.
16. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že neshledal ani tvrzené porušení práva obviněného na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť jej nelze vykládat způsobem předneseným v dovolání. Proto, aby nebyly dotčeny postuláty práva na spravedlivý proces obviněného, Nejvyšší soud prověřoval zastupování jednotlivých členů senátů podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze ve znění účinném v posuzovaném období roku 2020. Z odpovědi místopředsedy městského soudu JUDr. Jaroslava Cihláře je zjevné, že senát 8 To byl v době rozhodování o řádném opravném prostředku obviněného J. M. (dne 11. 11. 2020) náležitě obsazen. Složení odvolacího senátu bylo v souladu s aktuálními pravidly pro zastupování uvedenými v rozvrhu práce Městského soudu v Praze. Vysvětlení místopředsedy tohoto soudu považuje Nejvyšší soud za vyhovující situaci, neboť Mgr. Tomáš Kubovec se nemohl neočekávaně dostavit osobně na své pracoviště s ohledem na omezení vyvolané pandemií COVID–19 a příslušný senát, resp. jeho předsedkyně musela reagovat v krátkém časovém úseku před nařízeným termínem veřejného zasedání. Právo obviněného na zákonného soudce rozhodně nemohlo být porušeno, pokud předsedkyní odvolacího senátu byla v uvedený den další členka senátu 8 To v této funkci JUDr. Vladana Woratschová a Mgr. Tomáš Kubovec byl zastoupen členem zastupujícího senátu 7 To JUDr. Alexandrem Sotolářem, který byl v tento den k dispozici. Žádný význam nelze přiznat ani poznámce obviněného, podle níž v jiné věci nařízené k projednání řádného opravného prostředku senátem 8 To na stejný den bylo veřejné zasedání odvoláno a přeloženo na pozdější termín. Bez znalosti okolností lze pouze spekulovat o důvodu neprojednání této jiné věci v původně nařízeném termínu, nicméně mohlo k tomu dojít například pro rozsáhlost spisového materiálu, který by už jiný předseda senátu nestačil nastudovat či z jiných v úvahu přicházejících a akceptovatelných důvodů. Rozhodně však uvedený argument obviněného nemůže zvrátit správný postup Městského soudu v Praze v odvolacím řízení, resp. jeho senátu 8 To při určení složení jeho členů pro rozhodování o odvolání obviněného J. M.
b) K argumentaci podřazené dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
17. Obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho smyslem je tudíž náprava vad, které spočívají v nesprávném použití a výkladu norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. V praxi půjde většinou o případy, v nichž skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných soudních rozhodnutí.
18. Z obsahu dovolání je zjevné, že obviněný argumentoval takřka totožnými námitkami, které předložil již ve svém odvolání, některé jeho pasáže jsou doslovně zkopírovány (srov. č. l. 199 a násl. trestního spisu). Městský soud v Praze jako soud odvolací se přitom všemi výhradami obviněného pečlivě zabýval, žádnou z nich neopomenul, dostatečným a srozumitelným způsobem se s nimi vypořádal (srov. body 6. až 10. napadeného usnesení). Obviněný formuloval své dovolací výhrady, aniž by jakkoli reagoval na přesvědčivé argumenty městského soudu, jimiž vysvětlil důvody, pro které nebylo možné akceptovat tvrzení obhajoby. V dovolání tak obviněný přehlíží a odmítá přijmout zjištění, na jejichž podkladě soudy obou stupňů dospěly k závěru o důvodném podání obžaloby a o jeho trestní odpovědnosti za pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví na podkladě výsledků provedeného dokazování.
19. Ačkoli obviněný uplatnil §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vlastně vůbec nezpochybňoval právní kvalifikaci skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Vyslovil pouze nesouhlas se způsobem, jakým nejprve soud prvního stupně vyhodnotil výsledky provedeného dokazování a vytkl soudu druhého stupně, že se s tímto postupem ztotožnil. Jeho výhrady proto nelze hodnotit jinak, než jak učinil státní zástupce ve svém vyjádření, a to jako ryze skutkové, případně procesní povahy. Obviněný v jedné větě textu dovolání stručně konstatoval, že „nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že útočníkem byl právě on“. Takový argument však nesměřuje proti nesprávnému použití ustanovení hmotného práva, nýbrž vychází z jiné verze skutkového zjištění o tom, že pachatelem útoku na poškozeného byl právě obviněný. K zásahu do skutkových zjištění, jehož se obviněný dovolává, není Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu oprávněn, kromě zvlášť výjimečných případů, v nichž pochybení soudů v procesu hodnocení důkazů v podstatě nemá žádnou návaznost na obsah provedených důkazních prostředků, či zcela pomíjí pro věc zásadní důkazy a činí tak nesprávné skutkové zjištění, které nemá podklad ve výsledcích dokazování.
20. O takový případ však v posuzované trestní věci nejde. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení obviněný v dovolání prosazuje, není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje současně právo na rozhodnutí ve věci, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
21. Obviněný poukazoval na to, že soudy neměly k dispozici žádné nepřímé důkazy a ohledně výpovědí o osobě útočníka na poškozeného stála proti sobě dvě protikladná tvrzení, a to jeho samotného a poškozeného. Nejvyšší soud je přesvědčen, že v posuzované trestní věci bylo vzhledem k okolnostem spáchání činu zajištěno sice menší, avšak postačující množství důkazů proto, aby mohlo být bez pochybností zjištěno, že pachatelem fyzického útoku na poškozeného byl právě obviněný J. M. Jednak výpověď poškozeného je přímým důkazem a další opatřené a provedené důkazy jsou sice nepřímé, avšak logicky navazují na výpověď poškozeného M. P. o posuzovaném napadení a jeho průběhu i následkům. Jak obvodní soud, tak i městský soud se hodnocením všech důkazů i skutečnostmi, na jejichž podkladě dovodily trestní odpovědnost obviněného, podrobně zabývaly a pečlivě je zhodnotily (srov. strany 3 až 5 rozsudku obvodního soudu, strany 3 až 4 usnesení městského soudu). Soudu prvního stupně přitom nelze vyčítat, že by nepostupoval v souladu s procesními zásadami ústnosti podle §2 odst. 11 tr. řádu, bezprostřednosti podle §2 odst. 12 tr. řádu a volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. Za vadné nelze považovat ani provedení výslechu svědkyně M. P. až v hlavním líčení, neboť těžiště dokazování je právě na soudu prvního stupně, tudíž není vždy nezbytné opatřit a provést určitý důkazní prostředek již v přípravném řízení. Důležitá je v naprosté většině případů právě realizace důkazního prostředku před soudem v hlavním líčení. Je možné dodat, že v posuzované věci nejde o případ namítaného tvrzení proti tvrzení bez další opory jednoho z nich v jiném důkazním prostředku. Závěr o vině obviněného J. M. soudy učinily sice na podkladě výpovědi tohoto poškozeného, ale se znalostí toho, že je podpořena a doplněna dalšími důkazy (srov. body 4., 6. a 8. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud upozorňuje na to, že posouzení věrohodnosti a pravdivosti tvrzení poškozeného věnoval zejména soud prvního stupně velkou pozornost a svůj závěr o vině obviněného učinil za současného zohlednění obsahu výpovědí ostatních svědků, kteří dokonce na rozdíl od obviněného považovali za více vznětlivého a v rovině společenských vztahů konfliktnějšího právě poškozeného (srov. výpověď svědků M. V. a J. V.). Oba jmenovaní svědci se však nesetkali s tím, že by poškozený kromě slovní rozepře někdy evidentně lhal nebo kohokoli nepravdivě obviňoval, nakonec ani sám obviněný nepředložil žádný argument, z něhož by vyplývala osobní zášť poškozeného vůči němu či jakýkoli zájem přivodit mu trestní stíhání. Opakované výpovědi poškozeného je možno hodnotit jako vnitřně souladné a korespondují s nimi také další objektivní důkazy zejména výsledky znaleckého zkoumání MUDr. Davida Vajtra a listinné důkazy založené v trestním spise (srov. body 4., 6. a 8. rozsudku soudu prvního stupně). Ačkoli se jedná o nepřímé důkazy, tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které ve svém celku shodně a spolehlivě dokazují vinu obviněného ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 a §145 odst. 1 tr. zákoníku (srov. např. rozhodnutí č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Způsob hodnocení všech důkazů jak soudem prvního stupně, tak ve shodě s jeho závěry též soudem odvolacím, proběhl při respektu k procesní zásadě in dubio pro reo (srov. §2 odst. 6 tr. řádu), neboť úvahy soudů nejsou jednostranné či preferující jednu skupinu důkazů oproti druhé v neprospěch obviněného. Nejvyšší soud proto neshledal žádný důvod zpochybňovat skutková zjištění soudů obou stupňů včetně určení obviněného jako osoby, která spáchala fyzický útok na poškozeného a způsobila mu uvedená zranění.
IV. Závěrečné shrnutí
22. Nejvyšší soud na podkladě shora uvedeného dospěl k závěru, že obviněný J. M. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 3. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu