ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.131.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 131/2021-916
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 6 To 481/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 188/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 29 T 188/2016, byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„nejméně v době od 15. 9. 2014 do 20. 5. 2015 přechovával ve svém bytě na adrese XY, videosoubory a fotografie s dětskou pornografií o objemu dat cca 398,3 GB, které měl uložené na 20 kusech DVD médiích, stolním PC značky CoolerMaster, sn. RC431PKWN21131701283, 3 TB pevném hard disku značky Seagate sn. W1F31NYD a též v přenosném pevném hard disku značky IcyBox, sn. 21403115400492“.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §192 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí (PC, kompaktních disků a hard disků) podrobně popsaných v uvedeném rozsudku.
3. Podle §226 písm. c) tr. ř. pak byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově pro skutek, v němž byl spatřován zločin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 6 To 481/2019. Podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen v celé odsuzující části a podle §259 odst. 3, písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
„nejméně v době od 15. 9. 2014 do 20. 5. 2015 přechovával v jím užívaném bytě ve vlastnictví společnosti V. R. nacházejícím se na adrese XY, videosoubory a fotografie s dětskou pornografií o objemu dat dosahujících řádově stovek GB, které měl uložené na 20 kusech DVD médií, 2 TB pevném disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF umístěném ve stolním PC značky CoolerMaster, sn. RC431PKWN21131701283, a též v přenosném pevném hard disku značky IcyBox, sn. 21403115400492.“
5. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §192 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí (PC, kompaktních disků a hard disků) podrobně popsaných v uvedeném rozsudku.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí nemůže obstát v případě, kdy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Tak tomu je podle názoru dovolatele v jeho případě. Obviněný popírá, že by kdy jakékoli pornografické dílo zobrazující dítě přechovával. Od samého počátku je vystaven krokům nekompetentních příslušníků PČR, když i z tohoto důvodu byl v rámci rozsudku nalézacího soudu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Celé vyšetřování i dokazování bylo vedeno k „vůdčí právní kvalifikaci a skutku“, když to, za co byl v konečném důsledku odsouzen, nebylo podle jeho názoru v řízení prokazováno. Pro posouzení věci je rozhodující, zda došlo k naplnění právní věty nyní napadeného rozhodnutí a tím znaků předmětného přečinu. Většina tvrzeného závadového materiálu byla smazána a nebyla nalezena na žádné další zajištěné stopě. Ačkoliv znalec z oboru kybernetika měl označit smazaný závadový materiál, obhajoba nedostala k dispozici tvrzený CD nosič ani přílohový hard disk, které mají být přílohou znaleckého posudku, přičemž tato média nebyla provedena k důkazu.
8. Rozpory jsou podle obviněného zřejmé i z dokumentů, které obhajoba k dispozici má. Spočívají podle něj v nesrovnalostech mezi záznamy policie o závadových datech na jednotlivých stopách a údajích uvedených ve znaleckém posudku. V hlavním líčení skutečný objem závadových dat projednáván nebyl. K datu údajného počátku přechovávání, tj. 15. 9. 2014, uvedl, že to bylo určeno policií jako datum, kdy údajně stáhl závadový soubor (část obžaloby, kdy byl obžaloby zproštěn). Uvedené datum nemá nic společného s dalším skutkem. Až v odsuzujícím rozsudku soudu druhého stupně se objevuje tvrzení o přechovávání závadového materiálu na pevném disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF, umístěném ve stolním počítači zn. CoolerMaster. Ani v usnesení o zahájení trestního stíhání, ani v obžalobě se o uvedeném pevném disku nehovoří, podle obviněného tak není zachována jednota skutku.
9. Znalecký posudek podle něj uvádí, že v PC CoolerMaster je umístěn SSD disk, na němž nebyla nalezena instalace žádného programu pro P2P ani žádné soubory tímto programem vytvářené. Nebyly v něm zjištěny žádné uživatelské textové, grafické, audiovizuální soubory, které by mohly mít potenciální souvislost s případem, a analýzou obnovených validovaných dat na něm nebyly nalezeny žádné soubory potenciálně relevantní pro šetřený případ. Skutková věta je podle něj v přímém rozporu s odůvodněním, neboť v uvedeném počítači nebylo znaleckým zkoumáním nalezeno nic závadového. Je zarážející, že se taková skutečnost objevuje v rámci skutkové věty napadeného rozhodnutí, dokonce je rozhodnuto, že tato věc movitá propadá v rámci ukládaného trestu, což je nepřípustné.
10. K pevnému disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF, uvedl, že z odst. 15. rozsudku nalézacího soudu plyne, že tam nebyly nalezeny žádné soubory potenciálně relevantní pro šetřený případ. Shodně podle něj uvádí znalecký posudek z oboru kybernetika. Zaráží ho, že si jej soud druhého stupně „vytahuje do skutku“ a klade mu jej za vinu, byť by se v tomto případě uplatnila zásada zákazu reformationis in peius.
11. K disku zn. Seagate, sn. W1F31NYD, poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v bodu 16., že znaleckým zkoumáním byla provedena obnova smazaných dat, a že analýzou obnovených dat byly nalezeny soubory potenciálně relevantní pro šetřený případ. Je podle něj zřejmé, že pro obnovu dat byl použit speciální software využívaný toliko znalci z příslušného oboru. Data, která jsou pro laika nenávratně smazána, nemohou být popisována jako ta naplňující znak přechovávání. Jestliže ani znalec neví, kdy a kým byla data na médium umístěna, kdy a kým pro laika nenávratně smazána, pak se nemůže u smazaných dat jednat o přechovávání. Obviněný si nebyl vědom toho, že by obnovená data byla blíže zkoumána, zda naplňují znak dětské pornografie. Shodně s tím, jak uvedeno, se stalo i u pevného disku zn. IcyBox, sn. 21403115400492, neboť zde analýzou obnovených dat byly nalezeny potenciálně relevantní soubory pro šetřený případ. V projednávané věci je zásadní, zda v případě, že se na zajištěných nosičích dat nacházela smazaná data (obnovená profesionálním forenzním software), která by příslušný znalec označil za dětskou pornografii, je možno s ohledem na fakt jejich smazání, hovořit o znaku přechovávání dětské pornografie.
12. Konečně se podle něj soudy nepřesvědčivě vypořádaly se subjektivní stránkou činu, neboť většina potenciálně závadového materiálu byla smazána neznámou osobou, když u zbývajícího materiálu nebylo prokázáno, že by se ho kdy dotkl či s ním manipuloval. Nebylo prokázáno spuštění či přehrávání závadového materiálu. U potenciálních 20 ks DVD (z celkového počtu cca 4 000 DVD v bytě) , se nemohl dopustit úmyslného trestného činu, neboť s nimi asi nikdy v životě nemanipuloval a nemohl vědět o jejich obsahu. Obviněný uvedl, kdy cca 4000 ks médií získal, a je podle něj zřejmé, že v tehdejší době přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií nebyl zakomponován v trestním zákoně. Nelze požadovat, aby v době, kdy byla uzákoněna trestnost výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, provedl důkladné prověření všech CD a DVD. Dále poukázal na principy právního státu, zásady trestního řízení a princip presumpce neviny.
13. Závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 6 To 481/2019, částečně (v odsuzující části) zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 29 T 188/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil přitom s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
14. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění lze připustit v dovolacím řízení, zejména tehdy, existuje-li tzv. extrémní nesoulad. Taková situace v dané věci podle státní zástupkyně nenastala. Pod deklarovaný dovolací důvod nespadá ta část námitek, jimiž obviněný brojí proti způsobu, jakým bylo prováděno dokazování, případně proti jeho rozsahu a proti způsobu hodnocení důkazů. Námitka týkající se stanovení data počátku páchání trestného činu nespadá pod deklarovaný dovolací důvod. Toto datum bylo stanoveno v jeho prospěch, když je zřejmé, že většinu závadového materiálu obviněný přechovával i před tímto datem.
15. Neobstojí ani námitka, že nebyla zachována totožnost skutku, neboť teprve v rozsudku soudu druhého stupně se hovoří o pevném disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF. Nelze totiž souhlasit s tvrzením dovolatele, že totožnost skutku bude zachována při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem v enunciátu rozhodnutí soudu. Takové tvrzení je v rozporu s judikaturou, podle které je totožnost skutku v trestním řízení zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Pokud soud odvolací doplnil další nosič a jiný nosič vynechal, nejedná se o porušení totožnosti skutku, ani o porušení zákazu reformationis in peius.
16. Za právně relevantní lze podle státní zástupkyně považovat námitky, jimiž obviněný zpochybňuje naplnění znaku „přechovává“ podle §192 odst. 1 tr. zákoníku a ty, jejichž prostřednictvím namítá, že nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky činu. Obviněný měl v době konání domovní prohlídky v květnu 2015 v držení 20 DVD s dětskou pornografií, což je postačující pro naplnění mu za vinu kladené skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Neobstojí ani obhajoba, že obviněný nevěděl, že se na přechovávaných DVD tento materiál nachází. Je mu kladeno za vinu, že se předmětného jednání dopustil v úmyslu nepřímém. Přechovávání dětské pornografie je trestným činem od roku 2007. I kdyby předmětná DVD nabyl v době, kdy toto jednání sankcionováno nebylo, měl dostatek času, aby zjednal nápravu a tento materiál odstranil. Obviněný přejímal nosiče, o jejichž obsahu věděl, že obsahují pornografický materiál, a pokud se o jejich obsah nezajímal, musel vědět, že jejich obsah nemusí být v souladu se zákonem a byl s tím srozuměn. Co se týče rozsahu přechovávaného materiálu, zde státní zástupkyně vychází z rozhodnutí soudu odvolacího a odůvodnění soudu nalézacího v těch částech, kde se zabývaly stanovením toho, co lze považovat za přechovávanou dětskou pornografii. Na všech médiích uvedených ve skutkové větě odvolacího soudu byly nalezeny závadové soubory, a to i před provedenou obnovou dat. V souvislosti s námitkou nepřípustně uloženého trestu propadnutí věci uvedla, že pevný disk sn. Z340EDNF se nacházel přímo v počítači CoolerMaster, byť na něj nebyl systémově připojen.
17. Odvolací soud upravil skutkovou větu tak, že neuvedl množství dat, která obsahovala závadový materiál, přičemž množství přechovávaného materiálu není znakem příslušné skutkové podstaty. Státní zástupkyně uzavřela, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky mu za vinu kladeného přečinu podle §192 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
20. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 6 To 481/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
24. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
25. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují primárně do oblasti skutkové, resp. procesní, neboť dovolatel jimi soudům obou stupňů vytýká v první řadě nesprávné hodnocení důkazů, porušení presumpce neviny, vadná skutková zjištění, porušení totožnosti skutku a zákazu reformace in peius, přičemž předkládá vlastní hodnotící úvahy k provedeným důkazům. Odmítá tak skutkový základ zjištěný soudy nižších stupňů a v návaznosti na to pak dospívá k závěru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Právě a pouze z uvedených skutkových, resp. procesních výhrad, vyvozuje závěr, že se nedopustil předmětného trestného činu.
26. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry učiněnými soudy po zhodnocení provedených důkazů a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 2, 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
27. Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další).
28. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním vyjádřeným ve výroku rozsudku soudu druhého stupně není podle Nejvyššího soudu extrémní nesoulad dán.
29. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení provedené dokazování vytvořilo dostatečný základ pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Možno stručně poznamenat, že jejich skutková zjištění mají v provedených důkazech, a to ve hmotných důkazech (zejména datové nosiče) zajištěných při domovní prohlídce u obviněného a ve znaleckých posudcích (analýza datových nosičů a posouzení grafických a audiovizuálních souborů), patřičné obsahové ukotvení. V těchto souvislostech je potřeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely z daných hmotných důkazů, podpořených také dalšími důkazy, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.
30. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Za relevantní nelze považovat ani námitku spočívající v tom, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „in dubio pro reo“. Toto pravidlo má procesní charakter a týká se jen otázek skutkových. Jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený či jiný dovolací důvod. V posuzované věci nebylo možno dospět k několika přibližně stejně pravděpodobným skutkovým verzím, neboť ta, kterou obviněný předložil, byla provedeným dokazováním vyvrácena. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
31. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů. Odkázat je možno i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. Dovolací soud není oprávněn hodnotit tytéž důkazy odlišně od soudů nižších stupňů a nemůže ani vycházet z jiných skutkových zjištění.
32. V daných souvislostech Nejvyšší soud neopomněl, že dovolatel tvrdil, že byla porušena zásada totožnosti skutku, neboť teprve v rozsudku soudu druhého stupně se hovoří o hard disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF. Jak již uvedla ve svém vyjádření státní zástupkyně, není tato výhrada podřaditelná pod uplatněný, ani pod jiný dovolací důvod. Otázku zachování totožnosti skutku není možno zužovat na pouhou vnější totožnost popisu skutkového stavu mezi sdělením obvinění, obžalobou a konečným rozsudkem. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového stavu, k nimž při projednávání věci před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků dokazování. Totožnost skutku je v trestním řízení zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.). „ Zásadu zákazu reformace in peius dle §259 odst. 4 tr. řádu nelze chápat tak, že bylo-li odvolání podáno pouze ve prospěch obviněného, nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným (tj. okolnosti, které se nenacházely v tzv. skutkové větě výroku o vině). Doplnění rozhodných skutkových zjištění samo o sobě nezhoršuje postavení obviněného, nedošlo-li ke změně rozsahu ani závažnosti jednání, zpřísnění právní kvalifikace ani uloženého trestu apod.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1287/2017). Obviněnému bylo od zahájení trestního stíhání kladeno za vinu, že na různých nosičích dat přechovával dětskou pornografii, což je obsaženo i v popisu skutku tak, jak jej vyjádřil soud odvolací. Pokud do popisu skutku na základě provedeného dokazování doplnil další datový nosič, na kterém byla dětská pornografie přechovávána, a naopak jiný nosič vynechal, nejedná se o porušení totožnosti skutku, ani o porušení jím namítaného zákazu reformationis in peius.
33. Obviněný uplatnil dvě námitky, které by se na prvý pohled mohly jevit jako hmotněprávní, avšak není tomu tak, neboť je obviněný ve skutečnosti založil na tvrzení jiného skutkového stavu, než byl zjištěn v důkazním řízení. Jednalo se za prvé o námitku, že (stručně řečeno) na předmětných hard discích nebyly nalezeny závadové soubory související s případem (tj. soubory s dětskou pornografií), popř. byly nalezeny v souborech smazaných, které byly obnoveny specializovaným software, tedy chybí zde znak „přechovávání“. Za druhé o námitku, že nevěděl, že předmětná DVD obsahují dětskou pornografii, neboť nebylo prokázáno, že by je přehrával, přitom měl ve svém držení cca 4000 ks CD a DVD. Přesto se dovolací soud považoval za vhodné k nim vyjádřit.
34. Nejprve připomíná, že přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem.
35. Ve skutkové větě soudu druhého stupně jsou uvedeny 2 hard disky, jejichž obsah podrobně rozebírá znalecký posudek zpracovaný Ing. Janem Jankou, znalcem z oboru kybernetika a elektronika, odvětví výpočetní technika a bezpečnost informačních systémů. Na pevném disku zn. Seagate, sn. Z340EDNF, znalec vyhledal zájmová data v existujících souborech, přičemž v nich nalezl grafické a audiovizuální soubory, které by mohly mít potenciální souvislost s případem, a tyto soubory uložil v původní adresářové struktuře na přílohový pevný disk. Dále provedl na uvedeném hard disku obnovu dat. Analýzou obnovených dat nebyly nalezeny žádné soubory, potenciálně relevantních pro šetřený případ. Znalec rovněž vyhledal zájmová data na externím hard disku zn. IcyBox, sn. 21403115400492. V existujících grafických a audiovizuálních souborech nalezl soubory, které by mohly mít potenciální souvislost s případem. Uvedené soubory uložil v původní adresářové struktuře na přílohový pevný disk. Rovněž u hard disku zn. IcyBox provedl obnovu dat. Analýzou obnovených validovaných dat na zkoumaném hard disku byly nalezeny grafické a audiovizuální soubory, které by mohly mít svým obsahem souvislost s vyšetřovaným případem, které byly znalcem zálohovány na přílohový hard disk. V daných souvislostech je ovšem nutno zdůraznit, že odvolací soud ve svých skutkových zjištěních z hlediska použité právní kvalifikace zohlednil pouze data nesmazaná, tedy fakticky existující na datových nosičích. Dále je ve skutkové větě uvedeno 20 ks DVD, jejichž obsah je rovněž popsán ve jmenovaném znaleckém posudku znalce Ing. Jana Janky. Nalezené soubory byly posouzeny MUDr. Markem Pávem, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, který ve znaleckém posudku učinil závěr, podle něhož podstatná část dat plní kritéria dětské pornografie.
36. Z uvedeného tak lze dovodit, že na všech nosičích dat popsaných ve skutkové větě rozhodnutí soudu druhého stupně se nacházely soubory s dětskou pornografií, a to i před obnovou dat. Namítaná otázka smazaných a posléze obnovených závadových dat přitom postrádá v posuzovaném případě jakoukoliv relevanci, neboť, jak již výše řečeno, odvolací soud ve svých skutkových zjištěních z hlediska použité právní kvalifikace zohlednil pouze data nesmazaná, tedy na uvedených datových nosičích fakticky existující (odvolací soud přitom správně konstatoval, že tato data pro naplnění skutkové podstaty daného přečinu podstaty zcela postačují).
37. K tvrzení, že obviněný nevěděl, že na nalezených DVD se nachází dětská pornografie, dovolací soud připomíná, že DVD se závadovým materiálem byly při domovní prohlídce zajištěny v místnosti označené jako pracovna, v níž se nacházel počítač užívaný obviněným, v blízkosti pracovního stolu. Již proto jeho tvrzení nemůže obstát. Nehledě na to, je na místě znovu připomenout, že část dat obsahujících dětskou pornografii byla uložena i na hard discích (viz shora). Dlužno dodat, že přechovávání dětské pornografie je trestným činem od roku 2007, kdy byl novelizován zákon č. 140/1961 Sb. zákonem č. 271/2007 Sb., jímž bylo vloženo ustanovení §205a (účinnost 1. 12. 2007). I v případě, že by obviněný nabyl DVD se závadovým materiálem před uvedenou novelizací zákona, měl dostatek času, aby zjednal nápravu, a tento materiál odstranil. Pokud i nadále daný materiál přechovával, nelze pochybovat o jeho úmyslném zavinění, jak dovodily soudy nižších stupňů. Dále dovolací soud poznamenává, že ani námitka týkající se stanovení data počátku páchání trestného činu nespadá pod deklarovaný dovolací důvod. Ostatně na délce přechovávání, jímž je jakýkoliv způsob držení dětské pornografie, nezáleží.
38. Činí-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů a právě z toho dovozuje vadnost právního posouzení skutku, pak nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
39. Obviněný také poznamenal, že ve stolním PC zn. CoolerMaster nebylo znaleckým zkoumáním, a to ani ve smazaných souborech, nebylo nalezeno nic závadného a je zarážející, že se taková skutečnost objevuje v rámci skutkové věty napadeného rozhodnutí, a je rozhodnuto, že tato movitá věc propadá v rámci ukládaného trestu.
40. Tato námitka není podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Daná námitka by tak zdánlivě mohla směřovat k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ten dovolatel neuplatnil), avšak ve skutečnosti ji ani pod tento dovolací důvod není možné podřadit. Pomíjí totiž zjištění, že v daném stolním PC se nacházel hard disk zn. Seagate, sn. Z340EDNF (na němž byla uložena dětská pornografie), byť na něj nebyl systémově připojen. Za popsané situace výrok o trestu propadnutí věci uložený obviněnému obstojí.
41. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 4. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu