ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1339.2020.2
6
5
sp. zn. 6 Tdo 1339/2020-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 o dovolání obviněného T. K. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 T 71/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 T 71/2020. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 71 T 35/2020, ve výroku, jímž bylo upuštěno podle §44 tr. zákoníku od uložení souhrnného trestu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného T. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 T 71/2020, kterým byl obviněný uznán vinným jednak zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou; poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V rámci argumentace k uplatněným dovolacím důvodům zdůraznil, že jednání, za které byl odsouzen, se dopustil sice za nouzového stavu, avšak nouzový stav patří mezi krizové situace, což vyplývá ze zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a §2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona, přičemž pojem krizový stav je zmíněn mezi přitěžujícími okolnostmi uvedenými v ustanovení §42 písm. j) tr. zákoníku, ale není již uveden mezi znaky kvalifikované skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále uvedl, že nouzový stav byl vyhlášen jako prevence proti šíření nakažlivé nemoci, a nikoli jako stav, kdy již došlo k závažnému následku, jak má na mysli např. pojem živelné události či válečný stav. Dovolatel je toho názoru, že aby vyhlášený nouzový stav mohl být posuzován jako jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musel by se mírou své závažnosti podobat stavům, které stejné ustanovení výslovně pojmenovává (stav ohrožení státu, živelná pohroma, válečný stav). V předmětné trestní věci však nebylo podle dovolatele prokázáno, že by k takové situaci došlo. Naopak, v prostorách, kde se krádeže dopustil, fungoval identický režim jako před vyhlášením nouzového stavu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti mělo být podle dovolatele jeho jednání spáchané za nouzového stavu posouzeno jako přitěžující okolnost, neboť nouzový stav lze považovat za krizovou situaci. V závěru svého dovolání s ohledem na shora uvedené skutečnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek a soudu prvního stupně po zrušení věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že znakem trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, je mj. skutečnost, že k jeho spáchání došlo za situace vážného ohrožení života nebo zdraví lidí a v takovém případě nelze pachateli přičítat přitěžující okolnost vymezenou v §42 písm. j) tr. zákoníku. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci COVID-19 plně odůvodnila vyhlášení nouzového stavu, neboť jde podle státního zástupce o situaci ohrožující zdraví a životy lidí, s cílem zajistit dostupnost lékařské péče a zpomalit rychlost šíření nákazy a ve vazbě na to zabránit kolapsu zdravotního systému. Použití přísnější právní kvalifikace na uvedenou situaci je pak plně odůvodněno skutečností, že celá společnost čelí hrozbě pandemie koronaviru a v dané době je tak potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Podle státního zástupce nelze přehlížet ani tu skutečnost, že policisté, kteří museli řešit tyto krádeže, nutně chyběli při činnostech souvisejících s kontrolou dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
I.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
5. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [v případě, že odvolání obviněných je zamítnuto podle §256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, což obviněný učinil] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
8. V souvislosti s předmětným dovoláním a obviněným uplatněnou argumentací je nutno uvést, že dovolatel byl vedle zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž veškerá dovolací argumentace je soustředěna ke zpochybnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť právě podle tohoto nejpřísněji trestného ustanovení, kterým byl uznán vinným, mu byl v souladu s §43 odst. 1 tr. zákoníku ukládán úhrnný trest odnětí svobody.
9. Ke skutkové podstatě zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vhodné uvést, že toho se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní mj. „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [stane-li se tak za situace, kdy byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, dopouští se krádeže ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku]. V předmětné trestní věci byl na základě provedeného dokazování zjištěn skutkový stav, spočívající v tom, že obviněný „ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 71 T 103/2016, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, kterýžto trest vykonal dne 11. 11. 2019, přesto dne 7. 4. 2020 v době mezi 12. 50 hodin a 13.00 hodin v Ostravě- Zábřehu, na ulici XY v prodejně Albert, v zištném úmyslu odcizil 2 kusy balení sýru Madeland v hodnotě 19,90 Kč/kus a 1 kus deodorantu značky STR8 Ahead v hodnotě 99,90 Kč, a to tak, že zboží uchoval pod oděv, bez zaplacení prošel pokladní zónou, za níž byl osloven pracovníkem ostrahy prodejny J. Č., s tím, že jej zkontroluje, na což obviněný nereagoval a pokračoval směrem ven z prodejny, kde byl pracovníkem ostrahy opětovně osloven, přičemž jej v přítomnosti dalších osob napadl kopem kolenem do oblasti rozkroku a úderem pěstí do levé lícní kosti hlavy, poté se jej pracovníkovi ostrahy podařilo strhnout na zem, kde obviněný v napadání pokračoval údery pěstmi do oblasti jeho hlavy, týlu a ramen, čímž J. Č. způsobil zranění spočívající v zhmoždění měkkých tkání v oblasti pravého ramene a podvrtnutí pravého ramenního kloubu, kterážto zranění si vyžádala léčení v délce tří týdnů, a odcizením zboží společnosti Albert Česká republika, s.r.o., se sídlem Radlická 117, 158 00 Praha 5, způsobil škodu v celkové výši 139,70 Kč a činu se dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARSCoV-2 na území České republiky nouzový stav“.
10. Ke znakům kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je nutno uvést, že vedle obligatorního znaku vyjadřujícího zmocnění se cizí věci, který není dovolatelem zpochybňován [snahu uchovat si věc bezprostředně po činu násilím (ve vztahu ke znaku §205 odst. 1 písm. c)), odsouzení za takový čin v posledních třech letech (ve vztahu ke znaku §205 odst. 2 tr. zákoníku], je obviněného argumentace soustředěna v tvrzení a zpochybnění právě znaku kvalifikované skutkové podstaty „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, a je vyjádřena v tvrzení, že se sice jednání dopustil za nouzového stavu, avšak nouzový stav patří mezi krizové situace, a tento pojem (krizová situace) je zmíněn mezi přitěžujícími skutečnostmi §42 písm. j) tr. zákoníku, ale „není uveden mezi znaky kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku“ . V této souvislosti je vhodné uvést, že zákonným znakem zmíněné kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže není „nouzový stav“, na jehož výkladu je založena převážná část dovolací argumentace obviněného, stejně jako argumentace soudů nižších stupňů, ale „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterýžto znak uvádí v právní větě svého rozsudku soud prvního stupně. Nouzový stav je oproti tomu znakem skutkové podstaty např. v případě trestných činů ohrožení devizového hospodářství podle §247 tr. zákoníku, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §372 tr. zákoníku a vyhýbání se výkonu služby podle §384 odst. 1 tr. zákoníku [tolik považoval Nejvyšší soud za potřebné uvést k významu, který ve svém rozsudku přiznával nalézací, ale i odvolací soud pojmu „nouzový stav“ a v návaznosti na toto konstatování také obviněný v rámci svých námitek uplatněných v dovolání].
11. Jak již bylo shora uvedeno, z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že tento svůj závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odvodil od zjištění, že se obviněný předmětného jednání „dopustil za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARSCoV-2 na území České republiky nouzový stav, přičemž o této skutečnosti obviněný věděl“ . Odvolací soud se k problematice ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku podrobněji nevyjádřil. V bodě 7) odůvodnění svého usnesení pouze konstatoval, že závěry učiněné nalézacím soudem považuje za správné a následně v bodě 9) se vyjádřil v souvislosti s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/2020, k otázce informovanosti veřejnosti o vyhlášeném nouzovém stavu.
12. K námitce obviněného, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěrům nižších soudů k uvedené problematice a jimi zvolené právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že velký senát trestního kolegia dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021, k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
13. S ohledem nejen na shora uvedené, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021] a strohost závěrů, resp. pouhý odkaz soudů nižších stupňů v předmětné trestní věci na existenci výskytu koronaviru SARSCoV-2 na území České republiky, a v té souvislosti vyhlášený nouzový stav, nemohlo nejen rozhodnutí napadené dovoláním, ale ani rozsudek tomuto usnesení odvolacího soudu předcházející obstát, neboť z odůvodnění jejich rozhodnutí vyplývá pouze formální odkaz na vyhlášený nouzový stav, aniž by z nich bylo patrno, zda v předmětné trestní věci obviněného byla taková věcná souvislost ( ve vztahu k jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ) prokázána [viz blíže k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], aniž by bylo bráno v úvahu, že vyhlášený nouzový stav přitom může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku [viz blíže bod 28 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021].
14. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti musel Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 4 T 71/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přitom zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 71 T 35/2020, bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, a to právě ve vztahu k trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2020, č. j. 4 T 71/2020-143, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 To 213/2020-195. Je tedy zřejmé, že jako obsahově navazující musel být mj. výslovně zrušen (toliko ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu) rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 71 T 35/2020. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při vědomí znění §265s tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu