ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1384.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1384/2020-1355
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2020, č. j. 12 To 137/2020-1273, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 75/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 5. 2020, č. j. 2 T 75/2017-1170 , byl obviněný P. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
ve dnech 18. 12. 2016, 1. 1. 2017, 17. 1. 2017 a 22. 1. 2017 ve XY napsal a následně D. P., nar. XY, na adresu jejího bydliště v XY zaslal dopisy, v nichž D. P., která jako poškozená a svědkyně proti němu jako obžalovanému svědčila v trestní věci vedené pod sp. zn.: 4 T 11/2014 před Krajským soudem v Hradci Králové, kde byl u hlavního líčení dne 13. 9. 2016 vyhlášen rozsudek, jímž byl uznán vinným a odsouzen pro zločin vydírání dle §175 odst. 1, 2 písm. e), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil vůči D. P., hrubě urážel a vyhrožoval jí pomstou za svoje trestní stíhání a potrestání ve formě dalšího soustavného dlouhodobého pronásledování s cílem trvale rozvrátit osobní a pracovní život D. P., osob jí blízkých a dalších osob spojených s uvedenou trestní kauzou, prostřednictvím uvedených pohrůžek při vědomí, že již dříve způsobil D. P. pronásledováním a psychicky deptajícími pohrůžkami psychickou újmu ve formě těžké poruchy přizpůsobení a následně posttraumatické stresové poruchy, jak bylo zjištěno v průběhu řízení před Krajským soudem v Hradci Králové ve věci sp. zn.: 4 T 11/2014, D. P. nutil, aby plnila jeho v dopisech formulované požadavky toho typu, aby obžalovaného kontaktovala, uzavřela s ním sňatek, ale zejména v době do projednání podaného odvolání Vrchním soudem v Praze změnila svoji svědeckou výpověď.
2. Obviněný byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 9. 2020, č. j. 12 To 137/2020-1273 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Veroniky Klaškové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Dovolatel namítá, že právní závěry soudů nemají oporu v provedeném dokazování, neboť byl odsouzen na základě nedostatečného skutkového zjištění s absencí přímých a jednoznačných důkazů. Odvolací soud se podle něj nevypořádal s námitkami obhajoby a v řízení nebylo prokázáno mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, že spáchal skutek popsaný v obžalobě. Spáchání skutku popírá a vytýká oběma soudům způsob hodnocení provedených důkazů. Tvrdí, že orgány činnými v trestním řízení nebyl proveden správný výklad obsahu dopisů pro paní P., neboť jeho pravý smysl vysvětlil v průběhu řízení. V řízení byly doloženy například spory o dceru AAAAA (pseudonym) a syny BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym). Jednalo se tedy o vyjádření k jejich matkám, nikoli k D. P. Neměl v úmyslu nutit poškozenou k tomu, aby něco konala, opominula, nebo trpěla. Namítá chybějící subjektivní stránku trestného činu vydírání. Tvrdí, že na psychický stav a rozpoložení poškozené mělo vliv zejména trestní řízení a její výpovědi na policii a u soudu, nikoli předmětné dopisy. Negativní vliv trestního řízení na ni byl konstatován i v závěrech znaleckých posudků.
6. Obviněný vyjadřuje nesouhlas se závěry znalce MUDr. Hosáka. Termín Stockholmský syndrom, který znalec uvedl, podle dovolatele nemá žádný vztah k projednávané věci. Tento syndrom se projevuje náklonností osoby, která je vězněná, ke svému vězniteli. V dané věci je tento závěr zcela chybný. Znalecké posudky provedené v tomto řízení odkazovaly na dřívější posudky v předchozích řízeních, tento postup však není v trestním řízení možný. Pokud soud přejímal znalecké posudky z řízení vedeného krajským soudem pod sp. zn. 4 T 11/2014, měl připojit celý spis. Z rozhodování měla být vyloučena JUDr. Marková, neboť jej vzala do vazby v této navazující věci.
7. Obviněný dále namítá, že mu byla bezdůvodně odepřena možnost klást otázky poškozené, což považuje za závažné porušení ustanovení trestního řádu. Trval na provedení doplňujícího výslechu poškozené, aby byly tyto procesní nedostatky zhojeny, ten však proveden nebyl. V řízení tak proti sobě stojí zejména výpověď poškozené a výpověď jeho. Oba byli posuzováni znalcem, který u žádného neshledal sklony k chorobnému zkreslování výpovědi, soud se však přiklonil k výpovědi poškozené. Důkazy jím navržené soud neprovedl, aniž by to náležitě odůvodnil. V průběhu hlavního líčení dne 21. 5. 2020 navrhl provedení řady zásadních důkazů, které řádně označil a které jsou uvedeny v protokolu z tohoto hlavního líčení. Uvedl, k jakým skutečnostem by tyto důkazy měly být provedeny, soud je však neprovedl, aniž by se seznámil s jejich obsahem. Tento postup soudu považuje za nepřípustný. Tyto důkazy byly způsobilé k potvrzení jeho neviny a vzbuzovaly pochybnosti o věrohodnosti původní výpovědi poškozené, popisu skutku, právní kvalifikaci i vině. Krajský soud tyto důkazy rovněž neprovedl a skutečnosti jím tvrzené neověřil. S poukazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 733/01, namítá zásah do práva na spravedlivý proces.
8. Rozhodnutí ve věci je podle něj předčasné, soudy měly navrhované důkazy zajistit a seznámit se s jejich obsahem. Pokud by tak učinily, mohly zhodnotit jejich význam. Teprve po seznámení se s obsahem důkazů mohly soudy dospět k závěru, zda důkazy jsou v dané věci zásadní. Vzhledem k neprovedení uvedených důkazů došlo k omezení obhajoby obžalovaného a nebyl zjištěn stav věci tak, aby mohlo být objektivně a správně rozhodnuto.
9. Dovolatel namítá, že provedené důkazy ho neusvědčují ze spáchání skutku. Oba soudy nižších stupňů podle něj porušily zásady trestního řízení garantované nejen ustanovením §2 odst. 2, 5 a 6 tr. ř., ale i Ústavou, Listinou základních práv a svobod a také Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména právo na spravedlivý proces a princip presumpce neviny. Připomíná, že z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy existují výrazné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nebo kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
10. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2020, č. j. 12 To 137/2020-1273, a rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 5. 2020, č. j. 2 T 75/2017-1170 a aby jej podle §265m tr. ř. zprostil obžaloby v celém rozsahu.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která zdůraznila, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom jednání obviněného bylo prokázáno zejména výpovědí poškozené D. P., o jejíž věrohodnosti soudy obou stupňů neměly důvod pochybovat. Věrohodnost této svědkyně byla podpořena i znaleckými posudky z odvětví psychiatrie a psychologie, které prokázaly postižení duševního stavu poškozené v důsledku jednání obviněného. Její svědecká výpověď není diskvalifikována ani eventuálním dřívějším souhlasem svědkyně s tím, že s ní obviněný může z výkonu trestu telefonovat. Dodala, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Skutkové závěry soudu jsou nadto náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.
12. Uzavřela proto, že dovolání obviněného směřuje výhradně proti skutkovým zjištěním a uvedené námitky nemohou uplatněný dovolací důvod založit, neboť nejsou způsobilé vzbudit jakékoliv pochybnosti o dodržení pravidel spravedlivého procesu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Úvodem je vhodné zmínit, že vyjma dovolání, které obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně (viz body 4. až 10.), sepsal vlastnoručně dne 13. 12. 2020 podání označené jako „Doplnění dovolání“, v němž uplatnil své výhrady vůči rozhodnutím soudů nižších stupňů a řízení jim předcházejícím, přičemž v jeho závěru zmínil, že v dalším odkazuje na dovolání vyhotovené jeho obhájkyní. Text toho podání není v tomto rozhodnutí zmiňován, neboť k jeho obsahu nemůže dovolací soud přihlížet. Zákon totiž jednoznačně stanoví (§265d odst. 2 tr. ř.), že obviněný může dovolání podat jen prostřednictvím svého obhájce. Pokud tak neučiní, nevyvolává jeho podání, byť by bylo označeno jako dovolání, žádné právní následky, neboť se za dovolání nepovažuje. Na tuto skutečnost byl obviněný upozorněn již napadeným usnesením odvolacího soudu (viz jeho poučení o opravném prostředku). Stejný právní závěr je třeba vztáhnout i na podání označené jako doplnění dovolání.
21. Dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jemuž však nemohou vyhovět ty námitky, jimiž projevuje svůj nesouhlas s hodnocením důkazů či skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Nejvyšší soud musí připomenout, že v rámci dovolacího řízení zásadně není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jimiž je s dále uvedenou výjimkou tzv. extrémního nesouladu vázán, a musí tudíž (nejedná-li se o případ této výjimky) vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsaly soudy nižších stupňů (zpravidla soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku) ve svých rozhodnutích. Hodlá-li dovolatel dosáhnout přezkumu napadených rozhodnutí i po stránce skutkové (a nejde-li o případ upravený v §265b odst. 2 tr. ř.), musí – vyjma toho, že námitku extrémního nesouladu/rozporu mezi skutkovými a právními závěry na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé učiní explicitně součástí svého dovolání – ve svém mimořádném opravném prostředku na takovou vadu rozhodnutí konkrétní dovolací argumentací také přesvědčivým způsobem poukázat. Nemůže se omezit na pouhé konstatování, že napadené rozhodnutí je takovou vadou zatíženo, aniž by v konkrétnosti namítl, jaký výrok zatěžuje a jak se tato vada projevuje.
22. Přestože dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
23. Soudy nižších stupňů se dostatečně věnovaly všem bodům výroku o vině, kdy nalézací soud vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k těm kterým skutkovým závěrům, na nichž je závěr vině dovolatele založen. Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, jestli jsou např. návrhy stran na doplnění dokazování opodstatněné, či mají toliko okrajový, nepodstatný význam. Provedené důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Stejně tak odvolací soud reagoval na námitky uvedené v odvolání obviněného. Svou povinnost poskytnout dostatečné odůvodnění přitom doplnil odkazem na závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil.
24. Pokud jde o námitku porušení zásady presumpce neviny, tato je zakotvena v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a §2 odst. 2 tr. ř. Má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Současně lze s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu dodat, že Úmluva ani Listina neupravuje úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/17.
25. K námitce dovolatele stran porušení práva na spravedlivý proces lze dodat, že uvedené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Nadto přestože Ústavní soud v minulosti skutečně judikoval, že dovolací důvody uvedené v §265b tr. ř. nemohou být vykládány restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu, upozornil zároveň, že ne každé pochybení v postupu obecných soudů otevírá v řízení o mimořádném opravném prostředku cestu k přezkumu, neboť musí jít o takové pochybení, kde by odepření přezkumu vyvolalo zásah do základního práva, který naopak měl být odčiněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Jak je z výše uvedeného zřejmé, k takovému závěru tento soud nedospěl.
26. Obviněným bylo v dovolání dále namítnuto, že soudkyně Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Václava Marková měla být vyloučena z rozhodování ve věci. Jak však Nejvyšší soud upozornil shora, je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.). Dovolatel ve svém mimořádné opravném prostředku uplatnil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nikoli dovolací důvod podle písmene b) téhož ustanovení. Rozsah přezkumné pravomoci dovolacího soudu je tímto zásadně omezen. Pouze nad rámec své povinnosti, a zejména proto, aby nemohl být dovolací soud nařčen z přílišného formalismu, se Nejvyšší soud proto i k této námitce stručně vyjádří.
27. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z obsahu předloženého spisového materiálu se zjišťuje, že obviněný vznesl námitku podjatosti proti jmenované soudkyni v předcházejícím řízení opakovaně. O jeho námitce ze dne 13. 11. 2017 bylo Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou rozhodnuto usnesením z téhož dne, č. j. 2 T 75/2017-582, tak, že předsedkyně senátu není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2017, č. j. 12 To 213/2017-603. O ústavní stížnosti obviněného rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 16. 7 2018, sp. zn. III. ÚS 4005/17 (č. l. 657), jejím odmítnutím. V mezidobí obviněný vznesl opakované námitky proti protokolaci, námitky podjatosti také přísedících a následně také návrh na delegaci trestní věci, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl dne 27. 11. 2018 unesením sp. zn. 10 Ntd 12/2018 (č. l. 877), tak že věc Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou neodňal. Námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu nalézacího soudu vznesl obviněný opětovně dne 7. 5. 2020, přičemž jedním z důvodů bylo mj. její rozhodování o vazbě, tedy důvod totožný s tím, jenž obviněný vznesl ve svém dovolání. Usnesením ze dne 7. 5. 2020 Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou opětovně rozhodl, že soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů ve věci (č. l. 1155). Stížnost obviněného proti usnesení soudu prvního stupně byla Krajským soudem v Hradci Králové zamítnuta usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 12 To 138/2020-1248. Tento soud ve svém usnesení připomněl opakované vznášení námitek vůči všem osobám rozhodujícím v jeho trestní věci, které však byly všechny zamítnuty. Stejně jako v předcházejících rozhodnutích dospěl stížnostní soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by měla soudkyně jakýkoli vztah k účastníkům trestního řízení.
28. Z výše uvedené stručné rekapitulace řešení problematiky v předcházejícím řízení je zřejmé, že námitkami obviněného se opakovaně a podrobně věnovala řada soudů. Nejenže Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou na všechny námitky obviněného reagoval ve svých usneseních a ta byla následně přezkoumána nadřízeným Krajským soudem v Hradci Králové, ale ve věci rozhodoval také Vrchní soud v Praze a dokonce též Ústavní soud. Žádný z těchto soudů však neshledal opodstatněnost námitek obviněného. K jejich závěru se pak může připojit také dovolací soud, který po studiu spisového materiálu, včetně všech dopisů obviněného a odůvodnění usnesení, jimiž na ně soudy reagovaly, dospěl k závěru, že námitky obviněného, které jsou samozřejmě součástí jeho výkonu práva na obhajobu, a není na místě mu je upírat, jsou však zřejmě projevem jeho obstrukčních praktik. Nezbývá než zopakovat, že jeho námitkami se opakovaně zabývalo hned několik soudů, které se s nimi řádně vypořádaly. Obviněnému a jeho výkonu práva na obhajobu tak byl dán dostatečný prostor, na jeho námitky se mu dostalo adekvátní reakce ze strany soudů.
V.
Způsob rozhodnutí
29. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Shledáno nebylo ani porušení jeho práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu