ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.349.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 349/2021-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2021 o dovolání obviněné H. D., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 14 To 364/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 125/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 1 T 125/2020, byla H. D. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou v bodě 1. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2. zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy, popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, byla podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Svitavách podala státní zástupkyně v neprospěch obviněné, a to pouze do výroku o trestu odvolání, přičemž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 14 To 364/2020, k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněné podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 14 To 364/2020, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s argumentací, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako zločin krádeže, ačkoliv šlo pouze o přečin krádeže. Dovolatelka má za to, že vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, zpřísněná trestní sazba podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na její trestní věc nedopadá a soudy tak pochybily při právním posouzení věci, když její jednání posoudily jako zločin krádeže ve čtvrtém odstavci s přísnější trestní sazbou. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby „Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl, případně aby napadené rozsudky zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
4. Státní zástupce činný i Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
8. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem - advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným.
III. Důvodnost dovolání
10. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná uplatnila s argumentací, že soudy zvolená právní kvalifikace nemůže obstát s ohledem na shora uvedené rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia považuje Nejvyšší soud za potřebné primárně uvést, že tento dovolací důvod je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná ve svém dovolání sice zpochybňuje skutkové zjištění a následné právní posouzení jejího jednání soudy a ve svém mimořádném opravném prostředku poukazuje na to, že by její jednání nemělo být posouzeno jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ale pouze jako přečin krádeže, což by mohlo inklinovat k důvodnosti jejího tvrzení, ale obviněná přehlédla zásadní procesní skutečnost, která ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu činí v této části dovolání nepřípustným ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněnou je nutno upozornit na skutečnost, že výrok o vině trestnými činy, kterými byla uznána vinnou soudem prvního stupně, nenapadla odvoláním a tuto právní kvalifikaci akceptovala stejně, jako přijala i trest, který jí byl uložen [u hlavního líčení se vzdala práva odvolání] . Rovněž státní zástupkyně nenapadla odvoláním výrok o vině, ale odvoláním napadla pouze výrok o trestu, který považovala za nepřiměřeně mírný, resp. nesouhlasila s délkou uložené zkušební doby, která byla o polovinu kratší, než byla délka ukládaného trestu, tedy podala odvolání v neprospěch obviněné do výroku o trestu, když se domáhala zpřísnění právě délky zkušební doby. Právě vzhledem ke skutečnosti, že ani obviněnou ani státní zástupkyní nebyl v předmětné trestní věci napaden výrok o vině, což je patrno mj. také z rozhodnutí soudu druhého stupně (viz body 3 - 5), nelze přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině s odkazem obviněné na podmínky v dovolání vyjádřené k ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. V souvislosti se shora uvedeným je nutno zmínit, že: „ Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“ ( viz rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr., též rozh. č. 68/2013 Sb. rozh. tr. ). S ohledem na shora uvedené bylo tak nutno v této části dovolání obviněné označit za dovolání nepřípustné a pokud by nebylo odkázáno obviněnou na další dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], bylo by odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Zásadně totiž platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal, ani nebyl povinen přezkoumávat (neboť ze strany obviněné nebyl podán řádný opravný prostředek a státní zástupkyně jej podala toliko proti výroku o trestu), není přípustné napadat výrok o vině dovoláním.
12. Jak již bylo shora uvedeno, lze za přípustnou lze považovat tu část dovolání, ve které obviněná napadá výrok o trestu, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Předně v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem je nutno uvést, že obviněné byl ukládán úhrnný trest, tj. trest za dva a více trestných činů (u obviněné za dva trestné činy). Nejpřísněji trestným ze škály trestných činů, kterými byla obviněná uznána vinnou, je trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, podle kterého je možno pachateli uložit trest odnětí svobody v trvání od dvou do osmi let. Jestliže tedy soud druhého stupně uložil obviněné trest odnětí svobody v trvání dvou let, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let, uložil takový druh trestu, který zákon připouští a současně se jedná i o trest, který byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, tudíž odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je z pohledu zmíněného dovolacího důvodu irelevantní. [Nad rámec shora uvedeného a v návaznosti na výše uvedené je také vhodné obviněnou upozornit na to, že trest, který jí odvolací soud uložil, by byl trestem přípustným a uloženým v rámci zákonné trestní sazby i za předpokladu, že by byl ukládán podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, tedy za přečin krádeže, jak obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na §138 tr. zákoníku zmiňuje (sazba od jednoho do pěti let)].
13. I přes shora uvedené konstatování k otázce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií při ukládání trestu) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. ( viz blíže rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí III. ÚS 2866/07 ).
14. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. [v části, kde dovolání bylo směřováno do výroku o vině šlo o dovolání nepřípustné – viz výklad shora (bod 11)]. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu